Prováděné rekonstrukční práce na budovách vzhledem k dlouholeté funkčnosti by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti. Taktéž při nové výstavbě si založení stavby bez hydroizolace neumíme představit. Na nutnost sanace zdiva nás upozorňuje až projevující se degradace povrchových úprav zdiva vznikem tmavých ploch tzv. Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče.
Diagnostika a směrnice WTA
Příspěvek se zabývá dodatečnou izolací stavebních konstrukcí na styku se zeminou. Je prezentován postup sanačních prací, kde nám významným pomocníkem jsou směrnice WTA tuto problematikou popisující a řešící. Směrnice WTA podrobněji rozpracovávají diagnostické postupy a metody pro zjišťování stavu zdiva. Tyto směrnice poskytují jen vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod.
Typy vlhkosti
Vlhkost může pronikat do zdiva různými způsoby:
- Netlaková voda - jedná se o smáčení zdiva např.
- Tlaková voda - např. Nejvíce se projevuje hlavně v suterénních prostorách a v místech tzv.
- Poškození z havárií - např.
Injektáž zdiva
Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovu metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Směrnice neudává normové spotřeby injektážních prostředků.
Dodatečná vodorovná izolace
Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. U tohoto postupu se jedná o oddělení zdiva izolační deskou, kde se vlnité desky o šířce cca 300 mm z nerezové oceli zarážejí do maltových spár zdiva s překrytím nebo spojované zámkem. Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry. Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené. Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska.
Čtěte také: Vše o dodatečné hydroizolaci sklepů
Vnitřní svislá izolace
V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Např. bobtnavé a s vodou reagující látky, např. styk svislé stěny a podlahy se zaoblí vhodnou maltovinou, např. na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva např.
Drenáže a další opatření
Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu ) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. dostatečná hloubka uložení drenáže min. štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky min. 300 mm např. U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy. Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace.
Hydroizolační stěrky
Stávající zdivo po odkopu, zejména u starších staveb, mívá často velmi nepravidelný líc. Směrnice WTA 4-6 zde proto neuvažuje provádění ani fóliových, ani pásových hydroizolací, ale jmenuje zastudena nanášené tekuté hmoty, vytvářející po ztuhnutí souvislou hydroizolační vrstvu. Hlavními výhodami stěrek jsou bezešvá provedení - izolační vrstva nemá spoje, které bývají slabším místem, a připojení k podkladu je na 100 % plochy. Přídržnost stěrky k podkladu je víceméně rovnoměrná, pokud je ten rovnoměrně a správně připraven. Při průsaku lze místo poškození snadno odhalit.
Typy hydroizolačních stěrek
- Stěrky na bázi modifikovaného asfaltu: Skládají se z emulze modifikovaného asfaltu ve vodě a jsou zahuštěné anorganickými i organickými plnivy. Po aplikaci vysychají či reagují za vzniku pružné, tažné vrstvy, aniž by došlo k velkému smrštění vrstvy. Asfaltové stěrky jsou určeny k aplikaci pouze ze strany působení vody jako vnější ochrana, a nejsou mrazuvzdorné - lze je použít jen pod úrovní terénu, případně v interiéru. Tento typ stěrek musí splnit požadavek na schopnost přemostění trhlin. Díky schopnosti překlenout trhliny a také díky asfaltovému pojivu mají tyto stěrky vyšší odpor proti difúzi plynů, tedy i proti difúzi radonu. Značným hendikepem tohoto typu stěrek je omezení způsobené špatnou UV odolností a špatnou mrazuvzdorností.
- Silikátové (cementové) hydroizolační stěrkové hmoty: Jedná se o směs mikromletého cementu, jemného anorganického plniva a přísad. Dodávají se jako suchá směs a před použitím se zamíchají s vodou na hustší kaši, aplikovatelnou natíráním, stříkáním i tmelením. Silikátové těsnicí stěrky mají vynikající přídržnost na minerálních podkladech, což umožňuje jejich použití i na zdivu, které je zatíženo tlakem vody z negativní strany, tedy k utěsnění povrchu mokrého zdiva. Adheze na neminerálních a nenasákavých podkladech je u klasických čistě silikátových stěrek nízká, což je jejich slabinou.
- Flexibilní minerální stěrky: Ze skupiny silikátových stěrek se v minulosti vydělila skupina hmot aditivovaných plastifikátory na bázi disperzí, zlepšujících jak tažnost, tak přilnavost stěrek. Minerální stěrky musí splnit požadavek překlenutí trhliny o šíři 0,2 mm. Přídavkem polymeru roste i schopnost překlenovat trhliny. Protože FPD stěrka neobsahuje asfalt, je odolná UV záření a může být i mrazuvzdorná. Až použití reaktivního typu flexibilních stěrek přineslo na trh hmotu se schopností přemostění dokonce 3 mm trhlin, dodatečně vzniklých v podkladu.
Vlastnosti a požadavky na stěrky
- UV stabilita: Požadavek zatížitelnosti stěrky slunečním zářením je zásadní při jejím použití jako finální vrstvy plochých střech, pochozích vrstev lodžií, inspekčních lávek, ale i ochrany soklových partií před odstřikem vody.
- Mrazuvzdornost: Použití na balkonech a lodžiích je podmíněno dalším požadavkem - mrazuvzdorností souvrství. Důležité je, že schopnost překlenovat trhliny a pružnost je dodržena i při teplotách pod bodem mrazu. Mrazuvzdornost je podmínkou pro použití i na zdivu, nad úrovní terénu - tedy jako ochrana soklu.
- Odolnost solím: Stěrka se proto s výhodou používá jako ochrana napojení pilířů v parkovacích garážích na základové patky, kde hrozí chloridová koroze výztuže.
- Překlenutí trhlin: To je plusem při hydroizolaci problematických podkladů, které nejsou dostatečně dosmrštěny, případně dynamicky namáhaných dílců. Pro překlenutí pohyblivých spár se použijí standardní pásky pro pracovní.
- Adheze na minerálních a neminerálních podkladech: Výraznou výhodou silně aditivované stěrky jsou přídržnost na nenasákavých podkladech, jako jsou sklo, slinutá keramika, kovy bez nátěrů i s nátěry a plasty. Adheze k plastům a kovům se využívá při napojení hydroizolací na konstrukce oken a dveří, např. francouzských oken nad terénem, nebo dveří na lodžie a terasy. Dále je s výhodou používána k doizolování prostupů kovových struktur pásovými a fóliovými hydroizolacemi, jak na zdivu pod terénem, tak na plochých střechách.
- Zatížitelnost tlakem zdiva: Stěrky cementové jsou vždy zatížitelnější, neboť jsou velmi pevné, tvrdé. Naproti tomu asfaltem pojené stěrky PMBC naopak požadavek stlačení nesplňují, stlačení je vyšší a návrat mnohem menší. To dělá ze stěrky vhodný materiál k izolování základů a desek pod zdivo, který je snadno napojitelný na svislou hydroizolaci přes těsnicí klín, případně těsnicí pásky. Navíc se jedná o materiál se značným odporem proti difúzi radonu.
- Odolnost tlakové vodě: Stěrky pro vnější hydroizolace spodního zdiva, jakož i stěrky do nádrží a bazénů je třeba testovat tlakovou vodou.
- Smrštění a vysychání: Velkou výhodou stěrkové hydroizolační hmoty je téměř nulové smrštění při vysychání. Stěrku lze nanášet prakticky v libovolné tloušťce. Díky reaktivnímu plnivu dojde k vytvrdnutí (proschnutí) v celé vrstvě najednou. Doba vyzrání stěrky při interiérové teplotě je již 9 hodin od aplikace, pokud je vlhkost vzduchu pod 60 % relativní vlhkosti.
- Zpracovatelnost: Zpracovatelnost reaktivních hmot je vždy ovlivněna teplotou. U je nejnižší teplotou +5 °C, tak jako u většiny hmot s obsahem polymerních disperzí. Nejvyšší teplotou, za které se dá materiál použít, je +30 °C. Materiál lze využít i při vyšších teplotách podkladu/vzduchu/materiálu společně s použitím aditiva VZ MB, které značně prodlužuje zpracovatelnost (tedy oddaluje počátek tuhnutí).
Postup aplikace stěrkových hmot
- Příprava podkladu: Je třeba vyloučit podklady nesoudržné, sprašující a rozpadající se. Nerovnosti podkladu, volné spáry a ostré hrany je třeba eliminovat vyplněním spár pevnou maltou a zaoblením hran. Podklad před aplikací hydroizolace musí být dobře vyzrálý, a nesmí být leskle mokrý.
- Penetrace: Pro dosažení výtečných hodnot adheze se porézní podklad vždy penetruje systémovou penetrací.
- Aplikace stěrky: V libovolné době po její aplikaci potom můžeme nanést vrstvu stěrky. Druhá vrstva se již nanáší v tlustší vrstvě podle potřeby. Ideální je provedení dvou funkčních izolačních vrstev, čímž se předejde ztenčeným místům v izolaci.
- Kontrola tloušťky a adheze: Ověřit správnou minimální tloušťku vrstvy je možné jen během aplikace. Kontrola se provádí měřicím hřebenem. Při použití na nestandardní podklady (například asfaltem ušpiněné podklady) je vhodné předem provést zkoušku přilnavosti.
Využití stěrkových hmot na stavbě
Zjednodušeně lze říci, že stěrka s vlastnostmi, jaké vykazuje MB 2K, je použitelná všude, kde používáme asfaltové stěrky, dále na mnoha místech stavby, kde se používají asfaltové pásy, a také tam, kde se používají cementové hydroizolační stěrky MDS a FPD.
Hydroizolace spodní stavby - postup
Správní postup při hydroizolaci základů je samozřejmě zásadní. Jedině při dodržení všech nezbytných kroků bude hydroizolace správně fungovat. Je tedy potřeba:
Čtěte také: Dodatečná hydroizolace základů
- Příprava podkladu: Nové základy domu musí být dostatečně vytvrzené a očištěné od prachu a nečistot. Staré základy je potřeba odkopat a očistit. Na zvážení je pak aplikace penetračního nátěru.
- Aplikace hydroizolace: Když jsou základy připraveny, je čas na aplikaci vybrané hydroizolace. Tady je potřeba myslet na to, aby nikde nebyly mezery, škvíry nebo vzduchové bubliny.
- Vyztužení geotextilií: Pokud je to potřeba a pokud hydroizolujete tekutou gumou, geotextilie se přikládá na izolační vrstvu pro zvýšení odolnosti a přetírá se další vrstvou. Většinou se instaluje na různé předěly nebo kolem prostupů.
- Kontrola po dokončení: Po aplikace a zaschnutí nátěrů je ptřeba vše překontrolovat - hlavně místa s nerovnostmi i celkovou kvalitu izolace
Hydroizolace spodní stavby zabrání vlhkosti i plísním. Ať už sáhnete po klasických asfaltových pásech nebo zvolíte moderní řešení v podobě tekuté gumy, vždy záleží na přípravě i kvalitě provedení - to je klíč k úspěchu. Proto hydroizolaci spodních staveb nezanedbávejte a investujte do spolehlivých materiálů, které dlouho vydrží.
Čtěte také: Tipy a triky pro dodatečnou hydroizolaci podlah
tags: #dodatečná #hydroizolace #spodní #stavby #postupy