V americkém středisku Deer Valley panovalo 19. února roku 2002 ideální počasí. To byl základ pro to, aby akrobatický lyžař Aleš Valenta mohl vystřihnout abnormálně obtížný skok, který měl v šuplíku jako jediný na světě. Našroubovat do tří salt místo čtyř vrutů pět bylo zkrátka něco revolučního. S tímto skokem Aleš Valenta posunul hranice akrobatického lyžování. V prvním finálovém kole vsadil na „běžný“ skok na jistotu, ve druhém vytasil trumf - v rychlosti přes 60 kilometrů za hodinu opustil můstek, na tři vteřiny se ve vzduchu roztočil tak, jak to nikdo jiný ještě dlouho poté neuměl. Od rozhodčích dostal 129,98 bodu. Co je trojité salto s pěti vruty, věděl před 24 lety v České republice každý školák. Zásluhu na tom měl akrobatický lyžař Aleš Valenta, který na olympijských hrách v Salt Lake City nečekaně bral zlato. Tu noc si dodnes pamatují všichni.
Zrození legendárního skoku: Trojité salto s pěti vruty
Rozhodnutí skočit pět vrutů přišlo čtyři roky před olympiádou. Po Naganu, odkud se Aleš Valenta vrátil s bramborovou medailí, řekl trenérovi, že by se mu líbilo posunout to o level výš. Na triku pracoval od OH v Naganu 1998, kde skončil čtvrtý. V létě po Naganu na tomto skoku začal pracovat a poprvé ho skočil v roce 2000. Čili jen dva roky se věnoval změnám, které vedly k tomu, aby ho vůbec mohl skočit. To znamená zvýšení nájezdové rychlosti, změna odrazu, úhel výletu a tím pádem i trajektorie skoku. Čtyři roky trvalo, než se to podařilo. Chvíli trvalo, než se změnila nájezdová rychlost a úhel výletu, aby to neurval. Rozhodnutí přišlo čtyři roky před olympiádou, poprvé to skočil po dvou letech do vody a za další rok a půl to skočil na sněhu.
Vzpomenete si na své první tréninkové double-full, double-full, full? Předpokládám, že to byl skok do vody… Úplně přesně. V té době jsme trénovali ve Švýcarsku a jeden den se Aleš Valenta cítil dobře, skákal trojnásobné salto se čtyřmi vruty. Aniž by trenérům cokoliv řekl, věděl, že když se mu povede odraz, dokáže do skoku přidat jeden vrut navíc. Byl obrovský rozdíl, jestli šlo o trojité salto se čtyřmi vruty, nebo pěti vruty.
Trénink a příprava na revoluční skok
Kolikrát před olympiádou v roce 2002 skočil onen přelomový skok? Do vody opravdu mockrát. To se počítá těžko. Ale v zimě na sněhu jich bylo podstatně méně. Fakticky šlo o trénink v listopadu v roce 2001 v norském Lillehammeru, později trénink před svěťákem v kanadském Whistleru, samotný závod a pak tréninky po něm. Byl obrovský rozdíl, jestli šlo o trojité salto se čtyřmi vruty, nebo pěti vruty. A to bez ohledu na to, jestli byl trénink nebo samotný závod na jakékoliv úrovni. Ten skok je stále velmi obtížný, potřebujete k němu naprosto ideální povětrnostní podmínky - absolutně vybočuje, je kompletně jiný než varianta se čtyřmi vruty.
Závodní den a euforie ze zlata
V den závodu Aleš Valenta vždy minimálně pil i jedl. Což pak často vyústilo v to, že když uspěl a šel na antidopingovou kontrolu - a tak tomu bylo i v Salt Lake City - neměla moč dostatečné pH. Musel jít asi čtyřikrát na záchod, aby jim dal vzorek. Jarda Větvička z toho byl úplně nešťastný. Na poslední chvíli se uhánělo do Salt Lake City, kde bylo oficiální vyhlašování, které se skoro nestihlo. Různé další povinnosti už byly příjemné, ale byly ve strašném shonu. Večer před závodem si šel zahrát tenis. Ale je pravda, že byl asi poměrně nervózní, chvíli mu trvalo, než zabral. Nicméně nic dramatického, nebylo to tak, že by nemohl usnout do čtyř do rána. U něj to bylo tak, že závod byl běžnou součástí týdne, nechtěl narušovat vlastní režim. Když měl chuť si jít něco zahrát, tak tak učinil závod nezávod. Jo, samozřejmě by nešel někam pařit.
Čtěte také: vědecká analýza akrobatického výkonu
Český lyžař Aleš Valenta (53) nastoupil s číslem 3 k finále akrobatických skoků mužů, jako by šel na nedělní procházku. Žádná nervozita obvyklá u profesionálních sportovců před velkým výkonem z něj nesálala. Stejně si pak vedl i ve vzduchu, kde jako první člověk na světě předvedl velmi obtížnou kombinaci tří salt s pěti vruty. V Salt Lake City nepociťoval více adrenalinu než v tréninku. Že skok není perfektní, poznáte už za letu, při dopadu nebo až po zhlédnutí záznamu? V podstatě v prvních setinách po odrazu víte, že skok nebudete muset regulovat, nebo naopak ano. V Salt Lake City Aleš Valenta ihned tušil, že bude takzvaně trochu krátký, takže bude potřeba trochu přitáhnout konec. To tělo vycítí. Ale když se na to pak podíváte zpětně ze záznamu, chyb vidíte milion (úsměv). Nicméně to je podle něj dobrá vizitka sportovce, že je stále nespokojen. Udělat něco perfektního je skoro až smutné.
V okamžiku, kdy dopadl, ještě nebylo jisté, že bude mít zlato. To podle předpokladů mělo připadnout Američanovi Ericu Bergoustovi. Čekání probíhalo s klidem. Čistě matematicky by Eric musel skočit něco opravdu excelentního a perfektního. A na to podle něj nebyl stavěný. Pravda je, že teoreticky přede něj mohl jít. Ale jemu to bylo úplně jedno. On věděl, že má jistou medaili, zbytek mu byl šumák. Byl spokojený, že skočil pět vrutů a vyvázl z toho ve zdraví. Rozhodně Ericovi nepřál, aby udělal nějakou chybičku. To v našem sportu není vůbec přirozené doufat, že to druhý trochu pokazí, abyste vy mohl vyhrát. Jakákoliv malá chyba se může proměnit ve fatální životní chybu. Takže to nijak nehrotil a ve finále mu Erica bylo líto, protože to vyhrotil natolik, že se snažil udělat něco zcela výjimečného. Přespříliš snahy někdy škodí. On věděl, že má jistou medaili, zbytek mu byl šumák. Byl spokojený, že skočil pět vrutů a vyvázl z toho ve zdraví. Takto neměl nic.
Euforie po jeho kousku v Salt Lake City byla veliká na místě, doma v Česku u televizních obrazovek. Ale on sám si podle všeho ještě více užil, když se mu povedlo trojité salto s pěti vruty otestovat na tréninku před Světovým pohárem ve Whistleru před zraky soupeřů. To byl highlight jeho kariéry. Když kolem sebe máte sportovce, kamarády, soupeře… Ať je nazveme jakkoliv, trávili spolu celou zimu. Ti kluci dokázali ocenit, že se mu povedlo něco, co nikomu jinému na světě předtím ne. Poprvé to viděli na živo a dobrá polovina z nich se po dopadu za ním rozběhla a oslavovala. Něco nádherného, nezapomenutelného. Na olympiádě nic takového neproběhlo. Oslava trvala až do dopoledních hodin. To uvědomění a vydechnutí přišlo až po 24 hodinách.
Dopad na akrobatické lyžování a následovníci
Aleš Valenta už mnohokrát uvedl, že v kariéře mu nešlo o medaile, ale vlastně o proces, zvládnutí toho, co si nastaví. Možná patnáct minut po objímání, juchání a předání kytic mu hlavou běželo, co bude dělat zítra. Bylo to opravdu fajn, ale on považoval za důležité, co přijde dál. Za pár měsíců v létě se otevřel Acrobat Park ve Štítech a on začal pracovat na nové variaci tří salt a pěti vrutů - full, triple-full, full. V prvním saltě jeden vrut, ve druhém tři a v závěrečném opět jeden. Chtěl posunout svůj primát, lákalo ho být první na světě, kdo skočí v jednom závodě dvě různé kombinace trojitého salta s pěti vruty. To se mu nepovedlo. Měl to připravené na olympiádu v Turíně, ale bohužel ho začaly trápit různé zdravotní problémy.
Na další trojité salto s pěti vruty se muselo čekat do olympiády ve Vancouveru, v Turíně ho nikdo nevytasil. Věřil, že to někdo zkusí dříve. Ví, že pár kluků si to už právě pro Turín připravovalo, byť v té podle něj jednodušší variantě full, double-full, double-full. Ale ani jednomu to nevyšlo, nakonec skok nepředvedli. Zkrátka to nějakou dobu trvá. Doufal, že tím skokem v Salt Lake City otevře bránu. Že si 10 nejlepších kluků na světě řekne: „Když to skáče Valenta, tak to musím udělat i já.“ A zkrátka půjde o běžnou záležitost. Ukázalo se, že skok předběhl dobu. Na jakékoliv trojité salto s pěti vruty se čekalo pět let, pak ho předvedl Jeret Peterson na mistrovství světa. A konkrétně jeho kombinace vydržela 17 let, než ji někdo zopakoval. Technicky je náročnější dát čtyři vruty do prvních dvou salt. Doufal, že tím skokem v Salt Lake City otevře bránu. Že si 10 nejlepších kluků na světě řekne: „Když to skáče Valenta, tak to musím udělat i já.“ A zkrátka půjde o běžnou záležitost.
Čtěte také: Výhody a nevýhody zemních vrutů při stavbě plotu
Nečekal po Salt Lake City, že na základě jeho zlata se do akrobatických skoků vrhne v tuzemsku velké množství lidí a z nich vykrystalizuje jeho nástupce. 20 let pryč a o českých závodnících není úplně dvakrát slyšet. Čekal, že to může vyústit v trochu větší základnu. Nepředpokládal tisíce jako je tomu třeba teď v judu díky Lukáši Krpálkovi. Těsně po olympiádě to vypadalo celkem nadějně, objevilo se pár příslibů. Třeba Roman Dobřanský. Ten byl hodně talentovaný, ale bohužel se velmi nešťastně zranil, což byl konec jeho kariéry. Je pravda, že teď oddíly neprodukují děti, které bychom viděli na mezinárodní úrovni, což je škoda. Nemyslí si, že by se nikdo nesnažil, je tu tendence rekrutovat bývalé gymnasty. Tak to bylo i u něj. S akrobatickým lyžováním začal až v 15 letech. Nicméně důležité je mít vztah k jakékoliv formě sportování.
Bělorus Alexej Grišin vyhrál na olympijských hrách ve Vancouveru soutěž akrobatických skokanů, přestože druhý Američan Jeret Peterson jako jediný předvedl úspěšně trojné salto s pěti vruty. Třicetiletý Grišin vybojoval pro svou zemi vůbec první zlato v historii. V dramatické soutěži se akrobatickým lyžařům mnohem lépe dařily skoky ve druhém kole, v němž se diváci dočkali i varianty, kterou proslavil olympijský vítěz ze Salt Lake City Aleš Valenta. S nejvyšší známkou se vyhoupl do čela, na startu ale čekali ještě další čtyři aspiranti na medaili. Osm let stará historie se tak neopakovala a Peterson musel vzít za vděk stříbrem. Za loňským mistrem světa Ryanem St. Ongem skončil pátý domácí Kyle Nissen, jenž předvedl nejlepší první skok.
Výsledky akrobatických skoků na ZOH Vancouver 2010
| Pořadí | Jméno | Země | Body |
|---|---|---|---|
| 1. | Grišin | Běl. | 248,41 |
| 2. | Peterson | USA | 247,21 |
| 3. | Liou Čung-čching | Čína | 242,53 |
| 4. | St. Onge | USA | 239,33 |
| 5. | Nissen | Kanada | 234,42 |
Čtěte také: Zemní vruty: přehled
tags: #trojne #salto #s #peti #vruty #zoh