Spousta chalup nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. Alespoň některá opatření však můžete podniknout, aniž byste museli bourat či podřezávat.
Účelem hydroizolace základů je ochrana stavby nejen proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale také například proti radonu. Problém ovšem nastává se starší stavbou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo je případně nemá vůbec. Je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze dodatečně udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní.
Hydroizolace základů nebo různá stavební opatření, která mohou její účinnost posílit či provizorně nahradit, není totéž jako opatření proti vlhkosti ve zdech. Je-li však dům vlhký i ve zdech, bude zřejmě tak či onak nutné začít od základů a dostat vlhkost z domu kombinací všech možných opatření a zásahů včetně drenáže, vysoušení či podřezání zdí a jejich podražení plechy či asfaltovými pásy, nebo dalšími metodami.
Dodatečným odizolováním základů však můžete problému s vlhkostí v domě předejít nebo ho alespoň omezit.
Konzultace s odborníky a specifika starších domů
Řešení problému lze zadat některé z mnoha specializovaných firem. Náklady se vám však přinejmenším zdvojnásobí a odborníci vám často nenabídnou nic, co byste nezvládli sami. Než se ovšem sami do práce, je vhodné ujasnit si některé detaily.
Čtěte také: Vše o dodatečné hydroizolaci sklepů
Souboj s vlhkostí je u starého domu poměrně ošemetná věc. Nikdo ji sice v domě nechce, ale pro určitý typ tradičních stavebních materiálů může úplné vysušení domu skončit katastrofou. Buďte opatrní zvlášť v případě hliněných domů, jejichž zdi z vepřovic či kotovic obvykle stojí na nízkých kamenných základech, spojených rovněž hlínou. Ale pozor také na základy v oblastech s porézním kamenem, například s různými typy vápence.
Odkrývání základů a prevence poškození stavby
Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předpokládá odkrytí základů. Tady je třeba mít se opět na pozoru. Stará chalupa totiž pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně i spadnout.
Předejít tomuto riziku lze tak, že budete dělat výkopové a sanační práce tohoto typu postupně, po třech či čtyřech metrech. Například při odvlhčení pomocí kombinace drenážní roury se zásypem, geotextilie a nopové fólie to znamená vždy odkopat pouze zmíněný kus, položit fólii a drenáž, zasypat a teprve pak pokračovat dál. Práce se tím samozřejmě zkomplikuje, ale omezíme tak nebezpečí, že se odhalené nestabilní základy pohnou.
Zvláště u starých domů ve svahu může hrozit i nebezpečí náhlého rozdělení stavby na „suchou“ a „mokrou“ právě v důsledku dodatečné hydroizolace, což může zapříčinit například vysychání spojovací hliněné malty mezi kameny nebo vyschnutí a nežádoucí pohyb materiálu sypaného při původní stavbě mezi vnější a vnitřní kamenné či smíšené zdivo. Je dobré mít tato možná nebezpečí na paměti zvláště v případě, kdy přesně nevíte, z čeho byla vaše chalupa kdysi postavena.
U některých typů staveb se může stát i to, že dodatečná pečlivě udělaná hydroizolace sice ochrání základy, ale způsobí odvedení vody pod dům. Voda pak jde až pod základy, může narušit sklepy a postupně ohrozit celou stavbu, což opět platí zvláště pro chalupy ve svahu. Pokud by takové nebezpečí mohlo hrozit, povolejte raději ke konzultaci statika.
Čtěte také: Ochrana spodní stavby před vlhkostí
Opatření k dodatečné hydroizolaci základů
A jaká opatření k dodatečné hydroizolaci základů vlastně připadají v úvahu?
Nopová fólie
Především už zmíněné vytvoření bariéry proti vodě z nopové fólie. Ta se položí do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu, její horní hranu pak přichytíte ke zdivu speciální lištou, která zamezí zapadávání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.
Drenáže
Aby se nápor vody snížil, je třeba ji odvést. K tomu slouží drenáž. V podstatě jde o vytvoření jednoduché bariéry, která vodu z podmáčeného terénu zachytí a odvede mimo dům. Drenážní systém může vodu odvádět buď do sběrné jímky, ze které je odčerpávána, nebo do otevřeného kanálu, kterým pak odtéká.
Drenážní výkop se vyplní kamenivem (většími kameny), na němž je uložena vrstva menších kamenů, horních asi pět centimetrů tvoří vrstva hlíny, která se nakonec zatravní. Jinou možností je zakončení drenážního příkopu kameny, dlažbou nebo hrubým štěrkem. Aby hlína shora nepropadala mezi kameny, klade se pod ni geotextilie.
V současné době se nejvíce používají perforované drenážní roury uložené na dně výkopu, které jsou pak zasypány hrubým štěrkem a zahrnuty zeminou. Výkop by měl být od základů vzdálen aspoň 80 cm. Je nutné vyhloubit ho k patě základů, ale ne o moc hlouběji, aby se podloží pod základy nenarušilo příliš rychlým vysycháním.
Čtěte také: Tipy a triky pro dodatečnou hydroizolaci podlah
Drenážní trubka se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. Horní konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén. Pokud jde o složení vrstev hrubého a jemného kameniva, existují různé postupy a doporučení. Výkop by se měl vždy vyložit geotextilií, která zabrání prorůstání kořenů a narušování drenážního systému vegetací.
Nedoporučuje se obalovat geotextilií samotnou drenážní trubku, protože pak by se perforace (otvory v drenážní hadici nebo trubce) mohly ucpat a systém by přestal správně fungovat.
Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům.
Dodatečná tepelná izolace
Při výkopu kvůli odhalení základů se vyplatí zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl vždy respektovat materiál základů a zvláště při kombinaci s hydroizolací je nutné brát v úvahu zmíněná rizika, související s náhlým odvedením vody od starého domu.
Vnitřní a vnější hydroizolace
Izolace základů či spodní části stavby proti vodě je vždy lepší dělat z vnější strany, ze které je dům nejčastěji vystaven účinkům vlhkosti a vody. Jestliže to není možné - například když potřebujete dodatečně izolovat hluboký sklep - lze udělat izolaci i z vnitřní strany. V takovém případě je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů.
Asfaltové stěrky
Na dodatečnou vnější i vnitřní hydroizolaci základů či spodní stavby můžete použít rovněž některou z asfaltových (bitumenových) izolačních stěrek. Například výrobce asfaltové stěrky Profi dicht 1K FIX upozorňuje, že stěrka dokáže na rozdíl od asfaltových pásů vytvořit bezešvý spoj za studena a lze ji aplikovat i na členité a složitě tvarované základy. Potřebuje však povrch bez ostrých výstupů a nesoudržných částic, takže například spáry a prohlubně v kamenných základech by bylo nutné vyplnit maltou.
Stěrka se pak nanáší ve dvou vrstvách špachtlí nebo hladítkem, po zaschnutí je dobré zakrýt ji geotextilií nebo polystyrenem a teprve poté zahrnout základy zeminou.
Příklad sanace sklepa - komplexní řešení
Bratři Karel a Josef se před pěti lety rozhodli kompletně předělat činžovní dům, který je již mnoho let ve vlastnictví jejich rodiny tak, aby bylo možno jej využívat k bydlení ve všech prostorách. V suterénu byla provedena izolace podlahy, podle návrhu použity sanační omítky, a v částech obytných prostor byla podle Josefova námětu ponechána pohledová zeď na původní kamenné zdivo základů. V podkroví vše funguje bez komplikací, ale po několika letech se v suterénním bytě začaly objevovat problémy nejprve s vlhkostí na stěnách a následně s plísní na zdech.
Po několika měsících hledání došel Karel k závěru, že optimální pro jejich potřeby je dodatečná vnitřní hydroizolace suterénu. Společně se proto dohodli, že proto, aby byt v suterénu byl dlouhodobě obyvatelný, použijí systém sanace kombinující hydroizolaci a ochrannou funkci a nebudou řešit hydroizolaci budovy zvenčí.
Vnitřní hydroizolace se obvykle provádí pomocí tuhých hydroizolačních malt na minerální bázi. Z tohoto důvodu bylo doporučeno použít kombinaci, která je chytrá a zároveň se snadno aplikuje. Tento systém se skládá z vnitřního hydroizolačního systému, jehož součástí je materiál MB 2K, který je určen k přemostění trhlin a zároveň je testován na nepropustnost radonu. Další součástí systému je pak sestava desek Power Protect [eco], zaručující ekologický a ekonomicky udržitelný systém sanace.
Postup sanace
- Příprava podkladu: Cílem je zajistit vnitřní hydroizolaci výtečnou přilnavost na pevném podkladu, prostém všech nepevných a prachových částí.
- Penetrace: Provede se penetrace Kiesolem MB.
- Vyrovnání podkladu: Můstek a vyrovnání podkladu kombinací materiálů WP Sulfatex a WP DS Levell.
- Hydroizolační vrstvy: Na vyzrálou vyrovnávací vrstvu se nanáší kontaktní nátěr MB 2K a následně dvě hydroizolační vrstvy stejného materiálu.
- Protiplísňová a tepelná ochrana: Desky Power Protect se lepí metodou „floating“ do materiálu PP Fix.
Tabulka: Přehled izolačních materiálů a jejich použití
| Materiál | Použití | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|---|
| Asfaltové pásy | Vnější izolace základů, sklepů | Vysoká odolnost proti vodě, tradiční řešení | Náročnější aplikace (nutný hořák) |
| Tekuté hydroizolace | Vnitřní i vnější izolace, členité povrchy | Snadná aplikace, bezešvé spoje | Nutnost více vrstev, specifické požadavky na podklad |
| HDPE fólie | Základové desky, sklepy | Vysoká mechanická odolnost, dlouhá životnost | Nutnost svařování spojů |
| Bentonitové rohože | Základy, spodní stavby | Samoaktivující, utěsňuje spáry | Vyšší cena |
| Nopová fólie | Ochrana hydroizolace, odvětrávání | Vytváří vzduchovou mezeru, chrání izolaci | Sama o sobě neizoluje |
tags: #dodatečná #hydroizolace #základů #postupy