Zejména ve starších budovách nejsou podlahové krytiny dostatečně izolované nebo nejsou izolované vůbec. Především v zimě uniká podlahou velké množství cenného tepla. Pod kobercem nebo PVC podlahou jsou často jen položená prkna - bez izolace podlahy. A také pod latěmi podlah se obvykle nachází pouze neizolovaná nosná část stropu. Je-li podlaha naopak vybavena dobrou izolací, zůstává teplo přesně tam, kde má být: ve vašem bytě.
Ukážeme vám krok za krokem, jak realizovat kompletní podlahovou izolaci. Mírné izolace je často možné dosáhnout už pokládkou speciálních podložek pod laminát nebo koberec. Alternativně existují podlahové krytiny například z korku, které samy o sobě akumulují více tepla než dlažba nebo podlahy z přírodního kamene. Poznámka: Pokud máte v domě instalované podlahové topení, je většinou už dostatečně izolované. V případě pochybností si přizvěte odborníka, který vám pro váš konkrétní případ poradí, zda je i přes podlahové topení vhodná dodatečná izolace.
Čím se řídit při izolaci podlah?
V současné době neexistuje žádná konkrétní povinnost izolace podlahy. Vlastní dům se však vyplatí zaizolovat více, než stanoví platné zákony. Často je pro podlahovou izolaci k dispozici jen zhruba 5,5 cm výšky. Výzvy u izolace podlahy mohou spočívat v oblasti dveří a obecně ve výšce místnosti. Pokud tedy chcete na podlahu položit izolaci, potěr a krytinu, nemusí najednou výška stačit. V případě pochybností si nechte k izolaci podlahy poradit v OBI marketu. Naši odborníci pro vás najdou vhodné materiály a možnosti, jak podlahu úspěšně izolovat.
Podlahové krytiny a izolační materiály
Než nakoupíte potřebné materiály, rozmyslete si, jakou podlahovou krytinu a jaký izolační materiál chcete použít.
Podlahové krytiny
Před izolací podlahy si rozmyslete, jakou podlahovou krytinu chcete později položit. Výběr podlahové krytiny ovlivní, kolik místa nakonec budete pro izolaci podlahy mít. Celková výška podlahy včetně izolace a krytiny, takzvaná montážní výška, je mimo jiné omezena dveřmi. Pokud by požadovaná izolace způsobila problémy s montážní výškou podlahy, můžete použít třeba jen potěr bez další podlahové krytiny. Přitom je důležité, aby potěr dobře vypadal - například ve formě vyhlazené pohledové stěrky. Na potěr pak ještě vždy můžete položit jednotlivé kusové koberce, které zajistí dodatečnou útulnost. Pro tento projekt jsou vhodné různé druhy potěrů. Položíte-li desky přímo na izolační vrstvu, mluví se o plovoucím potěru. U cementu nebo sádrových produktů je naproti tomu zapotřebí následné zakrytí ve formě podlahové krytiny.
Čtěte také: Vše o dodatečné hydroizolaci sklepů
Desky z materiálů na bázi dřeva, například OSB desky, mohou mít výšku cca 2,5 cm. Polyuretanové izolační desky jsou například obzvlášť pevné a mají vynikající izolační vlastnosti. Izolační materiál má stupeň tepelné vodivosti 025. Desky jsou k dispozici v různých tloušťkách od 2 cm do 8 cm. Polyuretanové izolační desky jsou navíc zamaskovány hliníkovou vrstvou.
Tip: Pokud to všechno v přízemí nestačí, můžete alternativně k izolaci podlahy izolovat shora také strop sklepa. Ušetříte tak cenné centimetry na horní straně. Ušetříte tak cenné centimetry na horní straně. Pokud jsou prostorové podmínky a montážní výška omezené, ale přesto se nechcete vzdát podlahové izolace, můžete vynechat horní podlahovou krytinu.
Izolace podlahy - jak na to
1. krok: Odstranění nerovností
Nejprve očistěte nosnou část stropu. Musí být čistá a bez nerovností. Pracujte s dlátem nebo špachtlí, dokud nebude všechno hladké a rovné. Je povrch drsný s nerovnostmi většími než 2 až 3 mm? Potom vám pomůže vyrovnávací stěrka. Rozprostřete ji po celé ploše, vyhlaďte a nechte důkladně vyschnout nebo vytvrdnout.
2. krok: Pokládka izolace
Vybalte separační fólii, aby se materiály mohly různě silně roztáhnout. Na stěnách zajistěte pomocí okrajových pásků, aby se desky OSB nikde nedotýkaly. Jinak by se jimi mohl později šířit hluk. Je bezpodmínečně nutné dodržet vzdálenost alespoň 10 mm od stěny. Pak položte izolační desky těsně vedle sebe s přesazením. Přesazení je důležité, aby byly desky stabilnější.
3. krok: Lepení izolace podlahy
Spoje přelepte samolepicí parotěsnou hliníkovou páskou. Pak přijde na řadu lepidlo. Naneste ho a desky vklepejte do sebe. Pokud přečnívají okrajové proužky, zastřihněte je.
Čtěte také: Ochrana spodní stavby před vlhkostí
Dodatečná izolace stavebních konstrukcí na styku se zeminou
Příspěvek se zabývá dodatečnou izolací stavebních konstrukcí na styku se zeminou. Je prezentován postup sanačních prací, kde nám významným pomocníkem jsou směrnice WTA tuto problematikou popisující a řešící. Jsou zde komentovány jednak injektáže, tlakové i beztlakové, stejně jako dodatečné vodorovné izolace. Významnou roli sehrává vhodný materiál a dodržování předepsané technologie. Zapomínat se nesmí ani na odstřikující vodu a kondenzační vlhkost. Na vysoce odborném provedení detailů je závislá úspěšnost sanace.
Diagnostika a sanace
- Na nutnost sanace zdiva nás upozorňuje až projevující se degradace povrchových úprav zdiva vznikem tmavých ploch. Prováděné rekonstrukční práce na budovách vzhledem k dlouholeté funkčnosti by měly být vždy zaměřeny i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti.
- Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. jsou podrobněji rozpracovány diagnostické postupy a metody pro zjišťování stavu zdiva. Tyto směrnice poskytují jen vodítko pro posuzování zdiva a přehled diagnostických metod.
- Taktéž při nové výstavbě si založení stavby bez hydroizolace neumíme představit.
Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovu metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci.
Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry. Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska.
Vnitřní svislá izolace
V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému.
Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu ) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky min. 300 mm např. U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy.
Čtěte také: Dodatečná hydroizolace základů
Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace.
Hydroizolace základů starší stavby
Spousta chalup nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. Alespoň některá opatření však můžete podniknout, aniž byste museli bourat či podřezávat. U novostavby je to vcelku jasné - u základů je kvalitní hydroizolace standardem a jejím účelem je chránit stavbu nejen proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale také například proti radonu. Co ale se starou chalupou či chatou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo případně vůbec?
Nemůžete-li k základům „od základů“, je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní. Hydroizolace základů nebo různá stavební opatření, která mohou její účinnost posílit či provizorně nahradit, není totéž jako opatření proti vlhkosti ve zdech. Je-li však dům vlhký i ve zdech, bude zřejmě tak či onak nutné začít od základů a dostat vlhkost z domu kombinací všech možných opatření a zásahů včetně drenáže, vysoušení či podřezání zdí a jejich „podražení“ plechy či asfaltovými pásy.
Dodatečným odizolováním základů však můžete problému s vlhkostí v domě předejít nebo ho alespoň omezit. A jak na to? Jde o velmi diskutované téma, často dokonce předmět sporů. Řešení problému lze zadat některé z mnoha specializovaných firem. Náklady se vám však přinejmenším zdvojnásobí a odborníci vám často nenabídnou nic, co byste nezvládli sami. Než se ovšem sami do práce, je vhodné ujasnit si některé detaily.
Dům někdy vlhko potřebuje
Především to, že souboj s vlhkostí je u starého domu poměrně ošemetná věc. Nikdo ji sice v domě nechce, ale pro určitý typ tradičních stavebních materiálů může úplné vysušení domu skončit katastrofou. Ptejte se na zkušenosti majitelů podobných staveb. Oslovte památkáře, pročesávejte internetová diskusní fóra. Buďte opatrní zvlášť v případě hliněných domů, jejichž zdi z vepřovic či kotovic obvykle stojí na nízkých kamenných základech, spojených rovněž hlínou. Ale pozor také na základy v oblastech s porézním kamenem, například s různými typy vápence.
Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předpokládá odkrytí základů. Tady je třeba mít se opět na pozoru. Stará chalupa totiž pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně se rovnou odporoučet do výkopu.
Jak tomu předejít?
Podle zkušeností odborníků se vyplatí dělat výkopové a sanační práce tohoto typu postupně, po třech či čtyřech metrech. Například při odvlhčení pomocí kombinace drenážní roury se zásypem, geotextilie a nopové fólie to znamená vždy odkopat pouze zmíněný kus, položit fólii a drenáž, zasypat a teprve pak pokračovat dál. Práce se tím samozřejmě zkomplikuje, ale předejdeme tak nebezpečí, že se odhalené nestabilní základy pohnou.
Zvláště u starých domů ve svahu poukazují někteří odborníci na nebezpečí náhlého rozdělení stavby na „suchou“ a „mokrou“ právě v důsledku dodatečné hydroizolace, což může zapříčinit například vysychání spojovací hliněné malty mezi kameny nebo vyschnutí a nežádoucí pohyb materiálu sypaného při původní stavbě mezi vnější a vnitřní kamenné či smíšené zdivo. Je dobré mít tato možná nebezpečí na paměti zvláště v případě, kdy přesně nevíte, z čeho byla vaše chalupa kdysi postavena.
U některých typů staveb se může stát i to, že dodatečná pečlivě udělaná hydroizolace sice ochrání základy, ale způsobí odvedení vody pod dům. Voda pak „jde“ až pod základy, může narušit sklepy a postupně ohrozit celou stavbu, což opět platí zvláště pro chalupy ve svahu. Pokud by takové nebezpečí mohlo hrozit, povolejte raději ke konzultaci statika.
Jak se ubránit vodě
Především už zmíněné vytvoření bariéry proti vodě z nopové fólie. A jaká opatření k dodatečné hydroizolaci základů vlastně připadají v úvahu? Ta se položí do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu, její horní hranu pak přichytíte ke zdivu speciální lištou, která zamezí zapadávání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.
Aby se nápor vody snížil, je třeba ji odvést. K tomu slouží drenáž tvořená perforovanou drenážní trubkou. Ta se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. „Horní“ konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén. Vyšší odvětrávací konec trubky vyvádějí někteří chalupáři až do podstřeší, aby se vytvořil dostatečně vysoký větrací komín.
Výkop se vyloží geotextilií, poté se vysype vrstvou jemného písku, vrstvou štěrku a vrstvou drti. Na ni položte drenážní hadici, kterou poté opět zasypejte vrstvou drti a vrstvou štěrku. Na tu lze položit například valouny nebo betonovou dlažbu se spádem od chalupy. Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům.
Při výkopu kvůli odhalení základů se vyplatí zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl vždy respektovat materiál základů a zvláště při kombinaci s hydroizolací je nutné brát v úvahu zmíněná rizika, související s náhlým odvedením vody od starého domu. Specialisté z pražské firmy Trumf, která se zabývá renovacemi a sanacemi staveb, postupovali při sanaci sklepních prostor jednoho z památkově chráněných domů tak, že nejdříve dodatečně izolovali jeho základy. Obvodovou stěnu odkopali až na základovou spáru, obnažené opukové zdivo základů domu nejdříve doplnili a vyrovnali cementovou stěrkou a dále ošetřili asfaltovou hydroizolační stěrkou. Pro zateplení základů použili extrudovaný polystyren. Finální vrstvu vytvořila nopová fólie jako mechanická ochrana jednotlivých vrstev systému izolace základů domu.
Izolace základů či spodní části stavby proti vodě je vždy lepší dělat z vnější strany, ze které je dům nejčastěji vystaven účinkům vlhkosti a vody. Jestliže to není možné - například když potřebujete dodatečně izolovat hluboký sklep - lze udělat izolaci i z vnitřní strany. V takovém případě je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů.
Na dodatečnou vnější i vnitřní hydroizolaci základů či spodní stavby můžete použít rovněž některou z asfaltových (bitumenových) izolačních stěrek. Stěrka se pak nanáší ve dvou vrstvách špachtlí nebo hladítkem, po zaschnutí je dobré zakrýt ji geotextilií nebo polystyrenem a teprve poté zahrnout základy zeminou.
Jak na hydroizolaci sklepa
Sklepy jsou až příliš často místem, kde je vlhko, plíseň a v některých případech i stojatá voda. A takové prostory bohužel moc nevyužijete. Problémy s vlhkostí vyřešíte správnou hydroizolací. Ta zajistí suché prostředí bez plísně, kde můžete skladovat jak potraviny, tak různé vybavení.
Proč je izolace sklepa potřeba řešit?
Dlouhodobé působení vlhkosti totiž poškozuje stavební konstrukci, snižuje schopnost zdiva izolovat teplo a často způsobuje růst plísní. Vlhkost a voda ve sklepě jsou problém. A není to jen o tom, že vlhké stěny, ze kterých se odlupuje zdivo, nevypadají dobře - vlhkost může mít celkem vážné důsledky pro celou stavbu i pro vaše zdraví. Dokonce i malé množství vlhkosti v konstrukci (kolem 1 %) snižuje izolační schopnosti konstrukce až o 4 %. Dodatečná hydroizolace sklepa je tedy něčím, o čem byste neměli moc dlouho přemýšlet.
Jaké jsou možnosti izolace sklepa proti vlhkosti?
Existují dvě hlavní metody, jak dodatečnou hydroizolaci sklepa provést a zabránit tak vlhkosti a vodě v pronikání do zdiva. Můžete buď izolovat sklep zvenku nebo provést hydroizolaci sklepa zevnitř.
1. Odkopání obvodových stěn - hydroizolace sklepa zvenku
Jednou z nejefektivnějších metod je odkopání obvodových stěn a provedení izolace sklepa proti vodě zvenku. Tato metoda zahrnuje vytvoření výkopu po celé délce obvodových stěn až pod úroveň základů. Po výkopu aplikujete na na stěny vertikální hydroizolaci. Díky tomu můžete stěny různými způsoby izolovat zvenku a vyřešit tak zdroj problému.
Po aplikaci hydroizolace pak na dno výkopu instalujete drenážní trubky, které odvedou spodní vodu - ideálně do kanalizace. Na hydroizolovanou stěnu pak můžete přidat ještě tepelnou izolaci v podobě polystyrenu - ve sklepě se tak lépe udrží stabilní teplota. Nakonec vše zasytepe štěrkem a zeminou a výkop zhutníte.
Díky této metodě odstraníte vlhkost jednou provždy. Nebude vás tak trápit ani voda, ani plíseň a dokonce ani vzlínání vlhkosti do dalších částí domu. Ale má to i své nevýhody… Odkopání obvodových stěn je náročný na čas i na fyzičku a pravděpodobně si na to budete muset někoho najmout. Navíc, ne u všech staveb to můžete provést. Pokud bydlíte v řadovce, obvodové stěny odkopete jen ze dvou stran a to nebude stačit.
2. Hydroizolace sklepa zevnitř
Druhou možností je provést izolaci sklepa zevnitř. Tady vás nečekají žádné výkopy, takže to zvládnete sami mnohem rychleji a tolik se u toho nenadřete. Postup zahrnuje nanesení hydroizolačních stěrek nebo nátěrů na vnitřní stranu stěn a podlahy. Na připravené a zdi i podlahu pak nanesete penetrační nátěr, který povrch zpevní a nachystá na další vrstvy. Po zaschnutí penetrace můžete začít nanášet hydroizolaci. Buď můžete použít velmi odolnou tekutou gumu Kanada, hydroizolační cementovou stěrku nebo třeba barevnou tekutou gumu. Na hydroizolaci podlahy sklepa pak můžete zvolit tekutou dlažbu. Záleží na tom, jak moc je sklep vlhký a co preferujete.
Po aplikaci necháte vše dobře zaschnout a případně nanesete další vrstvy. Pokud je vlhkost extrémní, je dobré poradit se s odborníky a kombinovat hydroizolační nátěr s chemickou injektáží nebo s prořezáním zdiva. Také vás nečekají žádné větší stavební práce a celý proces je poměrně jednoduchý - tekutá guma se snadno aplikuje a poskytuje vysoce účinnou ochranu proti vlhkosti a vodě. Jenže… Izolace sklepa zevnitř problém se spodní vodou neřeší, ale pouze ho blokuje. Pokud je navíc vlhkost extrémní, je potřeba nátěr kombinovat s dalšími opatřeními v podobě injektáže nebo prořezání stěn.
Sanace vlhkého zdiva a podlahové konstrukce
Při sanacích vlhkého zdiva dochází často také k zásahu do podlahových konstrukcí, respektive k provádění podlah nových. Příspěvek pojednává o problematice projekčního navrhování podlahových konstrukcí v návaznosti na sanaci vlhkého zdiva přilehlých stěn. A to zejména z pohledu stavební tepelné techniky, ochrany proti působení zemní vlhkosti a proti pronikání radonu z podloží.
Projekční návrh
Při sanaci vlhkého zdiva u stávajících objektů dochází často také k zásahu do podlahových konstrukcí, resp. k provádění podlah nových. Ve většině případů se jedná o podlahy situované na terénu. Napojení hydroizolace v podlaze na dodatečně provedené hydroizolační opatření ve stěnách, pokud byla provedena jejich sanace některou z mechanických metod je nutné z důvodu zajištění celistvosti hydroizolačního povlaku. Nutnost provedení dodatečné tepelné izolace v podlaze může vyplynout z požadavků na hodnotu součinitele prostupu tepla U, jež jsou uvedeny v ČSN 73 0540-2, a které jsou v současné době také na podlahové konstrukce situované na terénu poměrně vysoké.
Pokud v rámci projekčního návrhu sanačních prací vyvstane potřeba k celoplošnému zásahu do podlahy situované na terénu, pak je nutno zvážit možnost, resp. nutnost dodatečného vložení tepelné izolace do podlahy. Tepelnětechnické posouzení se provede vhodným výpočetním programem. Pokud je to možné, je vhodné položit tepelnou izolaci přímo na zeminu. To proto, že uvedená skladba respektuje oba základní stavebně fyzikální požadavky (resp. konstrukční zásady), které jsou v našich klimatických podmínkách obecně platné pro veškeré obvodové konstrukce.
U nevytápěných místností může být dodatečné vložení tepelné izolace neekonomické. Zde je pak vhodné vložit tepelnou izolaci nikoliv v celé ploše podlahy, ale pouze v místě vodorovných koutů v místech návaznosti podlahy na zdivo za účelem zvýšení povrchových teplot. Toto opatření má následně vliv nejen na tepelné ztráty v místech koutů, ale také na snížení, popřípadě úplné vyloučení povrchové kondenzace vodní páry v těchto místech, pokud se na konkrétním objektu uvedený problém vyskytuje.
V souvislosti s prováděním sanací vlhkého zdiva se v České republice běžně používá větraných vzduchových mezer pod podlahami, které jsou v kontaktu s podložím. Větrané vzduchové mezery je možno použít také jako ochranu proti radonu pronikajícímu z podloží. Zastropení vzduchové mezery se provede pomocí vodorovné nosné konstrukce, která může být tvořena například železobetonovými stropními deskami, dřevěnými trámy a prkny (zde však bude nutná její ochrana proti biologickým škůdcům), ocelovými profilovanými plechy, atd. Tento způsob je vhodný zejména v případě historických objektů a u objektů, které jsou na seznamu kulturních památek České republiky.
Pokud je to možné, provedeme napojení vzduchové mezery na stávající nepoužívaný komínový průduch. Nutnou podmínkou je zajištění proudění vzduchu tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry uvnitř vzduchové mezery. V obou uvedených případech dojde k určitému snížení světlé výšky příslušné místnosti.
Z tepelnětechnického hlediska je uvedený problém částečně analogický s problematikou plochých dvouplášťových větraných střech. Účelem tohoto posouzení je prověřit možnost kondenzace vodní páry v rizikových místech (vodorovné dolní kouty u odvlhčovaných stěn). To je nutné z důvodu, aby kondenzovaná vlhkost nezpůsobovala zvýšenou vlhkost tepelné izolace a tím nezhoršovala její funkci. pro stavební konstrukci, u které by zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce mohla ohrozit její požadovanou funkci, nesmí dojít ke kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce.
Aby vzduchová mezera mohla řádně plnit svou funkci, musí být zaručeno proudění vzduchu uvnitř vzduchové mezery. Pokud však ke kondenzaci vodní páry ve vzduchové mezeře dojde, je potřeba navrhnout a realizovat funkční systém odvodu zkondenzované vody. Oprava nebo rekonstrukce podlahové vzduchové dutiny musí být navržena a provedena odborným způsobem.
tags: #dodatečná #hydroizolace #podlahy #postup