Asfaltové hydroizolace patří mezi vyzkoušená řešení ochrany objektů a řadíme je do skupiny povlakových hydroizolací, které jsou vodotěsné a mohou být použity i při velmi malém sklonu. Asfaltové pásy se používají jako střešní krytina u různých obytných budov i u různých přístřešků. Na plochých střechách se nejčastěji používají povlakové hydroizolace, které je potřeba kvalitně položit a vytvořit spojitou vodotěsnou izolaci. Na povlakové hydroizolace během provozu budov působí déšť, sníh, mráz, sluneční záření, vítr, nečistoty a různé chemické látky, a také neustálé kolísání teplot.
Typy asfaltových pásů a jejich vlastnosti
Asfaltových pásů se na našem trhu vyskytuje velké množství. Liší se tloušťkou, druhem použitého asfaltu a jeho modifikací, typem a uložením nosné vložky a povrchovými úpravami. Kvalita jednotlivých výrobků asfaltových pásů se kontroluje ve výrobních závodech, v akreditovaných zkušebnách v rámci certifikace hydroizolačních výrobků, a také se kontroluje v rámci odborné činnosti společnosti Svaz výrobců asfaltových pásů v ČR.
Základní rozdělení asfaltových pásů
- Modifikované pásy: Mezi modifikované asfaltové pásy se řadí ty modifikované syntetickým kaučukem (SBS), samolepicí pásy či asfaltové pásy pro mechanické kotvení. Jako modifikátory se používají termoplastické elastomery (nejběžnější je styrenbutadien-styren…SBS) nebo plastomery. Modifikované asfaltové pásy lze bez obav použít ve vrchní i podkladové vrstvě střešního souvrství. U nich se životnost pohybuje až kolem 40 let.
- Oxidované pásy: Oxidované asfaltové pásy jsou „klasikou“ mezi hydroizolačními materiály. Dají se tak považovat za úplný základ pro hydroizolaci střechy. Oxidovaný asfaltový pás se v současné době doporučuje používat pouze pro podkladní vrstvu (nebo jako provizorní vrchní vrstvu). Životnost oxidovaných asfaltových pásů se uvádí v rozmezí 10-15 let.
Parametry asfaltových pásů
- Tloušťka: Asfaltový pás typu A je bez krycích asfaltových vrstev, tloušťka je okolo 1 mm. Asfaltový pás typu R má na nosné vložce krycí asfaltovou vrstvu do 1 mm, asfaltový pás samotný má tloušťku do 2,5 mm. Asfaltový pás typu S značí nastavitelné asfaltové pásy, u kterých se natavením přesahů vytvářejí různé hydroizolační vrstvy. Tloušťka hydroizolačního asfaltového pásu typu S se pohybuje mezi 4 a 5 mm.
- Nosná vložka: Základ asfaltového pásu je nosná vložka, na kterou se nanáší asfaltové směsi. Preferují se pásy s nosnou polyesterovou vložkou a skleněnou tkaninou. Pro parotěsnou vrstvu se navíc používají pásy s vynikajícími difúzními vlastnostmi, které obsahují nosnou vložku spřaženou s hliníkovou fólií. Doporučuje se vybírat vždy pásy s nosnými vložkami z nenasákavých materiálů, jako je například netkaná skelná textilie a také hlídat její gramáž.
- Povrchová úprava: Pro ochranu horního povrchu zabudovaných pásů vystavených povětrnosti a UV záření se tradičně používá hrubozrnný minerální posyp, kovová fólie, granulát popřípadě jiná dostatečná ochrana. Asfaltové pásy s UV ochranou povrchu jsou tvořeny vrstvou hrubozrnných přírodních nebo barvených břidličných posypů. Pro separaci (ochranu proti slepení pásu v roli) asfaltových pásů se používá na spodní ploše jemnozrnný minerální posyp, spalitelná nebo snímatelná fólie, střiž nebo papír.
Speciální typy asfaltových pásů
- Pásy s dilatační schopností: Ploché střechy se dnes řeší pásy s dilatační schopností, které se vyrábí s kaučukem a s nosnou polyesterovou vložkou, aby byly schopné zachytit rozdíly ranních a odpoledních teplot v různých ročních obdobích.
- Samolepicí pásy: Moderní jsou samolepicí pásy s celoplošně lepenou spodní stranou a podélným samolepicím proužkem o šířce 8 cm přesahu svrchu. Novinkou jsou kombinované samolepicí pásy, které mají zvětšený 12 cm přesah se samolepicí oblastí o šířce 4 cm, zamezující prošlehnutí plamene např. na dřevěné bednění a natavovaný přesah o šířce 8 cm zajišťující vyšší kvalitu u nataveného spoje pro vodotěsnost. Pokládka samolepicích asfaltových pásů je pohodlnější i rychlejší (a to až 6x, oproti „klasickým“ natavovacím pásům).
- Asfaltové šindele: Střešní asfaltový šindel se jedná o šablony různých tvarů, strojově vysekané z asfaltového střešního pásu, které se pokládají na sebe. Životnost se pohybuje od 5 do 20 let pro šindele z oxidovaných asfaltových pásů a 25 až 50 let pro modifikované asfaltové šindele.
Sklon střechy a počet vrstev
Jedním z nejdůležitějších parametrů povlakových krytin střech je sklon střechy. Asfaltové střešní pásy jsou lehkou střešní krytinou, kterou nejčastěji využijete na střechách plochých (sklon 1° až 5°) a mírných (sklon 3° až 10°). Jejich vlastnosti ovšem umožňují i použití na střechách šikmých (sklon 5° až 45°) a dokonce i strmých (více než 45°). U asfaltových pásů je požadován pro ploché střechy min. sklon 1°.
Doporučené skladby dle sklonu
- Pro sklony od 1° do 3° (5,24%): Zásadně jsou používány dvouvrstvé izolační skladby - kombinují se vrchní natavitelné a podkladní natavitelné, kotvené nebo samolepicí pásy.
- Pro sklon od 3° do 10° (17,4%): Používají se jednovrstvé skladby - natavitelné nebo volně pokládané mechanicky kotvené (typu Paraelast Mono), především pro nižší sklon jsou pro jednovrstvé skladby upřednostňovány pásy tloušťky 5 mm.
- Sklon nad 10°: Již vyžaduje kombinaci montáží. Pásy se natavují a současně se ve zvětšeném přesahu o šířce 12 cm kotví.
- Pro sklon od 45° (strmé střechy): Asfaltové pásy se používají v omezeném rozsahu (např. pro obloukové střechy).
Způsob montáže asfaltových pásů
Pokládka asfaltových pásů se liší podle zvoleného typu asfaltového pásu, druhu nosné konstrukce a prostředí, ve kterém práce provádíme (včetně povětrnostních podmínek).
Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů
- Teplotní podmínky: Teplota nosné konstrukce, materiálu a prostředí by neměla být nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných asfaltových pásů, nižší než 0 °C u pokládky modifikovaných asfaltových pásů a vyšší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C.
- Vlhkost: Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.
- Přesahy: Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou. Správná pokládka asfaltových pásů vyžaduje dodržení alespoň minimálních přesahů: příčné přesahy min. 12 cm, podélné přesahy min. 8 cm.
- Vícevrstvé pokládky: V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá ve stejném směru jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně), podélně na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu), s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).
Metody pokládky
- Plnoplošné natavování: Nejběžnějším způsobem zpracování pásů je celoplošné natavování. Pásy určené k natavení se označují jako typ S (svařitelné). Jde většinou o natavované pásy tloušťky 5 mm, resp. min. 4,0 mm, zcela výjimečně pak pásy 3,5 mm. Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Pokládka v jednom kroku znamená, že celá plocha pásu včetně podélných přesahů je natavená najednou. Při pokládce ve dvou krocích se nejprve nataví pás v ploše kromě přesahů, a poté samostatně oblasti podélných přesahů. Na vodotěsnost /nejdůležitější vlastnost asfaltových pásů/ má vliv kvalita natavení běžného podélného přesahu, který by měl být až 12 cm.
- Bodové natavování: Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.
- Samolepicí pásy: Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové fólie na spodní straně pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou fólii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy.
- Mechanické kotvení: Další způsoby zpracování jsou mechanické kotvení v přesahu talířovými nebo teleskopickými kotvami se zvětšeným přesahem rovněž 12 cm. Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev.
- Pokládka do horkého asfaltu nebo lepení studeným asfaltovým lepidlem: Již méně se používají metody montáže pokládkou do horkého asfaltu, či lepením studeným asfaltovým lepidlem.
Nosný podklad a zateplení střechy
Asfaltové pásy se pokládají na souvislý rovný, suchý a čistý podklad. Nosným podkladem je nejčastěji beton, který je třeba vždy penetrovat asfaltovým penetračním lakem. Podkladem může být i trapézový plech, jenž se rovněž penetruje pro pás jako parotěsnou zábranu. Protože však nejde o souvislý povrch, musí být pásy použity v kombinaci s deskovými materiály tepelnou izolací nebo OSB deskami.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
- Dřevěné bednění: Na dřevěné bednění z požárního hlediska nelze pásy natavovat přímo, proto se používají pod natavovanou skladbu celoplošně přibité separační pásy. Spodní asfaltové pásy řady SKLODEK 40 a lehké asfaltové pásy K-BASE mohou být k dřevěnému podkladu přikotveny v přesazích pomocí podložek a vrutů. Lehké asfaltové pásy R20 a R13 se k dřevěnému podkladu přibíjejí hřebíky na lepenku. U střech s podkladem z OSB desek je možné také použít samolepicí asfaltové pásy, které se nalepí na povrch OSB desek opatřený asfaltovým penetračním nátěrem ALP.
- Tepelná izolace: Tepelné izolanty lze umístit u dřevěného bednění mezi krokve, ale i nad krokve (nad bednění) nebo na beton či trapézový plech. Na polystyren se používají samolepicí pásy. Pod tepelnou izolaci se vždy navrhuje parotěsná zábrana.
Jednoplášťové a dvouplášťové střechy
Rozlišují se nejčastěji jednoplášťové střechy a dále dvouplášťové střechy. Pod krytinou nad tepelnou izolací má dvouplášťová střecha větranou mezeru předepsaných rozměrů. Tato mezera zajišťuje větrání vstupními a výstupními otvory tzv. „komínovým způsobem“. Tato skladba je pochopitelně cenově náročnější, ale empiricky je ověřeno, že uvedený systém „dýchání“ prodlužuje životnost střešní skladby o několik desítek procent. U obytných budov se nejčastěji budují dvouplášťové provětrávané střechy. U takových budov se někdy realizují i jednoplášťové střechy s dřevěným záklopem a střešní krytinou z asfaltových pásů.
Detaily a ukončení hydroizolace
Vždy je třeba, kromě správné volby hydroizolační skladby, řešit kvalifikovaně detaily (atika, vytažení na stěnu, vtok nebo okap, závětrná lišta, dilatační mezera, světlík apod.). Ukončení hydroizolací v oblastech detailů je u fólií a asfaltových pásů odlišné. Modifikované asfaltové pásy jsou zpravidla nataveny nebo nalepeny na podklad, v oblastech detailů na stěny, a v oblasti jejich ukončení na stěnách vyšších částí budov, nástaveb atd., jsou mechanicky přikotveny pomocí klempířských lišt, které jsou ještě shora zatmeleny. Opracování atik, jiných svislých ploch či detailů a prostupujících konstrukcí se doporučuje provádět s použitím jiného typu asfaltového pásu, který má zvýšenou odolnost proti stékání při vysokých teplotách alespoň 120° C a nejlépe i kombinovanou výztužnou vložku. Tento pás je také na horním povrchu opatřen barevným břidličným posypem a co je důležité, k podkladu se natavuje celoplošně a v případě aplikace na vysoké svislé plochy je nutné pás mechanicky přikotvit, aby zejména vlivem vysokých teplot nedocházelo k jeho sjíždění.
Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“.
Rekonstrukce střechy
Velmi často je nutno řešit rekonstrukci střechy. V takovém případě je třeba původní vrstvy skladby odborně prohlédnout - většinou se provádí sondy do střešního pláště. Provádí se kontrola nosné vrstvy, tepelně izolační vrstvy, posuzují se možnosti odstranění proláklin a výdutí, dále kontrola možnosti natavení na stávající vrstvy (nutnost mechanického odstranění nátěrů) nebo nutnost provedení mezivrstev např. z polystyrenu, kde se použijí kotvené nebo samolepicí systémy. Rozhodnutí o rekonstrukci předchází odborné zhodnocení prohlídky, po kterém se určí, zda je nutné rekonstruovat nebo není jen třeba provést údržbu či částečnou lokální opravu střešního pláště.
Obnova a prodloužení životnosti
Důležitým předpokladem pro obnovu respektive prodloužení životnosti hydroizolační vrstvy z asfaltových pásů na ploché střeše je stále ještě fungující a stabilní hydroizolační souvrství, kdy do střechy nezatéká. Před započetím prací je nutné provést důkladnou prohlídku současné hydroizolační vrstvy, včetně sond do střešního souvrství. V sondách je třeba zjistit přesné složení skladby střechy, stav jednotlivých vrstev a obsah vody v nich. Také je třeba ověřit přídržnost vrstev k podkladu a mezi sebou. Dále je nutné provést pečlivou přípravu povrchu střechy, jako je odstranění nečistot, vyrovnání výrazných nerovností bránících plynulému odtoku vody, vyspravení poškozených míst hydroizolace. Tyto přípravné práce jsou nedílnou součástí pro použití speciálního sanačního pásu, kterým zrenovujeme současné asfaltové souvrství. Sanační pás je na spodním povrchu opatřen speciální úpravou, díky které po natavení vzniknou mezi původní hydroizolací a novým pásem mikroventilační kanálky. Ty mají za úkol rozptýlení vodní páry z případné vody nebo vlhkosti v původním asfaltovém souvrství. Eliminují tak riziko vzniku boulí od vodní páry mezi starou a novou vrstvou.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Střecha s požárním atestem
Někdy se stává, že projektant určí zhotoviteli podmínku použití atestovaných protipožárních pásů. Atest hodnotí celou střešní skladbu v tomto případě z venkovního prostředí. K dispozici jsou pásy s atestem mimo požárně nebezpečné prostory, nutné např. pro velkoplošné střechy. Volí se skladby s označením atestu BROOF(t1), toto splňují a atestovány jsou běžně nabízené vrchní modifikované pásy jednovrstvé i dvouvrstvé skladby. Dále je možné přímo do prostor se zvýšeným rizikem vzniku požáru použít systémové skladby se speciálním pásem, kde jde o požadavek pro vyšší požární zatížení nebo není dostatečný odstup od okolních budov. Volí se skladby dvouvrstvé s označením atestu BROOF(t3). Toto splňují speciální pásy s přesným řazením vrstev skladby nebo skladby s vrchním pásem obsahující aditivum - přísadu proti hoření a stékání typu Paraelast Antifire.
Životnost a údržba asfaltových střešních pásů
Navzdory reklamám výrobců je třeba říci, že neexistuje nic, jako bezúdržbová střecha. Každou střechu (tu z asfaltových střešních pásů nevyjímaje) je třeba v pravidelných intervalech čistit a kontrolovat, aby byla zajištěna maximální životnost a spolehlivost. Různé povětrnostní podmínky mohou jinak způsobit poškození. Nejlepší je aplikovat ochranný nátěr každé tři roky. Díry lze snadno opravit menšími kusy krytinové lepenky. Buď je zasuňte pod díru, nebo je přilepte. Pokud je krytinová lepenka křehká nebo popraskaná, můžete na ni jednoduše položit druhou vrstvu a zajistit ji.
Při pravidelných prohlídkách střechy je dobré si všímat vzniku změn a defektů na povrchu asfaltových pásů, které nám signalizují, že již hydroizolace není v dobré kondici. Například mizející hrubozrnný posyp z povrchu asfaltového pásu nám signalizuje, že již asfaltová hmota přestává být účinně chráněna proti UV záření a povětrnostním vlivům. Následně tak nastává rychlejší degradace povrchu asfaltového pásu. Relativně často se můžeme setkat s popraskaným povrchem asfaltových pásů, který má charakteristický projev ve tvaru tzv. „Bahenních prasklin“. Jde o přirozený projev stárnutí asfaltové hmoty, která už nějaký ten rok leží na střeše. V některých případech dochází k oddálení příčných spojů asfaltových pásů vůči sobě. Je to ve většině případů zapříčiněno smrštěním staršího typu polyesterové výztužné vložky v podélném směru. Vlivem vysokých teplot v letních měsících dosahujících na povrchu pásů až 90 °C, dochází na šikmých a svislých plochách orientovaných jižním směrem ke stékání asfaltové hmoty, vznikají tak na povrchu pasu trhliny a vrásy. Tento projev degradace se týká hlavně asfaltových pásů s nižší teplotní odolností ke stékání asfaltové hmoty nebo starších pásů, jejichž hmota již ztrácí své vlastnosti a její odolnost proti stékání se snižuje.
Tabulka: Rozdělení asfaltových pásů a jejich vlastnosti
| Typ asfaltového pásu | Druh asfaltu | Použití | Životnost (orientační) | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Modifikované pásy (SBS, APP) | Modifikovaný | Vrchní i podkladní vrstva | Až 40 let | Vyšší flexibilita, teplotní stálost, UV odolnost (APP i bez posypu) |
| Oxidované pásy | Oxidovaný | Pouze podkladní vrstva (provizorně vrchní) | 10-15 let | Méně elastické, nižší teplotní stálost |
| Samolepicí pásy | Speciální modifikovaný | Na podklady nevhodné k natavení (polystyren), detaily | Dle výrobce | Rychlejší a pohodlnější aplikace |
| Asfaltové šindele | Oxidovaný / Modifikovaný | Šikmé a strmé střechy (estetické) | 5-50 let (dle typu) | Šablony různých tvarů, odolné proti větru |
Všechny stavební materiály a stavební konstrukce v důsledku působení vnějších vlivů postupně stárnou. Střechy a hydroizolační konstrukce staveb se doporučuje navrhovat tak, aby jejich životnost byla v souladu s životností celé stavby nebo alespoň tak dlouho, aby je bylo možné během životnosti stavby obnovovat v případě, že jsou snadno přístupné. Izolace plochých střech jsou většinou opravitelné nebo poměrně snadno vyměnitelné.
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
tags: #skladba #strechy #z #asfaltovych #pasu