Střecha je velice důležitou součástí stavby, chrání ji před různými klimatickými a okolními vlivy. Střešní plášť chrání budovu před vnějšími vlivy a pomáhá zajišťovat optimální vnitřní prostředí v budově. Skladba střešního pláště se navrhuje s ohledem na typ střechy, využití podstřešního prostoru a okolní podmínky. Proto musí skladba střešního pláště fungovat jako harmonický celek. Obvykle se skládá z tepelněizolační, hydroizolační a parotěsné vrstvy. Některé vrstvy mohou ve střeše plnit více funkcí, například parotěsná vrstva může zároveň plnit funkci vzduchotěsnou. Pro všechny funkce vrstvy musí být proveden komplexní návrh včetně napojení na související konstrukce.
Jiná řešení vyžaduje moderní skladba ploché střechy. Skladba ploché střechy musí odolávat stojící vodě a vysokému zatížení sněhem. Už při návrhu konstrukce se určuje nejen sklon a tvar, ale i celková skladba střechy.
Nosná konstrukce střechy
Nosná konstrukce je základem celé střechy. Přenáší vlastní hmotnost střešního pláště i zatížení od sněhu, větru a dalších vlivů. Správně navržený nosný systém zajišťuje dlouhou životnost a stabilitu celé stavby. Krov je nosná konstrukce střechy a jejím účelem je přenášet zatížení celé skladby střešního pláště, sněhu i větru do svislých nosných konstrukcí stavby. Podle použitého materiálu je můžeme dělit na dřevěné, kovové nebo kombinované. U výškových budov se pro nosnou konstrukci střechy nejčastěji používají ocelové a železobetonové konstrukce, které se navrhují pro ploché střechy s velkou únosností.
V rámci železobetonových konstrukcí se na průvlacích skeletu ukládají stropní panely. Železobetonové stropní dílce jsou dutinové a jejich tloušťka je 200 mm. Stropní dílce mají rozměry 6000 x 1200 mm nebo 6000 x 600 mm. Stropní panely s prostupy pro instalační šachty jsou v okolí prostupů speciálně vyztužené. Po pokládce stropních panelů jsou všechny mezery mezi jednotlivými dílci vyplněny betonovou zálivkou, čímž dojde k zmonolitnění celého zastropeného podlaží.
Vrstva parozábrany
Parozábrana patří k nejčastěji podceňovaným, ale zároveň k nejdůležitějším vrstvám ve skladbě střechy. Jejím úkolem je zabránit pronikání vodní páry z interiéru do vrstev tepelné izolace. Pokud se vlhkost dostane do izolace, dochází ke kondenzaci, tedy ke srážení páry uvnitř izolačního materiálu. Důsledky chybějící nebo špatně provedené parozábrany mohou být velmi závažné. Navlhlá izolace ztrácí své tepelněizolační vlastnosti, což vede k výrazným energetickým ztrátám a vyšším nákladům na vytápění. Zároveň vznikají podmínky pro rozvoj plísní a hub, které negativně ovlivňují nejen konstrukci, ale i zdraví obyvatel domu.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Parozábrana omezuje nebo zamezuje pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Navrhuje se z materiálu s vysokým faktorem difuzního odporu a vždy se umisťuje co nejblíže k interiéru, tedy k vytápěnému prostoru. Provedení parozábrany se používají nejčastěji speciální fólie z polyetylenu, polypropylenu nebo s hliníkovou vrstvou. Lze použít také asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a nástřiky. Svými materiálovými a konstrukčními vlastnostmi obvykle také plní funkci vzduchotěsnou. Velmi důležité je, aby byly všechny spoje pečlivě přelepeny systémovou páskou - jen tak může vrstva plnit svou funkci. V moderních projektech střech se často využívají také inteligentní parozábrany, které dokážou přizpůsobit svou paropropustnost aktuálním vlhkostním podmínkám. Funkce parozábrany a vzduchotěsné vrstvy ve skladbě střešního pláště je nezbytná pro zajištění funkčnosti a trvanlivosti materiálu zabudovaných ve střeše. Velmi vhodným typem parozábrany pro jednoplášťové ploché střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou.
Tepelná izolace
Nad parozábranou se nachází tepelná izolace. Jedná se o prvek, který zamezuje úniku tepla z interiéru přes střešní plášť. Hlavní funkce tepelné izolace ve skladbě střešního pláště je zamezit úniku tepla z interiéru do exteriéru. Tím se redukují tepelné ztráty a uspoří se peníze za vytápění. Další funkcí je zajistit optimální vnitřní povrchovou teplotu střešního pláště tak, aby nedocházelo na povrchu pláště ke kondenzaci vlhkosti nebo k růstu plísní. Aby tepelná izolace plnila svou funkci, je potřeba ji správně nadimenzovat a navrhnout. Výběr tepelné izolace závisí převážně na tepelně-technickém návrhu střešního pláště a na umístění izolace v rámci skladby.
Pro izolaci umístěnou nad nosnou konstrukcí je požadována vyšší pevnost s ohledem na vyšší zatížení. Volí se deskové materiály z PIR pěny (polyisokyanurátové pěny) na bázi polyuretanu nebo z tvrzené fenolické pěny označované také jako Resol. Nadkrokevní izolace z tvrzené fenolické pěny má, v rámci všech deskových izolantů, nejlepší tepelně izolační vlastnosti. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Pro dvouplášťové střechy se užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Hydroizolační vrstva
Hydroizolace je vrstva, která rozhoduje o tom, zda bude střecha skutečně funkční a odolná vůči povětrnostním vlivům. Jejím hlavním úkolem je zabránit průniku vody do konstrukce a ochránit tepelnou izolaci před navlhnutím. Správně navržená a provedená hydroizolace výrazně prodlužuje životnost celé střechy. Hydroizolační vrstva je vodotěsná vrstva s dominantní hydroizolační funkcí. Chrání vnitřní prostor a ostatní vrstvy střešního pláště před atmosférickou, technologickou a provozní vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střešním plášti se specifikuje jako například hlavní, pojistná, provizorní nebo povlaková hydroizolace. Hydroizolační vrstva se provádí jako povlaková nebo skládaná.
V praxi se používají různé typy hydroizolačních materiálů:
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
- Asfaltové pásy - tradiční řešení zejména u plochých střech, které je cenově dostupné a ověřené dlouholetou praxí.
- Syntetické fólie (PVC, TPO, EPDM) - moderní varianta s vysokou odolností proti UV záření a dlouhou životností, vhodná i pro velké průmyslové objekty.
Při výběru hydroizolace je důležité zohlednit několik praktických faktorů, jako je sklon střechy a klimatické podmínky. Správné provedení hydroizolace zahrnuje nejen volbu materiálu, ale také detailní řešení všech napojení - kolem komínů, střešních oken, prostupů nebo atik. Právě tyto detaily bývají nejčastějším místem poruch a zatékání. Pro dlouhou životnost střechy se doporučuje také pravidelná kontrola hydroizolační vrstvy. U plochých střech je vhodné alespoň jednou ročně provést vizuální prohlídku a zkontrolovat spoje a případné mechanické poškození.
Větrání a vzduchové mezery
Správně navržené větrání střechy je klíčové pro její dlouhou životnost i funkčnost. Pokud se ve střešním plášti hromadí vlhkost, dochází ke ztrátě izolačních vlastností, vzniku plísní a rychlejšímu stárnutí materiálů. V praxi je odvětrání řešeno vzduchovými mezerami, které umožňují proudění vzduchu a tím odvádějí vlhkost a přebytečné teplo. U plochých střech se k tomuto účelu používají ventilační komínky nebo speciální průduchy.
Dvouplášťová střecha je taková, která obsahuje jednu větranou mezeru. Větraná vzduchová mezera slouží jednak k odvodu kondenzátu, který se vytvoří na spodní straně krytiny, a jednak snižuje množství vlhkosti v tepelné izolaci, která se tam během chladných období roku akumuluje. Aby byl systém účinný, je nutné dodržet několik zásad: ventilační mezera musí být souvislá a nepřerušená, je potřeba zajistit dostatek větracích prvků a parozábrana na vnitřní straně musí být správně provedená. Správně provedená ventilace je součástí každé kvalitní skladby moderních plochých střech. Doporučuje se, aby celková plocha větracích otvorů byla alespoň 0,5 % z plochy střechy.
Krytina - vnější vrstva
Krytina je nejviditelnější a architektonicky nejvýraznější část střechy, ale z hlediska funkce tvoří pouze poslední článek celé skladby. Jejím hlavním úkolem je chránit nižší vrstvy před deštěm, sněhem, sluncem a větrem a zároveň dodat budově estetický charakter. Správná volba krytiny musí vždy vycházet z nosnosti konstrukce, klimatických podmínek v dané lokalitě i z celkového návrhu střechy.
Kromě samotného materiálu je vždy nutné brát v úvahu také systém doplňků - oplechování, odvětrávací prvky a těsnění, protože právě detaily rozhodují o tom, zda bude krytina dlouhodobě funkční. Pravidelná údržba a kontrola povrchu, zejména po zimě a silných bouřkách, je důležitou prevencí proti poškození a prodlužuje životnost střechy.
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
Specifické typy plochých střech
Jednoplášťová střecha
Jednoplášťová střecha je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického. Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnout následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
Dvouplášťová střecha
Dvouplášťová střecha je taková, která obsahuje jednu větranou mezeru. Větraná vzduchová mezera slouží jednak k odvodu kondenzátu a jednak snižuje množství vlhkosti v tepelné izolaci. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace. Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Obrácená střecha
Obrácená střecha je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je zde užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná, dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Zelené střechy
Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní, které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více), a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy. Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.
Příklad skladby ploché střechy věžového domu
V rámci ostravské konstrukční soustavy V-OS pro obytné věžové domy byla střecha plochá s vnitřními spády a byla nepochozí. Na stropních panelech byl násyp ze škváry o síle 120 mm s minimálně jednoprocentním spádem. Střešní část s terasou měla původně střechu pochozí. Střecha na terase byla zakončená teracovou dlažbou. Na násypu byly uloženy plynosilikátové desky tloušťky 100 mm. Následovala lepenka A500/H, po ní betonová mazanina, penetrační nátěr a asfaltový nátěr. Teracová dlažba byla v pozdějších rekonstrukcích nahrazena klasickou střešní krytinou.
Skladba střechy je soustava vrstev, které spolu musí dokonale fungovat. Nosná konstrukce, parozábrana, tepelná izolace, hydroizolace a větrání tvoří systém, jenž rozhoduje o životnosti, bezpečnosti a komfortu užívání. Rozdíly mezi skladbou ploché střechy a případně variantami pro specifické krytiny spočívají hlavně ve volbě materiálů a technologii provedení. V každém případě je ale rozhodující jedno - precizní návrh a správná realizace každé vrstvy.
tags: #skladba #strechy #mrakodrapu #podrobný #přehled