V padesátých letech začala rozsáhlá typizace stavebních konstrukcí, která vedla k celostátně usměrňované výstavbě za použití vybraných typizovaných a normalizovaných prvků a konstrukcí. V projektové přípravě se od postupných dílčích typizačních sborníků přešlo k typovým podkladům, které tvořily závazné směrnice včetně typového projektování. Rozsáhlá výstavba bytových domů v panelové technologii byla určitým experimentem, který vývojem „za pochodu“ musel řešit nový způsob stavění, poučit se ze závad a uplatnit a respektovat nové poznatky technologické, výrobní a montážní, v souladu s novými materiály a dosavadní teorií, zejména v oblasti statiky a celkového přístupu k posuzování.
Vývoj a typizace konstrukční soustavy T 06 B-KV
Počátkem 60. let byl postupně zpracován Studijním a typizačním ústavem v Praze úplný celostátní typový podklad bytových panelových domů. Tento podklad byl v prosinci 1963 upraven Krajským projektovým ústavem v Plzni pro Západočeskou oblast. Postupně se vytvořila krajská varianta typového podkladu, která byla dále upravena v podmínkách prováděcích podniků, a to Pozemními stavbami, n. p., Plzeň a Pozemními stavbami, n. p., Karlovy Vary. Vydáním katalogu Stavoprojektu, později Krajské projektové organizace - Stavoprojekt Plzeň v roce 1967, byly nahrazeny dříve vydané katalogy Krajského sdružení, n. p., ve stavebnictví z roku 1962, PS, n. p., Plzeň z roku 1965 a PS, n. p.
Kromě zásadních změn, které se odráží u T 06 B v názvech Kompromisní řešení od roku 1970, Definitivní řešení od roku 1971, Revidovaný typ od roku 1973 a Prolongovaný typ od roku 1981, byly v průběhu výstavby prováděny drobné úpravy detailů, většinou plynoucí ze záměny a úspory materiálů, zlepšení postupu montáže apod. Platnost pro projektovou činnost byla do 31. prosince 1983 a pro výrobní činnosti do 31. prosince 1985. Termín přechodu na revidovanou prolongovanou T 06 B-KV byl stanoven Pozemními stavbami, n. p.
Ve výše uvedených obdobích byly zpracovány informační katalogy s názvy např.: T 06 B-KV, Informační katalog revidované T 06 B pro roky 1986 až 1990. Podrobná dokumentace revidovaných sekcí T 06 B-KV byla zpracována KPO Stavoprojekt Plzeň, středisko Karlovy Vary v září 1984. Kromě hlavních katalogů byla pro prolongované sekce T 06 B-KV zpracována v roce 1980 Stavoprojektem. Dále Složka T 06 B-KV Technická zpráva 1988, kterou zpracoval KPO Stavoprojekt Karlovy Vary, je uložena v archivu KARLO PROJEKTU, s. r. o.
Konstrukční charakteristiky soustavy T 06 B-KV
Konstrukční soustava T 06 B má panelovou nosnou konstrukci s příčnými nosnými stěnami a podélnými vnitřními stěnami ztužujícími. Konstrukční soustava T 06 B je panelová konstrukce s příčným nosným systémem s osovou vzdáleností stěn 3 600 mm s konstrukční výškou podlaží 2 800 mm. Panely, které tuto konstrukci tvoří, jsou základními dílci konstrukční soustavy T 06 B. Způsob jejich spojování ve větší díly (největší délka 3 600 mm) a celky je charakteristickou vlastností této konstrukční soustavy. Rozměrové parametry se řídily unifikací rozměrů ve výstavbě (ČSN 73 0006 - červen 1961) a podmínkami výroby, dopravy a montáže.
Čtěte také: Výhody prefabrikovaných betonových hal
Stropní konstrukce a vnitřní stěny
Stropní tabule je složena z plnostěnných stropních panelů tl. 120 mm (od roku 1980 tl. 150 mm). Mezi ně je vložena zálivková výztuž. Stropní dílce jsou železobetonové, plné. Vnitřní stěnové dílce tl. 150 mm byly používány pro příčné nosné stěny, stěny podélné zavětrovací a stěny štítové (pro dvouplášťové řešení štítů) tl. 150 mm. Železobetonové dvouramenné schodiště s tloušťkou desky 100 mm bylo uloženo na podestové a mezipodestové desky tl. 180 mm (později 156 mm).
Následující tabulka shrnuje vývoj tlouštěk vybraných konstrukčních prvků:
| Prvek | Období | Tloušťka / Skladba |
|---|---|---|
| Stropní panely | Před rokem 1980 | 120 mm |
| Stropní panely | Od roku 1980 | 150 mm |
| Suterénní stěnové panely | Od roku 1968 | Betonová vrstva tl. 50 mm na vnější straně panelu (místo cementové omítky) |
| Suterénní stěnové panely | Dle katalogu 1981-1985 | 50 mm venkovní cementové omítky + keramzitbeton |
| Suterénní stěnové panely | Od roku 1986 | 30 mm venkovní cementové omítky + keramzitbeton |
Obvodový plášť a jeho specifika T 06 B-KV
Konstrukce obvodového pláště prošla vývojem od samonosného podélného celostěnového fasádního pláště až po fasádní celostěnový plášť osazovaný na ocelové konzoly. Zatížení tohoto fasádního pláště se přenáší do příčných nosných stěn. Obvodové pláště nebyly součástí konstrukční soustavy krajských (oblastních) variant. Připouštěla se možnost použití plášťů samonosných i zavěšených. Technicky náročnější byla varianta obvodového pláště zavěšeného, jehož váhu bylo nutné přenést do příčných stěn.
Z tohoto důvodu byl jako základní řešení zvolen případ pláště z vrstvených panelů s polystyrénovou vložkou o váze 360 kg/m2 a z lehkých meziokenních vložek o váze 50 kg/bm. Ve statickém výpočtu není počítáno s případným ztužujícím účinkem obvodového pláště proto, že konstrukce a způsob připojení pláště byly variabilní. Konstrukční panelová soustava typu T 06 B vycházela z hromadně vyráběných prvků pro tento typ a označení T 06 B-KV znamenalo používání obvodového pláště z keramzitbetonu.
Štítové stěny jsou tvořeny jednovrstvým pláštěm z keramzitobetonu KB 105/1 200 tloušťky 310 mm. Podélné celostěnové fasádní prvky velikosti 3 600 x 2 800 mm tvořily samonosnou konstrukci nepřitěžující vnitřní nosné stěny. Byly provedeny z keramzitobetonu KB 60/1 100, tloušťky 270 mm. Boční stěny lodžií jsou tvořeny nosnými jednovrstvými panely. Čelní stěny lodžií jsou tvořeny jednovrstvým panelem. V suterénních podlažích používaných od roku 1968 mají stěnové panely pro štíty i celostěnové panely podélné fasády stejný tvar a tloušťku jako prvky pro vrchní stavbu s tím rozdílem, že místo cementové omítky je na vnější stavbě panelu betonová vrstva tloušťky 50 mm. Podle Informačního katalogu prolongované T 06 B-KV pro roky 1981-1985, zpracovaného PS, n. p., Karlovy Vary, jsou suterénní stěnové panely vrstvené, ve skladbě 50 mm venkovní cementové omítky + keramzitbeton. Od roku 1986 je skladba 30 mm venkovní cementové omítky + keramzitbeton. Tloušťka podélných stěn byla 270 mm, tloušťka u štítu 190 mm. Povrchová úprava u štítů byla z pohledového betonu, u podélného průčelí zatlačovaný kačírek.
Čtěte také: Výhody prefabrikovaných betonových stupňů oproti tradičním metodám
Konstrukční úpravy fasádního obvodového pláště řešily štítové stěny složené ze dvou částí, a to z části nosné tl. 150 mm ze železobetonových stěnových panelů a samonosné části z keramzitobetonu tl. 230 mm. Mezi těmito dvěma částmi je vzduchová mezera 15 mm. Podélné celostěnové fasádní prvky tvořily samonosnou konstrukci tl. 270 mm provedenou z KB 60/1100. Povrchová úprava je tvořena hladkou cementovou omítkou a tenkovrstvým nástřikem Siliplast.
Ostatní konstrukční prvky
Spodní stavba, tj. základy a podzemní podlaží a podmínky pro jejich návrh, se v jednotlivých krajích lišily. Konstrukce spodní stavby nebyla součástí konstrukční soustavy T 06 B. Totéž platí i pro konstrukci strojoven výtahů. Příčky nebyly součástí nosné konstrukce a jejich konstrukci typový podklad nepředepisoval, pouze vymezoval jejich přípustnou váhu. Dalším specifickým rysem T 06 B-KV bylo používání prvků pro montované základy, suterénní panely stěnové, prvky atikové, včetně dvouplášťové střechy dřevěné na bázi velkorozměrových kompletizovaných dřevěných střešních panelů. Tyto prvky byly zavedeny na přelomu 60. let a jako závazné se objevily v katalogu v roce 1972.
Varianty sekcí a bytové dispozice
Sekce obytných domů byly řešeny jako řadové, koncové a bodové. Stavební soustava T 06 B obsahuje sekce řádové, koncové, věžové a bodové. Základní podlažnost sledovala obvyklou řadu čtyř, osmi a třinácti podlaží. Výškové zónování na sídlištích bylo stanoveno na 4, 6 a 8 podlaží + suterén. V městských prolukách byla výška zástavby přizpůsobená sousední zástavbě. Věžové objekty byly stavěny podle opakované projektové dokumentace.
Základní modul byl 3,6 m, hloubka objektu 12,54 m. Domy se sestavovaly ze sekcí označovaných velkými písmeny abecedy, doplněných arabskou číslici, která představovala počet obytných podlaží. Počet bytových jednotek určité sekce uvádělo číslo za pomlčkou. Původní typové sekce T 06 B měly označení trojčíslím. Např. 466-7 označovalo čtyřpodlažní objekt s kategorizaci odpovídající THU (technicko-hospodářské ukazatele), 866-7 byl osmipodlažní objekt s kategorizací podle THU.
Výběr sekcí pro výstavbu určený katalogem PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972 vycházel ze zavedené konstrukční soustavy typu T 06 B a hromadně vyráběných prvků pro tento typ. Dispoziční varianty, velikosti bytů a místností byly omezené vlivem daného modulu (3,6 m) a hloubky objektu (12,54 m). Sekce byly navrženy pro 4, 6 a 8 obytných podlaží. U objektu s 6 a 8 obytnými podlažími byl vždy instalován výtah. Sekce bylo možné sdružovat (dvojsekce).
Čtěte také: Recenze a zkušenosti s prefabrikovanými garážemi
Půdorysy přízemí byly shodné pro několik sekcí s doplněným alternativním řešením hlavních vstupů. Hlavní vstup byl možný z úrovně suterénu nebo z mezipodesty. U vstupu na úrovni přízemí bylo nutné u vstupu zřídit místnost pro kočárky přístupnou ze vstupní haly na úkor obytné místnosti. Sekce DL, DP, H1, H3, H4 doplňovaly rohové sekce označené RL, RP ve shodné konstrukční soustavě, které se uplatňovaly v urbanistickém řešení obytných celků. Řešení sekcí RL, RP bylo pro čtyři a osm nadzemních podlaží a rovněž se vstupem v různých úrovních jako u klasické sekce. Ve vzorových řešeních byly zpracovány i montované základy o šířkách pasů 700, 1 000 mm pro čtyřpodlažní objekty a 1 400, 1 900 mm pro osmipodlažní objekty. Bylo řešeno také vzorové napojení sekcí v rohu včetně řešení při výškovém posunu sekcí a detaily.
Sekce podle katalogu z roku 1972 byly vybaveny kompletizovaným bytovým jádrem B 3 ve dvou velikostech. Zmenšené jádro bylo u bytů první a druhé kategorie. Od roku 1981 byly byty vybavovány jádrem B 10 M. Označení kategorie bytu s užitkovou plochou, kategorií bytové jednotky (I. až VI.) s počtem pokojů 1 až 1 + 3 bylo u každé sekce jiné a plochy a kategorie v různých sekcích neodpovídaly stejnému písmenu.
Výstavba zahrnovala i devítimodulové objekty, které nebylo možné dělit na samostatné sekce; tvořily dvojsekce, které se označovaly A, B, C. Většina objektů byla pětimodulových, mohly být samostatné označené jako D, ale navrhovaly se i desetimodulové, které vznikly spojením dvou pětimodulových sekcí. Skladbami sekcí muselo být splněno kritérium THU. Dvojsekci bylo nutné řadit vedle sebe s použitím dilatace. Sekce o pěti modulech bylo možné vzájemně spojovat ve dvojsekci o desetimodulech bez dilatace. Zastřešení objektů nebylo předmětem výběru sekcí a řešilo se individuálně. Rovněž suterény byly individuálně řešeny podle vzorového řešení navrženého u základních sekcí. Montážní podlaží se používala do roku 1972 a po této době bylo od nich upuštěno.
Technické posouzení a klimatické podmínky
Řada technických problémů s poznatky příčin nedostatků panelových staveb byla shrnuta v pozdějších letech v publikaci MS ČSR „Rozbor příčin nedostatků obvodových plášťů panelových budov T 06 B a T 08 B a návrhy na opatření“, kterou zpracoval a vydal Výzkumný ústav pozemních staveb Praha v roce 1970. Z hlediska technického posouzení ve spojitosti s ČSN 73 0540 - Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí je nutné brát v úvahu i v klimaticky exponované západočeské oblasti (Horní Slavkov, Aš, Vejprty, Jáchymov, Pernink, Kraslice a jiné), kde zařazení do I. teplotní oblastní oblasti podle ČSN 73 0540 s výpočtovou teplotou te = -15 °C neodpovídá četnosti výskytu teplot vnějšího vzduchu. Nestačí proto rozlišovat oblasti pouze podle nadmořských výšek, ale je nutné vzít v úvahu i charakteristické podmínky různých míst. Zejména účinky větru, mlhy a z toho vyplývající vyšší průměrnou relativní vlhkost zdejšího vzduchu. Od roku 1981 byly zpřísněny požadavky na výstavbu v I. a II. teplotní oblasti.
Výstavba a role Pozemních staveb Karlovy Vary
Výstavbou panelových domů T 06 B-KV se převážně zabýval n. p., Pozemní stavby, Karlovy Vary, zřízený 1. února 1954. Prováděl především tzv. komplexní bytovou a občanskou výstavbu. Kromě výstavby v západočeském kraji se n. p., PS Karlovy Vary podílel na výstavbě v kraji severočeském, středočeském a v Praze. Pozemní stavby, n. p., Karlovy Vary prošly všemi fázemi panelové technologie. Jejich specifikem byl obvodový plášť z keramzitbetonu. Svou velikostí a počtem pracovníků (cca 5 500) patřil n. p., Pozemní stavby, Karlovy Vary mezi největší v rámci VHJ (Vyšší hospodářské jednotky) Pozemního stavitelství. V roce 1990 došlo k delimitaci a jednotlivé územní závody se osamotnily jako státní podniky. Kritéria výstavby v ekonomických parametrech určovaly tzv. THU (technicko-hospodářské ukazatele), které byly stanoveny pro každý pětiletý plán. Systém kontroly zasahoval i do projektové činnosti, kde součástí dokumentace bylo ekonomické vyhodnocení objektu.
tags: #prefabrikované #betonové #panely #z #roku #1993