Jedním z nejvíce využívaných materiálů současnosti je anhydrit. Velkou výhodou litých podlah je především jejich uplatnění prakticky při řešení všech interiérových podlah. Litá podlaha jako základ pro položení další vrstvy podlahové krytiny se dá tedy využít nejen v bytových domech, ale v administrativních či komerčních budovách nebo například sportovních halách. Tím je také řečeno, že je anhydritová podlaha vysoce odolná i vůči velkému zatížení.
Vlastnosti anhydritového samonivelačního potěru
Anhydritový tekutý samonivelační potěr je novou generací podlahových hmot pro vnitřní použití. Má přitom oproti podlahovému betonu mnoho předností. Mezi hlavní výhody patří vysoká finální pevnost a rychlost instalace. K zatvrdnutí anhydritové podlahy je zapotřebí jeden den, pak se může pokračovat v dalších pracovních činnostech. Materiál je pochozí po 24 - 36 hodinách a plně zatížitelný po 3 až 4 dnech.
Anhydrit dosahuje při svém tvrzení krystalové struktury, kdy se mezi sebou velké a kompaktní krystaly plošně spojí. Díky tomu je vysoce pevný (20 až 30 MPa po 28 dnech), vyžaduje minimum dilatačních spár a dosahuje vynikající tepelné vodivosti. Tato technologie umožňuje snadnou pokládku bez nutnosti náročných stavebních procesů, jako je pracné vyrovnávání terénu, výztuže (armování) a zhutňování betonu.
Technická skladba a tloušťka vrstev
Skladbou anhydritové podlahy se rozumí část podlahy od základové desky nebo stropní konstrukce až po finální krytinu. Moderní skladba podlahy zahrnuje tepelné nebo kročejové izolace. Betonové desce, nejčastěji anhydritové podlaze, uložené na izolační vrstvě se říká těžká plovoucí podlaha. Pokud si necháváte zpracovávat projektovou dokumentaci, doporučujeme vznést požadavek na celkovou tloušťku podlahové konstrukce.
Rozdíl mezi betonem a anhydritem je zejména ve vrstvě materiálu. Zatímco beton vyžaduje tloušťku cca v rozmezí 50 až 60 milimetrů, anhydritová vrstva je dostatečná o tloušťce 40 milimetrů a běžně se pokládá i tenčí vrstva (35 mm). Anhydritovou podlahu lze využít již od tloušťky lité vrstvy 25 mm, a to v podstatě kdekoli, kde nosnost podlahy nepřesahuje dva kilo Newtony na čtvereční metr (2 kN/m²), tedy přepočteno na kilogramy cca 203 Kg na metr čtvereční.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Následující tabulka přehledně ukazuje doporučené parametry skladby v závislosti na umístění podlahy:
| Typ podlaží | Celková tloušťka podlahy | Tloušťka anhydritové vrstvy | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Přízemí (základní) | min. 150 mm (optimum 200 mm) | 45 mm | Umožní základní způsob zateplení |
| Přízemí (komfortní) | min. 200 mm (optimum 250 mm) | 45 mm | Umožní kvalitní zateplení a vedení TZB |
| Patro (odlučnění) | min. 100 mm | 45 mm | Zajišťuje kvalitní odhlučnění od kročejového hluku |
Příprava podkladu a realizace
Velmi důležité je připravit před litím podlahy terén tak, aby byla vrstva anhydritu rovnoměrná, čehož se docílí např. pomocí laserových zaměřovačů. Podklad musí být dokonale očištěn a zbaven veškerých nečistot a materiálů užitých na stavbě. Savé podklady musí být napenetrovány vhodnou penetrací.
Izolační desky musí být uloženy na rovném podkladu tak, aby doléhaly celou plochou a váha potěru byla přenášena rovnoměrně na celou plochu izolační desky. Povrch desek musí být opatřen fólií tak, aby nedocházelo k zatékání směsi. Přilehlé stěny musí být opatřeny dilatačním pásem pro zajištění správné funkce konstrukce. V případě, kdy plánujte po stropě vést instalace, např. elektroinstalace v "husincích", je nutné skladbu podlahy těmto prvkům přizpůsobit.
Při realizaci podlahy s vytápěním jsou anhydritové podlahy velice vhodné zejména pro svou vodivost. Anhydrit trubky s teplonosným médiem dokonale obalí a vyplní veškeré dutiny, čímž zajišťuje maximální přenos tepla. Na hotovou anhydritovou podlahu lze následně pokládat v podstatě libovolnou krytinu, od keramické dlažby až po laminátové podlahy.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
tags: #skladba #podlahy #do #skladu #anhydrit