Objevte Tajemství Lehké Plovoucí Podlahy pro Maximální Komfort ve Vašem Interiéru!

Plovoucí podlaha je základem pro pohodové a komfortní prostředí v interiéru. Správně zvolená skladba podlahy ochrání domov před nepříjemnými zvuky z přilehlých místností nebo bytů. Hluk snižuje naši schopnost soustředit se, zhoršuje kvalitu odpočinku a spánku, vyvolává stres a podráždění. V dlouhodobém horizontu může přispět až k nenávratnému poškození zdraví. Základem zvukové pohody v každém domově by měla být správně vybraná a odborně instalovaná plovoucí podlaha.

Co je plovoucí podlaha?

Plovoucí podlaha je souvrství, které leží na nosné konstrukci stropu. Je to taková podlaha, která je akusticky oddělena od okolních konstrukcí pružnou zvukovou izolací. Za plovoucí podlahy označujeme způsob technologického provedení podlah, kdy samotná skladba podlahy není pevně spojena s vodorovnými a svislými konstrukcemi stavby. Zjednodušeně řečeno je skladba podlahy položena na vodorovné konstrukci a nedoléhá k obvodovým stěnám. Zpravidla má plovoucí podlaha několik základních vrstev - izolační, roznášecí, nášlapnou. Těžká roznášecí deska není pevně spojena s dalšími konstrukcemi, z toho vznikl název plovoucí podlaha.

Plovoucí podlahy mohou být lehké nebo těžké.

Těžká plovoucí podlaha

Roznášecí vrstva těžké plovoucí podlahy má plošnou hmotnost nejméně 75 kg/m², například beton tl. 50 mm.
Akustická izolace je tvořena polystyrenem nebo minerálními deskami k tomu určenými běžně tl. 20-30 mm.
Těžké plovoucí podlahy jsou tvořeny vrstvou anhydritu tl. 40 mm či betonu s výztužnou sítí o min. tl. 50 mm a jedná se tedy o mokrou montáž.
Při aplikaci je nutné izolaci před vlhkostí z betonu či anhydritu během montáže chránit fólií (nejčastěji se používá PE fólie).
Výhodou těžké plovoucí podlahy jsou její lepší parametry kročejové neprůzvučnosti.
Nevýhodou je větší zatížení stropní konstrukce.

Lehká plovoucí podlaha

Lehké plovoucí podlahy obecně patří mezi charakterově a materiálově jednodušší typ podlah. Mezi jejich velké výhody patří snadnější a rychlejší montáž a kompletace. Roznášecí vrstva lehké plovoucí podlahy má plošnou hmotnost nejméně 15 kg/m². Nejčastěji se používají dřevotřískové, OSB nebo sádrokartonové desky tloušťky přibližně 20 - 30 mm. Akustická izolace je řešena obdobně jako u těžkých plovoucích podlah minerálními deskami tl. 20 - 30 mm.

Lehká plovoucí podlaha je nejčastěji složena z desek, například sádrovláknitých Rigidur či sádrokartonových Rigistabil, případně OSB a jedná se o suchou montáž. Pod deskami se nachází pevné a přesně broušené desky z minerální izolace typu Isover T-P či Isover TDPT. Vzhledem k její menší hmotnosti a suchému procesu pokládky se často používá nad dřevěnými stropy.

Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce

Roznášecí vrstva lehkých plovoucích podlah je prováděna suchou montáží pomocí desek - dřevotřískových, OSB, sádrokartonových. Výška roznášecí vrstvy u lehkých podlah je značně nižší (20 - 30 mm).

Výhody lehké plovoucí podlahy

Nízká hmotnost.
Rychlost provedení.
Možnosti menších tlouštěk podlahy (běžně má výšku přibližně 50 mm).
Ušetříte místo.

Nevýhody lehké plovoucí podlahy

Horší odhlučnění: V porovnání s těžkou plovoucí podlahou dosahuje lehká skladba jen průměrných hodnot.
Vyšší nároky na rovinnost podkladu než u těžké plovoucí podlahy. Tam rovný podklad snadno zajistí vylití betonem či anhydritem.
Jen omezené využití u budov s vyšším provozem a užitným zatížením (školy, divadla).

Skladba lehké plovoucí podlahy

Certifikovaný systém pro lehké plovoucí podlahy AKUFLOOR® se skládá ze tří základních vrstev:

Nášlapná vrstva (OSB lakované desky, laminát, parkety, PVC nebo keramická dlažba).
Roznášecí vrstva (velkoformátové desky OSB, sádrovláknité, sádrokartonové nebo cementotřískové desky).
Akusticky izolační vrstva (podlahová deska STEPROCK HD z kamenné vlny ROCKWOOL).

Aby podlaha byla dostatečně funkční, je potřeba, aby akustická podložka byla minimálně 10 mm tlustá, doporučená tloušťka se pohybuje od 20 do 40 mm.

Lehké akustické plovoucí podlahy, na rozdíl od těžkých, neobsahují betonovou vrstvu nebo anhydrit, proto se mohou obejít i bez separační PE folie (jedná se o suchý proces).

Izolace lehké plovoucí podlahy

Kročejová izolace podlahy se pokládá pod roznášecí velkoformátové desky. Tepelná a zvuková izolace z minerální vaty sníží hlučnost (hladinu akustického tlaku) lehké plovoucí podlahy až o 23 dB. Důležitou akusticky izolační vrstvu tvoří podlahová deska STEPROCK HD z kamenné vlny ROCKWOOL. Systém AKUFLOOR® má vynikající akustické vlastnosti. Zlepšuje kročejovou neprůzvučnost stropů až o 30 dB. Kročejový hluk vzniká třeba při chůzi, nárazem předmětu na podlahu nebo při manipulaci s nábytkem. Podlahové izolace z kamenné vlny ROCKWOOL se vyznačují vysokou hustotou, mají skvělé mechanické a akustické vlastnosti, snižují přenos kročejového zvuku a tlumí hluk mezi místnostmi. Dokonale fungují jako akustická izolace podlah. Podlahové kročejové izolace na stropech pomáhají snižovat přenos hluku mezi místnostmi. Pro akustickou izolaci plovoucích podlah doporučujeme pružné podlahové izolace z kamenné minerální vlny - desky STEPROCK SUPER nebo STEPROCK PLUS, které snižují přenos kročejového hluku i zvuků šířených vzduchem. Kročejová izolace STEPROCK SUPER je používaná jako součást lehkých nebo těžkých plovoucích podlah. Kročejová izolace STEPROCK HD je součástí systémového řešení lehké akustické plovoucí podlahy AKUFLOOR® určeného pro podlahy s užitným zatížením do 350 kg/m² (3,5 kN/m²).

Čtěte také: Detaily pokládky šindele

Pracovní postup pokládky lehké plovoucí podlahy

Nejčastější chybou, která se v akustické izolaci podlah objevuje, je chybějící specifikace účelu a použití podlahy ještě před samotným výběrem a instalací podlahového systému. Další problémy například vznikají při nevhodné kombinaci materiálů v jednotlivých vrstvách podlahy. Lehká plovoucí podlaha by se měla vždy navrhovat jako certifikované systémové řešení, včetně předepsaných detailů.

1. Příprava podkladu

Čistý a suchý podklad: Pro bezproblémovou funkčnost musí být podkladní vrstva podlahy suchá, čistá a především rovná. Vlhký podklad nechte vyschnout.
Rovinatost povrchu: Akustické izolační desky i OSB desky pokládejte na rovný povrch s maximální nerovností +/- 2 mm. Nerovný podklad vyrovnejte vhodným materiálem. Můžete jej vysypat například pískem a zhutnit.
Parotěsná vrstva: Při pokládce na základovou desku nebo betonové plochy se neobejdete bez parotěsné vrstvy, jejímž úkolem je zabránit pronikání vlhkosti do izolační vrstvy a k samotné podlahové krytině.

2. Pokládka okrajových pásků

Po obvodu místnosti nainstalujte okrajové pásky. Jejich šířka musí být vyšší než součet tloušťky kročejové izolace a roznášecí desky. Dilatační spáry je nutné provést v místech, kde desky sousedí např. s nosnými příčkami.

3. Pokládka izolačních desek

Izolační desky z kamenné vlny ROCKWOOL pokládejte pouze v jedné izolační vrstvě a těsně k sobě, aby nevznikaly žádné spáry, tzv. akustické mosty.
Izolační desky pokládejte na vazbu těsně k sobě. Desky minerální izolace musí ležet na podkladu celou plochou.

4. Dočasná ochrana izolačních desek

Omezte pohyb osob po položené izolaci na minimum. Izolační desky můžete ochránit dočasným položením roznášecích desek (překližka, OSB apod.).

5. Pokládka roznášecích desek

Roznášecí vrstva je tvořena deskovou konstrukcí, např. jednou nebo dvěma vrstvami křížem položených a spojených sádrovláknitých či OSB desek. Standardním deskovým materiálem při konstrukci plovoucích podlah jsou OSB desky. Jejich výhodou je finanční dostupnost, snadné formátování nebo příznivá hmotnost. OSB desky se pokládají k sobě na pero-drážku.

Položte konstrukční desky ve dvou vrstvách na tzv. dvojitou vazbu. Většinou se jedná o sádrovláknité, sádrokartonové nebo OSB desky. Desky vzájemně spojte lepením nebo sešroubováním.
Nově lze také pokládat desky v jedné vrstvě. Jedná se o systém Knauf Brio s tloušťkou 23 mm. Desky jsou opatřeny polodrážkou a při montáži se vzájemně lepí a spojují s pomocí sponek nebo vrutů.
Přizpůsobení prostředí: Abyste zamezili možnému kroucení desek či jejich boulení, měly by si desky před montáží navyknout na vlhkost v místnosti, a to alespoň 48 hodin před pokládkou.

6. Pokládka nášlapné vrstvy

Plovoucí podlaha je bez ohledu na materiál nášlapné vrstvy položená tzv. plovoucím způsobem. Dílce se vzájemně spojují systémem integrovaných zámků (případně se lepí) a nejsou pevně spojené s podkladem. Plovoucí podlahy jsou vzhledem k jednoduché a rychlé montáži či případné demontáži nejvhodnějším typem pokládky pro svépomocnou realizaci.

Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu

Pokládání nášlapné vrstvy: Laminátové plovoucí podlahy pokládejte vždy volně. K roznášecí vrstvě podlahy je nelze lepit, přibíjet nebo upevňovat jiným způsobem. Koberce a PVC fólie pokládejte nejlépe volně na podkladní OSB desku. Pod kobercem je nutné vždy použít pojistnou PE fólii min. tl. 0,2 mm.
Správná orientace desek: Jednotlivé lamely nášlapné laminátové podlahy pokládejte vždy kolmo k hlavnímu zdroji světla, tj. okennímu otvoru. Pokud je více oken, tak se pokládá kolmo na směr silnějšího zdroje světla.
Dilatační spáry: Z důvodu vzdušné vlhkosti v místnosti vytvořte dilatační spáry, aby se desky mohly roztahovat.
Prostupy a vedení instalací: Před pokládáním plovoucí podlahy si rozmyslete, kudy povedete jednotlivé instalační prostupy, protože zhoršují akustické vlastnosti podlahy. Nosné příčky nesmí být postaveny na plovoucí podlaze. Nenosné příčky nedoporučujeme stavět na plovoucí podlahu.

7. Dokončení pokládky

První řada podlahy se pokládá od rohu podél stěny, a to drážkou do volného prostoru. Před položením prvního dílce proto odřízněte pero zámkového systému, aby u zdi nepřekáželo. Dilatační spáru si vymezte pomocí klínu. Jednotlivé díly spojujte podle návodu daného výrobce. Zpravidla je potřeba lamelu nadzvednout, přesně nasadit do zámku, položit a doklepnout kladívkem.
Spoje desek mezi řadami nesmí tvořit přímku. Proto je potřeba první dílec druhé řady zkrátit (nejčastěji na polovinu). Při pokládce lamelu nadzvedněte a vložte ji perem na podélné straně do drážky dílce z předchozí řady. Opět poklepejte kladívkem. K hraně poslední lamely se kladívkem nebo gumovou palicí nedostanete. Proto musíte do mezery vložit dotahovací hák.
Výše uvedeným způsobem položte plovoucí podlahu po celé místnosti. Přímočarou pilu budete potřebovat jen pro upravení délky prvních a posledních dílů v řadě. Má-li místnost nepravidelný tvar či překážky v cestě, počítejte s pracnějším řezáním šikmin. U poslední řady lamel pak budete pravděpodobně muset upravit šířku lamel. Vkládání těchto dílců je také nejpracnější.
Nakonec je potřeba zakrýt dilatační spáry pomocí podlahových lišt. Zkraťte je na požadovanou délku a pro navázání rohů seřízněte konce pod úhlem 45°, případně použijte speciální rohové prvky. Podlahové lišty se nejčastěji montují lepením, případně přišroubováním.

Pokládka plovoucí podlahy není velká věda. Důležité je práci neuspěchat a vše si pečlivě proměřit. Zaměřte se zejména na pečlivou přípravu podkladu, přesné přířezy desek a především pevné stahování po pokládce jednotlivých řad.

Čištění a ochrana

Při čištění podlahy nanášejte jen takové množství tekutin, které je nezbytné pro čištění. Podlahu by mohly poškodit třeba ocelové drátěnky, agresivní rozpouštědla a silně alkalické přípravky. Laminátové a dřevěné podlahy jsou však choulostivé na prudké změny teplot a vysokou vzdušnou vlhkost. Špatně snáší i přímý kontakt s vodou, proto se nehodí pro použití do kuchyní či koupelen. V případě rozlití vody je třeba místa co nejdříve vysušit, aby materiál nenabobtnal.

Přehled materiálů pro nášlapnou vrstvu

V nášlapné vrstvě mohou být OSB lakované desky, laminát, parkety, PVC nebo keramická dlažba. Plovoucí podlaha je bez ohledu na materiál nášlapné vrstvy položená tzv. plovoucím způsobem. Dílce se vzájemně spojují systémem integrovaných zámků (případně se lepí) a nejsou pevně spojené s podkladem.

OSB desky

Standardním deskovým materiálem při konstrukci plovoucích podlah jsou OSB desky. Jejich výhodou je finanční dostupnost, snadné formátování nebo příznivá hmotnost. OSB desky se pokládají k sobě na pero-drážku, avšak vyrábějí se i varianty bez pera a drážky, takže je nutné se vyvarovat záměny ve stavebninách. V projektech venkovských domů používáme dvě vrstvy křížem kladených OSB desek. Tyto vrstvy můžeme buď slepit, nebo prošroubovat. Na takto připravený povrch lze již namontovat jakoukoliv podlahu dle návrhu. K OSB deskám se může finální vrstva přibít, přišroubovat nebo nejčastěji přilepit. U těchto desek je nutné dbát na to, aby nebyly vystaveny dlouhodobé vlhkosti. OSB desky jsou poměrně módní záležitostí, a tak není neobvyklé, že se z nich navrhuje pohledový nábytek, podlahy, obložení stěn a jiné prvky v interiéru. Desky se obrousí a následně nalakují, takže jejich povrch je hladký a vhodný k bezprostřednímu použití.

Dřevěné podlahy

Mezi nejstarší typy podlah patří podlahy dřevěné. Dřevěné podlahy se v případě občasné údržby vyznačují především dlouhou životností. Pakliže je objekt stále obydlený, a tudíž do něj nezatéká, kvalitní dřevěná podlaha vydrží v řádech sta let. Obrovská výhoda masivní dřevěné podlahy je ta, že při jejím mechanickém poškození ji jednoduše přebrousíme a docílíme tak za minimální náklady naprosto nově působícího vzhledu. Mezi základní typy dřevěných podlah patří parkety, vlysy, masivní prkna nebo lepený masiv. Dřevěné prvky se spojují k sobě pomocí pera a drážky, nebo polodrážky.

Prkenné a palubové podlahy

Prkna se přibíjí k příčným polštářům, které jsou tvořeny dřevěnými hranoly, nebo fošnami. Obyčejná prkenná podlaha je tvořena různě širokými prkny kladenými na sraz do připraveného polštářového lože. Používaly se různé šíře prken od 12 cm do 25 cm. Tloušťka se pohybovala kolem jednoho palce tj. 2,4 až 3,0 cm. Prkna se kladou a postupně přitlačená k sobě se přibíjejí zapuštěnými hřeby k polštáři. Polštáře jsou od sebe zpravidla vzdálené cca 1 m. Polštáře se kladou tak, aby se prkna při užitném zatížení neprohýbala. Přesná vzdálenost polštářů bývá přímo úměrná tloušťce použitých podlahových prken. Palubová podlaha se zhotovuje z prken se shodnou šířkou, které mají polodrážku, nebo pero a drážku. Prkenné a palubové podlahy se zhotovují ze smrku nebo jedle.

Vlysové podlahy

Tuto podlahu tvoří řemenové vlysy dlouhé až 3 m a poměrně úzké - do 8 cm. Vlysová podlaha je tvořena souvislým rovným podkladem, na který se přibíjejí jednotlivé vlysy. Tento podklad je tvořen OSB deskami, v dřívějších dobách byla používána prkna uložená na dřevěných polštářích. V dnešním novém rodinném domě jsou základními skladebnými prvky podlahy beton, kročejová izolace, OSB desky, vlysy. Jednotlivé vlysy dlouhé cca 30-60 cm byly v minulosti v místech drážky přibíjeny hřeby, dnes jsou plošně lepeny. Typickým motivem je rybinový vzor, kdy se vlysy pokládají v úhlu 45° ke stěně. Vlysy se vyrábí z dubu, buku, borovice a jiných odolných dřev. Před samotným kladením vlysů je nutné se seznámit s pokyny výrobce. Poté si připravíme podklad, ten by měl být srovnán do kvalitní roviny vyrovnávací vrstvou, nebo například OSB deskami. Před pokládáním nechte parkety v pokoji, v kterém se je chystáte položit. Dřevo se tak přizpůsobí vlhkostním podmínkám v pokoji. Poté lze začít nanášet vrstvu lepidla na podkladní vrstvu, postupně pokládat vlysy a přitlačovat je k povrchu. Parkety/vlysy se pokládají zprostředka pokoje. Nejobtížnější místa u stěn, kde je nutné vlysy přiřezávat, si nechte na závěr. Poté zbývá již jen položení podlahových lišt podél pokoje.

Tradiční parketové podlahy

Tradiční parketové podlahy jsou tvořeny parketami, které se skládají z menších kusů dřev spojených lepidlem a perem s drážkou.

Špalíková podlaha

Špalíková podlaha je složena z nařezaných špalíků čtvercového nebo kruhového průřezu. Jednotlivé špalíky jsou odkorněné a kladou se do pískového lože. Spáry se zasypou pískem, nebo zalijí dehtem.

Laminátové podlahy

Laminátové podlahy jsou v dnešní době hojně využívané. Jedná se o několikavrstvý materiál, který se skládá z hlavní nosné vrstvy a z povrchové pohledové vrstvy. V zásadě jde o napodobeninu tradičních materiálů, jako jsou různé typy dřevěných a keramických dlažeb a to včetně imitace nejrůznějších nerovností podlahy. Klady těchto podlah, lze-li tedy o nějakých kladech vůbec hovořit, jsou cena, tvrdost a odolnost. Největším problémem u těchto podlah je, že když jsou poškozeny, tak se rýha prodře až na další nepohledovou vrstvu a podlahu není prakticky možné vrátit do původního stavu. Celý poškozený prvek se pak musí nahradit jiným.

Linoleum (Marmoleum)

Dalším moderním materiálem je nám dobře známé linoleum. Je to kvalitní drahý materiál (marmoleum), který vyžaduje perfektně rovný podklad - stěrku, jinak je vidět každá malá nerovnost. Faktem však zůstává, že se jedná o přírodní materiál z namletého korku, lněného oleje a různých pryskyřic. Je velice odolný a při volbě vkusné pohledové varianty je ideálním designovým povrchem do obytných místností. Lino se lepí speciálními lepidly.

Celoplošný koberec

Celoplošný koberec je variantou, která je vhodná především v obytných místnostech, jako jsou ložnice nebo část obývacího pokoje. Jedná se o materiál, který je velice cenově dostupný, a tak se používá tam, kde je nutné rozpočet omezit. Jedná se o ekonomicky dostupné řešení, které si na rozdíl od imitací laminátových podlah na nic nemusí hrát a svou materiálovou podstatu poctivě přiznává.

Teracová mazanina

Teracová mazanina se vyrábí tak, že se na podklad (strop nebo betonovou mazaninu) nejdříve položí izolace proti zemní vlhkosti a na ni se rozprostře vrstva kvalitního betonu z mixu, který se stáhne latí. Dále se pomocí cementu a hřebů ukotví 2 cm vysoké mosazné pásy, které plochu rozčlení do jednotlivých dilatačních úseků. Na takto připravený podklad přijde dvoucentimetrová vrstva teracové mazaniny. Po zatvrdnutí se povrch vybrousí, vytmelí cementem a znovu přebrousí, aby byl hladký.

tags: #skladba #lehké #plovoucí #podlahy

Skladba lehké plovoucí podlahy pro komfortní interiér