Pojem „památková péče“ vyvolává v mysli obrazy hradů, zámků, případně venkovských stavení či prvorepublikových vil. Okruh památkově chráněných staveb je ale mnohem širší. Mezi kulturními památkami dnes můžete najít například i stavby z období brutalismu, tj. z 60. a 70. let 20. století. Důležité je si vysvětlit, jak památková péče vlastně funguje a jaké právní předpisy se na ni vztahují.
Základní pojmy a kategorie památkové ochrany
Památková péče pomáhá chránit národní kulturní památky a kulturní památky, movité nebo nemovité povahy, a velkoplošně chráněná území. Tento článek se zabývá především stavbami, tedy nemovitostmi. Nemovitou kulturní památkou může být pozemek nebo stavba spojená pevným základem se zemí. U staveb je podstatné vše, co s objektem přímo souvisí: exteriér, interiér, užité materiály a způsob zhotovení, stavebně truhlářské výrobky, různé zabudované předměty a umělecké výrobky.
Kategorie ochrany jsou následující, od nejpřísnější po nejméně přísnou:
- Národní kulturní památky: Jsou chráněny nejpřísněji. Prohlašuje je nařízení vlády České republiky. V případě prodeje nemovitých národních kulturních památek má stát předkupní právo. U národních kulturních památek nelze prohlášení za kulturní památku zrušit.
- Kulturní památky: Jejich ochrana je o něco méně přísná. Věc anebo nemovitost prohlašuje za kulturní památku Ministerstvo kultury. U nemovitých kulturních památek stát nemá předkupní právo. Ve výjimečných případech může stát prohlášení nemovitosti nebo věci za kulturní památku zrušit.
- Památkově chráněná území: Jsou ještě o stupínek níže. Vlastnictví nemovitosti v památkové rezervaci nebo památkové zóně je tak regulováno méně než vlastnictví kulturní památky. Památkově chráněné je tedy celé území vymezené hranicí, strukturou a krajinného celku, který vykazuje významné historické hodnoty architektonicky intaktně dochovaných staveb. V chráněném území nejsou předmětem pozornosti pouze kulturní památky, ale i ostatní objekty a plochy. Sídla nebo krajiny jsou chráněny jako celek, jde především o zachování jejich historického charakteru.
- Ochranná pásma: Jejich smyslem je chránit vnější obraz chráněných staveb či zón a rezervací. Někdy je totiž vnímání takových památek nebo území podstatné v širším měřítku.
Stává se, že nemovitost v památkově chráněném území je zároveň kulturní památkou. A stává se to, poměrně logicky, docela často. Pro jejich vlastníky a uživatele z toho pak plynou podstatné rozdíly v ochraně, tedy i odlišné posuzování zamýšlených stavebních aktivit.
Památkové rezervace a památkové zóny
Chráněná území se dělí na památkové rezervace a památkové zóny. Rozdíl v těchto kategoriích je v hodnotách v území, přičemž památkové rezervace jsou tím nejcennějším, co v naší zemi máme. Rozdíl je v míře zachování urbanistické struktury, množství kulturních památek a dochované zástavby. Pravidla pro péči o nemovitosti v obou, tedy památkových rezervacích a zónách, jsou ale podobná.
Čtěte také: Jaká okna do památkové zóny?
Typy památkových rezervací:
- Městské památkové rezervace: Chrání historická jádra měst, ve významném podílu středověkého původu, ale nemusí to být pravidlem. Například městská památková rezervace Josefov (pevnostní město u Jaroměře) je spojena s obdobím klasicismu.
- Vesnické památkové rezervace: Chrání vesnická sídla nebo soubor staveb lidové architektury, případně také dělnické kolonie.
- Ostatní památkové rezervace: Mohou zahrnovat například lázeňské komplexy nebo duchovní areály.
- Archeologické památkové rezervace (APR): Tyto rezervace jsou vyšší kategorií ochrany památkově hodnotného území.
Typy památkových zón:
- Městské památkové zóny
- Vesnické památkové zóny
- Krajinné památkové zóny
Památkové rezervace jsou nejcennější uceleně dochovaná území s řadou kulturních památek, která u nás můžeme najít. Památkové zóny mívají většinou dobře dochovaný půdorys a obvykle i hmotovou skladbu zástavby, ovšem jejich architektonický obraz nemusí být tak ucelený, jako je tomu v rezervacích.
V památkově chráněných územích mohou také vznikat novostavby. Takže se může stát, že i dům z tohoto století bude pod dohledem památkářů, protože se nachází např. v památkové zóně.
Právní rámec památkové péče
Památkové právo spadá pod právo správní. Základním předpisem je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Pozor, už brzy by ho měl nahradit zákon č. 283/2021 Sb., ale jeho účinnost byla už tolikrát odložena, že konkrétní datum není možné uvést. Dále je důležitá vyhláška č. 66/1988 Sb. K provedení zákona o státní památkové péči byl vydán, na rozdíl od předchozího zákona, v první fázi pouze jeden prováděcí předpis, vyhláška Ministerstva kultury č. 66/1988 Sb. V pozdějších letech byl, vzhledem k výrazným změnám právního prostředí v České republice, zákon č. 20/1987 Sb. mnohokrát novelizován a v kontextu těchto změn byl v letech 2007 a 2008 proveden dalšími dvěma vyhláškami: Vyhláškou Ministerstva kultury č. 187/2007 Sb., kterou se stanoví obsah a náležitosti plánu území s archeologickými nálezy, a Vyhláškou Ministerstva kultury č. 23/2007 Sb., o evidenci kulturních památek.
I když ne všechno je právně závazné, tak i znalost těchto dokumentů se může hodit. Jako vlastník nebo uživatel památky je nemusíte všechny znát, ale je dobré vědět, kde hledat pomoc a informace.
Historie památkové péče v Československu a ČR
Počátky péče o kulturní dědictví v tom smyslu, jak je chápeme dnes, spadají až do 18. století. Až období vlády Marie Terezie znamenalo posun ve vývoji péče státní moci o kulturní dědictví. Tereziánské reformy měly širokou platnost a pochopitelně se dotýkaly také památek a jejich zachování. Jedním z nejstarších obecně závazných nařízení byl dvorský dekret z 24. 2. 1776, doplněný dekretem z 5. 3. 1812. Oba tyto dekrety upravovaly povinnosti nálezců starožitností.
Čtěte také: Průvodce výměnou oken v památkově chráněné oblasti
Rakouské či Rakousko-uherské památkové instituce byly ve své době nejmodernější v Evropě. Ústřední komise pro zajišťování a zachování stavebních památek byla zřízena nejvyšším rozhodnutím z 31. 12. 1850 při Ministerstvu obchodu, průmyslu a veřejných prací. Teprve v roce 1872 byla její působnost rozšířena i na památky movité a tato změna přinesla i nový název - Komise k vyhledávání a zachování uměleckých a historických památek.
Nový stát - Československo - převzal staré platné normy již neexistující rakousko-uherské monarchie, ale již druhý den své existence, dne 29. 10. 1918, doplnil stávající památkové předpisy nařízením Národního výboru č. 13/1918 Sb. o zákaz vývozu uměleckých a historických památek. Až do roku 1958 nebyla u nás památková péče podložena ani dostatečnou právní normou, ani vyhovujícím systémem institucí a organizací s jednoznačně vymezenými kompetencemi.
Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, shrnoval dosavadní zkušenosti a výsledky práce na tomto úseku. Zákon vymezil povinnosti spojené s údržbou kulturních památek, stanovil zásady ochrany a evidence kulturních památek, konzervace a obnovy i jejich kulturního využití.
V reakci na tento vývoj byl přijat s účinností od 1.1.1988 nový právní předpis - zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který přinesl některé zásadní změny do dosavadního chápání právní ochrany kulturních památek. Přesně vymezil, na které objekty kulturní hodnoty se vztahuje péče státu jako na kulturní památky, kdy kulturní památky prohlašuje Ministerstvo kultury, určil, že kulturní památky se zapisují centrálně do Ústředního seznamu kulturních památek, zřídil památkovou inspekci jako složku Ministerstva kultury, která dohlíží na dodržování zákona o státní památkové péči a stanovil sankce za porušení zákona.
Nový památkový zákon 20/1987 Sb. - tedy ten stále platný - přinesl jak zásadní změnu v právním vymezení kulturní památky, tak do právního systému přivedl kategorii památkové zóny. Podařilo se tím naplnit dlouholetou snahu památkové péče o ochranu dalších hodnotných sídel, v nichž se sice nezachovalo tolik solitérních kulturních památek jako v památkových rezervacích, jež však jsou jako celek rovněž hodnotné.
Čtěte také: Průvodce dotacemi pro památkové zóny od Magistrátu Frýdek-Místek
Orgány památkové péče a jejich role
Památková péče je založena na systému spolupráce její odborné a výkonné či úřední části. Památkový zákon používá pojem „státní památková péče“, kterou podle něj zajišťují orgány památkové péče a odborná organizace státní památkové péče.
- Národní památkový ústav (NPÚ): Jedná se o odbornou organizaci státní památkové péče. Činnost NPÚ se dělí na 2 části: za prvé se stará o památky, které vlastní stát, a za druhé je právě tou odbornou organizací památkové péče. To znamená, že má na starost právě to bádání o památkách a poskytuje odbornou pomoc. NPÚ ale nemá žádnou rozhodovací pravomoc.
- Obecní úřady obcí s rozšířenou působností: Tyto úřady jsou součástí výkonné složky a mají svá „depa“ na úřadech. V případě kulturní památky se obraťte na obecní úřad obce s rozšířenou působností, v praxi to nejčastěji bude dělat památkový odbor městského úřadu. Totéž platí pro nemovitosti v památkově chráněných územích (památkových rezervacích, památkových zónách a ochranných pásmech).
- Krajské úřady: V případě národních kulturních památek bude vaším prvním kontaktním místem odbor památkové péče krajského úřadu.
I když NPÚ nemá rozhodovací pravomoc, bude se ke všemu vyjadřovat. Každý z těchto úřadů má v zákoně vyjmenováno, jaká rozhodnutí může vydávat.
Konzultace s památkáři
Pokud kupujete starý objekt nebo hodláte opravovat dům v historickém centru města a nejste si jisti, jestli se na něj bude vztahovat památková ochrana, je důležité to zjistit. Můžete oslovit příslušné územní odborné pracoviště NPÚ nebo příslušný odbor na úřadě. Obě složky by vám měly být schopny zodpovědět vše potřebné.
Pokud máte nějaký konkrétní záměr, je vhodné ho nejprve konzultovat se zástupci NPÚ - v tomto případě garantem území, přímo na místě plánovaných prací. Optimálně však v tandemu se zástupcem výkonného orgánu. Obvykle stačí oslovit jednu ze složek o případnou konzultaci záměru a dané složky (výkonná a odborná) se již mezi sebou informují. Konzultace je bezplatná, můžete si vysvětlit postoje k návrhu, poradit se, případné technické řešení sloučit s estetickým. Za předpokladu přítomnosti obou složek si můžete zároveň vyjasnit správní postup.
Změny v souvislosti s novým stavebním zákonem
V souvislosti s novou úpravou stavebního práva, konkrétně zákonem č. 283/2021 Sb. a jeho novelou zákonem č. 152/2023 Sb., došlo k významným změnám, které dopadají i na aplikační praxi památkové péče. Jednou z nejvíce kritizovaných částí samotného nového stavebního zákona byla změna struktury stavebních úřadů a schválená integrace dotčených orgánů do nové struktury státní stavební správy. V důsledku přijetí výše uvedené novely došlo k zachování dosavadní struktury orgánů památkové péče.
Ačkoli představuje nový stavební zákon a s ním související změny v jednotlivých zákonech v mnoha ohledech revoluci, v otázce posuzování obnovy kulturní památky nebo národní kulturní památky nepřináší nová úprava na úseku památkové péče žádné významné změny. Okruh prací, které jsou podle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči obsahem spojení „obnova kulturní památky“, se nemění. Zásadnější změny jsou obsaženy v § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. I nadále však toto ustanovení upravuje, že obecní úřad obce s rozšířenou působností posuzuje níže uvedené práce na nemovitostech, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu podle zákona o státní památkové péči.
Definice pojmů v novém stavebním zákoně ve vztahu k památkové péči:
- Stavba: Podle § 5 odst. 1 stavebního zákona se stavbou rozumí stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Za stavbu se podle tohoto ustanovení považuje také výrobek plnící funkci stavby. Současně je třeba zdůraznit, že stavbou v tomto definičním smyslu je i drobná stavba, která podle § 171 povolení v režimu stavebního zákona nevyžaduje.
- Změna stavby: § 6 odst. 1 a 2 stavebního zákona definuje změnu dokončené stavby jako nástavbu, kterou se stavba zvyšuje, přístavbu, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, a konečně stavební úpravu, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.
- Terénní úprava: Podle § 8 stavebního zákona se terénní úpravou rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejde-li o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem. Tato výluka však platí jen pro stavební zákon a postupy podle něj, nikoli pro zákon o státní památkové péči.
- Odstranění stavby: Je pojem, který § 14 zákona o státní památkové péči spojuje výlučně se zásahy podle odstavce 2 tohoto ustanovení.
- Zařízení: Podle § 7 odst. 1 stavebního zákona se zařízením rozumí technické zařízení nebo reklamní zařízení, pokud nejde o stavbu, které vzniká za účelem užívání na určitém místě. Ustavení § 7 odst. 2 stavebního zákona pak definuje i podskupinu pojmu zařízení, a to „reklamní zařízení“.
Zákon č. 284/2021 Sb. přinesl řešení pro památkovou péči letitého úkolu, jak se vypořádat s problematickým užíváním pojmu „závazné stanovisko“ podle § 14 zákona o státní památkové péči. Nově zákon o státní památkové péči používá závazné stanovisko pouze v duchu, jak je upraveno v § 149 správního řádu.
Nový stavební zákon se s ohledem na opuštěný koncept integrace působnosti dotčených orgánů do působnosti státní stavební správy vrátil k pojmu „koordinované závazné stanovisko“. Dělící kritérium pro to, kdy orgán památkové péče vydává rozhodnutí a kdy závazné stanovisko podle § 14 zákona o státní památkové péči, je nově upraveno v § 14 odst. 8 zákona o státní památkové péči, namísto dosavadního § 44a odst. 3 zákona o státní památkové péči.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností jako orgán památkové péče a nikoli jako stavební úřad má stále v § 17 odst. 1 zákona o státní památkové péči a dále v § 218 odst. 2 stavebního zákona zachovánu pravomoc stanovit ochranné pásmo podle zákona o státní památkové péči. I nadále může obecní úřad obce s rozšířenou působností při vymezení ochranného pásma určit, u kterých nemovitostí v ochranném pásmu, nejsou-li kulturní památkou, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně úpravy dřevin, je vyloučena povinnost posouzení zájmů památkové péče.
Nepředvídané nálezy
Obdobně jako v dosavadním stavebním zákoně je i v novém stavebním zákonu upravena problematika nepředvídaného archeologického nebo paleontologického nálezu anebo nálezu kulturně cenného předmětu, detailu stavby nebo chráněné části přírody. V zákoně o státní památkové péči je obsažena odpověď, kdo je v těchto případech dotčeným orgánem za oblast památkové péče. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je podle § 29 odst. 2 písm. d) zákona o státní památkové péči tímto dotčeným orgánem při provádění obnovy kulturní památky nebo prací na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci nebo památkové zóně.
Na katastr nemovitostí se nespoléhejte. Někdy v něm údaj o památkové ochraně je a někdy taky není. Před jakýmkoli zásahem do nemovitosti v historicky cenné oblasti je vždy nutné prověřit, zda se na ni nevztahuje některý z typů památkové ochrany.
tags: #pamatkove #chranena #dlazba #informace