Betonáž je proces, který vyžaduje pečlivou přípravu a preciznost, aby byla zajištěna vysoká kvalita výsledné konstrukce. Jednou z klíčových komponent, která zaručuje stabilitu a správné usazení výztuže v betonu, jsou distanční prvky. Při armování betonových konstrukcí tedy představují distanční prvky jeden z klíčových komponentů a zajišťují dlouhou životnost a pevnost konstrukce. Distanční prvky také chrání ocel před korozí. Právě koroze bývá častým důvodem poškození železobetonových konstrukcí.
Distanční prvky najdeme u nejrůznějších typů staveb, jako jsou budovy, mosty, tunely, silnice, přehradní nádrže, elektrárny atd. Zjednodušeně řečeno, distanční prvek zajišťuje, aby betonová výztuž měla po celé své ploše či délce konstrukce stejnou tloušťku krycí vrstvy betonu. Pro dosažení trvanlivé a kvalitní betonové konstrukce je klíčové dodržet správné postupy a použít vhodné materiály.
Typy Distančních Prvků
Na trhu existuje mnoho typů distancí, které se liší materiálem, tvarem a způsobem použití. Nejčastěji se vyrábějí z betonu, plastu nebo oceli.
Dle Materiálu
- Plastové distančníky: Jsou nejlevnější a jsou vhodné např. pro docílení krycí vrstvy spodní vrstvy výztuže stropních desek tam, kde nejsou žádné požadavky na pohledovou kvalitu. Po vytvrdnutí desky a odstranění bednění zůstanou na líci desky distanční prvky částečně viditelné. Plastové prvky se používají také např. do sloupů či stěn, které se následně omítají.
- Betonové distančníky: Pro pohledové povrchy je ovšem vhodnější použít betonové distanční prvky, které se po zalití betonovou směsí stanou homogenní součástí desky a ve výsledku nejsou viditelné. Tyto prvky se používají také do voděodolných železobetonových konstrukcí, tzv. bílých van.
- Ocelové distanční prvky: Bývají ze všech variant sice nejdražší, ale v místech, kde nám jde o vyšší pevnost distančního prvku, jsou nenahraditelné. Používají se zejména jako distanční prvky mezi dolní a horní vrstvou výztuže v deskách, ale i jinde. Ocelové distance se vyznačují mimořádnou odolností, proto se využívají hlavně u složitějších konstrukcí, kde je nezbytná maximální pevnost a nekompromisní stabilita výztuže. Ocelové distanční prvky mohou mít různou délku, hmotnost a provedení.
Ocelové Distanční Prvky: Typ D a Typ S (UTH)
Klíčovými ve stavebnictví jsou kovové distanční prvky typu D a distanční prvky typu S (UTH).
- Distanční prvky typu D: Jsou navrženy tak, aby poskytovaly stabilní a pevnou oporu pro vodorovnou výztuž, např. v podlahových deskách nebo stropních konstrukcích. Vyznačují se jednou horní a dvěma spodními pásnicemi spojenými diagonálními prvky. Jejich plochá základna zajišťuje dobrou stabilitu na bednění. Např. při stavbě velké průmyslové haly jsou ocelové distanční prvky typu D použity pro zajištění rovnoměrné vzdálenosti mezi kari sítěmi v podlahách. Typ D na rozdíl od typu S vyrábíme v rozmezí výšek 50 mm až 500 mm.
- Distanční prvky typu S: Vyznačují se svým charakteristickým zakřiveným tvarem připomínajícím písmeno „S“. Tento typ distancí slouží k vymezení roztečí mezi roxory nebo betonářskou ocelí. Hlavním účelem distančních prvků typu S (UTH) je udržet požadovanou tloušťku betonové krycí vrstvy mezi výztuží a bedněním, a tím zajistit ochranu výztuže a její správné uložení v betonovém prvku. Díky značné hloubce zakřivení je tento typ distančních prvků prostorově velmi stabilní a také odolný vůči tlakovému působení. Jde o ideální řešení pro vodorovné výztuže ze sítí a rovných prutů. Velkou výhodou tohoto typu distancí je nižší hmotnost a cena a mnohem jednodušší montáž. Další výhodou je variabilita rozmezí výšek od 30 mm do 240 mm.
Volba konkrétního typu distančních prvků závisí na požadavcích daného projektanta nebo stavbyvedoucícho. Zajímavosti je, že např. ve Skandinávii se obecně preferuje použití distancí typu D, v Německu, v ČR i u našich jižních a východních sousedů se preferuje spíš typ S.
Čtěte také: Betonové distanční kroužky
Dle Způsobu Podepření
- Bodové: Příkladem bodového prvku je betonové distanční tělísko (koupené od výrobce či vyrobené na stavbě), plastová stolička či kruhový distanční prvek, tzv. sluníčko.
- Liniové: Mezi liniové prvky může zařadit např. plastové distanční lišty či hadovce.
- Plošné: Plošné distanční prvky se skládají z několika liniových lišt poskládaných dohromady, např. do radiálního tvaru.
Krycí Vrstva Betonu
Při vkládání betonářské výztuže do bednění hraje klíčovou roli její přesné osazení. Výztuž musí být při betonáži vždy bezpodmínečně celá obalena betonovou směsí, aby bylo dosaženo dobré soudržnosti mezi výztuží a betonem, a tím zaručeno jejich vzájemné spolupůsobení. Toto obalení betonem se odborně nazývá krycí vrstva betonu (zkráceně krytí), značí se písmenem c jako „cover“ a její tloušťku určuje na základě přesného výpočtu obvykle statik. Dle definice se tedy krytí rovná vzdálenosti povrchu drátu výztuže od nejbližšího povrchu betonového prvku - desky, stěny, sloupu apod. Na stavbě je nutno tuto hodnotu krytí v rámci přípustných tolerancí (obvykle +/- 5mm) bezpodmínečně dodržet.
Předepsané krytí se na stavbě zajistí pomocí různých distančních prvků.
Kari Sítě
Při betonování se pravděpodobně neobejdete bez kari sítí, které zajistí rovnoměrné rozložení sil. Beton bez výztuže je jako dům bez základů. Dlouho nevydrží. Proč je armování tak důležité? V betonovém průřezu přenáší tahové napětí, a tak konstrukci ochrání před vznikem prasklin nebo dokonce rozlomením. Kari sítě jsou mřížky, které tvoří dráty z žebírkové betonářské oceli. Dráty se svařují tak, aby oka měla pravidelný tvar a velikost 10×10 cm nebo 15×5 cm. Kari sítě mají široké možnosti uplatnění, a to nejen při betonování.
Použití Kari Sítí
- Výztuha betonových výrobků: Kari sítě zajišťují pevnost a odolnost betonovým blokům, panelům a dalším prefabrikovaným produktům.
- Výztuha betonových podlah: Kari sítě se vkládají do betonu během procesu zalévání podlahy. Díky nim bude podlaha schopna odolat zátěži, vibracím a změnám teploty.
- Výztuž základové desky: I zde sítě poskytují potřebnou pevnost a stabilitu.
- Další betonové konstrukce: Kari sítě používejte i při betonování stropů nebo schodů. Dále patří do konstrukce plotů, soklů nebo opěrných zídek.
- Samostatné ocelové konstrukce: Mnozí s oblibou využívají kari sítě i k výrobě dřevníků, klecí pro chovatelská zvířata, zábran, opěrných prvků či plotů vyplněných kamenivem.
Při výběru ocelových kari sítí narazíte nejčastěji na 10 typů, které se liší velikostí ok a průměrem použitého drátu. S tím souvisí i jejich rozdílná hmotnost. Kari sítě z betonářské oceli jsou nejpoužívanější.
Druhy Kari Sítí
- Nerezové kari sítě: Používají se zejména v náročných průmyslových a pozemních stavbách. Umožní snížení tloušťky betonu, a tedy i celkové hmotnosti konstrukce.
- Plastové kari sítě: Vyrábí se nejčastěji z polypropylenu. Jsou velmi lehké a snadno se s nimi manipuluje. Používají se na tenké desky z betonu (do tloušťky 8 cm) a omítky.
- Kompozitní kari sítě: Představují moderní armovací materiál s velmi nízkou hmotností. Přitom mají ve srovnání s běžnými ocelovými sítěmi vyšší pevnost v tahu, snesou podobné zatížení a nepodléhají korozi.
Pustíte-li se do armování svépomocí, nezapomeňte na podkládání kari sítí. Ty totiž nesmí ležet přímo na kamenivu.
Čtěte také: Druhy distančních prvků
Distanční Podložky pro Terasy
Distanční podložky na terasy jsou klíčovým prvkem pro správnou montáž dřevěných teras a konstrukcí. Zajišťují optimální ventilaci a odvod vlhkosti, čímž prodlužují životnost terasových prken a chrání je před poškozením vlhkostí nebo hnilobou.
Typy Distančních Podložek pro Terasy
- QUADRO H: Jsou ideální pro montáž v nízkých výškách a poskytují jednoduché řešení pro správné odvětrání teras.
- QUADRO GF: Nabízí větší rozměry a masivní konstrukci, ideální pro použití s terasovými vruty a těžšími dřevěnými konstrukcemi.
Distanční podložky jsou ideální pro všechny druhy dřevin, včetně exotických druhů, a zajišťují ochranu proti vlhkosti a správnou výšku mezi terasovým prknem a podkladem.
Čtěte také: Použití distančních lišt v betonu
tags: #distanční #podložky #beton #druhy #a #použití