Poplatkový lov jelena siky je nejvíce atraktivní během říje, kdy je velký pohyb starších jelenů, kteří migrují po okolí. Lze tak ulovit neznámého jelena siku, který se najednou objeví a překvapí průvodce i lovce. Vhodné období pro sičí říji je od druhé poloviny října do poloviny listopadu. Ovšem mimo říji lze lovit jelena siku bez problému také až do konce ledna. Lov jelena siky japonského je poměrně oblíbený a vyhledávaný, jelikož se jedná o velmi plachou zvěř. Lov probíhá především na čekané a částečně i šouláním, doplněným v období říje vábením. Doba lovu jelena, laně a koloucha je stanovena od 1. srpna do 15. ledna, s dobou říje přibližně od 5. října do 25. října. Zahájení doby lovu je z vlastních zkušeností posunuto na konec září a doporučená doba lovu je od cca 5. října. Průběh lovu se řídí obchodními podmínkami poskytovatele a jeho pokynů. Nedodržení pokynů poskytovatele může vést k předčasnému ukončení lovu bez náhrady vrácení peněz nebo k uhrazení sankcí.
Jelen sika v České republice
Dovezená a u nás aklimatizovaná zvěř jelena sika je u nás chována ve dvou poddruzích: jelen sika japonský (Cervus nippon nippon) dovezený z Japonska a jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) dovezený ze Sibiře. Z těchto poddruhů je u nás ve volných honitbách nejvíce rozšířen JELEN SIKA JAPONSKÝ, a to především v Plzeňském kraji, ale také na rozhraní krajů Olomouckého a Pardubického a v kraji Jihomoravském. Největší populace se nachází v západních Čechách: Plzeň-sever, části okresů Tachov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Domažlice. Na Karlovarsku se vyskytuje v Doupovských horách a zasahuje do západní části Krušných hor. Ve středních Čechách je menší stabilní populace na Nymbursku a v části okresu Mladá Boleslav. V současné době jsou nejznámější oborní chovy s jelenem sikou v Lánech a Velkém Meziříčí, dále pak ve Vidlicích, Holedné a Mstišově. Jelen sika japonský byl v roce 2010 v rámci úpravy zoologického názvosloví jelenovitých přejmenován na siku kjúšúského, avšak tento název se nevžil a dále se užívá v odborné literatuře a v Zákonu 449/2001 Sb. o myslivosti jako sika japonský. Jelen sika Dybowského nemá u nás ve volnosti zdaleka takovou početnost jako jeho blízký příbuzný, spíše se proto spoléháme na jeho chovy v oborách.
Metody hodnocení trofejí jelena siky
Lov zvěře přináší každému lovci kromě nevšedního zážitku také trofej. Pokud lovíme trofejovou spárkatou zvěř, většina z nás hodnotí po úspěšném lovu kromě jiného vzhled a sílu trofeje a odhaduje její bodovou hodnotu. K celkovému objektivnímu posouzení slouží příslušné mezinárodní metody pro hodnocení trofejí. Paroží siků (japonského, Dybovského a mandžuského) se měří ocelovým pásmem v centimetrech s přesností na 1 mm. Výsady u trofejí siků musí být alespoň 2 cm dlouhé a jejich délka musí přesahovat šířku výsady při základně. U paroží siků se hmotnost trofeje nezjišťuje. Vzhledové charakteristiky (barva, perlení, růže, tvar výsad) na paroží se nehodnotí, protože metoda pro ohodnocení trofeje byla v roce 1982 převzata od americké symetrické metody Boone & Crocket Club. Tato metoda je typická tím, že rozdíly mezi délkami lodyh a výsad se zapisují do sloupce č. 4 tabulky a rovněž tak délka abnormálních výsad se zapisuje do tohoto sloupce.
Teheránská metoda pro jelena siku japonského
Pro hodnocení paroží jelena siky japonského se používá mezinárodní metoda přijatá na generálním zasedání CIC v Teheránu. Tato metoda je založena především na hodnocení souměrnosti a pravidelnosti trofeje. Hodnotí délky lodyh včetně jednotlivých výsad, průměry lodyh v nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem, průměry lodyh v nejslabším místě mezi opěrákem a vnitřní výsadou a také rozlohu. Délka lodyh se měří po vnější (nejdelší) straně lodyhy od spodního okraje růží, kde se pásmo nad růží nepromáčkne, až po vrchol lodyhy. Délka očníku se měří od horní hrany růže po přední straně očníku až k jeho špici. Při vysoko nasazeném očníku se očník měří od místa, kde na povrchu lodyhy leží bod, vzniklý rozpůlením úhlu mezi osou lodyhy a osou opěráku. Opěrák se měří po vnější straně od místa, kde se osa výsady protíná s linií horní hrany lodyhy, až k její špici. Třetí vnitřní výsada se měří po vnější straně od bodu, kde se protíná osa výsady s linií vyčlenění výsady z horní hrany lodyhy. Spodní obvod lodyhy se měří vždy na nejslabším místě lodyhy mezi očníkem a opěrákem. Horní obvod se měří na nejslabším místě mezi opěrákem a třetí vnitřní výsadou. Pokud třetí výsada chybí a paroží siky je stupně šesterák, pak se horní obvod měří v polovině délky lodyhy mezi opěrákem a špicí lodyhy. Vnitřní rozloha se měří kolmo na podélnou osu lebky jako největší vzdálenost vnitřních stran lodyh, mezi druhou výsadou (opěrákem) a třetí vnitřní výsadou. V případě, že třetí výsada chybí a jelen je šesterákem, pak se rozloha mezi vnitřní stranou lodyh měří v polovině vzdálenosti mezi opěrákem a špicí lodyhy. Při hodnocení trofeje má každý centimetr, naměřený na délkách a obvodech lodyh, délkách výsad a rozloze paroží, hodnotu jednoho bodu. Celkovou hodnotu trofeje tvoří součet všech naměřených hodnot, zmenšený o součet rozdílů jednotlivých znaků (tzn. rozdíly mezi jednotlivými lodyhami, výsadami nebo obvody, které byly naměřeny na obou lodyhách). To, co na jedné straně lodyhy z nějakých důvodů chybí nebo přebývá, se na straně druhé odečte. Ještě výraznější rozdíl v bodové hodnotě trofeje může nastat v případě absence výsad, nebo naopak při výskytu nadpočetných výsad mezi opěrákem a třetí výsadou a rovněž v případě ulomení parohu či výskytu tvarových abnormalit paroží. Jelen sika japonský má standardní paroží osmeráka, výjimečně i s větším počtem výsad například v koruně. Sika Dybovského má paroží osmeráka, případně i desateráka.
Kritika teheránské metody a návrhy na zlepšení
Od výsledku měření podle mezinárodní metody se očekává, že bude plně vyjadřovat sílu a maximální bodovou hodnotu trofeje. Jsem přesvědčen o tom, že teheránská metoda měření trofejí siky japonského se od ideálu hodně vzdaluje a je značně neobjektivní. Metoda nepracuje s koeficientem, který by určil význam a důležitost jednotlivých naměřených hodnot. Pokud se najdou dva jeleni s parožím stejné síly a délky, přičemž jeden z nich bude mít např. o 10 cm větší rozlohu, může získaných 10 bodů posunout trofej až do medailových hodnot. Vliv rozlohy na možnosti zisku medaile je o to větší, když uvážíme pouze patnáctibodový rozdíl mezi bronzovou (225 b. CIC), stříbrnou (240 b. CIC) a zlatou (255 b. CIC). Tvůrci teheránské metody jednoznačně upřednostňovali význam pravidelnosti před sílou a hmotností paroží. Domnívám se, že metoda pro hodnocení paroží siky japonského by měla být v základních rysech podobná metodě pro jelena lesního (Brusel 1976) už proto, že jde o jelena s podobným tvarem a členěním paroží (vidlák, šesterák, osmerák).
Čtěte také: Původ jelena sika v ČR
Při sestavování nového modelu měření je snahou zachovat význam délek lodyh a jednotlivých výsad a navíc vyzdvihnout sílu a hmotnost trofeje. Tento požadavek by nejlépe vystihoval model, který ponechal všem délkám hodnotu jednoho bodu za naměřený centimetr, kromě obvodů lodyh v nejslabším místě, kde by bylo nutné kompenzovat poměrně malý rozdíl koeficientem 2,0. Hmotnost trofeje by nejlépe kompenzoval koeficient 10,0 za jeden kg, čímž by došlo k vyvážení poměru mezi naměřenými délkami a celkovou hmotností. Vliv rozlohy na celkové bodování by se omezil koeficientem 0,1. Přisuzovat trofeji body například za počet výsad nepovažuji u siky japonského za správné, neboť každá změřená výsada přinese do celkového hodnocení dostatečné množství bodů. Navržená metoda pro měření trofejí siky japonského by podstatně zvýraznila hodnocení síly paroží, značně omezila body za rozlohu, zcela zachovala význam délek lodyh a výsad a zrušila srážky za rozdílné délky nebo obvody.
Statistiky a doporučení pro chov jelena siky japonského
Počty medailí za trofeje jelenů sika japonských na mezinárodních výstavách narůstaly, a to zejména z chovů ve volných honitbách. Od minulých výstav nám přibylo poměrně hodně jelenů s bronzovými medailemi. Ve všech sledovaných obdobích bylo vždy loveno nejvíce jelenů s trofejemi bronzovými oproti jelenům stříbrným a ovšem i zlatým. Zřejmě bychom neměli lovit jeleny sika japonské dříve než v jejich šesti letech, což je výhodné nejen pro jejich trofeje, nýbrž i pro kvalitní potomstvo, které po sobě ještě mohou zanechat. Nejvíce siků s medailovými trofejemi bylo loveno ve věku jejich pěti až šesti let. Nejvyšší bodové hodnoty trofeje dosáhl jelen sika jako sedmiletý. Při průběrném a zejména při sklizňovém odstřelu je tedy nejvýš nutno posoudit věk loveného siky a pravděpodobnost možného dalšího zkvalitnění jeho trofeje.
Průměrný věk deseti siků s nejsilnějšími trofejemi ulovených v posledních čtyřech letech se obecně pohybuje kolem šesti let. Pod tento věk, ale raději pod sedm let, by sikové s nadějnými trofejemi loveni být neměli. Při tendenci stále vyšších odstřelů této zajímavé zvěře je také třeba se zamyslet nad počtem kvalitních (medailových) trofejí ve vztahu k počtům lovených jelenů siků. Podíl medailí vztažený k počtu lovených siků se rok od roku bez ohledu na počty lovených kusů zlepšoval, což znamená, že se kvalita našich chovatelských měřítek neustále zvyšuje. Přesvědčuje nás o tom i skutečnost, že nejvíce medailových trofejí jelenů sika bylo uloveno ve věku 5 let (plná třetina), ale současně je zřejmé, že průměrné bodové hodnoty trofejí jelenů sika plynule narůstají nejméně do 9 let. I jeleni sika jsou loveni relativně mladí, což rozhodně nesvědčí o správných chovatelských přístupech k této zvěři. V poslední době totiž nejsou vyloučeny ani tendence lovu siků "za každou cenu" a dosáhne-li trofej i přesto na medaili, považujeme to za úspěch. Přitom ovšem není možno vyloučit ani skutečnost, že předepsané vysoké odstřely také u této zvěře znamenaly narušení věkových struktur celých populací, u nichž chybí právě jeleni III. věkové třídy. Kvalita trofejí siků z obor Volský Žleb a Lipí je pouze na bronzových medailích. Úlovek čtyřletého bronzového jelena v Lipí je třeba považovat za "ústřel" a je zřejmé, že by se dobře založení jeleni sika (s dlouhými lodyhami, výsadami a silnými obvody) měli dožívat šesti, ale raději sedmi až deseti let.
Pokud se jedná o obory, obora Lány je zdrojem jediné dvě zlatých trofejí. Sikové s medailovými trofejemi pocházeli nejčastěji z kraje plzeňského (5 trofejí zlatých, 25 stříbrných a 81 bronzových), nejčastěji z okresu Plzeň sever (4, 15, 56), za nímž následoval okres Tachov (1, 11 25). Hodně medailových trofejí siků bylo uloveno i v kraji Karlovarském (3 trofeje zlaté, 17 trofejí stříbrných a 76 trofejí bronzových), především v okresu Karlovy Vary. Z Olomouckého kraje (1 trofej zlatá, 1 stříbrná a 11 bronzových) pocházely úlovky především z okresu Šumperk. I přes zvyšující se odstřely jelenů sika japonských se, také díky skutečně pozorným myslivcům - chovatelům, kvalita jejich trofejí nesnižuje.
Následující tabulka ukazuje rozložení medailových trofejí jelenů siky japonského (Cervus nippon nippon) z katalogu jedné z výstav:
Čtěte také: Jelen sika a jeho dopad na lesní ekosystémy
| Kategorie medaile | Počet trofejí | Procentuální podíl | Z toho z obor (počet) | Z toho z obor (procenta) |
|---|---|---|---|---|
| Zlatá | 11 | 10 % | 1 | 10 % |
| Stříbrná | 32 | 30 % | 3 | 30 % |
| Bronzová | 64 | 60 % | 5 | 50 % |
| Celkem | 107 | 100 % | 9 | 90 % |
Nejsilnější jelen sika výstavy pocházel z obory Velké Meziříčí a trofej pochází z úlovku z roku 1996. Jelen měl 9 let a byl oceněn na 186,00 b. CIC. Z oborních chovů pocházelo sice nejvíce trofejí jelenů sika z Lán (4, z toho 2 stříbrné a 2 bronzové), ale v průměru nejsilnější trofeje byly právě z Velkého Meziříčí. Podle roků, v nichž byly trofeje siků získány se zdá, že větší kvalitativní perspektivu má tento druh zvěře v Lánech kde jsou jeleni sika loveni zejména v posledních letech, zato jsou tam ale loveni jeleni podstatně mladší (6 - 9 let - v průměru v 7,2 letech) než ve Velkém Meziříčí (7 - 10 let, v průměru 8,7 let). Průměrná bodová hodnota nejsilnějších 10 trofejí jelenů sika klesla o 10 bodů CIC oproti výstavě v Lysé n/L. 1996, a to je již na pováženou. Tyto zásady je třeba prosadit především v okresech s největšími počty jelenů sika, jimiž jsou Plzeň-sever a Karlovy Vary.
Statistiky a chov jelena siky Dybowského
Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) je tak říkajíc silnějším bratrancem předešlého poddruhu, ale u nás je chován jen v menších populacích, zejména v oborách, a to v Opočně, v Lánech a v Židlochovicích. I přes malý počet medailových trofejí, je možno uvést přehled o bodových hodnotách těchto trofejí ve vztahu ke stáří lovených jedinců. Nejsilnější trofej jelena siky Dybowského s bodovou hodnotou 425,80 b. CIC byla ulovena již ve čtyřech letech věku v oboře Vidlice na okrese Ústí nad Orlicí. Nelze nepomyslet na možnost dosažení ještě vyšší bodové hodnoty této trofeje, pokud by se uvedený jelen dožil vyššího věku, nemluvě již o kvalitě jeho potomků, kteří by po něm nepochybně zůstali. Jeleni sika Dybowského jsou u nás chováni především v oborách. Z těch pak nejvíce jelenů, jejichž trofeje byly oceněny, pocházelo z obory Volský Žlab na okrese Havlíčkův Brod (1 trofej zlatá, 1 stříbrná a 2 bronzové), z hlediska kvality následována oborou Vidlice (2, 0, 0), z hlediska počtů ale oborou Rovensko na okrese Semily (0, 3, 0). Nejsilnější trofeje jelenů Dybowského pocházejí z Ruska.
Hybridizace a determinace druhů
U siků je možná hybridizace s jelenem evropským, která výrazně mění velikost a někdy i tvar paroží. Byli zjištěni i kříženci siky japonského se sikou Dybowského. Křížení obou druhů nepostihuje celé jejich populace, ale v místech, kde sdílí oba druhy společné území, zejména v době říje, není tento jev ojedinělý. Předpoklad, že může docházet ke křížení obou druhů je významnější tam, kde ve věkové struktuře populace samčích jedinců jelena evropského chybí dospělí jedinci druhé a třetí věkové třídy. Pokud bude předložena mimořádně velká trofej siky japonského k hodnocení, je nutné ověřit, zda se jedná o paroží typického siky japonského, nebo křížence. Za tím účelem v osmdesátých létech minulého století publikoval kolektiv autorů Bartoš L., Hyánek J. a Žírovnický J. práci o kraniometrických charakteristikách siky japonského, jelena evropského a jejich hybridů. Velký počet změřených lebek obou druhů a několika hybridů, umožnil provést analýzu kraniometrických znaků a sestavit tak tabelární přehled o mezních hodnotách obou druhů a hybridů. Pořadí znaků v tabulce je uvedeno podle významu vztahujícímu se k druhové determinaci, a zvláště pak k určení, zda se jedná o standardní hodnoty pro ten, který druh, nebo je to hodnota v hybridní zóně.
Čtěte také: Charakteristika jelena sika v západních Čechách
tags: #bodování #jelena #sika #informace