Jelen sika (Cervus nippon) je nepůvodní druh jelenovité zvěře pocházející z východní Asie - konkrétně z Japonska, Koreje, Mandžuska a východního Ruska. Do českých zemí byl poprvé dovezen koncem 19. století, konkrétně v roce 1897, jako atraktivní zvěř pro obory v okolí Manětína v západních Čechách. Odtud se stal obyvatelem obor na jihu Plzeňska.
Během druhé světové války, kdy byla poškozena oplocení mnohých obor, se sika rozšířil i do volné přírody. Dnes se odhaduje, že v České republice žije kolem 8-12 tisíc kusů této zvěře, přičemž jeho populace má vzestupnou tendenci a z obsazených lokalit se úspěšně šíří do dalších honiteb. Severní Plzeňsko nabízí jelenům siky výborné podmínky, mozaika hlubokých lesů, luk, pastvin a polí vytváří ideální prostředí pro tento druh.
Charakteristika jelena siky a jeho adaptace
Jelen sika je menší příbuzný našeho jelena evropského. Oproti jelenu evropskému je sika méně náročný na potravu a prostředí. Vyrovná se i s velmi chudou potravní nabídkou. Nedostatek potravních zdrojů v lesních porostech nahrazuje pastvou v zemědělské krajině. Postavou je „těžký na zadek", v každém případě je mnohem méně gracilní než jelen axis. Jelen sika není náročný na stanoviště - vyhovují mu jak rozvolněné listnaté lesy s loukami, tak podhorské smrčiny. Živí se bylinami, travami, zemědělskými plodinami, pupeny a letorosty dřevin. V zimním období si jídelníček zpestřuje borůvčím a velmi rád okusuje větvičky jehličnatých či listnatých sazenic lesních dřevin.
Rozměry a vzhled
- Délka těla: 125 až 145 cm
- Ocas: 22-27 cm
- Výška v kohoutku: 80 až 95 cm
- Hmotnost: kolem 45 kg (laně) do 55 kg (jeleni), i když jiný zdroj uvádí přibližně 80 kg pro jeleny.
- Paroží: Poměrně krátké, slaběji vyvinuté než u jelena evropského, bez tvorby lopatek a jen málo větvené. Mívá maximálně 8 výsad, obvykle 3 až 4 výsady na každé lodyze.
- Zbarvení: V létě je zřetelně bíle skvrnitý na kaštanově hnědém podkladě a má černý pruh po délce hřbetu, který končí u ocasu čistě bílou skvrnou - obřitkem. Zimní srst je naopak nenápadně šedohnědě zbarvená, prakticky zcela bez skvrn. Během říje a v zimě mají jeleni krátkou hřívu.
Sociální chování a říje
Mimo období říje se jeleni sika sdružují do stád, kde panuje relativní klid. Samci a samice žijí většinu roku odděleně - samice tvoří rodinné skupiny s mláďaty, zatímco samci se drží stranou. V zimním období se siky shlukují do větších tlup, které mohou čítat i desítky kusů. Během dne zalehávají v krytu houštin a teprve za soumraku vycházejí za pastvou na louky a pole. Samci do péče o potomstvo vůbec nezasahují. Říje probíhá od října do listopadu, tedy s odstupem po říji jelena evropského, která vrcholí v září. Během říje se samci neozývají hlubokým troubením jako jelen evropský, ale charakteristickým pištěním či hvízdáním - třemi vysokými a táhlými pískavými tóny. Po říjním aktu je laň březí přibližně 220-230 dní (tedy 7-8 měsíců). Mláďata se rodí nejčastěji v květnu a červnu, přičemž laň přivádí obvykle jednoho koloucha. Po měsíci života se kolouch začíná živit zelenou potravou, ale plně se osamostatní až po půl roce. Zcela dospívá po roce a půl života.
Dopad na lesní hospodářství a ekosystém
Ačkoliv je jelen sika atraktivním druhem, jeho přítomnost má i stinné stránky. Dokáže silně poškozovat mladé lesní porosty okusem a loupáním kůry. Tyto škody mají zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Nízká úživnost prostředí ve sledované oblasti a tlak siky na veškeré zdroje potravy jsou pravděpodobně významnými faktory omezujícími populaci srnčí zvěře. V důsledku spásání vegetace dochází k bránění růstu listnatých dřevin. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Tento věk je „kritický“ z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Ing. Miroslav Červený, revírník Lesní správy Plasy, konstatoval, že vlivem vysokých stavů siků není možné v lesích úspěšně hospodařit.
Čtěte také: Původ jelena sika v ČR
Hybridizace s jelenem evropským
Jedním z nejvážnějších problémů spojených s výskytem jelena siky je jeho hybridizace s jelenem evropským. Přestože jde o dlouhodobě známý jev, řada myslivců jej stále odmítá. Kříženci obou druhů jsou plodní a mohou se dále rozmnožovat, což vede k postupné ztrátě genetické čistoty původního jelena evropského. Profesor ing. Luděk Bartoš, CSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, ve svém referátu „Původ jelena siky v Evropě a historie vývoje hybridizace jelena siky a jelena lesního“ zdůraznil, že kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Z hlediska hodnoty trofeje je paroží křížence bezcenné.
Dle profesora Bartoše sika nepředstavuje pro jelena evropského vážného reprodukčního konkurenta. Ve Slavkovském lese byl svědkem situace, kdy se jelen evropský pokusil o rituální souboj parožím, zatímco sika ho obešel, bodl ho do boku a utekl. Jelen evropský ‚nedokáže pochopit‛, co se mu v harému děje. Meghan Wyman v rámci své doktorantury v Anglii experimentovala se zvukovými nahrávkami samců siky a jelena evropského. Ukázalo se, že část laní jelena evropského dala přednost pískání jelena siky. Jedním z kritérií výběru je dominance. Při soubojích nebere jelen evropský siku jako partnera do souboje. Sika se do stáda vplíží. Laň, když nechce, tak se oplodnit nenechá.
Hospodaření se sikou v západních Čechách
Vojenské lesy a statky ČR (VLS), s. p., divize Karlovy Vary, ve své rozsáhlé režijní honitbě Hradiště (33 445 ha), pokrývající stejnojmenný vojenský výcvikový prostor, dlouhodobě „bojují“ s vysokými stavy siky japonského. Výskyt siků na tomto území se datuje od roku 1964 a stejně jako ve Slavkovském lese jsou i v této oblasti jejich stavy na vzestupu. V roce 1992 přesáhl odstřel poprvé 100 kusů, v posledních letech se ročně uloví kolem 600 kusů. Ing. Tomáš Janda popsal hospodaření se zvěří jelena siky v honitbách Lesů České republiky, s. p., Lesního závodu Kladská. První sika byl v této oblasti uloven v roce 1963, v současnosti se na území LZ ročně loví kolem 250 kusů.
VLS ve spolupráci s Českou lesnickou společností, Střední lesnickou školou ve Žluticích (SLŠ Žlutice) a pod záštitou Ministerstva zemědělství ČR (MZe) uspořádaly seminář zaměřený na praktické zkušenosti s hospodařením se sikou japonským především v oblastech Karlovarska a Plzeňska. Ing. Martin Žižka, Ph.D., vrchní ředitel odboru lesního hospodářství MZe, upozornil na trvalý nárůst početnosti tohoto druhu zvěře a konstatoval, že hospodaření se sikou mají v rukou držitelé honiteb, jimž zákon o myslivosti dává možnost ovlivňovat současný stav.
Ing. Jan Dvořák, Ph.D., z Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně, seznámil účastníky semináře s analýzou početních stavů siků v letech 2003-2006 v části západních Čech. Zjistil, že stavy siků jsou ve sledované oblasti dlouhodobě podhodnocovány, takže plány lovu nejsou účinným opatřením k jejich snížení. Za pozornost stojí, že ve sledované oblasti (57 684 ha) se v posledních letech ročně loví 2000-2500 siků, což představuje přibližně 33 % celkového ročního úlovku siků na území ČR. Řešení vidí v hospodaření se zvěří v oblastech chovu. Autor doporučil prodloužit dobu lovu laní do 31. ledna, kolouchů a jelenů do 28. února.
Čtěte také: Jelen sika a jeho dopad na lesní ekosystémy
Ochrana lesa před škodami
Proti škodám způsobeným okusem a loupáním existují různé metody ochrany. Sazenice lesních dřevin je nutno před začátkem zimy ošetřit repelentními přípravky, které zvěř odpuzují svou barvou a pachem. Listnaté dřeviny, ale i některé jehličnany jako např. jedle nebo modříny, však lépe ochrání oplocenky z drátěného pletiva nebo dřevěných dílců. Loupání je často důsledkem stresu nebo nudy zvěře, kdy les neposkytuje dostatek potravy. Starší hajní mívali dokonce uloženo, aby loupající kusy zvěře okamžitě odstřelili, aby se to nenaučila další ze stáda.
Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období. Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře.
Perspektivy chovu
Ing. Petr Ziegrosser z Lesní správy Lány zhodnotil oborní chov siky japonského a Dybowského na základě zkušeností z Lánské obory. Oba druhy jsou trofejově atraktivní a pokud se jejich chovu věnuje patřičná pozornost, dočká se držitel obory dobrého ekonomického zhodnocení. Upozornil na nutnost rychlého nastolení řádného hospodaření se sikou ve volných honitbách (úprava stavů, poměru pohlaví a věkové struktury).
Ing. Václav Pařízek, prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR, věnoval pozornost chovu siky na farmách. Nejvíce siků se farmově chová v Číně, na druhém místě je Rusko. U nás je chováno odhadem několik set kusů. Sika je díky svým biologickým vlastnostem perspektivním druhem pro chov na farmách a zájem o něj narůstá.
Historické údaje o odlovu jelena siky v ČR
| Rok | Počet ulovených jedinců |
|---|---|
| 1995 | 3835 |
| 2018 | 17106 |
Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší.
Čtěte také: Sika vlákna: Klíčové informace
tags: #jelen #sika #v #zapadnich #cechach