Hliněná omítka na OSB desky: Kompletní průvodce a postup

Pro šikovné české ručičky je určen tento manuál svépomocného omítání hliněných omítek. Pracovní postupy omítání hliněnými materiály se zase tak moc neliší od klasického omítání vápenocementovými materiály. Před samotným omítáním je potřeba si ujasnit, kde chcete mít obklady, a tyto plochy pod obklady je potřeba vyhrubovat klasickou jádrovou vápenocementovou omítkou.

OSB desky a jejich vlastnosti

OSB desky, neboli dřevoštěpkové desky, patří mezi nejpoužívanější stavební materiály. Jsou vyráběny z dřevěných třísek a pryskyřice, což je přírodní lepidlo, ale zároveň izolant vůči vodě a dalším přírodním vlivům, takže jsou vhodné jak do sucha, tak do vlhka. Získaly si vysokou oblibu díky příznivému poměru ceny a výkonu, univerzálnosti a velmi snadné manipulaci. S OSB deskami se setkáme nejen u dřevostaveb a systému stavby, která je založena primárně na bázi dřeva. Jsou často využívány v interiérech jako součást podlah, stropů či jako finální povrch, ale i jako součást venkovní omítky. Nicméně, OSB deska sama o sobě nedosahuje tepelných standardů, a proto je nutné ji kombinovat s dalšími izolačními materiály.

Kvalita OSB desek

Někdo by si mohl říct, že je OSB deska jako OSB deska. OSB desky můžeme třídit jak podle výrobců, tak podle jejich uzpůsobení. Na trhu najdeme desítky výrobců, u všech se však nedočkáme stejné kvality. Laik by si mohl říct, že v daných deskách nevidí rozdíl, který zpočátku ani vidět být nemusí, ale poznáte jej v dlouhodobém měřítku. Lepidlo použité ke slepení třísek bývá méně kvalitní nebo je možné, že se nám začnou loupat třísky a vy můžete poznat rozdíl v kvalitě už po pár týdnech. Samozřejmě tyto desky Vás můžou zlákat svou cenou, jelikož je podstatně nižší než je cena od výrobců jako je například Kronospan nebo Egger. Tito výrobci patří mezi přední výrobce OSB desek a na kvalitě je to znát.

Problémy a řešení při omítání OSB desek

Na internetu najdete desítky příspěvků nešťastných kutilů, kterým po čase začne omítka praskat, opadat a bojí se, že jim spadne celá. Problém je, že OSB materiál pracuje - nasákavost, roztažnost a pohyb způsobují trhliny v omítce a její odpadávání. OSB, CETRIS, NEBO FERMACELL desky mají jinou strukturu než klasické materiály na bázi cementu. Jsou na bázi dřeva a disponují hladkým povrchem. Výše uvedená zkušenost nám jasně ilustruje neprofesionální provedení, které bohužel může vyústit v kompletní předělání omítky.

OSB deska je jako stavební materiál primárně určena pro interiér staveb, ale to neznamená, že je není možné použít jako součást fasád. Z převážné většiny je OSB deska tvořena dřevem a není odolná vůči vodě. Je však možné zakoupit typy OSB desek, které jsou odolné vůči vlhkosti nebo je zde nebezpečí narušení struktury desky (tzv. bobtnání) velmi eliminováno. Otázku omítnutí OSB desek budeme řešit nejčastěji u tzv. provětrávaných fasád. Desky zde plní funkci těsnící (nebo jinak záklopu), kdy drží na místě námi zvolený tepelně izolační materiál.

Čtěte také: Součinitel tepelné vodivosti hliněné omítky

Postup omítání OSB desek

Abyste se vyhnuli problémům s praskáním a opadáváním omítky, je třeba dodržet správný postup a použít kvalitní materiály. Výše uvedený postup byl od počátku špatný. Abyste se vyhnuli problémům s praskáním a opadáváním omítky, je třeba dodržet správný postup a použít kvalitní materiály.

Doporučený postup omítání na OSB desky

1. Penetrace OSB desky: V prvé řadě OSB desku musíte napenetrovat kvalitní penetrací. Na trhu se jich nachází celá řada (při výběru pamatujte, že OSB deska je nesavým materiálem - může to znít překvapivě, ale je to tak). Osvědčená cesta je nejprve povrch desek přebrousit smirkovým papírem. Pak už následuje penetrace STAVLEPEM ředěným s vodou v poměru 1:5, alternativně adhézní můstek DRSOŇ. V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je potřeba na savé podklady použít penetraci Cemix 2613, hladké podklady zdrsnit nebo použít kontaktní můstek Cemix 2620, případně Cemix 8040.
2. Nanesení lepidla: Poté, co desku napenetrujete, je třeba natáhnout vrstvou lepidla. Na vrstvu penetrace nyní přijde vrstva lepidla (kupříkladu od společností BASF nebo Cemix). Lepidlo může být použito různé, zde opět osobně doporučím například Lepící a stěrkové hmoty od společnosti Cermix.
3. Vložení perlinky: Následně do vrstvy lepidla vtlačíme perlinku.
4. Druhá vrstva lepidla: A aby toho nebylo málo, na perlinku přidáme opět další vrstvu lepidla, abychom dosáhli tížené trvanlivosti. Pro dosažení požadované trvanlivosti je nutné perlinku opatřit ještě druhým nátěrem lepidla.
5. Finální vrstva: Finální pohledovou vrstvu provedete ze štukové omítky nebo keramických obkladů. Na takto připravený podklad můžete aplikovat finální pohledovou vrstvu ze štukové omítky.

Pozornost věnujte spárám a nárožím. Ty jsou nejčastěji náchylné k případným prasklinám a je nutné je vyztužit. Lze očekávat, že OSB desky budou v průběhu roku pracovat a spáry budou vystaveny zatížení, které by mohlo ve výsledku vést k prasklinám.

Alternativní řešení: Izolace a polystyren

Osvědčilo se nám jako separační vrstvu mezi OSB deskou a omítkovým souvrstvím používat izolační materiál, který dokáže těmto změnám odolat. Doporučujeme zvážení umístění vrstvy 25 až 30 mm pěnového polystyrénu. Minerální vata nebo ideálně fasádní EPS polystyren. Tloušťka izolace se pak odvíjí od oblasti použití. V případě podbití stačí použít tloušťku izolantu 2 - 4 cm dle potřeby.

Postup s použitím polystyrenu:

1. Lepení izolantu: Izolant se na OSB desky lepí polyuretanovou pěnou, která má vysokou přídržnost. Povrch desek z extrudovaného polystyrenu, který není povrchově upraven, se před lepením přebrousí. Desky z EPS se nemusí před nanášením hmoty přebrušovat. Lepicí hmota se nanáší na rub izolační desky, buď jako souvislý pás po obvodu a nejméně tři terče uprostřed, nebo celoplošně zubovým hladítkem. Při celoplošném lepení se hmota nanáší zubovým hladítkem; výška zubu hladítka se volí podle rovinnosti podkladu (min. 10 mm pro ideálně rovný podklad). V případě minerální vlny s kolmým vláknem (lamely) nanášejte lepicí hmotu vždy celoplošně! Při strojním zpracování je možné nanášet lepicí hmotu i na podkladní plochu hadovitě tak, aby rozteč byla cca 200 mm.
2. Kotvení: Následně se ještě kotví vrutem do dřeva s přítlačným izolačním talířkem.
3. Vytváření základní vrstvy: Před prováděním základní vrstvy se do lepící hmoty osadí určené rohové, ukončovací, napojovací, dilatační lišty a zesilující vyztužení (u rohů otvorů, v místě styku různých izolantů atd.). Na povrch izolačních desek se nanese stěrková hmota v předepsané tloušťce, do srovnané vrstvy se vtlačí armovací síťovina, překryje se a vyrovná další vrstvou hmoty. Celková doporučená tloušťka výztužné vrstvy je 3 mm. Výztužná síť musí být uložena v 1/2 až 1/3 tloušťky výztužné vrstvy od vnějšího povrchu a překryta min. 1 mm vrstvou. Po konečném vyrovnání výztužné vrstvy nesmí být armovací síť obnažena (ani po přebroušení případných nerovností).

Hliněná omítka na OSB desky

Mohlo by se zdát, že hlína patří pouze na vepřovici nebo na slámu, ale není tomu tak! Hlína se dá dnes aplikovat na většinu novodobých materiálů. Na ukázce můžeme vidět technologii, kterou docílíme, aby hlína na OSB deskách dobře držela.

Postup aplikace hliněné omítky na OSB desky

1. Připevnění rákosu: Na OSB desky je mechanicky sponkami přichycený rákos (tzv. palach). Pokud bychom nepoužili rákos a hlínu nanesli přímo na OSB desku, došlo by vlivem působení vlhkosti k neznatelným pohybům OSB desky a k následnému oddělení a opadání hlíny. K oddělení hlíny nakonec dojde i při použití rákosu, ale díky tomu, že rákos drží na OSB desce, tak omítka zůstane. U štukatérského rákosu, který slouží jako nosný prvek pro hliněnou omítku, je důležité, aby nosný drát rákosových stébel byl min. pozinkovaný, nejlépe nerezový. Totéž platí i pro vázací drát, kterým budeme rákosovou rohož ke stěně napínat. Tloušťka tohoto napínacího drátu by měla být min. 0,8 mm, raději 1 mm (na strop a šikminy). Rákos přichytáváme sponkami minimálně 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm a to způsobem, že drát připevníme na koncích tak, aby neprokluzoval pod sponkami. Dále sponkujeme od středu postupně ke konci, čímž se drát napíná a taktéž rákos, který nebude zvlněný. Přesahy rohoží jsou 10 cm a vede přes ně vždy jeden napínací drát. Pokud je to jen trochu možné, snažíme se, aby stébla rákosu byla vodorovně.
2. Aplikace přilnavostního nátěru: Další postup je tedy takový, že na rákos se aplikuje přilnavostní nátěr, který obsahuje vysoký podíl jílu a zaručuje dobré spojení mezi hrubou omítkou, rákosem a OSB deskou.
3. Nanesení hrubé hliněné omítky: Poté se nanáší vrstva alespoň 2 cm hrubé hlíny, aby se využilo výborných vlastností, které hlína má. Jestliže jsme použili jílový špric (doporučeno na stropy), počkáme na jeho úplné vyschnutí.
4. Vyztužení hrubé omítky: Vyztužení hrubé hliněné omítky v případě rákosového podkladu perlinkou, nebo jutou, která ovšem není tak pevná, je nezbytností. Postup aplikace zpevňovací mřížky do povrchu hrubé hliněné omítky je podobný jako při tapetování. Metrový pás u stropu přichytneme k "živé" omítce zatlačením zednickou lžící nebo hoblem a nejlépe krouživými pohyby postupujeme od stropu k podlaze. Toto hlazení provádíme tak dlouho, až není aplikovaná výztuha vidět.
5. Finální úprava: Existuje spousta možností, jak dokončit finální povrch - může to být nějaká tmavší jemná omítka nebo dekorativní omítky, které jsou i ve světlejších barvách (dokonce i v bílé). Také se nabízí řada technik, jak povrch dotáhnout: od hlazení přes filcování po různé drsnější techniky.

Výhody a nevýhody hliněných omítek

Hlavní předností hlíny je práce s vlhkostí: hlína dokáže pojmout velké množství vlhkosti a následně v sušším období nebo v sušším prostředí pouštět vlhkost zpět do interiéru. Hlavní výhodou hliněných omítek je kromě schopnosti práce hlíny s vlhkostí především příjemný pocit, který se dostaví při vstupu do takového prostoru.

Čtěte také: Hliněné omítky Picas: Ideální řešení pro zdravý interiér

Pokud jde o nevýhody: je to určitě pracnost realizace a může být také problém s vysycháním hrubé omítky - pokud není při vysychání zaručeno dostatečné větrání a venku je vysoká relativní vlhkost vzduchu, může se objevit plíseň. Je to hlavně z toho důvodu, že se často hrubá omítka vylepšuje řezankou (slámou).

Příprava hliněné omítky svépomocí

Vedle úspory za vlastní práci při svépomocném omítání můžeme u hliněných omítek (jako jediných) taktéž ušetřit peníze, pakliže si hliněnou omítku namícháme z místního jílu. Ten v převážné většině nalezneme na každém stavebním pozemku. Při kopání základů nebo inženýrských sítí se nám nabízí jako vedlejší produkt zmiňované činnosti jílový materiál na hliněné omítky. Zalitý jíl vodou po změknutí rozmícháme, nejlépe ručním míchadlem, do jogurtové konzistence bez hrudek. Pokud hmota obsahuje větší pevné částice, jest nutno ji přelít přes síto.

Jak zjistit správný poměr pojiva a plniva?

Každá omítka se skládá z pojiva a plniva obsažených v ní v určitých poměrech. V našem případě jíl je pojivo a přidaný písek, s případnou slaměnou řezankou, představuje plnivo. Hliněná omítka, resp. jíl v ní obsažený, při vysychání zmenšuje svůj objem a podle množství jílu se tvoří v omítce praskliny.

1. Vymícháme vzorky v objemovém množství jíl:písek 1:1, 1:2, 1:3 a 1:4. Toto rozmezí by mělo v převážné většině stačit.
2. Písek použijeme do velikosti max 4 mm, ideální frakce 0,5 - 4 mm, ale ten v betonárkách či pískovnách asi nebude. Běžně k dostání je 0-4 mm, bohužel pokud písek není praný, tak bude obsahovat i jemné jílové a prachové částice, které zrovna nepotřebujeme.
3. Podle potřeby přidáme vodu a zednickou lžící omítneme plochu cca 60x60cm od každého materiálu.
4. Srovnáme hoblem, aby tloušťka hliněné hrubé omítky byla 15-20 mm.
5. Necháme vyschnout a ideální vzorek by měl být ten, jehož praskliny, na které když zatlačíme, se neulomí a neodpadnou.
6. Vzorky aplikujeme na pevný podklad, nejlépe ten, na který se bude omítat. Toto je jedno z vodítek, jak přiměřeně namíchat směs na hliněné omítky hrubé.

Smrštitelnost hliněné omítky

Smrštitelnost hliněné omítky zjistíme následovně: Každý vzorek roztáhneme v tloušťce cca 15 mm do lívance na igelit, který ořízneme na cca 6x25 cm. Tento igelit umožní hliněné omítce při vysychání klouzat po povrchu, čímž nedojde k popraskání vzorku. Ve vzdálenosti 200 mm, nejlépe přesně, zhotovíme značky nožem, nebo zapichneme špičatá krátká párátka anebo obojí. Tyto značky nám slouží ke kontrole, až vzorek vyschne. Při měření suchého vzorku byste neměli naměřit méně než 196 mm. Tuto zkoušku na smrštění hrubé hliněné omítky je potřeba udělat hlavně tehdy, pokud víme, že chceme použít jemnou hliněnou omítku dekorativní - barevnou, neboť ta někdy vyžaduje důkladnější provlhčení podkladu - hrubé hliněné omítky.

Slaměná řezanka

Slaměnou řezanku, její poměrové zastoupení, je potřeba taktéž vyvzorovat, nejlépe až s omítkou, která se v pokusech jeví nejlépe. S přidáním řezanky do hmoty můžete přidat i na jílu, nebo ubrat na písku. Zkoušky budou stejné, jak je uvedeno výše. Řezanku ideálně připravíme za pomocí travní sekačky, kterou jezdíme po slámě tak dlouho, až jste spokojeni s její délkou. Je doporučovaná délka do 5cm. Při delších vláknech se projeví horší zpracovatelnost hmoty.

Čtěte také: vlastnosti a aplikace hliněné omítky

I jemnou omítku lze vytvořit z místních zdrojů za použití jemnějších písků. Ovšem pakliže neplánujete tyto omítky opatřit nátěrem, tak jemnou hliněnou omítku míchanou svépomocí nedoporučuji. Důvod je prostý. Nejste schopni bez velkých znalostí vymíchat materiál, který by byl dostatečně tvrdý a soudržný. Proto všem doporučuji jemnou hliněnou omítku zakoupit u výrobce, hlavně ty barevné - dekorativní.

Stavební podklady a jejich skladba pro hliněné omítky

Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr, do připravených dřevěných omítníků. Pokud chcete plastickou hliněnou omítku, hrubujte bez stahovacích omítníků a zarovnávejte pouze zednickým hoblem. Jemné hliněné štuky čekají až na úplné vyschnutí hrubé omítky. Tu před samotným nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a zednickým novodurovým hoblem natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3mm, dle použitého druhu jemného hliněného štuku.

Místo jílového nátěru lze použít i hliněný špric. Jíl smícháme s pískem 1:2 a naředíme vodou tak, aby se nám dobře pracovalo, a na stěně, či stropu, po špricování něco zbylo. Můžeme si k tomuto účelu koupit ruční omítačku "čerta", nebo nahazovat ručně zednickou lžící či fankou.

Přehled podkladů a doporučený postup

Další důležité aspekty

Ukončovací okenní profily (APU lišty)

Kolem oken na jejich rámy doporučuji použít ukončovací okenní profil (APU lišty). Bohužel vyrábí se z plastu v pár barevných odstínech. Tyto APU lišty eliminují otřesy okna, čímž nedochází k prasklinkám mezi rámem okna a hliněnou omítkou.

Zaoblení rohů a koutů

U hliněných omítek je doporučováno zaoblení rohů případně i koutů. Zaoblené rohy jsou praktické proti uražení, kouty jsou spíše estetické.

Případná výmalba hliněných omítek

Případná výmalba hliněných omítek se provádí vápnem, kaseinovými, hliněnými nebo silikátovými barvami, které povrch omítky tolik neuzavřou, ale zpevní a ochrání. Bohužel nátěr může u někoho vyvolat pocit obyčejné omítky opatřené nátěrem. Skutečnost, že pod nátěrem je schovaná příroda, která už nepracuje pro Vaše blaho, víte pouze Vy a i Vám se po čase může stát při pohledu na natřenou stěnu, že prostě pozapomenete, jaký poklad jste pod nátěr schovali...

Podbití střechy a OSB desky

Pokud chcete, aby byla fasáda dokonale provedená a finální omítka spolehlivě držela bez prasklin, je důležité věnovat podbití správnou pozornost. Při rekonstrukci nebo novostavbě je nutné si uvědomit, že přímo na OSB desku není vhodné aplikovat armovací vrstvu a omítku. OSB materiál pracuje - nasákavost, roztažnost a pohyb způsobují trhliny v omítce a její odpadávání. Zateplení fasády (např. EPS 160 mm) protahujeme nad oblast podbití o cca 20-30 cm, aby se napojilo na stropní izolaci a vznikl spojený tepelněizolační plášť. Práce začíná odstraněním původního podbití (např. palubek) až na nosnou konstrukci krovu. Na tento rošt montujeme OSB desku tl. 15 mm. U rozsáhlejších ploch podbití vždy vytváříme dilatační mezeru mezi podbitím a fasádní plochou.

Postup:

1. Lepení fasádního EPS (2-3 cm) přímo na OSB desku pomocí lepící pěny na polystyren ZOFITHERM PROFI PU FIX.
2. Mechanické kotvení pomocí přítlačného talířku ZOFITHERM PTI60 v kombinaci s vrutem do dřevěného podkladu.
3. Pro napojení plochy podbití s plochou fasády použijeme Ukončovací lištu omítky LIKOV LC-L.

Schéma:

• Střešní krokev
• Dřevěná pomocná konstrukce ze střešních latí
• OSB deska 15 mm
• Fasádní polystyren
• Přítlačný talířek izolace ZOFITHERM PTI 60

tags: #hlinena #omitka #na #osb #postup

Oblíbené příspěvky:

• Víceformátové řešení pro exteriéry
• Recenze oken Šumperk
• Vše o EPS 70F
• Jak na mech na dlažbě
• Vlastnosti prefabrikovaných betonových bloků