Tepelné izolace plní svoji funkci pouze tehdy, jsou-li suché. Jejich podstatou je totiž uzavření vzduchu do malých prostorů, které nedovolují jeho pohybu. Pro zachování suchého stavu izolace jsou kvalitní výrobky opatřeny hydrofobizací. Pokud se během montáže izolace dostane materiál do kontaktu např. s vodou, nebo pokud dojde k pronikání vzdušné vlhkosti (vodní páry) do konstrukce stavby, může to mít pro dům vážné následky.
Jak může tepelná izolace budovy navlhnout?
V rámci stavby může být kondenzace výsledkem konvekce (pohybu teplého vzduchu) nebo difúze vodní páry.
Konvekce
Problémy související s vlhkostí způsobené prouděním nastávají tehdy, když je teplý, vlhký vnitřní vzduch schopen proniknout do tepelné izolace z důvodu poškození, degradace nebo absence dokonalé parotěsné zábrany. Pára prostupuje spolu se vzduchem a kondenzuje, jakmile se v izolaci ochladí na teplotu rosného bodu. To má za následek hromadění kapalné vlhkosti. V každé užívané místnosti budovy je produkováno množství vodní páry - a to lidmi, rostlinami, zbytkovou vlhkostí v budově, výrobními procesy nebo činnostmi v kuchyních nebo koupelnách, abychom jmenovali alespoň některé zdroje.
Difúze vodní páry
Difúze je šíření páry ve stavebních konstrukcích. Směr a velikost difúze řídí jediný hnací potenciál, a tím je rozdíl částečných tlaků vodní páry ve zdivu a okolním prostředí. Vodní pára postupuje difúzí na tu stranu, kde je částečný tlak vodní páry nižší, pokud jí v tom nebrání nějaká překážka (již zmíněné paronepropustné vrstvy). Tam, kde je zdivo mokré, je částečný tlak páry právě na úrovni částečného tlaku syté páry.
Důsledky navlhlé izolace
Mnohé odborné články uvádějí, že vlhkost, která zaujímá 1% objemu izolace, způsobuje zvýšení tepelné vodivosti o 4 až 6 %. Důvodem je skutečnost, že tepelná vodivost vody je 25 x větší než tepelná vodivost suchého nehybného vzduchu. Vlhká izolace neizoluje. Případné dlouhodobé vystavení materiálu vlhkosti, například zatopení zařízení povodňovou vodou, ovšem přináší ztrátu izolační účinnosti spolu s dalšími nežádoucími jevy.
Čtěte také: návod na odstranění bublin z laminátové podlahy
Pórovitou strukturu izolací z minerální vlny tvoří prostorově nahodilé uspořádání jednotlivých vláken. Jejich trvalou vzájemnou polohu zajišťuje organické pojivo. Materiál poté "slehne" a ani po případném oschnutí se mu nevrátí původní struktura.
Koroze a plísně
U nerezových potrubí a zařízení hrozí riziko vzniku mezikrystalové koroze působením chloridových iontů, které se v záplavové vodě velmi pravděpodobně vyskytují. Povodňová voda je, možno říci, vždy kontaminovaná (především organickými zbytky). Za těchto okolností vznikají předpoklady pro tvorbu plísní, zápachu a souvisejících jevů.
V průmyslových aplikacích může způsobit velké korozní problémy také chemické znečištění kondenzátu, a to jak pro uhlíkovou, tak pro nerezovou ocel. Díky místnímu znečištění nebo dokonce i vyluhování některých izolačních materiálů mohou dokonce vznikat kyseliny. Stejně tak mohou být z izolačních materiálů uvolňovány nebo v nich akumulovány chloridy. Potrubí bude rezavět a prosakovat, což bude mít ekonomické a bezpečnostní důsledky. V konečném důsledku se jedná o výrazný ekologický dopad na naši planetu.
Dlouhá doba vysychání
Při případném vysýchání je neodmyslitelně nutné počítat s velmi dlouhou dobou (podle tloušťky izolace a teplotních podmínek týdny i měsíce). Z praxe roku 2002 se ukázalo, že zatopená potrubí mají navíc ucpané spoje jemným blátem i v případě oplechování, takže vyschnutí namočené izolace by nemohlo proběhnout bez demontáže oplechování.
Náprava zatopených izolací
Náprava zatopených izolací znamená jejich stržení, ekologickou likvidaci, revizi, případně opravu povrchu pod izolací (nový protikorozní nátěr) a provedení zcela nového izolačního systému. Náklady jsou vyšší než u původně pořizované izolace.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Vlhkost zdiva
Vlhkost zdiva se projevuje především u starších domů s poškozenou či chybějící hydroizolací, ovšem výjimkou nejsou ani novostavby, kde došlo k chybám při projektování či realizaci. Některé budovy mají problémy s vlhkostí značně viditelné, jiné méně, mnohdy se tento jev ukrývá za obklady a podobně. V extrémním případě může dojít vlivem vysoké vlhkosti ve zdivu až k narušení stability stavebních konstrukcí. Navíc se výrazně zhoršuje klima v interiéru, zvyšuje se relativní vlhkost vzduchu (dlouhodobá zvýšená vlhkost vzduchu v interiéru působí problémy už při hodnotě 55%) a roste riziko šíření plísní, což může vést až k onemocnění dýchacích cest. Mnohé plísně jsou navíc rakovinotvorné.
Vzlínající vlhkost se na zdech projevuje viditelnými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek, případně také nepříjemně zatuchlým zápachem, navlhlými textiliemi, výskytem plísní. Je typickým jevem především u starších domů, kde došlo k porušení izolace, k jejímu dožití nebo zde nebyla kvalitní hydroizolace vůbec provedena. Typické malby a solné květy má na svědomí právě sůl obsažená ve vodě.
Zasolování zdiva
Zasolování zdiva je neblahým důsledkem vzlínání vody ve zdivu. Solný roztok postupně rozleptává původní horizontální izolace (nejčastěji na bázi živice či dehtu - dehtové lepenky). Svou funkčnost ztratí tyto materiály po čtyřiceti a více letech. Vzlínáním vody jsou do stavebních konstrukcí zanášeny ze zeminy vodorozpustné soli (sírany, dusičnany a chloridy), které se usazují v odpařovací zóně omítky a ucpávají póry stavebních materiálů. Následkem toho stále vzrůstá kapilární vzlínavost (vlhkost vzlíná až do výšky 3 metry od roviny terénu) a tím se také zvyšuje schopnost materiálů přijímat a vázat též vzdušnou vlhkost. Soli krystalizují při vypařování vody a zvětšují tak objem stavební konstrukce až o 7%. A právě hydratační a krystalizační tlaky solí narušují stavební konstrukce, prvním z jevů je odlupující se omítka, může to však dojít ještě dál. Kromě souvisejícího růstu vzdušné vlhkosti v interiéru se též snižují izolační schopnosti zdiva - za chladného počasí vznikají masivní tepelné mosty. A z těchto všech uvedených důvodů je třeba provést sanaci zdiva, ovšem nakonec i jeho povrchovou úpravu.
Rostoucí finanční náklady a klesající hodnota domu
Nejčastěji se vlhkost ve zdivu projeví následkem konkrétních stavebních poruch, ale i dílčí lidskou činností. Vždy přitom platí, že pokud se chceme zbavit vlhkosti ve zdivu, musíme znát její příčinu. Jestliže neodstraníme hlavní příčinu problémů a zdivo stále jen nově omítáme, pouze stále rostou neúčelně vynakládané finanční prostředky. A díky zhoršení tepelně izolačních vlastností zdiva rostou i náklady na vytápění (až o 20%).
Sanace vlhkého zdiva
„Proti vzlínající vlhkosti nemá smysl používat odvlhčovače, protože ty neřeší příčinu vlhkosti - nezabrání pronikání další vody do zdiva. Sice dočasně sníží obsah vzdušné vlhkosti v místnosti, ale zeď zůstává stále vlhká a celý proces se opakuje stále dokola při velké spotřebě elektrické energie až v řádech tisíců korun,“ vysvětluje Martin Jeřábek, obchodní ředitel společnosti Drymat.cz.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
„Jedinou možností, jak zabránit průniku vzlínající vlhkosti do nemovitosti a tím zabránit postupné degradaci zdiva, je využití některé z přímých sanačních metod s případnou kombinací doplňkových sanačních opatření,“ dodal Jeřábek. Než se pustíme do vysoušení, měli bychom odstranit všechny trvalé zdroje vlhkosti, ať už jde o zemní vlhkost nebo vlhkost vnikající do zdí shora kvůli nekvalitnímu návrhu stavby nebo provedení střechy. V prvním případě to znamená zajistit vodotěsnost, případně parotěsnost hydroizolace pod stěnami a pod podlahou. Snazší a rychlejší bývá opatření, které zabrání dešťové vodě, aby smáčela zdi a další konstrukce domu.
Mechanické způsoby sanace
Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří „podřezání zdiva“ s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do ložné spáry zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. U všech těchto způsobů je nutné si nejdříve zjistit stanovisko statika a v případě historického objektu i památkářů, zda je možné dům vůbec podřezat. Památkáři to často považují za příliš velký zásah a nedají vždy kladné doporučení.
Zarážení nerezových desek
Nerezové desky vlnitého plechu se strojně nebo pomocí pneumatického kladiva zaráží do zdiva v celé jeho tloušťce. Napojení jednotlivých kusů plechů se dosáhne překrýváním krajních vln, aby tak došlo k vytvoření kompaktní hydroizolace. Nevýhodou tohoto způsobu může být vliv nárazů na stavební konstrukci domu, nelze ji užít, pokud před zdí není místo na šířku plechu plus přibližně 70 cm na vtloukací stroj.
Podřezání zdiva řetězovou pilou
Řez řetězovou pilou opatřenou speciálními řetězy, které se neroztrhnou a vlivem vysokých teplot nezmění svou strukturu, se zpravidla provádí v maltové spáře. Nejprve je nutné v místě podřezání odsekat starou omítku a vytvořit pevný a rovný podklad pro pojezd řezacího zařízení. Vytvořená drážka se vyčistí a vkládá se do ní izolační materiál, zpravidla na bázi polyetylénu nebo sklolaminátu, a dále plastové klíny. Výhodou je rychlá realizace a již zmíněná dlouhá životnost, nevýhodou pak vysoká prašnost a hlučnost akce.
Podřezání zdiva diamantovou pilou
Tento způsob lze použít na všechny typy zdiva včetně smíšených, kamenných, betonových stěn a železobetonových konstrukcí bez ohledu na jeho tloušťku. Během podřezávání se řezná spára postupně vyplňuje izolací, chladí vodou a zároveň i čistí. Všechny řezy diamantovou pilou lze provádět svisle, vodorovně i šikmo. Vzhledem k náročnosti to provádí pouze specializované firmy.
Sanační metoda aktivní elektroosmózy
Méně známá, ale v současné době stále více využívaná přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy, je atraktivní díky komplexnosti použití. Lze jí úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti.
Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA je spotřeba elektrické energie cca 300 korun ročně. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídící jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídicí jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulzy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody.
Chemická injektáž
Sanační metoda nízkotlakou injektáží vytváří dodatečnou horizontální izolační vrstvu, která trvale zabrání prostupování kapilární vlhkosti. Zdivo je díky nízkému tlaku při vpravování směsi prosyceno injektážní mikroemulzí Drysilex® rovnoměrně a šetrně. Injektážní silikonová emulze má výjimečnou schopnost penetrace, jde o kvalitní materiál, který neobsahuje rozpouštědla a je opatřen certifikátem WTA.
Injektáž se provádí nejméně ve dvou řadách, aby byla hydroizolační vrstva dostatečně silná a byla vyloučena neprosycená místa. Jde o německou technologii, která je prováděna tuzemskými řemeslníky, kteří jsou v Německu proškoleni. Na provedené sanační práce je poskytována záruka 10 let. Cena za komplexní řešení je vždy pevná, bez skrytých vícenákladů a víceprací. Pracovní postup vychází ze zkušeností se sanacemi více jak 18 500 objektů provedenými v Německu. Tato sanační metoda vyřeší problém vlhkého zdiva bez ohrožení statiky domu a je použitelná u každého druhu vyzdívky a také ve sklepech. Metodu lze aplikovat z exteriérové i interiérové části stěn.
Poslední přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce.
Vysoušení zdiva
Jako každá řemeslnická činnost musí být i vysoušení zdiva prováděno za dodržení přísných požadavků na vysokou kvalitu. Voda v kapalné podobě může do zdiva či stěn vsáknout v množství, které představuje dalších cca 10 až 20 hmotnostních procent, někdy i více. Vyjadřuje se takzvanou nasákavostí nebo nasycenou vlhkostí. Jde o nějakých 100 litrů na m3 zdiva, resp. 50 litrů na jeden m2 zdi. Stěna či zeď je na omak i pohled mokrá. Jde o kapalnou vodu, která nemůže volně odtéct, jsouc držena v kapilárách a pórech kapilárními silami. Jediný způsob, jak ji dostat pryč, je nechat ji z kapilár a pórů odpařit.
Jak již bylo řečeno, „mokrá” vlhkost se může ze stěny či zdi dostat ven jen jako vodní pára relativně pomalými difúzními mechanizmy. Ideální je, když pára může z vlhkých stěn unikat na obě strany, u obvodových stěn ven i dovnitř domu. Nutné však je, aby pára měla otevřenou cestu alespoň v jednom směru, lepší možnost je směrem ven.
| Teplota (°C) | Částečný tlak syté páry (Pa) |
|---|---|
| -10 | 260 |
| 0 | 611 |
| 10 | 1227 |
| 20 | 2337 |
| 30 | 4243 |
| 35 | 5626 |
Cílem při vysoušení je, aby na obou stranách stěny či zdi, nebo alespoň na té straně, která je otevřená pro únik vodní páry, byl částečný tlak vodní páry výrazně nižší, než je nejnižší částečný tlak syté vodní páry v mokrých místech stěny.
Mikrovlnné vysoušení
Mikrovlnné záření rozkmitává molekuly vody H2O, které tvoří kapalnou vodu, a mění je v páru. Hlavní předností tohoto způsobu vysoušení je tedy rychlost. Například mikrovlnné generátory v počtu 6 ks mohou z klasického cihelného zdiva odloučit za 24 hodin až 450 litrů vody. Standardní zděný dům s počáteční vlhkostí 15 až 20 % hmotnostní vlhkosti, je vysušen za dobu 6 až 8 dnů.
Izolace střechy
Pokud uvnitř domu běží topení naplno a přesto je stále chladno, v místnostech profukuje nebo se objevuje vlhkost, jde o typické signály, že zateplení střechy nefunguje správně. Problémy se obvykle neprojeví v celém domě stejně. Typické jsou rozdíly v teplotách mezi místnostmi, chladná místa u stropů nebo v rozích. V zimním období navíc často dochází ke kondenzaci vodních par. Teplý vlhký vzduch z interiéru stoupá vzhůru a při kontaktu s chladnější částí střešní konstrukce se sráží.
Základní kontrolu lze zvládnout i svépomocí, pokud je půda nebo krov přístupný. Důležité je zkontrolovat, zda na sebe jednotlivé vrstvy izolace správně navazují, nejsou mezi nimi mezery a izolace nechybí nebo není poškozená v okolí prostupů, jako jsou komíny nebo střešní okna. „Pomoci může i termokamera, kterou si lze běžně půjčit za pár stovek na jeden den. Pozornost je vhodné věnovat také známkám kondenzace. Vlhké mapy na fóliích, kapky vody na spodní straně střešního pláště, zatuchlý zápach nebo tmavnutí dřevěných prvků mohou signalizovat, že se v konstrukci dlouhodobě hromadí vlhkost.“
Při kontrole podkroví lidé často chybují v tom, že posuzují stav izolace jen letmým pohledem. Přitom důležitá není jen její přítomnost, ale i správná tloušťka, návaznost jednotlivých vrstev a celková kvalita provedení. Častou chybou je také podceňování stop vlhkosti a kondenzace. Drobné vlhké mapy nebo mírné tmavnutí dřeva bývají vnímány jako dočasný jev, přesto mohou signalizovat dlouhodobý problém s parozábranou nebo větráním.
Výhodou skládaných střešních krytin je vyšší tepelný odpor, díky kterému lépe odolávají prudkým změnám teplot. Naproti tomu plech jako materiál s vysokou tepelnou vodivostí v noci rychle vychladne pod rosný bod a na jeho spodní straně může docházet ke kondenzaci vlhkosti ze vzduchu nebo ze střešní konstrukce.
„Pokud kontrola ukáže, že zateplení střechy nefunguje správně, není důvod řešení odkládat. Jaro je ideálním obdobím pro vyhodnocení stavu střechy, návrhu potřebných úprav a přípravu oprav tak, aby bylo možné je provést včas a bez zbytečných komplikací. Navíc se aktuálně čeká na upřesnění podmínek dotačních programů, a pokud je majitel domu už rozhodnutý problém řešit, vyplatí se mít vše připravené předem.“
Izolace pro specifické podmínky
V budovách, ve kterých je obsah (a tím i tlak) vodní páry dlouhodobě extrémně vysoký (např. bazény a wellness centra) - ale také v provozech s velmi vysokou vlhkostí, jako jsou profesionální kuchyně, prádelny, vinné sklepy a ropný, chemický, papírenský či potravinářský průmysl, musí být u tepelných izolací jejich vzduchotěsnost a odolnost proti difúzi par velmi vysoká. Proto není snadné budovy s vysokou relativní vlhkostí správně izolovat. Izolace musí být instalována s maximální pečlivostí a detailem. Klasické paropropustné tepelné izolace nebudou schopny dlouhodobě plnit předem stanovená očekávání a požadavky pro aplikace tohoto typu.
Pěnové sklo FOAMGLAS® je zcela nepropustné pro vodní páru. Má hermeticky uzavřenou buněčnou strukturu ze skla, která zabraňuje pronikání vodní páry. Díky tomu, že k žádné difúzi (prostupu vodní páry) přes tento materiál nemůže dojít, nemůže tedy docházet ani k žádné kondenzaci uvnitř tohoto materiálu. Vzhledem k tomu, že pěnové sklo FOAMGLAS® je mírně alkalické, je minimalizována možnost urychlení koroze uhlíkové oceli. Izolace FOAMGLAS® byla testována a je vhodná pro použití s nerezovou ocelí. Izolace FOAMGLAS® je nevodivá a nenasákavá.
tags: #navlhla #izolace #ze #vzdusne #vlhkosti