Většina železničních nadšenců zatouží nedlouho po zhlédnutí miniaturních vláčků, svižně se prohánějících po kolejišti na výstavě, u přátel či pouze na videu, po vlastním, byť třeba jen malém kolejišti. Po počáteční euforii, nevyšumí-li myšlenka z jakéhokoliv důvodu rychle do prázdna, vyvstane řada otázek, týkající se samotné výstavby kolejiště.
Základní rozhodnutí a typy kolejišť
Rozhodujícími faktory, které musíme ještě před samotným návrhem řešení zohlednit, jsou prostorové možnosti naší domácnosti, naše finanční zajištění a nadšení ostatních členů rodiny. Kolejiště můžeme primárně rozdělit na tři rozdílné typy. Rozdělení částečně vyplývá z prostorové náročnosti, ale především z jejich modulárnosti, tedy schopnosti variabilně sestavovat jednotlivé díly kolejiště (je-li jich více).
Typy kolejišť:
- Klasická stavba: Tato kolejiště bývají tvořena na jediné desce a nelze je spojit s jiným, a tím si rozšířit prostor pro ježdění s vlakovými soupravami. Nejčastěji se uplatňují pro „takové to domácí ježdění“ na nenáročných kolejištích menších rozměrů, neboť se nepředpokládají žádné problémy vznikající spojováním jednotlivých dílů. Dále pak u projektů megalomanských kolejišť, kde je stěhování nemyslitelnou záležitostí.
- Segmentová kolejiště: Jsou tvořena dvěma a více díly (segmenty), které na sebe navazují pouze v jedné vzájemné poloze. Toto řešení nám poskytuje možnost maximální kreativity při návrhu, jelikož nezáleží na tom, kde budou napojeny koleje na hraně segmentů a také na tom, jakých rozměrů bude segment dosahovat.
- Modulová kolejiště: Jsou předurčená pro nejrůznější výstavy a setkání železničních modelářů. Od kolejišť je požadována vysoká variabilita - možnost spojování libovolných dílů ideálně v libovolném počtu za sebou. Vlastní díly podléhají nejen běžným normám, bez kterých by kolejiště nebylo vůbec schopné provozu vlaků, ale také normám spolků sdružujících „moduláře“, z nichž jmenujme například Zababov. Normy se mohou navzájem nepatrně lišit a vymezují především parametry rozhraní modulů.
Dioráma jako alternativa
Chcete si postavit modelové kolejiště takříkajíc za každou cenu, ale zjistili jste, že vám prostorové možnosti vaší domácnosti bohužel nedostačují? Nevěšte hlavu - i pro vás je tu možnost, která je sice velkým kompromisem, ale jak říká známé přísloví - "lepší něco, než nic". Prostředkem k uspokojení vašich modelářských tužeb se tak může stát dioráma. Jedná se o opravdu malý model výřezu zemského povrchu o rozměrech například 30×15 centimetrů. Na takovém prostoru lze vymodelovat i velmi věrohodně vypadající úsek železniční trati, nebo cokoliv jiného, co nám naše fantazie a prostor dovolí. Zde si můžeme po stránce detailů opravdu vyhrát, protože se můžeme soustředit (i finančně) pouze na tento malý prostor. Učebnicovým příkladem jsou díla kolegy Trainmaniaka.
Návrh a projektová dokumentace
Pokud jste si již zvolili typ kolejiště, podle vašich možností a tužeb, pak můžeme popřemýšlet nad námětem krajiny a vytvořit prvotní plánek, který jistě nebude posledním. Obdobně jako ve stavebnictví je rozhodující vytvořit kvalitní projektovou dokumentaci, která nás ušetří řady budoucích omylů, a jejíž příprava zabere trochu více času. Samotný návrh můžeme realizovat například v programu WinTrack, s jehož pomocí se vyvarujeme například nereálně malých poloměrů oblouků kolejí. Někomu ale úplně postačí papír a tužka.
Během návrhu a hledání vhodných modelů souvisejících staveb i další inspirace zjistíme, že k modelářství potřebujeme spousty rozličných spotřebních materiálů a nástrojů. Rovněž zjistíme, že k práci potřebujeme nejen šikovné ruce, ale také minimální znalosti z různých technických oborů, nejvíce pak asi elektriky, u které nevystačíme s poznatkem, že „kope“. Při relativně náročné stavbě můžeme v maximální možné míře využít vlastní kreativitu a načerpanou inspiraci u kolegů nejen na internetu.
Čtěte také: Moderní železnice a význam betonových bloků
Konstrukce rámu kolejiště
Po dokončení návrhu plánku kolejiště vybereme konstrukci, kterou si můžeme svépomocí vyrobit. Možnosti jsou dvě a záleží jen na autorovi, jaký materiál si pro zhotovení základu kolejiště zvolí.
Materiály pro rám:
- Překližka a dřevo: Prvním - a nejspíš v současnosti i nejpoužívanějším - materiálem na stavbu rámu kolejiště je překližka (a obecně produkty ze dřeva). Překližka si svou oblibu získala svou dostatečnou tuhostí, relativně nízkou hmotností a v neposlední řadě také snadnějším opracováním a spojováním.
- Kovy (ocel a hliník): Další alternativu představují kovy, jako je ocel a hliník. Ocelový rám je dnes již spíše pozůstatkem minulosti, ale stále se, byť opravdu výjimečně, používá, čehož je důkazem třeba kolejiště Království železnic na Smíchově, kde není třeba u kolejiště zohledňovat, díky už tak nulové mobilitě, hmotnost. Ocel se vyznačuje vysokou tuhostí, ale bohužel i vysokou hmotností, což kolejišti opatřenému tímto rámem předurčuje velmi nízkou mobilitu. Hliník, kromě toho, že se jeho jmenovec z filmu Marečku, podejte mi pero!
Instalace nohou a mobilita
Kolejiště opravdu není vhodné přechovávat a především provozovat volně na zemi. Jednak bychom ho vystavili vysoké prašnosti, nemluvě o mnohem větší možnosti (nechtěného) poškození, a jednak práce na něm není vůbec příjemná, což mohou potvrdit modeláři ze zmiňovaného Království železnic, kteří sice nemají kolejiště „jen tak na podlaze“, ale pohybují se přímo po něm (vyjma budov a jiných modelů předem sestavených), k čemuž jim slouží „těžkotonážní koryta řek“.
Standardním řešením je instalace nohou k rámům kolejiště, a to nejlépe demontovatelných pro případ transportu. Z řady materiálů lze využít dřevo, zmíněné hliníkové jekly, nebo ocel (v případě ocelového rámu). Nohy je nejvhodnější na konci doplnit o patky s regulačními šrouby pro kalibraci výšky, což je nejpotřebnější u modulů vycházejících z jejich provozních náležitostí.
Majitelé menších kolejišť s nutností vyšší mobility rovněž mohou využít nabídky vhodných stavebních koz, na které se po jejich rozložení kolejiště položí. Hrstka modelářů pak tuto problematiku řeší specifickým způsobem pomocí důmyslných sklopných mechanismů, které mají za úkol kolejiště vyzvednout, přiklopit apod. do míst s nevyužitým prostorem v místnosti (nejčastěji u stropu či stěny) mimo dobu jejich využívání.
Nevhodné materiály
Každý modelář si dříve či později najde své osvědčené způsoby a materiály, ze kterých tvoří, a proto i tady nelze podat jednoznačně nejlepší recept na stavbu kolejiště, nicméně jsou i takové, které se neosvědčily a modelář by se jim tedy měl vyhnout. Jedná se zejména o spojení s jakýmikoliv potravinářskými produkty, u kterých hrozí napadení hmyzem a jinými škůdci. Některé tyto materiály a metody se využívaly dříve kvůli nedostatku vhodných a dostupných materiálů, což dnes již nepředstavuje žádný problém.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o betonových pražcích v ČR
Tvorba základu krajiny
Pokud jste si pro výrobu rámu kolejiště vybrali překližku, tak nebude od věci navázat spolupráci s tímto materiálem i při tvorbě základu pro krajinu a podkladu kolejiva. Výhodou je vysoká tuhost, nevýhody představuje pracovní náročnost a částečně i náročnost finanční. Překližková konstrukce bývá vyplňována polystyrenem, který se pro tento účel hojně využívá i samostatně pro svou snadnou opracovatelnost a malou hmotnost. Méně často se modeláři obracejí k použití králíkářského pletiva, jenž vytváří skořepinu krajiny pokrytou novinovým papírem. Ekology jistě potěší další využívaný druh materiálu, kterým je obyčejná vlnitá lepenka z kartonových krabic. Možná vás teď právě napadá otázka ohledně její tuhosti, ale vězte, že pevnost je dostatečná obzvláště v případě dvouvrstvých kartonů a vhodném způsobu rastrování.
Detaily a 3D tisk v modelářství
Modelářství je obor, kde hrají detaily klíčovou roli. S nástupem 3D tisku se otevírají zcela nové možnosti pro tvorbu precizních modelů. Například tiskárna Original Prusa SL1, která je díky MSLA technologii schopná tisknout neuvěřitelné detaily, má v oblasti modelářství obrovský potenciál. Nejedná se pouze o modely lokomotiv, ale také aut, budov, lidí a vůbec všeho, co potřebujeme vytisknout s důrazem na detail.
Příklad z praxe: Nejprve jsme navrhli jednoduchý modul složený z pěti dílů představující jednoduchý násep s jednou kolejí. Díly jsme vytiskli na tiskárně Original Prusa i3 MK3S a slepili je vteřinovým lepidlem. Díky tomu nám snadno a rychle vznikl základ, na který lze jednoduše umístit další krajinné prvky.
Štěrkování a zatravňování
Po zhotovení funkčního základu přichází na řadu tvorba krajiny. Začínáme štěrkováním kolejového náspu. Štěrk je nutné rovnoměrně rozprostřít. Pro jednodušší nanesení štěrku jsme si vytvořili nádobu, díky které lze jednoduše kopírovat kolej.
Fixace štěrku
Připravený násep je nutné zafixovat. Optimální řešení je použít směs vodou ředitelného lepidla na papír a dřevo, například Herkules a vody v poměru 1:1 s několika kapkami mycího prostředku (Jar nebo podobný saponát). Vzniklá emulze se jemně nakape na štěrk.
Čtěte také: nákladní vozy s otevíratelnou střechou
Povrchová úprava terénu - zatravňování
Na řadě je povrchová úprava terénu. Pro dosažení vizuálně pěkného výsledku lze použít širokou škálu materiálů imitující různé povrchy. První způsob je sice snadný, ale výsledek není zas tak atraktivní: travnatou plochu vytvoříme pouhým nasypáním zvolené travnaté směsi na podklad natřený lepidlem. Druhá zmíněná metoda je samozřejmě preferovaná, ale má jednu velkou nevýhodu - bateriové zatravňovače jsou zpravidla velmi drahé (řádově tisíce korun).
Výroba vlastního zatravňovače
Naštěstí existuje možnost vyrobit si vlastní zatravňovač za zlomek ceny s použitím několika běžně dostupných elektronických součástek.
Potřebné kabely a součástky:
- 3x červený kabel o délce cca 20 cm
- 2x černý kabel o délce 20-30 cm
- Vytištěný díl na travnatou směs
- 3mm šroub
- Tubusový díl s krokosvorkou
- Konektor pro připojení zdroje napájení
- Transformátor napětí
Pokud nejste zvyklí pájet, dají se využít vhodné svorky, které pak nasuneme na spínač a napájecí konektor kombinovaných s Wago svorkami k propojení kabelů. Vezmeme vytištěný díl na travnatou směs a vložíme 3mm šroub do předpřipravené díry. Nyní si připravíme tubusový díl s krokosvorkou. Pak je tu poslední vytištěný díl, do kterého zašroubujeme konektor pro připojení zdroje napájení. Vezmeme transformátor napětí a dva dráty vložíme do spodní strany tubusu. Červený drát prostrčíme bočním vstupem, kam později přijde tlačítko k zapnutí, a černý protáhneme stejně jako drát od krokosvorky. Nyní můžeme dva černé dráty zapojit do wago svorky, ve které jsou zapojené pouze dva dráty. Následně prostrčíme zpět bočním otvorem tři volné kabely (dva červené a jeden černý), takže by z otvoru měly vystupovat celkem 4 dráty: jeden černý a tři červené.
Použití zatravňovače:
Máme hotovo! Naplňte nádobu travnatou směsí a zašroubujte ji s pomocí sítka, pak zapojte zdroj do konektoru na vrchní části. Mělo by se rozsvítit tlačítko (LED dioda indikuje proud tekoucí do spotřebiče) a stisknutím přístroj aktivujete. V přístroji je vysoké napětí! Generátor iontů je schopen vyvinout napětí 10-15kV.
Naneste na zvolenou plochu emulzi lepidla s vodou (Herkules) a přišroubujte k ní libovolný vrut tak, aby se dotýkal lepidla - ten bude sloužit jako anoda. Naplňte vypnutý zatravňovač vybranou směsí elektrostatické trávy, přišroubujte síťku (zatím držte zatravňovač síťkou nahoru) a připojte krokosvorku ke zmíněnému vrutu/anodě. Zapojte zatravňovač do sítě a zapněte ho. Upozorňujeme, že po zapnutí bude v přístroji vysoké napětí, tudíž se nedotýkejte žádné vodivé části obvodu. Otočte zatravňovač síťkou dolů tak, aby byla cca 10 cm nad upravovanou plochou.
Nezapomeňte, že před samotným nanášením statické trávy je potřeba si vyznačit a zakrýt místa, kam budete později lepit další krajinné prvky (stromy, budovy apod. Ty je potřeba umístit na svá místa až po zatravnění požadované plochy, aby se nezanesly elektrostaticky nabitou trávou. Rovněž je dobré zakrýt připravený železniční násep, aby na něm také nezůstaly zbytky trávy. Pro autentický vzhled se vyplatí terén před zatravňováním nabarvit.
Osazení krajinných prvků
Poslední na řadě je osazení modelu stromy, budovami, lidmi a dalšími prvky nezbytnými pro reálný vzhled krajiny. Zde už záleží na vaší fantazii, jak si s detaily vašeho modelu vyhrajete. My jsme navrhli 2 typy stromů - jednoduchý smrk, který je snadno tisknutelný na FDM tiskárně (po vytisknutí stačí pouze odstranit límec, nahřát model horkým vzduchem a vymodelovat dle libosti) a torzo starého listnatého stromu (může posloužit například jako buk či stará jabloň). Už jsme vymodelovali i několik vagónů a lokomotiv - určitě jste si všimli dvou nákladních vozů (typ eas často používaný na českých železnicích), rovněž vytisknutých na Original Prusa SL1, díky které vyniknou i ty nejmenší detaily.
Pokud si stále nevíte rady s výběrem staveb a detailů pro krajinu, nezoufejte. V příštím článku si ukážeme celou škálu modelů použitelných pro stavbu železnice s využitím FDM i SLA tisku. Předvedeme si tvorbu stromů, tisk budov, skal, osvětlení objektů LED diodami, tisk mašinek.
Tabulka porovnání materiálů pro rám kolejiště
| Materiál | Výhody | Nevýhody | Mobilita |
|---|---|---|---|
| Překližka/Dřevo | Dostatečná tuhost, relativně nízká hmotnost, snadné opracování a spojování | Pracovní a finanční náročnost (pro základ krajiny) | Střední až vysoká |
| Ocel | Velmi vysoká tuhost | Velmi vysoká hmotnost | Velmi nízká (nemyslitelná) |
| Hliník | (Není explicitně uvedeno v textu, ale obecně: nízká hmotnost, dobrá tuhost) | (Není explicitně uvedeno v textu) | Vysoká |
tags: #zeleznicni #modelarstvi #sterk #navod #a #tipy