Vzniku požáru nelze ani při největší opatrnosti zamezit. Co lze ovlivnit, je používání nehořlavých stavebních materiálů, které nedovolí šíření požáru. V bytových domech je podle požárních norem nutné používat materiály s nehořlavou konstrukcí (třída reakce na oheň A1 nebo A2). Polystyren však spadá do třídy E - tedy vysoce hořlavý materiál, který při hoření uvolňuje hustý černý kouř a toxické plyny, zejména styren a oxid uhelnatý.
Historický kontext panelové výstavby HK a požární bezpečnost
Panelový systém HK bytové výstavby byl projektován a realizován v letech 1959 až 1975. Jedná se o bytové domy s jedním technickým (podzemním nebo nadzemním) podlažím a s minimálně 4 a maximálně 13 obytnými podlažími. V návaznosti na počet podlaží, délku budovy a největší dovolenou zastavěnou plochu obytných budov byly objekty s 1 technickým a max. 5 obytnými podlažími řešeny ve III. stupni bezpečnosti, objekty s více než 6 nadzemními podlažími byly řešeny v I. nebo II. stupni. Nosné stěnové a stropní konstrukce tvoří panely tl. 250 mm. Příčky mezi obytnými buňkami měly zajistit požární odolnost alespoň 50 minut. Vstupní dveře do bytů jsou dřevěné s výplní ISOVEL.
Podle současných předpisů - ČSN 73 0802 - jsou požární úseky (jednotlivé byty) zařazeny do III. stupně požární bezpečnosti (SPB) pro objekty s max. výškou h = 22,5 m. U objektů s více než 8 nadzemními podlažími musí podle článku 7.4.8 a 7.4.9 ČSN 73 0802 se na styku obvodové stěny s požární stěnou a s požárním stropem vytvořit v obvodové stěně svislý a vodorovný nehořlavý požární pás. Požadavky na požární pásy jsou stanoveny v ČSN 73 0802. Svislé a vodorovné požární pásy nebyly v bytových domech podle dřívějších předpisů řešeny.
V poslední době dochází postupně k dodatečnému zateplování bytových domů. Z hlediska požární bezpečnosti staveb je třeba dodržovat požadavky ČSN 73 0802, čl. 7.4.11. Jedním z hlavních činitelů šířících požár v posuzovaných bytových domech jsou prostupy rozvodů, instalací a elektrických rozvodů požárně dělícími konstrukcemi. Tento problém se postupně odstraňuje s nutností výměny dožívajících rozvodů. Systémů k utěsnění prostupů je více, vždy je ale jejich účinnost závislá na pečlivosti provedení.
Problémy s větráním únikových cest a jejich regulace
Evakuaci osob z bytových domů zajišťuje z každé sekce jedno schodiště šířky schodišťového ramene a minimální šířky schodišťových podest 110 cm. Větrání únikových cest, kromě vnitřních schodišť bez denního osvětlení, ČSN 73 0760 neřešila.
Čtěte také: Pravidla pro stavby na zemědělské půdě
Schodiště umístěné uvnitř dispozice, které nemá denní osvětlení, muselo být podle ČSN 73 0760, čl. 233 vybaveno nouzovým osvětlením a kouřovou klapkou, ovladatelnou z přízemí. Kouřová klapka je otvor s nehořlavým uzávěrem, určený pro odvětrání kouře při požáru z prostoru schodiště. Kouřová klapka musí být umístěna v nejvyšším místě prostoru a musí mít plochu nejméně 4 % jeho podlahové plochy. Ovládací zařízení musí být označeno zřetelným nápisem „Kouřová klapka“ a označením polohy uzávěru nápisy „Otevřeno“ a „Uzavřeno“. Ovládání klapek je zajišťováno pomocí servopohonu. Servopohony pro dálkové ovládání kouřových klapek mají ovládací skříňky s kontrolkou umístěny v 1. podlaží. Nouzové osvětlení je napájené z alkalické baterie 24 V. Schodišťové prostory uvnitř dispozice se vyskytují v tzv. věžových domech, které mají jedno technické a 13 užitných nadzemních podlaží.
Schodišťový prostor je umístěn u obvodového pláště. Denní osvětlení schodiště zajišťuje buď prosklená schodišťová stěna nebo okno a balkónové dveře. Přirozené větrání únikové cesty zajišťují buď otevíratelné otvory v prosklených stěnách nebo otevíratelná okna a balkónové dveře, přístupné z mezipodest. V mnoha případech jsou lodžie dodatečně zaskleny. Větrání schodišťových prostorů, tedy únikových cest v těchto objektech, není zajištěno žádným způsobem.
Největší délky únikových cest byly stanoveny v ČSN 73 0760. Vzhledem k tomu, že schodišťové prostory tvoří jedinou únikovou cestu z posuzovaných bytových domů, měly by zajistit bezpečné prostory pro únik osob a zásah požárních jednotek. Takovými prostory jsou chráněné únikové cesty, které jsou samostatnými požárními úseky bez požárního rizika. Stavební konstrukce, včetně požárních uzávěrů, ohraničující chráněné únikové cesty, jsou schopny zabránit proniku požáru do této cesty, zcela však nelze zabránit průniku plynů. Podle současných předpisů se evakuace osob posuzuje podle ČSN 73 0802 a podle ČSN 73 0804.
Zásobování požární vodou
Zásobování bytových objektů požární vodou bylo řešeno podle dřívějších předpisů - ČSN 73 6622 „Požární vodovody“. Vnitřní požární vodovody v obytných budovách se navrhovaly podle ustanovení čl. 52 až 57. Obytné budovy od tří do deseti nadzemních podlaží musely mít na stěně patrového odpočívadla prvního a šestého nadzemního podlaží uzamykatelnou skříňku s hadicí - nejedná se tedy o hydrantový systém ve smyslu současných předpisů. Obytné budovy vyšší než 10 nadzemních podlaží musely mít v 11. a každém vyšším podlaží výtok Js 25 (s hadicí), napojený na vnitřní vodovod. Při rekonstrukcích rozvodů vody v těchto bytových domech je třeba rekonstruovat i rozvody požární vody s uplatněním současných předpisů.
Regulace použití polystyrenu a dopady na požární bezpečnost
Polystyren používaný pro tepelnou ochranu budov je opředen mýty - říká se o něm, že „nedýchá“, zadržuje vlhkost, rychle hoří nebo je zdraví škodlivý. Polystyren používaný ve stavebnictví je nehořlavý a obsahuje ekologický zpomalovač hoření. Aplikuje se pod ochranné vrstvy zateplovacího systému ETICS, aby se minimalizovalo riziko požáru. Mýtus „dýchajících stěn“ byl vědecky vyvrácen již v roce 1928 německým stavebním fyzikem Erwinem Raischem. Dokázal, že klíčovou dírkou projde za hodinu až 50krát více vzduchu než čtverečním metrem vnější stěny. EPS (expandovaný polystyren) je materiál s vyváženou paropropustností, který lze bezpečně použít k izolaci budov bez obav z nadměrného zadržování vlhkosti.
Čtěte také: Parkování: co smíte a co ne
Minerální izolace je přirozeně nehořlavá. Šíření požáru po fasádě bývá nevídaně rychlé, přenos do vyšších pater může být během několika vteřin. Minerální izolace má třídu reakce na oheň A1, což znamená, že jde o nejlepší a nejbezpečnější typ izolace, která nehoří. Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen ty nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Dodržet všechny protipožární předpisy při střídání hořlavých a nehořlavých materiálů (typicky polystyrenu a minerální vaty) je technicky velmi náročné.
Výškové budovy (obvykle osmipatrové a vyšší budovy) se musí zateplovat celoplošně nehořlavou minerální izolací a tento způsob zateplení se čím dál častěji využívá i u nižších bytových budov. Tragický požár Grenfell Tower v Londýně jasně demonstroval rizika spojená s hořlavými fasádami. Pro stavební konstrukce je vhodné volit třídu reakce na oheň A. Do této třídy patří všechny minerální izolace. Po střeše zateplené izolacemi z minerální vlny se plameny šíří jen v minimální míře a hustý dým se z izolace téměř neuvolňuje. Velmi žádoucí je aplikace minerálních izolací ve výškových budovách, a to i v případě dodatečného zateplování panelových domů. I u nižších budov je však podle normy nutné bránit šíření požáru. Pokud je zvolena hořlavá izolace, například polystyren (EPS), děje se tak formou protipožárních pásů izolace z minerální vlny. Pozor ale, neexistuje nic takového jako protipožární polystyren. Polystyren (EPS) je ze své podstaty hořlavý materiál, který obsahuje takzvané retardéry hoření. Ty zpomalují postup hoření.
Návrh na úpravu požární normy ČSN 73 0810
Sdružení výrobců a zpracovatelů pěnového polystyrenu EPS ČR přišlo s návrhem na úpravu požární normy ČSN 73 0810, která může podle odborné studie přinést značné finanční úspory. Příslušná požární norma upravuje mimo jiné možnosti použití jednotlivých druhů izolantů na budovách. V roce 2016 došlo k její změně, která stavebníkům předepisuje rozsáhlejší použití izolantu z minerální vlny. To však realizaci zateplovacího systému ve srovnání s levnější variantou z pěnového polystyrenu prodražuje. Nejnovější studie a zkoušky prokázaly, že aktuální požadavky normy jsou zbytečně přísné a na požární bezpečnost budov nemají očekávaný vliv.
Ing. Ladislav Valeš, autor aktuální studie, vysvětluje: „Svislé požární bariéry z minerální vlny měly být překážkou proti šíření ohně po fasádě do stran. Je však prokázáno, že oheň se v polystyrenu, který má výrazně nižší teplotu tání, než teplotu vzplanutí, na svislé ploše vodorovně šířit nemůže. Stejně tak se po vyhodnocení provedených zkoušek jeví jako zbytečná instalace vodorovných požárních bariér o výšce 900 mm. O požární odolnosti zateplené budovy rozhoduje primárně odolnost zasklení oken. Požár se šíří přes fasádu z okna do okna směrem vzhůru. Materiálová skladba zateplovacích systémů nebo výška požární bariéry podle poznatků z praxe zásadní vliv nemají.“ Dále dodává: „Použití izolantu z minerální vlny pro požární úseky nad výšku 22,5 metru lze technicky odůvodnit - je to úroveň, do které může hasičská technika účinně zasáhnout zvenku.“
Pavel Zemene, předseda Sdružení EPS ČR, říká: „Naše požární normy jsou na vysoké úrovni, staví se zde kvalitně a bezpečně. V tomto případě jsme ale zašli zbytečně daleko. Popisované povinné prvky požární bezpečnost již dále nezvyšují, stavebníkům jen komplikují život a stojí miliardy.“ Navrhovaná změna zároveň nikomu nebere možnost tyto prvky z minerální vlny nadále používat, pouze odstraňuje jejich povinnost a ponechává lidem svobodnou volbu, jaký materiál na zateplení zvolí.
Čtěte také: Podrobný postup lepení polystyrenu
Mýty a fakta o polystyrenu
- Dům zateplený polystyrenem přestává "dýchat"? Toto tvrzení je jedním z rozšířených mýtů. Pěnový polystyren EPS dům vzduchotěsně neuzavře. I po zateplení pěnovým polystyrenem EPS dochází k přirozené výměně vzduchu drobnými netěsnostmi v konstrukci, okny nebo dveřmi. Pro udržení optimální kvality vzduchu v interiéru se však vždy doporučuje pravidelné větrání, ale samotný pěnový polystyren EPS přirozenou výměnu vzduchu v domě nijak zásadně neomezuje.
- Je polystyren hořlavý? Polystyren používaný ve stavebnictví je nehořlavý a obsahuje ekologický zpomalovač hoření. Aplikuje se pod ochranné vrstvy zateplovacího systému ETICS, aby se minimalizovalo riziko požáru.
Chyby při zateplování a doporučení
Chyby, ke kterým dochází při zateplování budov, mohou mít několik příčin. Riziko chyb se výrazně snižuje správným návrhem zateplení, výběrem ověřeného kontaktního zateplovacího systému včetně kvalitního izolačního materiálu a v neposlední řadě odbornou realizací zateplení. Při návrhu zateplení je třeba se vyvarovat některých základních chyb. Například není správné zateplovat pouze jednu stranu budovy, ale řešit zateplení obálky budovy komplexně, včetně zateplení střechy a stropu posledního podlaží. Výměna oken a oprava balkonů by měla být provedena před zateplením. Projekt zateplení by měl rovněž zahrnovat dostatečnou tloušťku izolačního materiálu, aby se maximalizovaly úspory energie.
Při provádění zateplení je však velmi důležité pečlivě dodržovat technologické postupy. K nejčastějším chybám patří nesprávné lepení izolačních desek, přičemž je důležité zvolit kvalitní lepidlo a správný způsob nanášení lepidla. Lepidlo by se mělo nanášet ve tvaru housenky po obvodu desky plus ve dvou nebo třech bodech na líci desky. Při mechanickém kotvení izolačních desek je třeba použít vhodné hmoždinky pro konkrétní podklad a dodržet předepsané kotevní vzdálenosti.
Nejčastější chyby při zateplování polystyrenem:
- Použití příliš malé tloušťky pěnového polystyrenu EPS.
- Nesprávně nanesené lepidlo.
- Nedostatečné mechanické ukotvení.
- Použití neověřených materiálů.
- Nedůsledné provedení výztužné vrstvy.
- Zanedbání ochrany proti povětrnostním vlivům.
Volba fasády z polystyrenu se může na první pohled jevit jako ekonomické a jednoduché řešení. Za nízkou cenou se však často skrývají kompromisy, které mohou mít vliv na kvalitu, funkčnost i dlouhodobou hodnotu celé stavby. Časem se trhá, ztrácí pevnost a bez pravidelných oprav se může stát nefunkčním. Polystyrenové fasády mohou časem změnit barvu (šednutí) a praskat, čímž snižují estetickou hodnotu stavby. Nad okny i v ploše se objevují nevzhledné černé fleky. Neprodyšný povrch polystyrenu nedokáže vlhkost odvést, a ta se spolu s prachem a nečistotami z ovzduší usazuje do tmavých skvrn. Tento efekt umocňuje i elektrostatický náboj omítky, který přitahuje jemné částice.
Polystyrenový obal vytváří neprodyšný štít: v létě podporuje přehřívání domu a v zimě vede ke kondenzaci par ve zdivu. (V létě může dosahovat teplota na exponované jižní straně fasády až 70°C). Nedostatečné větrání zatepleného obvodového pláště může způsobit nadměrnou vlhkost, která vede ke vzniku plísní; ty mohou vyvolávat alergie, astma a jiné respirační obtíže. Uzavřená vrstva polystyrenu zadržuje vlhkost, což vytváří ideální prostředí pro rozvoj plísní a hub ve stěnách. Omezená životnost a riziko degradačních změn mohou snižovat dlouhodobou atraktivitu a hodnotu nemovitosti.
Ekologické aspekty a regulace odpadu
Polystyren je hořlavý a při hoření se z něj uvolňují toxické plyny; pro zvýšení požární bezpečnosti je nutné instalovat zvláštní protipožární opatření. Polystyren se vyrábí z fosilních surovin, v přírodě se nerozkládá a je obtížně recyklovatelný. Při rozpadu vznikají drobné plastové částice (mikroplasty), které mohou vstupovat do prostředí. Larvy potemníka moučného dokážou konzumovat polystyren i včetně toxického retardantu hoření hexabromcyklododekanu, který se v polystyrenu používá. Výzkumy prokázaly, že při dietě tvořené výhradně polystyrenem však tyto larvy hubnou a zkracuje se jim život. Laboratorní pokusy udávají, že přibližně stovka larev může za jeden den zkonzumovat kolem 35 mg polystyrenu.
Použití polystyrenu ve stavebnictví je přísně regulováno - každý výrobek, který se dostane na trh, musí splňovat platné normy, technické požadavky a být ověřen. Základem je označení CE, které potvrzuje, že výrobek odpovídá evropské legislativě a prošel potřebnými testy.
Ekologické certifikáty a normy týkající se polystyrenu:
- Pěnový polystyren (EPS) používaný ve stavebnictví musí splňovat přísné environmentální požadavky a normy, jako je EN 13163 pro tepelně izolační materiály a environmentální prohlášení o výrobku (EPD).
- Použití pěnového polystyrenu (EPS) v izolaci může výrazně zlepšit energetické hodnocení budovy. Snižuje tepelné ztráty a zvyšuje energetickou účinnost, což vede k lepšímu energetickému hodnocení budovy.
- Pěnový polystyren (EPS) může pozitivně ovlivnit hodnocení budov v certifikačních systémech BREEAM a LEED, které se zaměřují na udržitelnost a energetickou účinnost. EPS přispívá ke snížení spotřeby energie, má nízkou uhlíkovou stopu při výrobě a je recyklovatelný.
Právní rámec pro nakládání s odpadním polystyrenem v ČR:
- Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech - je základním právním rámcem pro nakládání s odpady v ČR. Stanovuje kategorizaci odpadu (nebezpečný vs. ostatní) a pravidla pro jeho předcházení, shromažďování, přepravu, úpravu, využívání a odstraňování.
- Nařízení Komise (EU) č. 2016/460 - od 30. září 2016 musí být odpadní stavební polystyren obsahující hexabromcyklododekan (HBCDD) energeticky využit (např. ve spalovnách nebo cementárnách) nebo upraven tak, aby koncentrace HBCDD klesla pod limit, nebo musí být zrecyklován na některé z nových technologií.
- Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech - zakazuje odkládání odpadního stavebního polystyrenu do kontejnerů na tříděný komunální odpad (např. žluté kontejnery).
Dopady zateplení na zdraví a životní prostředí
Vlhké a plesnivé zdivo představuje vážné zdravotní riziko, zejména při dlouhodobém pobytu v takovém prostředí. Plísně uvolňují do ovzduší spory a toxiny, které mohou vyvolávat alergie, astma, chronický kašel, bolesti hlavy a záněty dýchacích cest. U citlivějších osob, dětí či starších lidí mohou vést až k poruchám imunity, kožním onemocněním a zhoršení revmatických či neurologických potíží. Dlouhodobá vlhkost zároveň podporuje množení roztočů a bakterií, což dále zhoršuje kvalitu vnitřního ovzduší a může přispívat ke vzniku únavy, podrážděnosti nebo problémů se soustředěním. Skryté plísně mohou růst za nábytkem, pod podlahou, pod tapetami či v konstrukcích stěn, kde dlouhodobě uniká vlhkost. Tyto kolonie mohou uvolňovat mikroskopické spory a mykotoxiny i v množství, které nejsou běžně cítit, ale přesto působí na organismus. Dlouhodobé vystavení těmto toxinům může vést až k chronické únavě, poruchám spánku, zamlženému myšlení („brain fog“), hormonálním výkyvům, nebo dokonce neurotoxickým a autoimunitním reakcím.
Při hodnocení výstavby z hlediska hygieny, ochrany zdraví a životního prostředí se tato část zabývá hledisky denního osvětlení, proslunění a zastínění. Výstavba panelových domů v 70. letech se většinou prováděla na sídlištích, kde jsou poměrně velké odstupy jednotlivých objektů a probíhala v době, kdy byl ještě zdánlivý dostatek energií; proto se uplatňovalo zejména hledisko dostatečného osvětlení. Denní osvětlení je do značné míry závislé i na stínění ostatními objekty. V době navrhování soustavy HK nebyla speciální norma, která by obsahovala požadavky z hlediska denního osvětlení obytných budov. Požadavky na osvětlení byly uvedeny v normě pro obytné budovy, která stanovovala přípustný poměr ploch skladebného okenního otvoru k půdorysné ploše.
Při rekonstrukci panelových budov se požaduje dosáhnout současných technických parametrů pro obytné budovy. Stavební zákon č. 50/1976 Sb., ve znění po novele k 1. 7. 1998, požaduje v § 138a dodržení obecných technických požadavků, které jsou specifikovány ve vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., z 9. 6. 1998. Tato vyhláška uvádí, že „Návrh denního osvětlení se musí posuzovat společně se souvisícími činiteli, zejména s možností sdruženého a umělého osvětlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem dosažení vyhovujících podmínek zrakové pohody s minimální celkovou spotřebou energií v souladu s normovými hodnotami.“ Obytné budovy musí mít zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.
V pobytových místnostech se navrhuje denní osvětlení v závislosti na jejich funkčním využití a na délce pobytu osob. V odůvodněných případech lze navrhovat sdružené, popřípadě umělé osvětlení v souladu s normovými hodnotami.
Související normy pro osvětlení:
- ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov.
- ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení budov.
- ČSN 36 0020-1 Sdružené osvětlení.
V ČSN 73 0580-1 jsou definovány základní pojmy a požadavky, stanoveny sítě kontrolních bodů, výpočtové postupy pro stanovení denního osvětlení atd. Činitel denní osvětlenosti se udává v %, protože představuje poměr osvětlenosti denním světlem v daném bodě roviny (kontrolním bodě) k současné srovnávací osvětlenosti venkovní nezacloněné roviny. Podle ČSN 730580-2 čl. 2.2.1 je minimální hodnota činitele denní osvětlenosti, která musí být splněna ve všech kontrolních bodech místnosti, 0,5 %. Dále musí být ve dvou kontrolních bodech v polovině hloubky místnosti, vzdálených 1 m od vnitřních povrchů bočních stěn, hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,75 % a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti z obou těchto bodů nejméně 0,9 %. V obytných místnostech s okny ve více stěnách má být hodnota činitele denní osvětlenosti v nejméně příznivém z těchto kontrolních bodů alespoň 1 %.
V ČSN 36 0020-1 se definuje sdružené osvětlení jako záměrné současné osvětlení denní s doplňujícím umělým osvětlením. V bytech se dává přednost dennímu osvětlení. Jsou však případy, kdy dostatečnosti denního osvětlení nelze dosáhnout. V těchto případech je možné uvažovat o sdruženém osvětlení s dodržením požadavků umělého osvětlení. V občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., v současném znění se problematiky denního osvětlení, resp. možnosti jeho omezení ve vztahu k okolním objektům (zastínění), týká § 127 odst. „Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.“ Stínění se může týkat jak snížení proslunění tak zhoršení denního osvětlení.
Dostatečnost denního osvětlení je potřeba ověřit, zmenšujeme-li z nějakých důvodů plochu zasklení. Dostatečnost denního osvětlení je třeba posuzovat při venkovním stínění zástavbou, která bude realizována podle územního plánu. Požaduje to ČSN 73 0580-1:99, čl. 7.7.3. Pro zadání stínících objektů je třeba znát odrazivost jejich povrchu. Pokud se při projednávání projektu řeší problém zastínění (např. stávající zástavby půdními nástavbami) je třeba ujasnit, zda je myšleno zastínění z hlediska denního osvětlení nebo zastínění z hlediska snížení slunečního svitu. Denní osvětlení může být ovlivněno i výměnou jednoduchého skla za dvojsklo nebo v případech, kdy se osazuje přidružené křídlo jako třetí sklo. Některá tepelně izolační skla, používaná pro dvojskla, nejsou zcela čirá a mohou měnit spektrum světla. Použití těchto dvojskel je třeba zvážit s ohledem na využití místnosti.
Proslunění bytů a jeho požadavky
Výstavba panelových domů v soustavě HK se většinou prováděla na sídlištích, kde jsou poměrně velké odstupy jednotlivých objektů. Kromě několika bodových domů jsou domy řadové s byty s okny do obou průčelí nebo pouze do průčelí zadních v místech, kde jsou u předního průčelí schodiště. Požadavky na orientaci objektů tak byly jasně určeny a u většiny objektů je orientace bytů z hlediska proslunění vyhovující. Nemusí však splňovat současné požadavky, protože v době jejich navrhování byly normové požadavky na proslunění odlišné. Od požadavků na proslunění jednotlivých místností se během výstavby domů v soustavě HK přešlo k požadavkům na celkové proslunění bytu.
V době navrhování soustavy HK platila pro umísťování a projektování objektů z hlediska požadavků na proslunění ČSN 73 0020 Obytné budovy, platná od roku 1954. Norma požadovala, aby odstupy mezi budovami byly takové, aby pokoje bytů v prvém nadzemním podlaží, orientované mezi 60° až 300°, mohly být denně prosluněny. Při navrhování obytných budov bylo zásadně požadováno vyhýbat se orientaci oken obytných místností na severovýchodní, severní a severozápadní stranu mezi 300° až 60°.
Od července roku 1972 platila změna ČSN 73 4301. Vypustila výše uvedené dva obrázky a na ně navazující texty a lépe formulovala požadavek na proslunění vícepokojových bytů: U vícepokojových bytů se doporučuje dosáhnout tříhodinové proslunění alespoň jedné obytné místnosti. Požadavky na proslunění vycházejí ze stavebního zákona č. 50/1976 Sb. V novele platné od 1. 7. 1998 se v § 138a požaduje dodržovat obecné technické požadavky na výstavbu (OTP). Ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (OTP) z 9. 6. 1998, která navazuje na stavební zákon a platí od 1. 7. 1998, se v čl. 24 uvádí:
- Prosluněny musí být obytné místnosti a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují.
- Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností.
V čl. 61 OTP „výjimky“ se uvádí, ze kterých ustanovení lze podle § 138a odst. 3 v odůvodněných případech povolit výjimky. Mimo jiné je zde uveden § 24 odst. 2. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot ČSN 73 4301 „Obytné budovy“ účinné od 1. 1. 1989 v části týkající se proslunění upravené změnou a-9/1991 účinnou od 1. 11. 1991. Požadavky ČSN 73 4301 jsou uvedeny v části III. 13: Všechny byty musí být navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet ploch jeho prosluněných místností roven nejméně jedné třetině součtu ploch všech jeho obytných místností.
tags: #zakaz #nehorlaveho #polystyrenu #regulace