Tento článek má za cíl předložit shrnutí zajímavých aspektů, které vyvstaly z obdobných sporů týkajících se parkování (zastavení vozidla) na chodníku a veřejném prostranství ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Předně je třeba zdůraznit, že smyslem je nabídnout informativní přehled pravidel a výkladů, nikoliv návod.
Co je to chodník a veřejné prostranství z pohledu práva?
Pojem „chodník“ není v platné právní úpravě definován. Částečně negativně je tento pojem uveden v ustanovení § 11 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPK“), podle něhož je průjezdní úsek silnice ohraničen šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Judikatorně však lze dovodit, že se jedná o úzký pás komunikace vedoucí podél silnice, který na druhé straně hraničí s nemovitostí, umožňuje bezpečný a plynulý pěší provoz a je k tomu určen příslušným orgánem, přičemž rozhodujícím definičním znakem je účel komunikace, nikoliv její stavebně a dopravně technické uzpůsobení.
Ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, lze dále dovodit určité charakteristické rysy chodníku, který je místní komunikací IV. kategorie. Nemůže tak být sporu o tom, že chodník představuje jednu z forem komunikace. Mnohdy nicméně kupříkladu dopravně-stavební úprava nenasvědčuje jednoznačné subsumpci daného místa pod pojem „chodník“, především pokud se terénní rozdíl mezi průjezdním úsekem silnice a úrovní „chodníku“ snižuje tak, že obrubník je zarovnán s povrchem vozovky.
Chodník je budován za účelem, aby sloužil chodcům, a nikoliv, aby na něm parkovala vozidla. Pozemní komunikace představují podmnožinu veřejných prostranství. Rozlišení těchto pojmů je důležité pro posouzení zákonnosti, neboť pokud by vozidlo bylo odstaveno na pozemní komunikaci (nikoli jiném veřejném prostranství), muselo by být na věc nahlíženo optikou ZPK.
Zpoplatnit zabrání veřejného prostranství lze pouze na základě zákona nebo vyhlášky obce, která taková místa definuje a ohraničuje. Je také důležité, aby si lidé uvědomili, že veřejný prostor je velmi cenný a není automatické, že na veřejných komunikacích lze parkovat bezplatně či za relativně nízký roční poplatek.
Čtěte také: Materiály pro reklamní cedule na plot
Pravidla a zákazy parkování
Obecné zásady parkování
Řidiči by měli mít na paměti, že špatně stojící auta překážejí ve výhledu (jak řidičům, tak chodcům a cyklistům), nebo dokonce přímo překážejí samotnému provozu, a tím zhoršují bezpečnost. Při parkování musí řidič nechat jízdní pruh široký nejméně 3 m, případně 3,5 m k tramvajové kolejnici. To je jedno ze základních pravidel, které je nutné dodržet. Nejen dopravními značkami je definováno, kde se nesmí stát nebo zastavit. Řidiči dnes často zapomínají např. na vodorovné značení (žlutá plná a přerušovaná čára na hranici silnice nebo obrubníku) nebo místa, kde nesmí zastavit a stát. Zákazové značky se umísťují u místa, odkud zákaz nebo omezení platí, popřípadě kde končí.
Značka zakazuje zastavení nebo stání, tj. uvedení vozidla do klidu, kromě případů vyvolaných okolnostmi v provozu na pozemních komunikacích.
Parkování podél komunikace je zakázáno pouze v místech, kde tomu brání příslušná dopravní značka. Není-li pak místo osazeno ani parkovacím automatem, nemůže se jednat ani o zónu pro parkování za poplatek. Přesto však, pokud se nejedná o pozemní komunikaci, ale o jinou plochu, pouhá absence zákazu nemusí znamenat povolení. Stěžovatel v dané věci dovozoval možnost odstavení vozidla na travnaté ploše z toho důvodu, že je ohraničena sníženým obrubníkem umožňujícím vjezd a není zde umístěna dopravní značka zákazu stání, nebo s obdobným zákazem, což však samo o sobě nemůže vyústit v závěr, že na takové ploše je odstavení vozidla povoleno. Navíc k umísťování dopravních značek dochází pouze v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích.
Parkování na chodníku
Parkování na chodníku (respektive na jeho okraji) bohužel také není nic vzácného, a to zejména v ulicích trpících nedostatkem parkovacích míst. V některých případech může být parkování na chodníku povoleno, ale pouze v případě, že je tak chodník označen. Předně se lze dopustit přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích dle § 53 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“), jehož se dopustí i ten, kdo zaparkoval vozidlo na chodník ve spojení s § 125c odst. 1 písm. k) ZSP. Nově od 1. 7. 2017, s nabytím účinnosti zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, je zabrání veřejného prostranství upraveno v ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) ve vztahu k fyzické osobě.
Bezohledné a nehospodárné parkování
Některé případy špatného parkování se postihují jednodušeji než jiné. Někdy nedostanete ani napomenutí, jindy vám přijde pokuta, strhnou vám body nebo odtáhnou auto.
Čtěte také: Vzory výstražných cedulí
Parkovat je možné také tím způsobem, že dojde k narušení bezpečnosti. Ať už se jedná o blokování požárního hydrantu nebo vjezdu pro záchrannou službu. Takové parkování, které znemožní zásah hasičů pak může vyjít až na 25 000 korun. Stejně tak i blokování požárního hydrantu znamená pokutu ve výši až 20 000 korun.
Nic nedokáže naštvat tolik, jako když vám před výjezdem z domu někdo zaparkuje. V lepším případě jen zavazí průchodu, v tom horším vám blokuje vaše vlastní auto a vy se tak nikam nedostanete. V tomto případě jste v právu. Pokud se jedná o automobil někoho, koho znáte, je nejlepší snažit se řešit tuto situaci nejdříve domluvou. Pokud se však jedná o cizí automobil nebo se i po domluvě se sousedem toto chování opakuje, je čas zavolat policii.
Často se setkáváme s názorem, že nehospodárné parkování nelze nijak sankcionovat. Ve skutečnosti to však není až tak úplně beznadějné. Klíčové je zde pravidlo, že každý je povinen se v provozu na pozemních komunikacích chovat ohleduplně a ukázněně. Policisté ho však vykládají velmi široce a nehospodárné parkování by na jeho základě mohlo být také pokutováno. Často se motoristé také vymlouvají, že jiné místo nenašli, jelikož ostatní již hloupě zaparkovali před nimi a místo na ně „zbylo“. Ani takový argument však nemusí v konkrétním případě obstát. Stačí, aby si policie neulehčovala práci a snažila se přestupek prokázat.
Bezpečnostní doporučení a běžné mylné představy při parkování
Vytočená kola při parkování v kopci
Vytočená kola jsou často zmiňována jako jedno ze tří opatření proti ujetí vozidla ze svahu. Pokud už tedy řidič nedůvěřuje parkovací brzdě, nebo ji třeba nechce použít, aby například nezamrzla, tak auto s vytočenými koly daleko nedojede. Je pořád lepší, když s vytočenými koly vjede pomalu na chodník, než když se rozjede rovně po silnici a zastaví bůhví o co. I kdyby auto překonalo obrubník, tak pořád bude lepší, když se opře o plot nebo o zeď, než když se rozjede z kopce dolů a nabourá podstatně větší rychlostí nebo vjede do křižovatky. Přál bych si, aby ti, co nechají kola rovně v kopci, našli po návratu domů rozbitá vrata a v nich cizí auto.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že se nejedná jen o parkování v kopci; běžně se takto parkuje i na rovinaté ulici, kde pokud se vůz rozjede, tak je ve velmi špatném technickém stavu. Vytočená kola v kopci nemusí zabránit najetí a překonání nízkého obrubníku a vjetí na chodník, kde auto může srazit chodce, ale srazí ho rychlostí chůze.
Čtěte také: Pravidla pro stavby na zemědělské půdě
Obavy z poškození zrcátek
Často se diskutuje, zda vytočené kolo přesahuje boční zrcátko a může způsobit problémy jiným vozidlům. Vytočená kola jsou dobrou ochranou zrcátek. Pravda je taková, že součet přesahů zrcátek vám nikdy bez jejich rozbití nedovolí kontakt s vytočeným kolem. Žádné kolo nepřesahuje přes zrcátko maximálně o jednotky centimetrů.
Naopak, je mnohem větší možnost se potkat, a urvané zrcátko je menší škoda než urvané kolo. Tohle jsem i viděl, že se může opravdu stát. Vytočená kola a zrcátka patří k autu a jiný řidič by si měl dávat pozor, ale jak víme, mnozí to nezvládají, i když je tam pět metrů, stejně odřou jiné auto.
Vymáhání práva a řešení sporů
Ve správním řízení nese důkazní břemeno správní orgán, je právě tento orgán povinen prokázat, že došlo k zaparkování vozidla v místě, kde to bylo zakázáno. Výsledkem případného přestupkového řízení je vydání přesvědčivého a spravedlivého rozhodnutí, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ústavní soud zdůrazňuje, že požadavek kvalitního a vyčerpávajícího odůvodnění soudního rozhodnutí je jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování.
Bezohledné parkování není vždy snadné postihnout, ale v případech, kdy dochází k blokování výjezdu, ohrožení bezpečnosti nebo porušení konkrétních pravidel, má policie jasné pravomoci zasáhnout. U méně jednoznačných situací, jako je nehospodárné parkování, záleží na konkrétních okolnostech a výkladu pravidel ohleduplnosti.
Případy blokování výjezdu
Pokud dojde k blokování výjezdu a omezuje vás to v užívání nemovitosti, je smysluplné situaci řešit s policií, zejména pokud se opakuje. Problém ale může nastat v případě odtahové služby. V praxi jsme řešili případ klienta z Prahy, kterému soused opakovaně parkoval před vjezdem do garáže. Situace trvala několik týdnů a domluva nepomáhala. Klient nakonec přivolal policii a zajistil odtah vozidla. Pomohli jsme mu připravit předžalobní výzvu a následně náklady úspěšně vymohl po majiteli vozidla. Vymáhání částky za odtah nemusí být zrovna nejjednodušší.
Lze mít za to, že předmětná judikatura je použitelná i od 1. 7. 2017 s nabytím účinnosti nové přestupkové právní úpravy.
tags: #zakaz #parkovani #na #obrubnik #pravidla