Zemědělský půdní fond (ZPF) je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. V současnosti se Česká republika potýká s velkým úbytkem zemědělské půdy pro výstavbu. Dle údajů Katastru nemovitostí (KN) pokles plochy orné půdy činí 25 ha denně. Ztráta orné půdy za den může být ve skutečnosti ještě vyšší, jelikož do KN se údaje dostávají se zpožděním (např. již provedená stavba evidovaná na orné půdě).
Definice a ochrana zemědělského půdního fondu
Pojem půda není v našich právních předpisech samostatně definován. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ji označuje za jednu ze základních složek životního prostředí, společně s ovzduším, vodou, horninami, organismy, ekosystémy a energií. Půda je neoddělitelnou součástí přírody a krajiny, jejíž obecná a zvláštní ochrana je zajištěna zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF).
Zemědělský půdní fond je definován v § 1 zákona č. 334/1992 Sb. v odst. (1) jako „základní přírodní bohatství naší země, nenahraditelný výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.“ Odst. (2) dále upřesňuje, že ZPF tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Orgán ochrany zemědělského půdního fondu může na žádost vlastníka pozemku nebo s jeho souhlasem rozhodnout o zařazení pozemku nebo jeho části do zemědělského půdního fondu, jde-li o pozemek nebo jeho část, které jsou nebo mohou být s ohledem na svůj charakter zemědělsky obhospodařovány nebo na kterých se nachází krajinný prvek.
Hlavním právním předpisem zaručujícím ochranu půdy v České republice je zákon č. 334/1992 Sb. Některé podrobnosti jsou upřesněny ve vyhlášce č. 13/1994 Sb. „Orgány ochrany ZPF jsou pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a Ministerstvo životního prostředí.“ Orgány územní samosprávy ji vykonávají jako přenesenou působnost a mají pravomoc např. předběžnou bilanci skrývky kulturních vrstev půdy a návrh způsobu jejich hospodárného využití, vyhodnocení a návrh alternativ, a vyjádření, jedná-li se o záměr tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací, celostátních drah a vodních cest a jejich součástí (§9 zákona č. 334/1992 Sb.).
Třídy ochrany zemědělského půdního fondu
Pro nakládání se zemědělskou půdou je třeba vědět, že se podle kvality rozděluje do 5 tříd ochrany zemědělského půdního fondu. Třídy lze vyčíst podle kódu BPEJ ve vyhlášce č. 48/2011 Sb. Třídy ochrany jsou seřazeny od jedné do pěti - jedna znamená největší míru ochrany, pět nejnižší. Nejvyšší třídu ochrany mají nejcennější (tj. nejúrodnější) půdy.
Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě
| Třída ochrany | Popis | Omezení pro využití |
|---|---|---|
| I. | Nejcennější zemědělská půda | Nelze využívat jako plantáž dřevin, zákaz pro záměry obchodu/skladování > 1 ha, zákaz pro běžné fotovoltaické elektrárny. Odnětí pouze v případě výrazně převažujícího jiného veřejného zájmu. |
| II. | Vysoce kvalitní zemědělská půda | Nelze využívat jako plantáž dřevin. Odnětí pouze v případě výrazně převažujícího jiného veřejného zájmu. |
| III. | Středně kvalitní zemědělská půda | Možnost zalesnění. |
| IV. | Méně kvalitní zemědělská půda | Možnost zalesnění. |
| V. | Nejnižší kvalita zemědělské půdy | Možnost zalesnění. |
Odnětí zemědělské půdy ze ZPF pro nezemědělské účely
K odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Záměr, který vyžaduje odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, nelze povolit podle jiných právních předpisů bez tohoto souhlasu, s výjimkou určitých případů. Půdu lze odejmout z tohoto fondu trvale nebo dočasně. Dočasně lze půdu odejmout jen v případě, že po ukončení účelu jejího odnětí bude dotčená plocha rekultivována podle schváleného plánu rekultivace tak, aby mohla být vrácena do zemědělského půdního fondu.
Odnímání ze zemědělského půdního fondu je žádoucí se vyhnout, pokud to je ale nezbytné, děje se tak v co nejmenším možném rozsahu a samotné odnímání stanovuje zákon. Podle zákona je dbáno na to, aby odnímaná půda byla přednostně na nezastavěných a nedostatečně využitých pozemcích v zastavěném území nebo v zastavitelných plochách, stavebních prolukách a plochách získaných odstraněním na nich umístěných staveb a zařízení. Dále je důležité, aby byla méně kvalitní (kritériem jsou třídy půdní ochrany) a odnětí co nejméně narušovalo organizaci zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací. Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze v územně plánovací dokumentaci určit k jinému než zemědělskému účelu nebo odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu.
Orgán ochrany ZPF posoudí žádost a shledá-li, že půda může být odňata, vydá souhlas, ve kterém určí, kterých pozemků se souhlas týká, stanoví podmínky nezbytné k zajištění ochrany ZPF, vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody. Žádost o souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu musí kromě náležitostí podle správního řádu obsahovat účel zamýšleného odnětí včetně vymezení cílového záměru, vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a zdůvodnění, proč je navrhované řešení z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, životního prostředí a ostatních zákonem chráněných veřejných zájmů nejvýhodnější. Souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pozbývá platnosti uplynutím 3 let ode dne jeho oznámení žadateli, nestal-li se podkladem pro řízení podle jiného právního předpisu.
Odvody za odnětí zemědělské půdy
O výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany zemědělského půdního fondu podle přílohy k tomuto zákonu po zahájení realizace záměru. Část odvodů ve výši 55 % je příjmem státního rozpočtu, 15 % je příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a 30 % je příjmem rozpočtu obce, na jejímž území se odňatá zemědělská půda nachází. Odvody, které jsou příjmem rozpočtu obce, mohou být použity jen pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny.
Zákon také zásadně změnil postup pro výpočet odvodů za odnětí půdy ze ZPF, který je popsán v části D přílohy zákona č. 334/1992 Sb. Základní cena zjištěná podle zařazení pozemku do BPEJ a oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb., se upraví podle toho, zda bude odnětím ze ZPF negativně ovlivněn některý z faktorů životního prostředí nebo přichází-li do úvahy některý z důvodů ke snížení základní sazby, takto upravená sazba se vynásobí koeficientem třídy ochrany např. koeficient I. Odvod placený jednorázově je splatný do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odvodu.
Čtěte také: Zjistěte více o pasportizaci staveb
Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu
Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu pomůže zachovat nejcennější zemědělskou půdu před plošnými zábory pro obchod a skladování. Zavádí zákaz využít zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany pro záměry obchodu nebo skladování o rozsahu větším než jeden hektar a dále zákaz využít tyto půdy pro běžné fotovoltaické elektrárny. Důvodem je alarmující statistika: V Česku máme navíc nejvíce hal na počet obyvatel ve střední Evropě, a to 1100 m2 hal na 1000 obyvatel, zatímco druhé Polsko má 757 a třetí Slovensko pouze 630.
Agrovoltaika na zemědělské půdě
Novela zákona dává také prostor pro rozvoj agrovoltaiky na zemědělské půdě. Agrovoltaickou výrobnou elektřiny se rozumí energetické zařízení pro přeměnu energie slunečního záření na elektřinu, které splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a které je umístěno na zemědělské půdě odpovídající dílu půdního bloku podle zákona o zemědělství s druhem zemědělské kultury stanovené prováděcím právním předpisem, pokud je zemědělská půda současně zemědělsky obhospodařována podle zákona o zemědělství. Konkrétně na chmelnicích či ovocných sadech pro posílení potravinové soběstačnosti a energetické nezávislosti farem. Instalované panely mohou zároveň pozitivně ovlivnit podmínky pěstování plodin, například díky zastínění rostlin před nadměrným slunečním zářením. Vlastník nebo jiná osoba, která je oprávněna zemědělskou půdu užívat, podá orgánu ochrany zemědělského půdního fondu žádost o souhlas se záměrem. Orgán ochrany zemědělského půdního fondu posoudí žádost, a shledá-li, že jsou splněny podmínky pro udělení souhlasu, vydá souhlas se záměrem, ve kterém stanoví podmínky nezbytné k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu a schválí plán rekultivace. Agrovoltaická výrobna elektřiny se považuje také za stavbu pro zemědělství podle jiného právního předpisu.
Zatravnění orné půdy a plantáže dřevin
Ornou půdu je možné zatravňovat, je ale třeba si dát pozor na to, aby se nezměnila funkce jejího využití ve smyslu změny druhu pozemku. Je potřeba se řídit platnou legislativou a o případnou změnu vyžadující povolení požádat na patřičných úřadech. Zatravňování doporučují státní instituce jako účinný způsob ochrany půdy proti vodní erozi. Na zatravnění erozně ohrožených částí půdy lze získat dotace. Více o podmínkách je možné nalézt na portálu Ministerstva zemědělství v rámci AEKO nebo také v nařízení vlády o stanovení podmínek provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření.
Zemědělskou půdu lze využívat jako plantáž dřevin nejdéle po dobu 10 let. Pokud se jedná o tzv. výmladkovou plantáž rychle rostoucích dřevin, je to 30 let a délka jednoho pěstebního cyklu nesmí přesáhnout 10 let. Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany nelze využívat jako plantáž dřevin. Po ukončení využívání půdy jako plantáže dřevin je nutné podle zákona půdu rekultivovat, odstranit pařezy a rekultivovat ji tak, aby byla způsobilá k dalšímu zemědělskému využití.
Oplocení pozemku, stromky a remízky
Orná půda se zpravidla neoplocuje. V situaci, kdy ale vlastník chce z nějakého důvodu pěstované plodiny či plantáž dřevin ochránit před cizím vniknutím, je možné svůj pozemek oplotit podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb., pokud výška plotu není větší než 2 metry (pokud má plot opěrné zdi, pak do výšky 1 m), plot nevede podél veřejně přístupné pozemní komunikace nebo veřejného prostranství a nachází se v zastavěném území či v zastavitelné ploše. Oplocení v nezastavěném území lze podle § 18 odst. 5 stavebního zákona umisťovat v případech, kdy je územně plánovací dokumentace z důvodu zájmu výslovně nevylučuje. V opačném případě je nezbytné získat souhlas od stavebního úřadu.
Čtěte také: Vzdělávání v dopravním stavitelství
Na orné půdě je podle zákona možné vysazovat stromy, ale opět se nesmí změnit druh jejího využití, resp. druh pozemku. Pokud by k němu výsadbou došlo (např. na TTP či ovocný sad), je třeba získat kladné rozhodnutí od patřičného úřadu. Omezení pro výsadbu dřevin platí také ve zvláště chráněných územích, na nichž je nutné získat souhlas s výsadbou dřevin od orgánů ochrany přírody. Dále je také třeba dát si pozor, aby sázené stromy byly v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. I v případě utváření remízků je potřeba se obrátit na příslušný obecní úřad s žádostí o územní souhlas ve smyslu § 80 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. Novela zákona umožní snadnější výsadbu stromů a keřů v případě, že na ni podél silnic nebo polních cest není dostatek místa, a to snížením minimální vzdálenosti od hranice pozemku na půl metru.
Úhor a zemědělské hospodaření
Ornou půdu je možné po určitý čas nechat ležet ladem. Nic na ní nezakládat, nepěstovat. Opět je třeba znovu ctít zákon - bez jakékoli údržby může být po pár letech úhor, který leží ladem, zatravněn a náletovými rostlinami se přemění v louku či les. To je třeba hlásit na příslušných úřadech. Také je nutné dát si pozor na § 3 zákona o rostlinolékařské péči, který vlastníkovi ukládá, aby se z jeho pozemku nešířily škodlivé organismy a plevely na sousední pozemky. Zákon ukládá vlastníkům pozemků omezovat výskyt invazivních nepůvodních rostlin.
Vlastníci nebo nájemci zemědělských pozemků jsou povinni hospodařit tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími lidské zdraví, existenci živočichů nebo vlastnosti půdy (zákon č. 334/1992 Sb.). Vymezení nejvýše přípustného obsahu škodlivých látek v půdě (zejména těžkých kovů, aromatických uhlovodíků, chlorovaných uhlovodíků a pesticidů) obsahuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Zásady používání hnojiv, podmínky jejich registrace a opatření při skladování vymezuje zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Odpadní kaly a sedimenty jsou regulovány právními předpisy (např. vyhláška č. 437/2016 Sb. a vyhláška č. 257/2009 Sb.) kvůli riziku vstupu nebezpečných látek do potravního řetězce.
tags: #zakaz #staveb #na #zemedelske #pude #legislativa