Jelen sika je fascinující druh, který se od svého původního domova v Asii rozšířil do mnoha částí světa, včetně České republiky. Jeho životní cyklus, chování a zejména vývoj a vytloukání parohů, se liší od původního jelena evropského a představuje zajímavou studii adaptability a ekologických interakcí.
Vývoj a vytloukání parohů
Paroh je produktem kosti, který vyrůstá na pučnicích na lebeční kosti parohaté zvěře a je shazován každým rokem. Naproti tomu roh je produktem kůže a není nikdy shazován. Je neuvěřitelné, že paroh naroste za tak krátkou dobu do obřích rozměrů.
Doba, kdy parohatá zvěř shazuje parohy, je různá. Zatímco srnci shazují parohy v listopadu a nové jsou hotové v březnu, staří jeleni shazují na konci února, mladí až na přelomu března a dubna a daňci ještě o něco později. Růst parohů trvá vždy tři až čtyři měsíce.
Jan Velík, předseda Okresního mysliveckého sdružení Žďár nad Sázavou, vysvětluje: „Paroh, když roste, tak je chrupavčitý a je obepnutý lýčím, které vyživuje paroh. A když paroh dozraje, tak lýčí začne svědit a zvíře ho začne vytloukat.“ Parůžek je v době ronění plný krve a jakékoliv poranění může způsobit deformaci.
Pro růst parohů je zapotřebí hodně vápníku a fosforu, které musí být získány během poměrně krátké doby. To se děje částečně na vrub zásobáren vápníku v těle, tedy částečným odbouráváním kostí. Hotové parohy jsou útvarem z čisté kostní hmoty bez jakéhokoli prokrvení nebo kostní dřeně.
Čtěte také: Jelen sika na Vysočině
Když je tvorba parohů u konce, parohatá zvěř se snaží lýčí odstranit. „Hledají větve a vyhledávají ty slabé a tenké. Když si zvíře vybere olši, paroh je zabarven do tmava, u borovice také. Ale když vytlouká srnec polní někde na bodláku, tak je to světlý paroh, on ho nezabarví. Ale to lýčí musí z parohu dostat, protože ho svědí,“ popisuje myslivec Velík. Zajímavé je, že podle toho, o jaké větve parohatá zvěř parohy vytlouká, získávají na barevnosti.
Hormonální změny, k nimž dochází v únoru, způsobují, že se paroh odloupne od svého základu, takzvané pučnice, a zůstane po něm strup, který se však velmi rychle odhojí. Úzký vztah mezi vývinem parohů a stavem jelena způsobí, že při upadající tělesné zdatnosti nebo špatné výživě se vyvíjejí parohy menší a slabší.
Jelen sika vietnamský a jeho přizpůsobení
Jelen sika vietnamský patří mezi poddruhy jelena siky, který je ve volné přírodě považován za vyhubený. Původně obýval lesnaté oblasti severního Vietnamu a jihozápadní Číny. Po většinu roku žijí samice s mláďaty v oddělených stádech, k samcům se připojují zejména v období říje.
Převoz jelenovitých je citlivá záležitost zejména v období růstu paroží. Pokud parohy aktivně rostou, hrozí poranění zvířete včetně fraktury lebky. Před samotnou přepravou proto chovatelé parohy upravují, aby se snížilo riziko úrazu. „Aby nedošlo k poranění zvířete při transportu, mohou se parohy uříznout,“ vysvětluje se v materiálu.
Jelen sika Dybowského
Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) je největší zástupce jelenů sika, dosahující až 120 kg. Jeho původní domovinou je východní Rusko, odkud byl v 19. století dovezen do oborních chovů. Oproti jelenu sika japonskému zůstal v oborních chovech i do dnešních dob.
Čtěte také: Vše o lovu jelena siky a daňka
Jeho zbarvení připomíná v letní srsti daňka, kdy má červeno až hnědavé zbarvení s bílými puntíky. Na hřbetě má ovšem oproti daňkovi výrazný černý pruh. Nejvýraznějším poznávacím znakem zůstává především jeho hlava, která má typický vzhled jelena siky, díky čemuž ho lze bezpečně odlišit. Paroží jelena siky Dybowského je typu jelenovitého, které tvoří ve většině případů typické osmeráky a desateráky. Jeho paroží netvoří typickou korunu, jakou lze vidět u jelena evropského. Jelen sika Dybowského shazuje paroží obvykle v květnu až červnu.
Jelen sika Dybowského v České republice žije v oborách. Dokáže se skvěle adaptovat na prostředí v nížinách až po lesy Vysočiny. Jelen sika Dybowského nevybočuje z chování jelenovitých a kopíruje dané pravidlo - laně žijí ve stádě a jeleni žijí většinou samotářsky.
Na podzim od druhé poloviny října do první poloviny listopadu probíhá říje jelena siky Dybowského. Lov jelena siky Dybowského je velmi atraktivní v tomto období, kdy se jeleni v říji ozývají typickým pískáním pro siky. Na druhou stranu lze je lovit až do konce ledna či února, neboť mají krásnou zimní srst. Jelen sika Dybowský je svou velikostí nejblíže daňkovi. Trofej jelena siky Dybowského je jednoznačně jeho paroží, které je mohutné a mnohdy tvoří desateráky.
Jelen sika vs. Jelen evropský: Rozdíly a křížení
Jelen sika je introdukovaný druh původem z Japonska a Dálného východu, který začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. Dospělý samec siky je podstatně menší než původní jelen evropský. Ten může vážit až 250 kg, zatímco sika Dybowského, který je největším poddruhem, dosahuje váhy obvykle 100-140 kg, s rekordem 170 kg. Na výšku má do 120 cm v kohoutku a do 180 cm na délku.
Specifikou siky je zbarvení a vzor srsti. Letní zbarvení je pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami, v mnohém připomínající dančí zvěř. Zimní srst je delší a hrubá, ve zbarvení šedohnědém až čokoládově hnědém, s nevýraznými skvrnami. Kromě skvrn na srsti mladých jedinců je jelen lesní vždy jednobarevný. V zimě je srst šedohnědá, v létě červenavá. Dalším rozdílem od jelena evropského je mnohem kratší a poměrně vyšší hlava. Menší jsou i ušní boltce. Ocas je naopak delší.
Čtěte také: Kvalitní produkty z Farmy Novák
Paroží siky bývá méně bohaté než u jelena evropského. Standardně nemá více než 4 výsady, což z něj celkově dělá ne více než osmeráka. Navíc je paroží jednodušší, ačkoliv podobně rozložité. Paroží se shazuje a dorůstá ve stejném cyklu a opět je přítomno jen u samců.
Další specialitou siky je zvukový projev, připomínající hvízdání. V období říje je hvizd táhlý, trvá kolem čtyř vteřin a postupně zesiluje a na konci přejde v zachrčení. Slyšitelný je z velké dálky. Jelen evropský a jelen sika mají dosti rozdílný zvukový projev, a u troubícího hybrida se tak vyskytuje lehká disharmonie.
Jelen sika má u nás poněkud kontroverzní postavení. Dle názoru části odborné veřejnosti je to uměle importovaná hrozba pro původního jelena evropského, jakož i ničitel mladých stromků, které likviduje okusem. Na straně druhé se dle jiných jedná o vítanou náhradu za „nedostatkového“ jelena evropského.
Jeden z nebezpečí plynoucí z rozšíření jelena siky na našem území, je prokázaná možnost křížení s jelenem evropským. Toto riziko bylo ČMMJ v minulosti poněkud přehlíženo, protože pro mnoho mysliveckých sdružení byla sika vítanou náhradou za mnohde chybějícího jelena evropského. Dnes ale již víme, že je to nejen možné, ale že k tomu i s jistotou v nezanedbatelné míře dochází.
Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Kříženci v první generaci obvykle na první pohled vypadají jako jelen evropský, akorát jsou menší. Po bližším ohledání uloveného kusu je pak možné najít drobné nestandardní znaky. Problémem ovšem nejsou ani tak první generace kříženců, jako spíše ta druhá. Kříženci jsou totiž plodní, a zatímco první generaci jde ještě identifikovat na základě pozorování či ohledání, tak s druhou generací už je to o dost těžší a s jistotou lze věřit jen genetickým testům.
Maternální efekt způsobuje, že i když máte stejnou genetickou výbavu, tak záleží na matce, jaká bude velikost potomka. Pokud je matkou křížence laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Heterózní efekt způsobuje, že když křížíte co nejvíce geneticky vzdálené linie, tak první generace je větší než obě výchozí linie. Ale děje se to jenom v první generaci. A platí ještě jedna genetická závislost: čím nižší je dědivost nějakého znaku, tím větší je heterózní efekt. Když si toto promítnete do mezidruhového křížení mezi jeleny, tak co do velikosti nejsou kříženci tak snadno rozeznatelní. Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá. Když se kříženec narodí matce sika, vyrůstá mezi sikami. Kříženec má díky heteróznímu efektu větší a členitější parohy.
Siky a kříženci se zdají jako o něco úspěšnější v přirozeném výběru, než původní jelen evropský, což mu může být v dlouhodobém horizontu na našem území osudné. Příkladem nám může být Irsko, kde je tamní populace jelenů již prakticky kompletně složena z kříženců.
Chov a potrava jelena siky
Sika v našem prostředí dává přednost světlým listnatým lesům a otevřeným prostranstvím polí a luk. Živí se trávou, bylinami, semeny či listy. V lese škodí olupováním kůry mladých stromků, ale ne tolik jako původní jelen.
Živí se úplně tím samým, co jelen evropský, s tím, že dokáže navíc prosperovat na chudší nabídce. Nosná kapacita prostředí má své meze. Můžete ji vyčerpat jedním druhem nebo deseti. A ten potenciální další průšvih se skrývá v tom, že v prostředí, kde se úživná kapacita prostředí přestřelí, snadněji přežije skromnější sika než jelen evropský.
Sociální struktura je postavena na rodinných skupinkách, jež tvoří nejčastěji jeden samec a několik laní s mladými. Ne více než deset zvířat. Je do určité míry teritoriální a hájí si území od dvou do deseti hektarů rozlohy. Pouze v období říje se zvěř sdružuje do větších stád.
Říje a rozmnožování jelena siky
Říje probíhá od září do října. Mezi samci dochází k tvrdým soubojům, které kvůli specifikům paroží může končit vážným zraněním. Laň je březí 30-32 týdnů a v květnu nebo červnu rodí jedno, vzácněji dvě mláďata.
Obecně jsou to samice, kdo si vybírají samce, ne naopak. To se v evoluci vyvinulo proto, že samci a samice mají v průměru odlišný reprodukční úspěch za život. Prakticky každá samice reprodukuje, pokud není postižena nějakým zdravotním problémem. U samců zejména polygynních druhů, tedy druhů, kde tvoří základ reprodukční jednotky jeden samec a několik samic, jak tomu tak je v době říje u obou zmíněných druhů, může mít úspěšný jednotlivec daleko větší reprodukční úspěch, než kterákoliv laň. Ale je to na úkor ostatních samců.
Samci musí uspět v konkurenci s ostatními samci. Naproti tomu samice do společné reprodukce vkládá daleko víc: energetické náklady na březost, porod, péči o mládě. Samec poskytne pouze genetický materiál a víc se nestará. Když si tedy představíte, co do toho vkládá samice, tak jí nezbývá, než si dobře vybrat. Při výběru partnera je cílem rozmnožit se a vyprodukovat životaschopné potomstvo, které bude dál nést a prosazovat vaše geny.
Jedna strategie je mít potomstvo s velkým sošným jelenem evropským. Ale alternativou k tomu může být mezidruhové křížení, skrze něž samice získá větší heterozygotnost, čili vyšší variabilitu genů u svého potomstva. Ta vede k daleko větší životaschopnosti. A každá samice pro sebe váží náklady a přínosy. Jedním z kritérií výběru je dominance. Vyberou si toho, kdo je největší „chlapák“. Proto samci inklinují k tomu o dominanci bojovat.
Lov jelena siky
Navzdory tomu je i sika předmětem trofejového lovu a trofeje se běžně na výstavách poměřují dle normovaných pravidel. Kromě trofeje v podobě paroží je vítaným bonusem vysoce kvalitní a atraktivně vzorovaná letní kožešina. V neposlední řadě poskytuje sika lahodnou divočinu. Nejlepší je z mladších kusů do 50 kg. U těžších a starších jedinců je maso více houževnaté a sušší. Maso je velice hodnotné s nízkým procentem tuku a s typickou vůní.
Sika je poněkud komplikovanější na lov, ale obecně je možné říci, že se k tomu dají použít stejné metody jako u srnčí zvěře. Na volných prostranstvích, jako jsou pole nebo louky, má sika tendenci bez zastavení pokračovat do středu, co nejdál od míst, kde by se mohlo skrývat nebezpečí. Dále je těžké přistihnout siku stojící v klidu, což komplikuje jak zamíření z úkrytu, tak možnost šoulání, které je sice možné, ale krajně obtížné a v praxi neproduktivní. Tato zvěř je navíc značně pozorná, opatrná, inteligentní. Při sebemenším podezření utíká a jako jedna z mála má tendenci kontrolovat vrchní patra vegetace, což ztěžuje používání otevřených posedů. Nejproduktivnější tedy je krytý posed v kombinaci s vybavením a uměním střelby na delší vzdálenosti.
Vodící laň si pak zpravidla pamatuje místo nástřelu a dlouhou dobu se mu vyhýbá. Zkušený lovec také může k lovu užít umění vábení, ale to je již značně specifická disciplína na samostatný článek.
Co však lze na siku v pohybu poměrně spolehlivě použít je hvízdnutí. Siky jsou na svou velikost trochu tvrdší na ránu, ale běžné lovecké ráže od diametru .25 a výše si s nimi bez problému poradí. Doporučeny jsou pevnější provedení střel. U luků při dobrém zásahu stačí 55lbs, fixní i mechanické hroty rozumných velikostí.
Jelen sika japonský se nově loví od 1.7. do 31.1. Osobně jsem lovil siku jen dvakrát a v obou případech se jednalo o průběrný odstřel na maso, žádné trofejové, nebo dospělé kusy. V prvním případě se jednalo o soukromou lesní honitbu a lov puškou. Nic co by stálo za obsáhlý popis. Majitel honitby a současně můj kamarád potřeboval zredukovat populaci, já si zase chtěl na zimu naplnit mrazák zvěřinou, takže moje přátelská návštěva byla doplněna rychlým hospodářským lovem. Kamarád měl spolehlivě vysledován pohyb místních skupinek jelenů sika a tak jsme šli najisto. 7 hodina ranní nás tak zastihla na okraji lesa, kde jsme schováni za terénní nerovností číhali na skupinu. Ta se o necelou hodinu později opravdu nesměle vyloupla z okraje lesa na rozlehlou pastvinu. Byli jsme od nich ani ne 100m, takže nešlo o žádnou těžkou ránu. Kamarád, vybavený dalekohledem, mě doporučil vhodný kus k odstřelu. Šlo o mladou siku, velikostně přesně na mojí lednici. Na víc jsem nečekal a stiskl spoušť své pušky Ruger American Rifle Predator a ostré štěknutí ráže .308 Win zahnalo stádo na útěk. Po příchodu jsme nalezli siku necelých dvacet metrů od místa, kde byla zasažena bez známek života. Trochu mě zarmoutilo, že zvíře zkolabovalo přesně do hluboké louže na okraji lesíku, ale to se stane. Ještě doplním, že se i přes krátký útěk jednalo o komorový zásah. Jako střela jsem použil Hornady InterLock BTSP o váze 165 grn a rychlosti 2570 ft/s v mé sestavě.
Druhý lov, který proběhl v jedné oboře na Slovensku nedaleko Žiliny, byl trochu zajímavější, protože jsem si jako loveckou zbraň zvolil luk. Konkrétně Model Junák o síle 60 lbs, od tuzemské firmy Lazecký & Měch. Jako šíp jsem použil 520grn těžký Easton Gamegetter s čínskou kopií mechanických hrotů Rage. Tento lov měl za cíl mimo jiné i praktický test právě těchto hrotů před tím, než je začnu používat i na tužší, větší zvěř. Originál Rage jsou sice skvělé hroty, ale dosti předražené na jednorázové zboží a s jejich dostupností u nás to také není ideální. Primárním cílem však bylo opět doplnění zásob masa s bonusem poněkud záživnějšího procesu, než je lov puškou. Za tímto účelem nepotřebuji trofejového jedince, ježto trofeje stejně nesbírám, a tak jsem si opět dohodl odlov (mimo jiné) nadbytečné mladé siky na maso. Vlastní lov však nebyl zdaleka taková výzva, jak jsem očekával. Zadařilo se hned napoprvé. Před vlastním lovem jsem se dohodl s hospodářem na žádané kořisti a po nezbytném poučení mě odvedl do hloubi obory, kde měl pro lovce s lukem na jednom stromu instalován treestand na exponovaném místě s návnadou ve formě příkrmu, a zanechal mě svému osudu. Raději bych si užil šoulání, což je s lukem daleko větší výzva, ale protentokrát jsem to oželel. Lov z treestandu je v případě luku samozřejmě daleko produktivnější. Navíc jsem ocenil, že mě nikdo „nestojí za zadkem“. Nemusel jsem čekat nějak zvlášť dlouho. Nejdříve mou pozici navštívil jeden kapitální samec, který jistě s radostí skolí některý z trofejových lovců, který oboru navštíví v budoucnu. Já jsem však čekal na něco, co se mě jednak vejde do ledničky a současně nezrujnuje domácí rozpočet. O pár desítek minut později jsem k tomu dostal příležitost, v podobě větší skupiny, obsahující i omladinu. Jeden vhodný kus se vůči mě postavil do ideální pozice ani ne deset metrů ode mě. Velice pomalu a plynule, abych na sebe zvěř neupozornil a nevyplašil, jsem natáhl luk a zamířil. Střelba z treestadu má mnoho výhod, ale vyžaduje to dobré umístění zásahu, které se s úhlem posunuje. Tentokrát však všechno proběhlo hladce. Zvíře jsem zasáhl přesně jak jsem chtěl a zatímco se skupina dala na útěk, tak má kořist byla schopna pouze poskočit a následně téměř okamžitě zhasnout. Masivní ztráta krve, tolik typická pro originální hroty Rage se dostavila i při použití jejich kopie. Šíp siku čistě prostřelil.
Přehled hlavních rozdílů mezi jelenem evropským a jelenem sikou
| Vlastnost | Jelen evropský | Jelen sika |
|---|---|---|
| Původ | Evropa | Asie (Japonsko, Dálný východ) |
| Hmotnost (samec) | Až 250 kg | 100-140 kg (Dybowského), rekord 170 kg |
| Zbarvení srsti (léto) | Jednobarevné, červenavé | Pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami |
| Paroží | Mohutné, často s korunou, až 24 výsad | Méně bohaté, obvykle do 4 výsad (osmerák), bez koruny |
| Zvukový projev | Troubení | Hvízdání |
| Křížení s jelenem evropským | Možné a prokázané | Možné a prokázané |
| Odolnost vůči parazitům | Nižší | Velice rezistentní |
| Adaptabilita | Dobrá | Úžasné adaptační schopnosti, skromné zvíře |
tags: #vytloukani #parohů #jelena #siky #informace