Oprava střechy je v pravidelných cyklech se opakující činnost, protože stavební materiály mají omezenou životnost a je potřeba jim dávat náležitou péči. Pakliže se chystáte koupit dům, nebo máte nemovitost, ve které třeba roky nikdo nebydlel, tak Vám nezbývá než tento dům začít postupně rekonstruovat. Rekonstrukce střechy je první krok nezbytný k tomu, aby následné etapy rekonstrukce probíhaly v klidu a především v suchu. S částečnou, či kompletní výměnou krytiny musíte v celkové ceně rekonstrukce určitě počítat.
Diagnostika a posouzení stavu střechy
Prvním krokem před zahájením renovace střechy je důkladné posouzení stavu stávající střechy. Je nutné zjistit, zda je možné provést pouze opravy, nebo je nezbytná výměna střešního pláště, případně i oprava konstrukce krovu. Pokud si nejste zcela jistí, doporučujeme poradit se s odborníky - s pokrývači, případně i se statikem. Kvalitní diagnostika problémů se střechou je klíčem k úspěšné opravě. Je důležité identifikovat všechny problémy a jejich původ, abyste mohli provést opravy. Důkladná diagnostika problémů se střechou nám poskytne informace potřebné k rozhodnutí o krocích při opravě.
Mezi nejčastější poruchy krytiny patří její mechanické poškození. K tomuto poškození dochází buď neopatrným pohybem osob po střeše, nebo po nehodě způsobené vichřicí (kroupy, větve stromů). Další z příčin zatékání do střešní konstrukce je nesprávný sklon střechy. Každá krytina má výrobcem předepsaný minimální a maximální sklon střechy, který lze v souvislosti s touto krytinou použít. Pokud si nejsme jisti či nemáme popis a doporučení výrobce, například u krytiny, kterou jsme koupili z druhé ruky, či ji skladujeme již delší dobu, můžeme nahlédnout do ČSN (česká státní norma), kde jsou uvedeny tabulky doporučených sklonů pro širokou škálu střech.
Oprava krytiny a hydroizolace
Oprava je možná dvojím způsobem. Buď krytinu sundáme a vyměníme za jinou, která je pro stávající sklon vyhovující, nebo můžeme přidat pod krytinu pojistnou hydroizolaci, která při extrémní zátěži (přívalový déšť, šikmý déšť) pronikající vodu spolehlivě zachytí. U kompletní rekonstrukce, včetně střešního pláště, je dobré instalovat pod střešní krytinu pojistnou hydroizolaci. Tato vrstva se aplikuje již na připravený rekonstruovaný podklad (záklop/latě). U obrázků níže je folie přibitá na prkenný záklop, který je přibitý ke krokvím. Pojistná hydroizolace je vhodná především tam, kde v budoucnosti přemýšlíme také o obytném podkroví. Nevýhodou této vrstvy je skutečnost, že pakliže dojde k zatékání do střechy vlivem porušené střešní krytiny, hůře se hledá poškozené místo. Z podkrovního prostoru je totiž střešní krytina nepřístupná, a není tak možné skrze nataženou folii zjistit, kudy přesně zatéká.
Ještě před tím, než se rozhodnete pro kompletní výměnu střešní krytiny, měli bychom se ujistit, zda mezi taškami nenajdeme takové, které stojí za záchranu. V západních zemích je běžnou praxí, že lidé staré tašky skupují a následně je prodávají s přidanou hodnotou. U rekonstrukcí historických objektů pak plochy starých tašek příjemně roztříští jednolitou střešní plochu. Staré tašky jsou leckdy ručně vyráběné a je na nich mnoho otisků lidských prstů. Navíc bývají silnější a někdy na střeše dobře slouží bez problémů i několik století, což je důkazem jejich kvalitní výroby.
Čtěte také: Postupy pro opravu betonu
Oprava a rekonstrukce krovu
Poruchy krovových nosných konstrukcí jsou tak obsáhlé téma, že se mu věnujeme speciálně v tomto článku. Oprava krovových konstrukcí začíná důkladným průzkumem stávajícího stavu. Na to navazuje návrh řešení= projekt. Ten obsahuje výčet zachovaných stavebních konstrukcí a specifikaci bouraných konstrukcí.
Rekonstrukce krovu vyžaduje velkou míru zásahů do nosné konstrukce, a proto je nezbytně nutné se poradit s odborníkem. Jedině profesionální statik lze s jistotou říci, zda je určitá část konstrukce vhodná pro zachování, či zda je její nosná funkce již naplno vyčerpána. Před tím, než budu popisovat různé praktické postupy při rekonstrukci střech, je nutné si říct pár vět o krovových soustavách a dalších střešních konstrukcích. Je jich několik druhů, z nichž některé jsou například pro půdní vestavbu vhodné a jiné méně.
Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu, včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitější součásti krovu jsou: pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. V podélném i příčném směru musí být krov stabilní, což zajišťují právě zavětrovací konstrukce a štítové stěny. V našem popisu se budeme věnovat pouze hambalkové a vaznicové soustavě, jelikož jsou na našem území prakticky výhradně zastoupené. Existují různé konstrukční variace těchto krovových soustav, které byly konstruovány s ohledem na provozní charakter krovu, nebo například s ohledem na typ krytiny.
Jednou z příčin poruch střechy je nedostatečná dimenze nosných konstrukcí, které krytinu vynášejí. Jedná se především o poddimenzované laťování a příliš velkou vzdálenost mezi podpůrnými trámy - krokvemi. Napadení biologickými škůdci. Touto poruchou máme na mysli napadení dřevěných konstrukcí dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami. Příčinou těchto napadení bývá zanedbaná údržba, která má za následek vytvoření vhodných podmínek pro množení těchto organismů - vlhkost, biologický odpad. Průzkumem krovu, tzv. Detail nově vložených kleštin ke staré krokvi. Nejrozšířenější způsob sterilizace je zahřátí půdního prostoru horkým vzduchem. Tím docílíme teploty v průřezu dřevěných prvků více než 50 °C, což způsobí stoprocentní úhyn hmyzu. U dřevokazných hub úhyn není stoprocentní, protože jejich výtrusy jsou odolnější.
Zesílení poškozených částí. Nápravy lze docílit tzv. protézováním. Protézování je nahrazení degradované části konstrukčního prvku částí novou - ze stejného materiálu a stejných průřezů, jako byl původní, ještě nedegradovaný prvek. Konstrukce bývají spojeny některým z tesařských spojů (např. plátováním) a zajištěny svorníky, šrouby nebo tradičními dřevěnými kolíky. Jedná se o velice šetrnou metodu kopie, která je hojně užívaná v historicky cenných konstrukcích. Je oblíbenou metodou památkové péče. Příložkováním lze docílit původní únosnosti opravovaného konstrukčního prvku. Jedná se o zesílení prvku po stranách přídavnými dřevěnými nebo ocelovými konstrukcemi. Dřevěné a kovové nastavovací prvky lze připevnit hřebíky, vruty nebo svorníky. Dalším typem metody je plombování. Konstrukční ochrana dřeva.
Čtěte také: Ucelený postup opravy betonu
Touto ochranou máme na mysli zajištění přístupu vzduchu k dřevěným částem konstrukce. Nejvíce trpícími konstrukcemi jsou pozednice, zhlaví vazných trámů, obezděné krokve a námětky. Bezprostřední styk dřeva s vlhkým zdivem vede dříve nebo později vždy k závažnému napadení dřeva biotickými škůdci. U starších objektů je zkrátka nutné často celou pozednici nahradit novou dřevěnou, nebo betonovým věncem. Při výměně pozednice se celý krov mírně nadzvedne (3 cm). Místo pro novou pozednici důkladně vyčistíme a vyluxujeme od biologického odpadu a prachu a na styk pozednice s korunou zdiva nesmíme zapomenout dát asfaltovou hydroizolaci.
Oprava krokve. Při velkém zatížení, které překročilo únosnou mez, nebo při lokálním hnilobném napadení může dojít k závažnému poškození krokve. V rámci úspory lze danou krokev v mnoha případech zachovat a spravit. Prasklou krokev pomocí zvedáku vyrovnáme a zafixujeme. Následně pomocí příložek krokev v poškozeném místě vyztužíme. Poté pomocí kovových svorníků, prostrčených vyvrtanými otvory, krokev důkladně stáhneme. Celý tento postup znázorňuje ilustrace na konci této kapitoly. V případě zatékání nahnilou část krokve odstraníme a nahradíme dřevěnou protézou nebo celou krokev vyměníme.
Před výměnou krokve je potřeba v místě napadené krokve odstranit krytinu a odříznout latě nad středem sousedních krokví. Při výměně vaznice nebo sloupku je potřeba před odstraněním poškozeného prvku nahradit jeho funkci prozatímní konstrukcí, která zajistí stabilitu celé konstrukce. Například u výměny sloupku vložíme do jeho blízkosti sloupek náhradní, který zespodu vyklínujeme tak, aby veškeré zatížení bylo přeneseno z vyměňovaného sloupku na sloupek náhradní.
Přidání konstrukčních prvků do krovu. Někdy dochází k tomu, že byl krov dimenzován na krytinu lehčí, než je ta, kterou nese nebo kterou plánujeme na střechu umístit. Velká část starších venkovských staveb byla například dimenzována na dřevěné šindele, které jsou mnohem lehčí než pálená krytina. V případě, že na pálené krytině stavebník trvá, je potřeba počítat s přidáním krokví někdy až mezi každé dvě sousedící krokve. V minulosti se častokrát podobné krovy pálenou krytinou přetížily a krov tak po letech vykazuje velké množství statických poruch. Zesílení krovu a zvětšení jeho únosnosti je proto vhodným a elegantním řešením. Nejjednodušší je však krytinu nahradit krytinou podobně těžkou. U nahrazení dřevěných šindelů to může být jedna z mnoha šablonových krytin na trhu.
Zároveň s krokvemi je vhodné přidat i kleštiny, které jsou v podstatě novějším typem hambalku. Při mnoha rekonstrukcích dochází k tomu, že k poddimenzovaným historickým krovům, mezi které patří například Ránkův typ krovu, přijde statik a sdělí Vám, že je potřeba krov udělat nový. Obrázky v této kapitole dokazují, že k tomuto problému lze přistoupit ekonomičtějším a k historickým konstrukcím daleko šetrnějším způsobem. Počet krokví byl u krovu na obrázcích takřka o polovinu navýšen a byly přidány i kleštiny, čímž došlo k potřebnému ztužení krovu.
Čtěte také: Systémová řešení pro opravu betonu
Ochrana dřeva a impregnace
Tyto úpravy mají za cíl impregnovat dřevo proti povětrnostním vlivům, dále chrání dřevěnou konstrukci proti dřevokazným houbám a hmyzu, a některé dokonce chrání dřevo před vznikem požáru. První a nejdůležitější úprava povrchu je broušení a očištění. Před aplikací tekutých impregnací je nutné zajistit kvalitní hladký povrch. Broušení a čištění se provádí standardně brusnými papíry na dřevo, houbičkami nebo brusnými vatami.
Impregnace olejem je jednou z nejstarších povrchových úprav dřeva, která má za cíl odpudit vodu. V interiéru i v exteriéru se používá prakticky na všechny dřevěné konstrukce. Není jedovatý, je snadno biologicky odbouratelný a je tedy ekologický. Máme k dispozici oleje lněné, piniové, směsi a další. Impregnace voskem je tradiční metodou a je hojně používána právě při šetrných úpravách historických konstrukcí. Používá se včelí vosk, který má impregnační efekt. Pro venkovní úpravy máme na trhu k dispozici širokou škálu lazur jak syntetických, tak i vodou ředitelných a akrylátových.
Oprava komínu
Vrcholy komínů starých zanedbaných domů mívají vypadané spáry, a tak dochází jejich pomalému chátrání. Bývají nakloněny směrem k severu, jelikož na větrem exponované straně bývají spáry nejvíce vyfoukané. K přezdění nám bohatě stačí dobrá vápenocementová malta a kvalitní cihly- druhotně použité. Samotný vršek komínu zpevníme betonovým zakončením. Stačí vyšalovat (vyrobit formu z prken) takový tvar, aby po nalití do bednění přesahoval přes vnější okraj cihel cca. Abychom dostali na komín od kominíka revizní zprávu a tím ho v podstatě „zkolaudovali“, je potřeba starý komín vyvložkovat nerezovými či keramickými vložkami. Bez revize komínu riskujeme nejen pokutu, ale také především újmu na zdraví.
Dříve se vnitřky komínů vymazávaly maltou, a tím byl průduch pro odvod spalin izolován od vnitřní části domu. Po letech používání je však malta opadaná a hrozí tak únik spalin do místnosti. Obzvláště vnitřky komínů s neprůleznou šířkou nebyly nikdy pořádně opravovány a revidovány. Proto je nezbytné přistoupit k vyvložkování stávajících komínových těles. Abychom nerezovou trubku, která může být i ohebná, protáhli celým komínem, musí mít komín uvnitř dostatek místa. Může se stát, že jsou v komínu nerovnosti, způsobené maltou, či jakýmkoliv odolným předmětem, které je třeba odstranit. Pakliže selžou všechny naše pokusy o odstranění překážek pro instalaci nové vložky, můžeme přistoupit k frézování komínů.
To probíhá tak, že odborník spustí do komína seshora frézu, která odebírá vnitřní materiál tak, aby byl vytvořen kontinuální prostor pro umístění nerezové vložky. Samotná fréza je tvořena rotujícími řetízky, které odebíráním malých částí zvětšují vnitřní průměr komínu. Další součástí komína jsou komínová dvířka, která by měla být v takové výšce, aby se pod ně po jejich otevření vešel kýbl a saze bylo snadné vymést.
Rekonstrukce říms
Římsy jsou velice významným motivem historických budov. Jejich profilace je velice různorodá, avšak vychází ze základních skladebných principů klasické antické architektury. Jejich rekonstrukce by se měla proto opírat buď o znalost fundované osoby, nebo by měla alespoň naprosto respektovat původní podobu. Jestliže je římsa velice poškozená, lze její původní podobu poměrně snadno odhalit na dochovaných fragmentech. Dalším poměrně obvyklým způsobem je rekonstrukce na základě dochovaných fotografií.
Konstrukční principy říms jsou různé. Buď mohou být neseny vykonzolovanými delšími cihlami (krancovkami), převislým stropním trámem nebo kamennou, či ocelovou konzolou. Římsy také rozlišujeme podle jejich umístění na římsy hlavní, kordonové nebo okenní, či dveřní. Na následujícím obrázku je čerstvě vytažená hlavní římsa rekonstruovaného objektu. V dnešní době již existují pytlované směsi, které jsou na vytažení základní figury římsy poměrně vhodné. S vytažením hlavní římsy bychom měli začít až po dokončení rekonstrukce střechy. V případě, že do nekryté římsy nateče shora voda, v zimě promrzne a římsa popraská. Další fotografie ilustruje přezděnou římsu, která na vytažení teprve čeká.
Renovace plechové krytiny
Renovace starého nátěru plechové krytiny z pozinku. Natírání střechy patří zvláště u starších rodinných domů k pravidelným činnostem. Kvalitní renovace plechové krytiny zabrání opětovnému růstu mechů a lišejníků a prodlouží její životnost až o 20 let. K nejčastějším důvodům renovace patří oprýskaná barva, koroze nebo takzvané puchýře. Funkčnost a životnost střešní krytiny lze dlouhodobě zajistit především kvalitní a pravidelnou údržbou, kterou při troše šikovnosti zvládnete svépomocí.
Postup renovace plechové střechy
- Nejprve je nutné obrousit všechna zkorodovaná místa a střechu důkladně zbavit veškerých nečistot - například mechů, lišejníků a sazí. Na střeše nesmí zůstat žádná špína ani mastnota. K tomuto účelu postačí klasický drátěný kartáč a špachtle. Mastnotu odstraníte za pomoci technického benzinu nebo acetonu. K opláchnutí střechy je nejlepší použít vysokotlaký čistič, takzvanou wapku. Po umytí celé plochy střechy pokračujte v dočišťovacích pracích. Nejjednodušší je použít výkonnou elektrickou vrtačku opatřenou brusným kotoučem s ocelovými štětinami.
- Ještě před nanášením samotné barvy je dobré v místech, kde je to potřeba, aplikovat speciální tmel, který se následně zbrousí. Tmelem upravte ta místa, kde jsou spoje, aby později nedocházelo k zatékání.
- Dalším krokem je aplikace podkladového nátěru, v případě potřeby antikorozního. Korozní odolnost oceli (zinku atp.) zvýšíte fosfátováním povrchu, a to ještě před vlastním nátěrem. Zní to složitě, ale v podstatě jde o použití přípravků na bázi fosforečnanů.
- Po zaschnutí podkladového nátěru přichází na řadu nátěr vybraným nátěrovým systémem, který se provádí celkem dvakrát. Dnes můžete vybírat z celé škály speciálních nátěrových hmot. Nejčastěji se používají syntetické, akrylátové či polyuretanové barvy.
S výběrem té nejvhodnější pro vaši střechu vám pomohou ve specializovaném obchodě. Barva se nanáší válečkem, štětcem, případně airless technikou, díky čemuž vznikne jednolitý povrchový film. Váleček a štětec se vzájemně doplňují - štětcem se totiž dostanete i tam, kam už váleček nedosáhne, případně s ním opravíte nedostatky. Barvu rozhodně neřeďte - v případě naředění by vás mohly nemile překvapit rozdíly v odstínech jednotlivých míst natřené střechy. Mějte na paměti, že čím pečlivěji budete povrch střechy natírat, tím déle vám bude sloužit. Většina barev by měla být nanášena při teplotách mezi 18 a 25 °C. Samozřejmostí je dokonale suchý povrch střešních plechů.
Údržba okapů
Pravidelnou renovaci povrchu potřebují také ostatní části střechy, pokud nejsou vyhotoveny z odolných materiálů, jako je například měď. Jde zejména o okapy a jejich svody. Pokud chcete, aby fungovaly tak, jak mají, je nutné pravidelně je udržovat - tedy čistit a natírat. U okapů je nejdůležitější obnovovat nátěr v jejich vnitřní části, kde zůstává voda, a kde by se tedy mohla objevit rez. Postup je obdobný jako u nátěru střechy.
Výměna střešní krytiny svépomocí
Odstranění staré taškové krytiny - Nikdy nebyla rekonstrukce střešní krytiny jednodušší. Proto se do ní můžete pustit sami, nebo využít pečlivě proškolenou realizační firmu. Odstranění starého laťování - Zatížení střešní konstrukce je při použití lehkých ocelových krytin až 10 x nižší než u betonových tašek, což má značný vliv na úsporu materiálu a finance stavebníka.
Postup výměny krytiny
- Položení difuzní fólie: Ta poskytuje stavbě účinnou ochranu po dobu montáže, ale i po montáži je její funkce důležitá. Zabezpečuje hlavní ochranu proti vodě - kondenzátu, který se může za určitých podmínek ve střešním plášti (na spodní straně krytiny) tvořit.
- Upevnění kontralatí na krokvích: Výška kontralatí určuje velikost odvětrávané mezery pod střešní krytinou - pro běžné střechy rodinných domů o sklonu střechy cca 45º a délce krytiny od okapu k hřebenu cca 5 m, je dostačující profil 40 x 60 mm.
- Nové laťování: Namontujte nové laťování se správnými rozestupy pro novou krytinu. Za základní a standardní se nyní považuje profil 40 x 60 mm. A to zejména s ohledem na klimatické vlivy, vyšší nároky na sněhové zatížení a dodatečné montáže solárních panelů a kolektorů či střešních doplňků.
- Upevnění nové krytiny na laťování: První šablonu položíme na střešní latě a na okapové hraně vytvoříme přesah do žlabu přes první lať dle potřeby (cca 7-10 cm). Spodní hranu šablony srovnáme rovnoběžně s okapovou hranou střechy a pomocí 2 ks kotvících šroubů 4,8 x 35 mm připevníme šablonu k latím. Poté podsuneme druhou šablonu a slícované šablony navzájem spojíme v celé délce. Takto postupujeme v celé montáži, přičemž dbáme na kontrolu měření roviny okapové hrany a přesahu střechy do žlabů.
Potřebuji k rekonstrukci střechy povolení?
V případě výměny střešní krytiny, kdy nezasahujete do nosných konstrukcí a podstatně neměníte vzhled stavby, patří tento proces mezi udržovací práce, takže nemusíte ohlašovat stavbu ani shánět stavební povolení. Výjimkou je, pokud bydlíte v kulturní památce nebo památkové zóně.
Závěrem
Doufáme, že vám tento návod pomůže při opravě střechy svépomocí. S pečlivou přípravou a dodržováním správných postupů můžete ušetřit peníze a zároveň si zajistit kvalitní a funkční střechu. Nezapomeňte na bezpečnost a v případě složitějších prací se raději obraťte na odborníky.
tags: #oprava #strechy #svepomoci #navod