Pro milovníky loveckých zážitků nabízíme poplatkový odstřel vysoké zvěře, který probíhá formou individuálního odlovu v největším privátním loveckém revíru v Česku o rozloze 1 600 ha. Honitba se nachází v překrásné oblasti Moravského Slovácka na hranicích se Slovenskou republikou v Bílých Karpatech. Zaměřujeme se na individuální přístup ke každému loveckému hostovi či skupině hostů a snažíme se jim maximálně vyjít vstříc.
Každý lovecký host musí mít lovecký lístek platný v ČR a pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti. Cena lovu bude účtována na základě platného ceníku u trofejové zvěře podle bodované hodnoty CIC. Hodnota trofejí je zjišťována v čerstvém stavu dle platného ceníku. Pro ubytované poplatkové lovce vysoké nebo daňčí zvěře je připraveno speciální zázemí.
Jelen sika v České republice: Regulace a ochrana
Česko kvůli zařazení jelena sika na evropský seznam invazních nepůvodních druhů změní zákon a upraví jeho regulaci i monitoring, informovala ministerstva životního prostředí a zemědělství. Jelen sika podle úřadů zůstane mezi lovnou zvěří, ale jeho lov i chov se upraví tak, aby odpovídal evropským pravidlům. Chovatelé si například budou moct ponechat stávající zvířata, nesmějí je ale dál rozmnožovat. Cílem změn je omezit šíření jelena siky, který je schopný křížit se s jelenem evropským.
"Současně s nárůstem početnosti populace jelena siky dochází také k navýšení potravního tlaku na lesní ekosystémy, a tedy k nárůstu škod, omezení možnosti přirozené obnovy lesních dřevin a podobně," uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík. Seznam invazních nepůvodních druhů EU se letos v srpnu rozšířil o 26 rostlin a živočichů, včetně jednotlivých poddruhů jelena siky. Aktualizovaný seznam obsahuje 62 živočišných druhů.
"Kvůli praktickým možnostem regulace a také možnosti využívat nadále zvěřinu z tohoto druhu rovněž s ohledem na další praktické i právní aspekty bude nejvhodnější ponechat jelena siku mezi druhy (lovné) zvěře. K zajištění souladu s evropským nařízením bude však nutná změna některých ustanovení zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů o ochraně a chovu zvěře," uvedl ministr zemědělství Marek Výborný. Na potřebných legislativních změnách a regulacích ministerstva aktuálně pracují. Zařazením jelena na unijní seznam začal platit požadavek na zajištění monitoringu, faktickou regulaci druhu ve volné přírodě i další evropská nařízení, která umožňují ponechat si invazního živočicha na dožití, ale jen pokud chovatel zamezí úniku a dalšímu rozmnožování. Pokračování chovu je možné na základě výjimky, například pokud se jedná o výzkum.
Čtěte také: Jelen sika na Vysočině
"Možnost povolení výjimky pro jiné případy bude nutné projednat s Evropskou komisí. Jelen sika byl do Evropy i na území dnešní ČR dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Po druhé světové válce se rozšířil do volné přírody. V uplynulém mysliveckém roce dosáhl podle Českého statistického úřadu počet odstřelem ulovených jelenů sika 22 450 kusů. Jelena sika lze chovat na farmách a chovatelé ho mají také v 39 oborních chovech.
Exotických býložravců jako jelen sika u nás žije nejméně 8krát víc, než umožňuje zákon o myslivosti. V České republice evidujeme druhou největší evropskou populaci tohoto východoasijského druhu jelena. Na prvním místě je Skotsko, kde jelena siku již musejí lovit profesionálové. Rychlé rozšiřování jeho výskytu v ČR přináší křížení a s ním spojené zničení populace našeho původního jelena evropského. Přemnožení sikové navíc způsobují lesníkům i zemědělcům rozsáhlé škody a devastují ekosystémy. Informace o vykazovaných početních stavech populace jelenů sika v ČR přináší každoročně myslivecká statistika. Prezentované stavy jsou ale založené na podhodnocených údajích myslivců. Přesto přiznané počty jelenů sika dlouhodobě rostou. Dle aktuálních mysliveckých dat jejich stav téměř osmkrát převyšuje maximální možný počet daný zákonem o myslivosti. Tedy takový počet, kdy zvěř nezasahuje škodlivě do ekosystému a nezpůsobuje výrazné škody v lesích a na polích. Lesníci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že dochází k porušování zákona o myslivosti, který v praxi nefunguje.
Jelen sika unikl z původně oborních mysliveckých chovů do naší přírody v první polovině 20. století a již v padesátých letech způsoboval lokální problémy. Další prudké rozšiřování areálu jeho výskytu a eskalace problémů s nežádoucí hybridizací a škodami v lesích i na polích byla způsobena tím, že jelena siku myslivci vítají s otevřenou náručí jako zpestření loveckých příležitostí, trofejí i zvěřiny. Tristní stav mohou nyní napravit poslanci a poslankyně. Vládní návrh novely zákona o myslivosti, který na konci března prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně, však neodpovídá potřebám dnešní krajiny.
Proto osm významných profesních a nevládních organizací již v polovině července loňského roku deklarovalo jednotný postup a navrhuje nejpotřebnější změny a doplnění vládního návrhu, které je třeba urychleně v zákonu o myslivosti zakotvit. Koalice organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou transparentním plánováním lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře.
- Asociace soukromého zemědělství ČR: „Vlastníci honebních pozemků, zemědělci a lesníci vytvářejí na svých hospodářstvích a pozemcích životní prostředí pro všechny druhy zvířat včetně spárkaté zvěře a zároveň nesou zásadní náklady spojené s chovem zvěře. Mají proto největší zájem na udržení rovnováhy v přírodě, a proto by zákon o myslivosti měl výrazně zvýšit jejich práva na ovlivnění chovu i lovu zvěře. Současná legislativní úprava nefunguje a v praxi dochází k neustálému zvyšování škod jak v lesích, tak na polích, výrazným nadstavům spárkaté zvěře a to vše v době klimatické změny a historicky největší kalamity našich lesů. Nejkřiklavějšími příklady nefungování současného zákona o myslivosti je mnohonásobně přemnožení černé zvěře a nepůvodního jelena siky. Ten proniká do dalších oblastí České republiky a jeho hybridizací s jelenem evropským dochází k postupnému zániku genofondu našeho původního významného druhu zvěře, který byl v historii vždy nazýván zvěří královskou.“
- Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR: „Každoroční nárůst výše odlovu jelena siky potvrzuje názor o narůstající populaci tohoto druhu. Stávající systém myslivosti nedokáže tento populační boom zastavit a redukovat každoroční přírůstek. Z toho plynou pro majitele lesních pozemků škody na lesních porostech. A z hlediska kvalitního chovu jelenovitých se obávám, že genetické křížení siky s jelenem evropským navždy zničí naši královskou zvěř.“
- Hnutí DUHA: „Bez dočasného snížení stavů spárkaté zvěře se nám nepodaří obnovit pestré smíšené lesy, protože většinu mladých listnáčů a jedliček tato zvěř spase. Miliardové dotace na obnovu lesů skončí v jejich žaludcích.“
- Pro Silva Bohemica: „Zvěře může být v krajině tolik, aby se lesy dokázaly zmlazovat a vyvíjet převážně přirozeně a jejich ochrana nemusela být celoplošná, ale soustředěná na druhy dřevin zvěří nejvíce poškozované.“
- Český svaz ochránců přírody: „Vysoké stavy spárkaté zvěře jsou limitním faktorem nejen pro obnovu stabilních smíšených lesů, ale také pro biodiverzitu lesů. Především přemnožení divočáci fungují jako dokonalý vysavač.“
Jelen sika si našel svoje místo v evropské přírodě a už do ní neoddělitelně patří, přežívá zde již déle než 130 let. Výborné zkušenosti s jeho chovem mají především ve Velké Británii a Irsku, Francii a i jinde, kde byl také úspěšně introdukován a stal se významným zvěřním druhem, kterému je věnována příslušná pozornost, protože výrazně obohacuje místní lovecké příležitosti a značně zvyšuje výnosy z poplatkových lovů, z prodeje zvěřiny a v dalších efektech zabezpečuje příjmy v regionu z lovecké turistiky, prodeje potřeb pro lovce a myslivce atd. Zvěř jelen sika je zde velmi oceňována a velmi seriózně přijímána jako důležitá součást zdejší přírody. Výnosy z poplatkových lovů a prodeje zvěřiny se staly důležitým ekonomickým faktorem jak pro držitele a majitele honiteb, tak i značným národohospodářským přínosem ve svém multiplikačním ekonomickém efektu.
Čtěte také: Kvalitní produkty z Farmy Novák
V mezinárodním měřítku je jelen sika zoology přijímán jako vhodný substituent původních druhů jelenovitých, především jelena lesního tam, kde se biotop, přírodní a životní prostředí, působením a vlivy činností člověka stal pro jelena lesního nepřijatelným. Jelen sika naopak uvedeným vlivům nejen odolává, ale velmi dobře se jim přizpůsobuje. Pokud jsou v těchto lokalitách splněny některé základní podmínky z hlediska přírodního prostředí, dostatek bylinného patra a křovinného krytu s dřevinami smíšeného charakteru, potom není důvod pochybovat o oprávněnosti výskytu jelena siky, který se tu může stát naopak velmi významnou zvěří a v některých honitbách i zvěří nejvýznačnější.
Ve volných honitbách jelen sika dokáže velmi dobře koexistovat s jinou zvěří. Lovecky je sika velmi zajímavý a přitažlivý pro náročnost lovu a jeho specifika poněkud odlišná od lovu jiné spárkaté zvěře, především jelena evropského. Atraktivita siky je zvyšována i menší dostupností loveckých možností, které jsou víceméně koncentrovány pouze na západočeský kraj a v menší míře na Moravu. Relativně omezenější množstevní výskyt na evropském kontinentě zvyšuje zájem o jeho lov i ze strany cizinců. Závěrem k významu zvěře jelena siky v České republice je namístě konstatovat, že je zvěří, která vhodně nahrazuje jelena evropského tam, kde tento jelen byl civilizačními procesy vytlačen a kde mu bylo lidskou činností zničeno přirozené životní prostředí. V těchto lokalitách jelen sika poskytuje přínosy loveckou turistikou s ekonomickými multiplikačními pozitivními efekty v celém spektru služeb. Nezanedbatelné jsou výnosy z poplatkových lovů a poplatků za lovecké lístky pro cizince. Problémem zůstává lokální přemnožení siky, jež se samozřejmě projeví i škodami na kulturách. Z „postižených“ lokalit se potom ozývají kritické hlasy, že jelen sika je neúměrně škodící zvěři, ovšem tam, kde není přemnožen a kde je dostatek podrostu a nízkého bylinného patra, jelen sika významnější škody nepáchá. Domnívám se, že jelen sika se stal pro českou myslivost natolik významnou zvěří, že bychom se jejím chovem měli velmi seriózně a vážně zabývat.
Dr. Ing. Jiří Hanák ve své nově vydané publikaci "Jelen sika japonský - Životní způsob, chov, jak dobře vábit a účinně lovit" popisuje tento druh jako takový, jeho původ, výskyt v ČR a početní stavy, životní prostředí čili stávaniště, způsob života a obživy, rozmnožování, komunikaci, význam zvěře z hlediska kulinářského apod. Uvádí na pravou míru předsudky o jeho údajné škodlivosti. Značnou pozornost věnuje problematice úspěšného lovu jelena siky - jak, kdy, kde, čím a co dělat po výstřelu. A uzavírá jak jinak než kapitolou o trofejích a jejich hodnocení.
Doby lovu jelena siky a daňka
Doby lovu jsou stanoveny vyhláškou č. 245/2002 Sb. a ministerstvem zemědělství. Pro lov jelena siky a daňka platí následující:
| Druh | Doba lovu (platná do 31. března 2030) | Výjimka |
|---|---|---|
| Daněk skvrnitý - daněk | 1. července - 31. ledna | § 2a odst. 1 |
| Daněk skvrnitý - daněla | 1. srpna - 31. ledna | § 2a odst. 1 |
| Daněk skvrnitý - zvěř do dvou let věku | celoročně | § 2a odst. 1 |
| Sika Dybowského - jelen | 1. července - 31. ledna | § 2 odst. 1 |
| Sika Dybowského - laň | 1. srpna - 31. ledna | § 2 odst. 1 |
| Sika Dybowského - zvěř do dvou let věku | celoročně | § 2 odst. 1 |
| Sika japonský - jelen | 1. července - 31. ledna | § 2 odst. 1 |
| Sika japonský - laň | 1. srpna - 31. ledna | § 2 odst. 1 |
| Sika japonský - zvěř do dvou let věku | celoročně | § 2 odst. 1 |
Dle ministerstva zemědělství platí pro daňka skvrnitého (daněk a daněla od 16. srpna do 31. prosince, daňče od 16. srpna do 31. března). Pro sika Dybowského (jelen, laň a kolouch od 16. srpna do 31. prosince). Pro sika japonského (jelen a laň od 1. srpna do 15. ledna, kolouch od 1. srpna do 31. března). Celoročně lze v oboře lovit druhy zvěře, pro které byla obora zřízena a byly pro ně v daném roce určeny minimální a normované stavy (§ 3 odst. (1)).
Čtěte také: Hodnocení trofejí siky: Nový pohled
Lovecký zážitek a metody lovu
Lov jelena siku Dybowského v oboře Jitro je velmi zajímavým loveckým zážitkem této krásné zvěře. Říje jelena siky Dybowského se prolíná částečně s říjí daňků. Loví se převážně z krytých kazatelen nebo otevřených posedů, protože obora je z poloviny pokryta lesem s houštinami. Ubytování během lovu je zařízeno vedle obory na přilehlém statku, kde se o Vás postarají s veškerým servisem. Loví se obvykle ráno a odpoledne až večer. Lovecký výlet je třeba plánovat alespoň na dva dny. Průběh lovu se řídí obchodními podmínkami poskytovatele a jeho pokynů. Nedodržení pokynů poskytovatele může vést k předčasnému ukončení lovu bez náhrady vrácení peněz nebo k uhrazení sankcí (nedovolený lov zvěře, ke které nemá lovec oprávnění lovit, aj.).
Lov jelena siku je svým způsobem velmi výjimečný, protože není původní zvěří našeho území, ale byl dovezen a nasazen našimi předky. Nejkrásnější je samozřejmě lov v období říje, kdy si dospělí samci vytvářejí svá teritoria a specifickým pískotem si získávají přízeň jelenic, který je pro období říje jelena siku specifické. Profesionální lovecký doprovod podle pískání dokáže poznat, zda se jedná o staršího nebo mladého samce a zda je vůbec důvod za ním jít. Lov probíhá dopoledne a odpoledne a v obou případech trvá přibližně 3 hodiny. Loví se kombinovaným způsobem - zejména takzvaným piršem, ale v některých případech i postřížkou. Záleží na situaci a fyzických možnostech lovce. Doprovod ve většině případů používá i píšťalku, čímž se snaží vylákat dospělého samce ven z porostů. Říje jelena siku je výjimečným zážitkem a měl bys jím projít alespoň jednou každý milovník dobrodružného lovu.
Obtížnost lovu
Při zájezdech označených tímto typem obtížnosti jsou kladeny mírné až střední požadavky na fyzickou kondici lovce. Jsou však zvládnutelné pro všechny, kteří mají rádi menší výzvy. Velká většina myslivců bude jistě souhlasit, že k nejnapínavějším a současně k nejnáročnějším způsobům lovu je lov vábením, kde musí lovec zkombinovat několik umění. Kdo chce úspěšně vábit, musí znát správná místa spádů a stávanišť zvěře v době říje, musí ovládat umění krytu, poznání dobrého větru, způsoby chování zvěře a v neposlední a hlavní řadě musí dokonale umět napodobit hlas zvěře. Vábení zvěře patřilo k základním požadovaným dovednostem mysliveckých adeptů, bez jehož zvládnutí se nemohl stát myslivcem.
Umění přivábit zvěř bylo obyčejnými obyvateli velice obdivováno a myslivcům byla pro toto umění přisuzována kouzelná moc, jak je o myslivcích napsáno v jednom historickém letopise: "..že zvěř všelikou přivolati umí a také umí udělati, že ho jako začarovaná následovat musí..". Královskou disciplínou ve vábení zvěře je bezesporu lov jelena lesního, kde napodobení správného hlasu je největším uměním vyžadující dlouhou praxi a odposlouchávání hlasů v honitbách s jelení zvěří a současně s vrozeným hudebním sluchem a schopností dokonale odposlechnout a nakonec napodobit všechny varianty a nuance jeleního troubení. A to je dáno skutečně jen několika vyvoleným.
Specifika lovu jelena siky
V souvislosti s územním rozšiřováním jelena siky se tato zvěř stala lovecky velmi atraktivní. Tato elegantní a krásná zvěř se loví velmi obtížně, protože je extrémně obezřetná a opatrná, navíc vybavená skvělými čivy. Jelen příliš šancí nedává, protože paši bere téměř v chodu a je neustále v pohybu. Sika velmi dobře vidí a zaznamená sebemenší pohyb a je to snad jediná zvěř, která když vytahuje na paseku nebo louku, "kontroluje" i horní patra vegetace na okrajích a jestliže na posedu nejsme dobře kryti nebo kazatelna je průhledná napříč, potom ji i malý pohyb, například zdvižení dalekohledu, zrazuje. Někdy sika zrazeně reaguje už jen na spatřenou siluetu lovce na nekrytém posedu.
Siku nelze našoulat jako jinou zvěř. Je to dáno jednak její nestabilností v místě paše, a jednak tím, že na rozdíl od srnčí zvěře, která se většinou zdržuje u okraje porostů, sika odchází velmi rychle doprostřed louky nebo pole do bezpečné vzdálenosti od zarostlých míst, kde by se mohlo skrývat nebezpečí v podobě lovce. Navíc má výjimečný postřeh a jak již bylo řečeno, zaznamená i sebemenší pohyb, člověka navětří na velkou vzdálenost a někdy jen instinktivně vycítí jeho přítomnost. Je zvěří velmi inteligentní a vodící laně si dobře pamatují místa, odkud bylo na skupinu vystřeleno a těmto místům se dlouho vyhýbají a dokonce stávaniště, kde je sičí zvěř vystavena silnému loveckému tlaku, raději opouští. Na druhou stranu je sika zvěří velmi zvědavou. Jevy, které ji na první popud zcela nezradí, zvědavě zkoumá a pozoruje a v chodu ji lze spolehlivě zastavit silným hvizdem. Při nejistotě zcela komicky "tancuje" tím, jak vyskakuje do výšky na místě současně všemi čtyřmi běhy. To jsou vzácné okamžiky pro pohotového lovce k výstřelu.
K lovu jelena je vhodné období říje zvěře v první polovině října. V této době jsou jeleni v pohybu celý den a někdy je úspěšný lov jen otázkou trpělivosti především ranního sezení na čekané do pozdních dopoledních hodin. Chybou nezkušených lovců bývá předčasný odchod ze zvoleného místa čekání. Ranní čekaná v tomto období by neměla končit nikdy před desátou hodinou a v době říje lze lovit na čekané na vhodných místech, především ve starších přehledných lesních porostech, po celý den, protože hledající jeleni po celý den křižují regionem v obvyklých stávaništích laní.
Vábení jelena siky
V poslední době se začaly rozšiřovat vábničky napodobující troubení a pískání říjného jelena sika. Některé byly přivezeny ze zahraničí, jiné jsou domácí "samodělky" z různých dětských píšťalek a objevily se také komerčně vyráběné od místních výrobců. Vzhledem k tomu, že jelen sika není naší nejrozšířenější zvěří, někteří výrobci vyrábějí vábničky se zvukem "jen z doslechu" nebo podle DVD, což nemusí být nejvěrnější. Vábnička na jelena siku musí vyluzovat hvizd velmi čistého tónu, zatímco u srnčí vábničky je žádoucí částečně zastřený zvuk s malým vibratem. Z uvedeného důvodu vybíráme případnou vábničku velmi obezřetně a nejlépe s někým, kdo zvuk siky zná z přírodního projevu a lov vábením jelena siky dobře ovládá a vábničku může spolehlivě posoudit.
Problém výroby dobré vábničky spočívá nejen v potřebě docílení naprosto čistého tónu během hvizdu, ale současně musí zvládnout začínající a koncové zamrmlání podobné broukání jelena lesního, což uvedená vábnička obojí skvěle splňuje. Tón vábničky nemá být během vábení stabilní, ale začíná, vyjádřeno hudební terminologií, u nejnižšího tónu zhruba nízké noty D a končí u C, případně s menším rozsahem od noty F po C, s tím, že po velmi krátkém náběhu v nízkém tónu se hvizd ve vyšších notách udržuje déle. Současně se stoupající výškou tónu se zvyšuje síla hlasu. Troubení a mrmlání bývá slabší a je slyšitelné někdy jen z krátké vzdálenosti a při vábení není bezpodmínečně nutné je přesně dodržet.
Kde a kdy vábit?
Předně je třeba se zmínit o sociálních vztazích jelena sika, které jsou zcela odlišné od jelena lesního. Jeleni sika mezi sebou nebojují a často můžeme s laní nebo laněmi potkat i dva jeleny, a tedy vábení nemá za cíl vylákat soka k souboji, jako u jelena lesního, ale vzbudit jeho zvědavost a přilákat na místo, kde je jiný jelen zřejmě s laní nebo několika laněmi. Na rozdíl od jelena lesního, který na podněty vábení odpovídá vlastním troubením a můžeme tak sledovat jeho pozici, jelen sika se přibližuje bez hlesu a zatímco srnec se většinou přibližuje k místu vábení z přehledného místa, aby mohl lépe obeznat zdroj a především místo vábení, které často obchází, takže máme poměrně dost času srnce zpozorovat, jelen sika přichází z nepřehledného porostu a často jakoby zezadu a nepozorován. Místo k vábení je nejvýhodnější ve starším řídkém přehledném lese, ovšem samozřejmě v místech obvyklých stávanišť zvěře a jejich obvyklých stezek a vždy ve velice dobrém krytu. Jelen sika nemá tak přísně vymezený prostor říjiště jako jelen lesní, ale přece jen říje probíhá v určitých oblíbených lokalitách a plochách, v jejichž okolí bychom měli vábit. Vábení je možné z kazatelny nebo z posedu a nebo ze země. Je třeba zopakovat zásadu naprosto dobrého krytu. Pokud se rozhodneme vábit ze země, potom výrazně pomáhá maskovací oblečení a maskovací sítě. I přes obličej je vhodné přetáhnout síťku, která se používá například proti komárům, abychom svoji přítomnost co nejvíce utajili a "zlikvidovali" obvyklou siluetu člověka. K doplnění malý, ale užitečný detail a rada pro lov ze země, kterou mi dali američtí lovci při lovu wapiti a jelence, a to, že nikdy nestojíme rozkročeni, což je stoj typický pro člověka a pro zvěř apriori minimálně podezřelý, ale ve stoji spatném. Samozřejmostí je ukrytí za kmen stromu a na rozdíl od vábení jelena lesního zůstáváme v klidu a na místě. Při vábení ze země je někdy úspěšnější lovit ve dvojici, a to tak, že hlavní lovec, který nevábí, se postaví asi 50 - 100 metrů od lovce vábícího ve směru předpokládaného příchodu zvěře, obvykle v zádech. Vábení je nejúspěšnější k večeru a zejména ráno a v dopoledních hodinách.
Jak vábit?
Vábení není složité a většinu "obstará" dobrá vábnička a značná zvědavost, kombinovaná s touhou jelena. Vábničku uchopíme tak, že prsty vložíme do vybroušeného rohu jako do jelení řevnice k potřebné modulaci první a poslední fáze "troubení". Prvně foukneme zlehka k vytvoření brumlavého zvuku a poté přejdeme do silného hvizdu zakončeného opět zamrmláním. Doba hvizdu musí být dostatečně dlouhá, asi 1 vteřinu. Krátký hvizd je u siky totiž varovným signálem a došlo by tedy ke zrazení zvěře. Varovný hvizd bývá doplněn krátkým bekáním nebo zabeknutím, které mívá opět velmi čistý zvuk, jakoby klepnutí na bubínek nebo silné mlasknutí či ťuknutí dvou hůlek o sebe. Některé laně varovně zapískají dokonce dvojhlas. Frekvence vábení je velmi malá. Pískneme jednou, maximálně dvakrát, třikrát s krátkými přestávkami a zmlkneme na 10 minut až čtvrt hodiny. Zvuk je slyšet hodně daleko a je třeba dát šanci přijít vábenému jelenovi i z větší vzdálenosti.
Střelba a průběh lovu
Pro úspěšný lov siky vábením je zřejmě užitečné se zmínit o jedné zvláštnosti této zvěře, a to o její výjimečné tvrdosti na ránu, která není porovnatelná s žádnou jinou zvěří. Sika netrpí šokem a její klesnutí v ohni je vcelku výjimečné. Po zásahu na komoru, především na její zadní část, i účinnou ráží, sika odchází relativně velmi daleko často 80 - 150 m a dále. Po horší ráně jsou to stovky metrů. Nejspolehlivější je rána na krk nebo na přední část komory, před plecko, na hranu mezi krkem a trupem, případně, pokud používáme kvalitní střelivo s pevnější střelou, která se neroztříští a tedy na výstřelné straně devastačně nepoškodí, je spolehlivá rána na plecko, protože srdce siky je, oproti jiné evropské zvěři, posunuto poněkud vpřed.
Jelen sika je krásnou zvěří, svým způsobem exotickou, která u nás zdomácněla, především v západních Čechách, díky své odolnosti vůči chorobám, potravní nenáročnosti, kdy bere i kyselé trávy a ostřice a v neposlední řadě díky své inteligenci a výjimečné opatrnosti a obezřetnosti. Lov jelena sika není jednoduchý a v našich podmínkách patří zřejmě k nejnáročnějšímu lovu, kdy vyžaduje hodně trpělivosti a lovecké dovednosti, ale svojí napínavostí je o to zajímavější a vzrušivější a poskytuje skutečně výjimečné a nádherné lovecké zážitky.
tags: #lov #jelena #siky #a #danku #informace