Populace jelena siky, původně exotického zvířete z Dálného východu, se v českých a moravských lesích průběžně zvyšuje o čtyři stovky kusů ročně. Masivní invaze tohoto druhu, který si sem před 125 lety jako první přivezl poděbradský kníže Arnošt Filip Hohenlohe, vytlačuje jelena lesního. Zatímco dřív se sika vyskytoval především na Plzeňsku, Nymbursku a česko-moravském pomezí, nyní začal pronikat už i za hranice šumavského parku. Ochránci přírody jsou proto na pozoru.
Charakteristika jelena siky a jeho původ
Jelen sika je introdukovaný druh původem z Japonska a Dálného východu, který začal být dovážen do Evropy v poslední čtvrtině 19. století. Do českých zemí byl introdukován spolu se sikou japonským na přelomu 19. a 20. století jako zvěř určená do oborních chovů. Původně asijský druh kvůli svému menšímu vzrůstu okusuje letorosty mladých stromů a vyžírá sazenice jehličnanů. Sika je nenáročný jelen, který se u nás dobře přizpůsobil. Mimo pastvu se živí okusem pupenů a listů stromů a keřů, ovocem, plody apod. Rád se přiživí i na zemědělských plodinách, nejvážnější škody však způsobuje loupáním kůry mladých stromů. Sika vietnamský, poddruh jelena siky, je ve volné přírodě považován za vyhubený. Původně obýval lesnaté oblasti severního Vietnamu a jihozápadní Číny. Po většinu roku žijí samice s mláďaty v oddělených stádech, k samcům se připojují zejména v období říje.
Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) je největším poddruhem jelena siky pocházejícího z jihovýchodní Asie a Japonska, člověkem byl však rozšířen do mnoha států Evropy, ale také USA, Jižní Ameriky či na Nový Zéland. Sika Dybowského má na hřbetě tmavý pruh a značný rozdíl je i v paroží. Tento poddruh siky pochází ze severního Mandžuska, kde obývá nejraději zalesněné oblasti s hustým podrostem. Přirozený areál jeho výskytu se rozpíná od Koreje po jihovýchodní Sibiř. Na břehu rybníčka Na Olšině stojí kryté pozorovatelny, ze kterých lze sledovat jeleny sika Dybowského v jejich obůrce. Obora byla dokončena na konci léta roku 2016, zvětšena pak v listopadu 2019. Zatímco výskyt siky Dybowského je u nás dodnes vázán převážně na oborní chovy, sika japonský se ve značných početních stavech objevuje i ve volnosti.
Příčiny šíření a dopady na ekosystém
„Největší nebezpečí pro nás představuje sika ve své přizpůsobivosti a agresivitě," popisuje Adam Jirsa z oddělení lesního provozu Správy NP Šumava. "Tedy schopnosti osidlovat nová území a křížit se s naším původním jelenem evropským a znehodnocovat jeho genofond," upřesňuje. Jelena siky si neopatrný pozorovatel mohl splést s daňkem. Je podobného vzrůstu a na kaštanově hnědé letní srsti se také pyšní výrazným bílým tečkováním.
Adam Jirsa upozorňuje, že při větším rozšíření siky se dá počítat s negativním dopadem na lesy. Původem asijský druh kvůli svému menšímu vzrůstu okusuje letorosty mladých stromů a vyžírá sazenice jehličnanů. „Intenzivní okus, ohryz a loupání limitují umělou i přirozenou obnovu lesa. Poškozovány jsou často i kultury ošetřené repelenty," přibližují Jan Dvořák a Petr Čermák z brněnské Mendelovy univerzity v magazínu Lesnická práce. Populace siky raketově rostla, přes poškozené ploty začal především na konci druhé světové války a v 50. a 60. letech nekontrolovaně pronikat do volné přírody. Jeho rozmachu pomohlo několik faktorů. Jedním z hlavních byla komunistická filozofie myslivosti - chovat dostatek jelenovité zvěře pro trofejní úlovky lovců. A sikovi dodnes nahrává i neagresivita jelena evropského. Vzhledem k tomu, že je vyšší než japonský vetřelec, nemusí jej v některých případech vnímat jako konkurenta, a proto před ním nebrání své laně. I proto je křížení obou druhů poměrně jednoduché. Jeleni okusují dřeviny především v centrální části chráněné oblasti, kde jsou nejcennější biotopy.
Čtěte také: Alkalicko-křemičitá reakce: důkaz výskytu sulfidů v betonu
Hybridizace s jelenem evropským
Když se podíváte na jelena siku a na jelena evropského, který je součástí té katastrofy, je jelen sika co do velikosti zhruba poloviční. Nikoho proto nenapadne, že by se tyto dva druhy mohly mezi sebou křížit. Ale ti jeleni to umí a navíc jsou jejich kříženci plodní. Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Ale jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Čím více generací od prvního překřížení, tím hůře. Profesor Luděk Bartoš, odborník na chov jelenů, poukazuje na to, že jelen evropský nebere siku jako reprodukčního konkurenta vážně. V době říje zahání soky svého druhu, ale úplně přehlíží, když má v harému laní jelena siku. Samice si vybírají samce. Laň, když nechce, tak se oplodnit nenechá. Při výběru partnera je cílem rozmnožit se a vyprodukovat životaschopné potomstvo, které bude dál nést a prosazovat vaše geny. Alternativou k tomu může být mezidruhové křížení, skrze něž samice získá větší heterozygotnost, čili vyšší variabilitu genů u svého potomstva. Ta vede k daleko větší životaschopnosti. A každá samice pro sebe váží náklady a přínosy. Z tohoto hlediska mezidruhové křížení může být pro laň dokonce z hlediska životaschopnosti potomstva výhodnější. Američanka Meghan Wyman dělala v rámci své doktorantury v Anglii experimenty se zvukovými nahrávkami samců sik a jelena evropského. A ukázalo se, že část ‚evropanek‛ dala přednost tomu pískání jelena siky. Aktivní účast laní při křížení musí existovat, když to tak funguje napříč nejrůznějšími druhy.
Profesor Luděk Bartoš se od začátku své odborné kariéry zabýval etologií a fyziologií jelenovitých. V 70. letech se na oddělení ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, kde dodělával svou dizertaci, obrátili z hodnotitelské komise trofejí, že vyloučili jednu trofej s podezřením, jestli nepochází od křížence. My jsme nakonec prokázali, že to kříženec byl. A nejen to. Zjistili jsme, že ke křížení dochází celkem běžně. Zkoumali jsme několik populací jelenů u nás a v Anglii, a kam jsme sáhli, tam jsme našli hybridní znaky. Ani genetické metody ho jednoduše nerozliší. Ve Velké Británii například revidovali po deseti letech čtvrtinu svých vlastních publikovaných výsledků, protože za těch deset let podstatně rozvinuli citlivost metodiky zjišťování křížení. Díky tomu pak dokázali snáze rozeznat křížence i po několika generacích. Tím to stále ještě nekončí a na dalším rozšíření možností se dále pracuje. Lze proto říct, že ani genetické metody nejsou zatím úplně zárukou přesnosti odhadu křížení.
Když se kříženec narodí matce sika, vyrůstá mezi sikami. Kříženec má díky heteróznímu efektu větší a členitější parohy. Tím poutá zájem lovců, pro něž je to mnohdy důležitější než to, co se mezi jeleny děje. Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá. Tyto hybridní znaky relativně snadno vidíte na první generaci, ale v dalších generacích jsou méně výrazné, nebo se až ztrácí.
Regulace a management populace
„Prevencí proti výskytu jelena siky je jeho odstřel," vysvětluje Adam Jirsa ze Správy Národního parku Šumava. "Na území národního parku se loví celoročně jako nepůvodní druh bez omezení. Cílem je jeho úplná eliminace," pokračuje. Přesto populace siky narůstá velkou rychlostí a nekontrolovaně ničí jelena evropského. Nezabrání tomu ani dlouhodobá práce vědců. „Již v 70. letech minulého století byla v Československu formulována první varování před hybridizací obou druhů. Jelen sika byl na Britské ostrovy dovezen již v roce 1860 tehdejší Zoologickou společností v Londýně. Ve stejném roce došlo k introdukci i v Irsku, kde se sikovi velmi dařilo, což se projevilo populačním nárůstem. Jelen sika v Irsku expanduje i v současné době.
Že potíž jménem sika rezonuje stále víc, potvrzuje i výzkumný projekt, na němž právě pracuje Česká zemědělská univerzita v Praze. Státní podnik Lesy ČR akademiky pověřil, aby zjistili "očekávanou produkci populace jelena siky". Jinými slovy - správci státních lesů se potřebují dopředu připravit, aby mohli zastavit další případnou invazi a rozpuk siky na úkor tradičních druhů. Věc dlouhodobě sleduje i Česká inspekce životního prostředí. V roce 2013 například udělila 1,1milionovou pokutu myslivcům honitby Líšťany-Hunčice na Plzeňsku. Mezi lety 2009 až 2013 tu nalákali velkou populaci jelena siky nedovoleným přikrmováním. „Zvířata se nejvíc zdržovala v lese o výměře 350 hektarů v počtech až tisíc kusů, což je několikanásobně více než v okolních honitbách, kde byly zjištěny stavy této zvěře od 6 do maximálně 450 kusů," popisovala před třemi lety Simona Cigánková, mluvčí inspektorů. Přemnožený sika citelně poškodil stovky stromů. Část lesa kvůli okusu uhynula.
Čtěte také: výskyt plodové břidlice v Česku a Sasku
Statistiky výskytu a lovu jelena siky
Následující tabulka ukazuje nárůst populace jelena siky a objem úlovků v České republice.
| Rok | Chovaní sikové (oficiálně) | Uloveno kusů |
|---|---|---|
| 70. léta minulého století | cca 1100 | kolem 680 |
| 2010 | 10 000 | 11 000 |
| 2023 | - | 22 837 (rekordní hodnota) |
Pro srovnání, v roce 2013 bylo chované zvěře jelena evropského včetně laní i kolouchů necelých 27 tisíc kusů, lovci jich odstřelili 23 600. Jelen sika byl do Evropy i na území dnešní ČR dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Po druhé světové válce se však rozšířil do volné přírody. V uplynulém mysliveckém roce dosáhl podle Českého statistického úřadu počet odstřelem ulovených jelenů sika 22 450 kusů. Jelena sika lze chovat na farmách a chovatelé ho mají také v 39 oborních chovech.
Evropská legislativa a postoj k sikovi
V únoru letošního roku předložily orgány Evropské komise k diskusi novou iniciativu evidovanou pod kódem Ares (2025) 1470705. Jedná se o návrh prováděcího nařízení, jímž se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 2016/1141, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Jedním z živočišných druhů, který má být nově zařazen na Seznam, je jelen sika, v samotném Návrhu změny specifikovaný jako „Cervus nippon, Temmnick 1838“. V případě přijetí tohoto návrhu by se oba poddruhy jelena siky ocitly v obdobném postavení, jako například ondatra pižmová, která byla na našem území považována za zvěř v letech 1962 až 2021, avšak v současné době je zařazena mezi druhy živočichů vyžadujících regulaci. Důvodem návrhu na zahrnutí siky do Seznamu je závěr, že tento druh po posouzení důkazů a rizik, provedeného podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, představuje významný dopad na Unii. Z hlediska hlavních negativních dopadů je ve zpracovaném dokumentu zmiňována především hybridizace s původním jelenem evropským. Zároveň je poukazováno na škody, způsobované okusem, ohryzem a loupáním a ekonomické dopady, způsobované poškozováním zemědělských plodin.
Na území dnešní Spolkové republiky Německo byl jelen sika introdukován již v roce 1836 a v současné době se zde nachází celkem pět geograficky oddělených subpopulací. Počty sičí zvěře se v těchto lokalitách pohybují v řádech stovek jedinců. I zde je však patrný jednoznačný nárůst populace. V roce 2013 bylo v celém Německu uloveno 1360 jedinců, zatímco v roce 2018 již 2429, což představuje nárůstu o asi 79 % během pěti let. Odlišný příběh přístupu k „hospodaření“ s jelenem sikou, zejména z pohledu jeho invazního potenciálu, je pak možné demonstrovat na porovnání vývoje populace v České republice a v Polsku. Jelen sika byl do obou těchto zemí introdukován na konci 19. století v počtech 7 jedinců v Polsku a 4 jedinců v České republice. Obě země mají obdobné podmínky prostředí, a proto by bylo možné očekávat porovnatelnou situaci dalšího vývoje. Zatímco v České republice se v posledních letech loví více než 20 000 jedinců jelena siky, v Polsku výše lovu kolísá kolem hodnoty 200 jedinců.
Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) nepodporuje zařazení jelena siky na Seznam. EAZA také nesouhlasí s výsledkem hodnocení rizik a navrhuje spíše diferencovaný management, a to na úrovni jednotlivých členských států EU. EAZA také zmiňuje hybridizaci s jelenem evropským s tím, že podle některých autorů je lokálně významná. S ohledem na domněnku málo pravděpodobného šíření zastává EAZA názor, že zařazení do Seznamu nebude představovat smysluplné opatření proti hybridizaci. Naopak Dánská ornitologická společnost BirdLife důrazně podporuje zařazení jelena siky na Seznam, jelikož se na území Dánska šíří, ohrožuje jelena evropského, s nímž se může křížit.
Čtěte také: Vše o lovu jelena siky a daňka
V rámci čtvrté aktualizace unijního seznamu invazních nepůvodních druhů byl od 7. srpna 2025 na tento seznam zařazen mimo jiné jelen sika. „Jelen sika je schopen křížit se s jelenem evropským, tím tak dochází k narušení genofondu tohoto původního evropského druhu. Současně s nárůstem početnosti populace jelena siky dochází také k navýšení potravního tlaku na lesní ekosystémy, a tedy k nárůstu škod, omezení možnosti přirozené obnovy lesních dřevin apod. Tyto problémy byly hlavním důvodem, proč byl jelen sika zařazen na unijní seznam invazních nepůvodních druhů. Hledali jsme proto s Ministerstvem zemědělství možnosti, za kterých by i nadále bylo možné jelena siku lovit standardním mysliveckým způsobem, což se nám podařilo. Přijatá změna legislativy EU je pro ČR závazná a musí na ni reagovat. „Kvůli praktickým možnostem regulace a také možnosti využívat nadále zvěřinu z tohoto druhu, rovněž s ohledem na další praktické i právní aspekty, bude nejvhodnější ponechat jelena siku mezi druhy zvěře. Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí nyní připraví návrh potřebných legislativních změn a budou spolupracovat také na dalších krocích, jako je tvorba zásad regulace, které popíšou postup a priority potřebných opatření. S dosavadními chovateli bude nezbytné současně řešit možnosti ponechání jedinců jelena siky, které mají v držení. Nařízení umožňuje ponechat si jedince invazních nepůvodních živočichů na dožití, ale za podmínky zamezení úniku a dalšího rozmnožování. Oba resorty se shodly na důležitosti zapojení myslivců do regulace jelena siky a také na potřebě zvýšení úsilí a motivace v této oblasti. V rámci resortu životního prostředí je poskytována podpora opatření k regulaci invazních nepůvodních druhů prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a dalších titulů - to bude využitelné i pro regulaci jelena siky.
tags: #vyskyt #jelena #siky #na #vysocine