Česká republika, stejně jako ostatní členské státy Evropské unie, se musí vypořádat s novou situací ohledně jelena siky. Evropská unie zařadila jelena siku mezi invazní nepůvodní druhy, což si vyžádá změny v české legislativě a úpravu jeho regulace a monitoringu.
Zařazení jelena siky na unijní seznam invazních druhů
V srpnu letošního roku se seznam invazních nepůvodních druhů EU rozšířil o 26 rostlin a živočichů, včetně jednotlivých poddruhů jelena siky (Cervus nippon, Temminck 1838). Toto zařazení má významné dopady, neboť jelen sika je schopen křížit se s jelenem evropským, čímž dochází k narušení genofondu tohoto původního evropského druhu. Současně s nárůstem početnosti populace jelena siky dochází také k navýšení potravního tlaku na lesní ekosystémy a k nárůstu škod, omezení možnosti přirozené obnovy lesních dřevin a podobně.
Legislativní kroky a doporučení
Ministerstva životního prostředí a zemědělství informovala, že kvůli praktickým možnostem regulace a také možnosti využívat nadále zvěřinu z tohoto druhu, rovněž s ohledem na další praktické i právní aspekty, bude nejvhodnější ponechat jelena siku mezi druhy lovné zvěře. Chovatelé si například budou moct ponechat stávající zvířata, nesmějí je ale dál rozmnožovat. Pokračování chovu je možné na základě výjimky, například pokud se jedná o výzkum. Možnost povolení výjimky pro jiné případy bude nutné projednat s Evropskou komisí. Na potřebných legislativních změnách a regulacích ministerstva aktuálně pracují. Zařazením jelena na unijní seznam začal platit požadavek na zajištění monitoringu, faktickou regulaci druhu ve volné přírodě i další evropská nařízení.
Cílem změn je omezit šíření jelena siky. Zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství proto projednávali úpravu české legislativy v návaznosti na nové unijní požadavky. Výsledkem je zachování jelena siky mezi druhy zvěře podle zákona o myslivosti. Tím bude umožněna jeho regulace myslivci, přičemž bude nutná novelizace příslušných právních předpisů. Oba resorty se shodly na důležitosti zapojení myslivců do regulace jelena siky a také na potřebě zvýšení úsilí a motivace v této oblasti.
Historie a rozšíření jelena siky v ČR
Jelen sika byl do Evropy i na území dnešní ČR dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Pochází z oblasti Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a východního Ruska. Na přelomu 19. a 20. století byl dovezen do Čech a chován v oborách na Plzeňsku a ve Středočeském kraji. Po druhé světové válce se rozšířil do volné přírody, k jeho většímu rozšíření došlo v 60. letech 20. století. Jedna z největších evropských populací jelenů sika se dnes nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách.
Čtěte také: Co potřebujete vědět o STK po úpravě střechy
Populační dynamika a škody
V uplynulém mysliveckém roce dosáhl podle Českého statistického úřadu počet odstřelem ulovených jelenů siky 22 450 kusů. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů siky zvýšil z 3 835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018. Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší. Podle aktuálních mysliveckých dat jejich stav téměř osmkrát převyšuje maximální možný počet daný zákonem o myslivosti. Tristní stav mohou nyní napravit poslanci a poslankyně. Vládní návrh novely zákona o myslivosti, který na konci března prošel 1. čtením v poslanecké sněmovně, však neodpovídá potřebám dnešní krajiny.
Současně s nárůstem početnosti populace jelena siky dochází také k navýšení potravního tlaku na lesní ekosystémy a k nárůstu škod, omezení možnosti přirozené obnovy lesních dřevin a podobně. Jelen sika má řadu výhodných vlastností - je to skromné zvíře, má vynikající reprodukční schopnosti a je velice rezistentní vůči parazitům. Má úžasné adaptační schopnosti. Živí se úplně tím samým, co jelen evropský, s tím, že dokáže navíc prosperovat na chudší nabídce. To vše přispívá k jeho rychlé expanzi a schopnosti přežít v proměnlivém prostředí, kde úspěšně ekologicky konkuruje místním druhům.
Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech.
Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem.
Jako vhodný příklad změn v populační dynamice mohou sloužit japonské ostrovy. Po roce 1970 se geografický areál sičí zvěře během následujících 25 let rozšířil přibližně o 170 % a jelen sika v expanzi pokračoval. Po roce 2000 již byla japonská samospráva nucena přistoupit k regulaci jelena siky z důvodu extrémních škod na zemědělských plodinách a lesních porostech. Obdobná situace je dokumentována pro Britské ostrovy. Zde postupně dochází k nárůstu populace sičí zvěře. Na území dnešní Spolkové republiky Německo byl jelen sika introdukován již v roce 1836 a v současné době se zde nachází celkem pět geograficky oddělených subpopulací. Počty sičí zvěře se v těchto lokalitách pohybují v řádech stovek jedinců. I zde je však patrný jednoznačný nárůst populace.
Čtěte také: Podhledová Řešení Knauf pro Akustiku
| Rok | Počet ulovených jedinců | Nárůst oproti roku 2013 (%) |
|---|---|---|
| 2013 | 1360 | - |
| 2018 | 2429 | ~79% |
Odlišný příběh přístupu k „hospodaření“ s jelenem sikou, zejména z pohledu jeho invazního potenciálu, je pak možné demonstrovat na porovnání vývoje populace v České republice a v Polsku. Jelen sika byl do obou těchto zemí introdukován na konci 19. století v počtech 7 jedinců v Polsku a 4 jedinců v České republice. Obě země mají obdobné podmínky prostředí, a proto by bylo možné očekávat porovnatelnou situaci dalšího vývoje. Zatímco v České republice se v posledních letech loví více než 20 000 jedinců jelena siky (v mysliveckém roce 2023 se jednalo o dosavadní rekordní hodnotu 22 837 ks), v Polsku výše lovu kolísá kolem hodnoty 200 jedinců.
Hybridizace s jelenem evropským
Hlavním a oficiálním důvodem návrhu na zahrnutí siky do Seznamu je hybridizace s původním jelenem evropským. Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský. Kříženec se dá relativně snadno poznat jen v první generaci. Ale jakmile se začne zpětně křížit s kterýmkoliv z obou výchozích druhů, může být velmi těžké ho vůbec rozeznat. Zjistilo se, že ke křížení dochází celkem běžně. Kříženci v první generaci nevypadají tak, jak bychom intuitivně čekali. Maternální efekt způsobuje, že i když máte stejnou genetickou výbavu, tak záleží na matce, jaká bude velikost potomka. Pokud je matkou křížence laň jelena evropského, kolouch bude mnohem větší než průměr mezi oběma druhy. Heterózní efekt způsobuje, že když křížíte co nejvíce geneticky vzdálené linie, tak první generace je větší než obě výchozí linie. Čím nižší je dědivost nějakého znaku, tím větší je heterózní efekt. Co do velikosti nejsou kříženci tak snadno rozeznatelní. Existuje však řada dalších znaků křížení, například skvrnitost, protože sika je skvrnitá, jelen evropský nikoli. Pak zbarvení hlezenní žlázy, u sik bílá, u jelena evropského hnědavá.
Mnoho lidí nevěřilo, že může dojít ke křížení tak velikostně odlišných druhů. V Irsku asi po patnácti letech od introdukce popsali, že došlo ke křížení, ale nevyvodili z toho žádná opatření. Na serveru myslivost.cz dělali anketu, podle níž si jen 8 % myslivců přálo vyhubení jelena siky v ČR. Od 70. let, kdy sika začala pronikat do naší přírody, to byl druh, který nebyl v plánu mysliveckého hospodaření. Obecná strategie myslivců byla šeptat si: „Máme tady siku, nikomu to neříkej! Budeme mít co střílet! Přežívá tu strategie mlčet, až se siky pomnoží do té míry, že už nepůjdou vyhubit a budou muset být zařazeny do plánu lovu.“
Diskuse a veřejné názory
K návrhu Evropské komise na zařazení jelena siky na seznam invazních druhů se vyjádřila řada subjektů prostřednictvím zpětné vazby. Některé z nich zahrnují:
- Erik Zwikirsch (Německo): Vítá úsilí EU o regulaci invazních nepůvodních druhů.
- Zemský myslivecký svaz Šlesvicko-Holštýnsko z. s. (Německo): Uvádí, že jelen sika se v zemi vyskytuje v oblasti severně od Kielského kanálu a východně od dálnice č. 7, kde se snaží zamezit hybridizaci oddělením areálů výskytu.
- Německý myslivecký svaz z. s. (Německo): Zmínil opatření na omezení rizika hybridizace (usmrcování hybridů, plánování lovu, zamezení nových lokalit výskytu siky).
- Německý svaz obor z. s. (Německo): Popisuje situaci některých poddruhů jelena siky, z nichž mnohé jsou již vyhubeny nebo ohroženy.
- Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA): Nepodporuje zařazení jelena siky na Seznam, nesouhlasí s výsledky hodnocení rizik a navrhuje diferencovaný management na úrovni členských států. Zastává názor, že zařazení do Seznamu nebude představovat smysluplné opatření proti hybridizaci.
- Národní asociace regionálních rad pro zvěř Irsko (NARGC): Zastává názor, že jelen sika se v Irsku již naturalizoval a má být vnímán jako cenný přírodní zdroj potravy a přínos pro biodiverzitu. Navrhuje spíše plán managementu populace.
- DOF BirdLife - Dansk Ornitologisk Forening (Dánsko): Důrazně podporuje zařazení jelena siky na Seznam, jelikož se na území Dánska šíří a ohrožuje jelena evropského, s nímž se může křížit.
V roce 2005 už tomu 15 % věřilo. V 80. a 90. letech tomu naprostá většina nevěřila. Stoupá procento těch, kteří tomu věří. Což bychom mohli označit za příznivý vývoj. Jenže jedna věc je, čemu věří, druhá, co dělají, a třetí, co vůbec můžou dělat. Naše myslivost trpí nedostatkem vzdělanosti ve smyslu přenosu vědeckých poznatků do praxe. Myslivcům můžete nařídit, co chcete, ale když to nebudou chtít ze svého vlastního přesvědčení dělat, tak to dělat nebudou. A vy s tím nehnete. Myslivec musí být přesvědčen. A aby mohl být přesvědčen, musíte ho vzdělat.
Čtěte také: Jak hlídače izolačního stavu zvyšují bezpečnost IT sítí
Návrhy na řešení
Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím.
Koalice organizací požaduje ve veřejném zájmu především nastavení rovnováhy mezi početností spárkaté zvěře a krajinou transparentním plánováním lovu spárkaté zvěře v závislosti na způsobených škodách a jeho vykonavatelnost: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování stabilní populace, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře.
Existují dvě možnosti řešení. První, a asi jediná se skutečnou šancí na úspěch, je vyhlášení genocidy sik. Možnost lovit 366 dní v roce, 24 hodin denně, stylem, že vystrčí hlavu a bude střelen. A pokud by se takhle postupovalo dvacet let, tak jich tady snad moc nezbude. Těch dvacet let je minimum. Aby se vůbec nějaké zásahy mohly dělat, musejí se dělat celoplošně. Na to dnes není postavený systém řízení myslivosti. Druhou možností je vymezení jelení oblasti sika v lokalitách, kde jeleni sika jsou a není tam nic jiného. V takové oblasti by platila určitá pravidla, a kdykoli sika vystrčí hlavu jinam, tak by byl bez pardonu loven. To by mohlo být politicky únosné.
Doba lovu
Doba lovu zvěře jelena siky v ČR zcela nekoresponduje s životním cyklem této zvěře, zejména zvěře samičí a mladé. Současná úprava umožňuje lov, bez rozdílu věku a pohlaví, od 1. srpna, což znamená v době, kdy laně jsou ještě v plné laktaci a kolouši jsou závislí na přísunu mateřského mléka. Při odlovu koloucha dojde u laně k zatvrdnutí vemínka, zánětům a možnému úhynu s dlouhým trápením, a při odstřelu laně je trápen kolouch podvýživou a stresem, a pokud neuhyne, je odsouzen stát se jen slabým kusem zvěře. Navrhuje se posunout počátek doby lovu od 1. září a ukončení doby lovu podle pohlaví. U zvěře samičí a zvěře mladé do 1. roku věku ponechat termín do 15. ledna. U jelena, vzhledem k tomu, že shazuje paroží výrazně později než jelen evropský, a je tedy nedůvodné ponechat stejné ukončení doby lovu, posunout dobu lovu do 15. února.
tags: #snizeni #stavu #jelena #sika #informace