Do kol u aut už nedáváme duše dlouhé roky. Přijde tato doba i do cyklistiky? Bezdušové systémy jsou moderním řešením pro cyklisty, kteří hledají vyšší odolnost proti defektům, snížený valivý odpor a lepší jízdní vlastnosti. Bezdušové systémy jsou stále populárnější díky svým výhodám, jako je schopnost automaticky utěsnit menší defekty, snížení hmotnosti a lepší přilnavost díky nižšímu tlaku v pneumatikách.
Proč přejít na bezdušový systém?
Nejčastějším omylem rozšířeným kolem bezduší je, že jejich výhoda je pouze úspora hmotnosti. Také jste slyšeli, že duše zahazují pouze závodníci, protože jim jde o každý gram váhy? To ale není pravda - úspora hmotnosti je sice super, ale rozhodně není nijak přelomová. Těch necelých 400 gramů není ani tolik, kolik má váš bidon s vodou. Hlavní výhoda, kvůli které se nikdo od bezdušového řešení zpět ke klasickému nevrátí, je zvýšení pohodlí při jízdě v terénu. Můžete začít jezdit s nižšími tlaky v pláštích a díky tomu si užít méně drncání a odskakování.
Nejčastěji dochází k proseknutí duše o hranu ráfku při najetí na vyčnívající kámen, obrubník nebo jinou terénní nerovnost. Takovou díru nebo několik děr za sebou už mnohdy ani neopravíte a duše je zralá na vyhození. Bezdušové systémy dokáží tyto menší defekty automaticky zacelit díky tmelu. Dívali jste se někdy na závodníky, kteří projíždějí technicky velmi náročné úseky, divácky oblíbené rock garden? Jak je možné, že zvládnou na takovém povrchu kolo s přehledem ovládat a ještě třeba přidat mocným šlápnutím do pedálů? Tajemství je ve správném nahuštění, respektive nenahuštění plášťů. Když to na horském kole přeženete s vysokým tlakem, kolo jen uskakuje a skoro se s ním nedá jet, s nízkým tlakem toho ale zvládnete překvapivě hodně. Závodníci mají samozřejmě přesně odzkoušené jednotlivé tlaky pro jejich pláště a všichni jezdí na bezdušových systémech.
Bezdušový systém pochází z MTB, ale díky svým benefitům se rychle rozšířil i do disciplín, jako je gravel. A jeho benefity v poslední době oceňuje i stále více silničních jezdců.
Pro koho je bezdušový systém vhodný?
Dříve, než si řekneme výhody a nevýhody bezdušového systému, je důležité se zastavit - pro koho je vůbec vhodný? Bezduše jednoznačně ocení ti cyklisté, kteří jezdí pravidelně. A hodně. Pro správnou funkci bezdušového systému je zapotřebí, abys na kole jezdil minimálně 2-3krát týdně.
Čtěte také: Průvodce výběrem ráfků a plášťů na dětská kola
Co potřebujete pro přechod na bezdušový systém?
Pokud se rozhodneš přejít z duší na bezduše, nejdříve si zjisti, jestli ráfky na tvém kole jsou „tubeless ready“. Označené bývají zkratkami TLR, TR nebo TLE. Patky takových ráfků jsou speciálně přizpůsobené na bezdušový provoz. Drtivá většina dnešních ráfků je takto vybavená přímo z výroby, pokud máte nějaký starší model, stačí pásku vlepit.
Ráfky a páska
Pokud nemá ráfek tubeless pásku, musíš ji na něj přilepit. Jedině tak utěsníš otvory pro nipl, aby přes ně neunikal vzduch. Doporučujeme investovat a na pásce nešetřit. Doporučíme použít pásku, která je “silnější”. Udrží tak spolehlivě i vyšší tlak (gravel/silnice) a bude i odolnější při použití montpák a výměně pláště. Můžeš sice do ráfku nalepit dvě vrstvy slabší pásky (což pro horská kola vzhledem k využíváním nižších tlaků není nutné), ale s jednou vrstvou kvalitní pásky, jsi v suchu. Pokud do toho půjdete, nezapomeňte nechat několik centimetrů na překrytí v místě, kde se páska setká a tohle překrytí ještě dodatečně zalepte, ať pořádně drží.
Ventilky
Stejně jako ráfek - i ventilky musí dobře těsnit. Proto musíš vybrat variantu pro bezdušové použití a podle konkrétního profilu tvého ráfku. Ventilek se dodává zvlášť a má v místě styku s ráfkem těsnění. Při výběru je dobré rovnou vědět, zda budeš jezdit i s vložkami v plášti. V takovém případě musí mít ventilek i „boční výstup“ vzduchu z ventilku.
Pláště
Mít bezdušový ráfek ale nestačí. Musíš mít taky bezdušový plášť. Ten poznáš díky označení „tubeless ready“, případně „tubeless compatible“ anebo zkratkou TR, TLR. Tubeless ready pláště jsou připravené na bezdušový systém a práce s nimi bude nejjednodušší, dají se ale použít i klasické.
Tmel („mlíko“)
Tmel, slangově „mlíko“, hraje klíčovou roli pro zacelení netěsností, malých defektů a udržení tlaku v pláštích. V závislosti na tom, kolik najezdíš a kde jezdíš, se vzhledem k pravidelnému doplňování vyplatí mít tmel neustále v zásobě. Tekuté latexové mléko chrání před defektem a zacelí průpichy až do průměru 3mm. V naší nabídce najdete těsnící tmely pro různé podmínky (např. pro nízké teploty nebo pro vysokotlaké pláště).
Čtěte také: Prozkoumejte geometrii horského kola s Elf On The Shelf
Příklady tmelů:
- NO PUNCTURE HASSLE: Podává skvělý výkon i za nejtvrdších závodních podmínek.
- Caffélatex: Preventivní tmel proti propíchnutí pneumatik. Latexový tmel, který rychle a kvalitně utěsní defekty až do velikosti 6mm.
Jak na instalaci bezdušového systému?
Je to velmi jednoduché a zvládnete to, stačí si pořídit všechno potřebné, nabízíme kompletní sadu, se kterou je celá operace rychlá a efektivní.
- Příprava ráfků: Pokud tvůj ráfek není z výroby připravený na bezdušový provoz, je potřeba dostatečně širokou páskou (ideálně o 2 mm širší, než je šířka ráfku) zalepit díry pro niple.
- Montáž ventilku: Do nalepené pásky v místě ventilku udělej kulatý otvor a namontuj ventilek. Dej si pozor, abys ho neutahoval příliš silně. U hliníkových ráfků to tolik nevadí, ale u karbonových riskuješ jejich prasknutí.
- Nasazení pláště: Nyní nasaďte na ráfek pláště. Zatímco jeden okraj pneu (patka) bude už uvnitř ráfku, druhý okraj musí být ještě volný, abys do něj mohl nalít mlíko. Při práci s montpákami dejte pozor, abyste si neodlepili pásku v ráfku, přes kterou by vám následně utíkal vzduch. Vždy začínejte u ventilku, aby se kolem něj správně usadily patky.
- Aplikace tmelu: Do pláště nalij doporučené množství tmele, které vždy výrobce uvádí na lahvičce (množství se odvíjí jak od velikosti plášťů, tak od jejich šířky). Nejlepší je vymontovat vnitřní část ventilku a využít úzké hrdlo lahvičky. Pokud máte tmel v jiné nádobě, použijte stříkačku. Lepkavý tmel se vám nevylije a nebudete se muset starat o jeho umývání. Následně pomalu nasaď zbytek pláště do ráfku tak, aby se tmel postupně dostal do všech částí.
- Nafouknutí pláště: Jakmile plášť sedne, nafoukněte ho. Nejlépe to jde kompresorem, zvládnete to i dílenskou pumpou. Kompresorem nebo silnou nožní pumpou usaď pneumatiky na ráfky. Vzduch pumpuj až do stavu, dokud neuslyšíš několik „prasknutí“. V případě, že nejsou patky všude rovnoměrně usazené, plášť vyfoukni a postup opakuj, dokud se patky nesrovnají.
- Rozprostření tmelu: Jakmile se plášť nafoukne, zkontrolujte po jeho obvodu, jestli jsou patky správně zaskočené. Tmel se musí pořádně rozprostřít po celém plášti. Jak na to? Někteří cyklisté tančí s nově nazutými plášti rituální tance a snaží se kola náležitě protřepávat, nejjednodušší je prostě vyrazit na pořádnou vyjížďku. Jednoznačně doporučujeme přibrat kapesní pumpu, protože přes dosud nezalepené malé díry může unikat vzduch. Pokud plášť drží tlak a nedochází k úniku vzduchu, celým kolem doporučujeme postupně poklepat, nebo ho roztočit.
Údržba bezdušového systému a doporučené tlaky
Při prvním nafouknutí tlak určitě přeženete, protože je potřeba, aby patky pláště opravdu pevně zaskočily do hran ráfků. Pak už ale jen budete upouštět. Pokud máte rádi čísla a nespokojíte se jen s pocitem, který z kola máte, doporučujeme pumpu s kvalitním manometrem nebo samostatný měřič tlaku. Jednoznačnou hodnotu tlaku rozhodně určit nemůžeme, záleží na druhu plášťů, vaší hmotnosti, druhu povrchu a dalších faktorech. Ber na vědomí, že přestože bezdušový systém umožňuje ježdění na nižších tlacích, měl bys v pláštích udržovat takový tlak, jaký je na jejich bočnicích doporučeno. V opačném případě riskuješ zhoršení vlastností plášťů (včetně výdrže).
Po prvním nasazení bezduší se může v prvních dnech stát, že bude potřeba pláště častěji dofouknout. Pravidelně kontrolujte stav těsnícího tmelu a doplňujte jej podle doporučení výrobce.
TIP: Máš kolo teprve chvíli? Při jízdě bez větších defektů doporučujeme mít stanovenou frekvenci údržby bezdušového systému a doplňování tmele na 3-4 měsíce. Toto rozmezí je zároveň závislé na typu tmele, intenzitě používání a podmínkách, ve kterých je kolo uskladněné. Pokud pláště dostávají pořádně zabrat, frekvence se může snížit i na polovinu. Zároveň ber v potaz, že se nejedná pouze o doplňování nového, ale i vyčištění původního tmele. Bez ohledu na to, jak často jezdíš, začne tmel po nalití do pláště vždy vinou vlhkosti, tlaku a teploty pomalu „degradovat“ a pomalu ztrácí svou „čerstvost“. Po půl roce tak bude v plášti buď vyschlý, zvodnatělý nebo jinak nepoužitelný tmel. A žádný defekt ti nezalepí. Proto je potřeba tmel měnit a ne dolévat.
TIP: Zazimuj své kolo správně. V případě, že na plášti nenajdeš výrazné poškození, vyfoukni ho a vyndej. Vyčisti tmel a zkontroluj nalepení pásky a dotažení ventilku. Ráfek s pláštěm vysuš a vlij do něj dostatečné množství nového tmele. Plášť usaď a nafoukej.
Čtěte také: Vše o tmelení dřevěných podlah
Alternativní řešení
Přišel vám návod složitý a stále jste k bezdušovému systému skeptičtí? V tom případě vyzkoušejte ultralehké duše značky Tubolito. Jsou o více než polovinu lehčí než klasické duše a jejich speciální materiál také lépe vzdoruje propíchnutí a procvaknutí. Perfektní nouzová záloha - rychle opravuje defekt vstříknutím latexové pěny a zároveň plášť nafukuje. Stačí nasadit na ventilek a stisknout. Jednoduchá aplikace pomocí injekční stříkačky pro bezdušové pláště nebo duše.
tags: #sp #kolo #bezdusove #tmely #kompletní #průvodce