Vlhké zdivo objektu představuje častý problém pro majitele nemovitostí a může být způsobeno různými příčinami, kdy může hrát roli jeden či hned několik faktorů. Tím nejčastějším je působení zemní vzlínající vlhkosti, kondenzace vzdušní vlhkosti, a rovněž vliv povrchové vody.
Důsledky vlhkosti a solí ve zdivu
Zemní vlhkost s sebou přináší minerální soli, které následně ucpávají vzduchové póry omítek a znemožňují tak přirozenému odpařování vlhkosti. Voda s objemem rozpuštěných agresivních solí proniká nedostatečnou izolací do zdiva, kde v důsledku účinků kapilárních sil vzlíná směrem vzhůru k povrchu zdiva a do omítek, kde se odpařuje. Rozpuštěné soli v omítce krystalizují, zaplňují póry a vytvářejí solné výkvěty. Krystalické tlaky spolu s účinky mrazu vlhké zdivo narušují. V takto postižených částech stavby, zvláště ve sklepních prostorách a v soklových partiích, jsou na omítkách patrné vlhké mapy se solnými výkvěty, na některých místech i mechanicky poškozená a od podkladu odpadávající omítka.
Vlhkost a soli, které narušují stavbu, způsobují při dlouhodobém působení odlupování nátěrů, opadávání omítek, podporují tvorbu plísní, řas a hub, zhoršují tepelný odpor zdiva, zvyšují hmotnost stavby a zhoršují vnitřní klima. V extrémních případech může zavlhčení objektu vést až k nevratnému poškození nosného zdiva. Dojde-li k narušení zdiva a povrchu omítek například vlhkostí, rozhodně se majiteli objektu nevyplatí stávající situaci řešit různými typy obložení v interiéru (dřevo, plasty či neprodyšný sádrokarton).
Co jsou sanační omítky a jak fungují
Sanační omítky jsou řešením pro odstranění vlhkosti ze zdiva. Sanační omítka je speciální druh omítky, která musí splňovat celou řadu vlastností. Hlavním cílem sanačních omítek je vytvářet příznivé podmínky pro vysychání zdiva, ukládání škodlivých solí a tím z estetického hlediska působí jako suchá omítka. Funkce sanační omítky je založena na vysoké otevřené pórovitosti, která zajišťuje velmi nízký difúzní odpor sanační omítky proti pronikání vodní páry. Sanační omítka také umožňuje zdivu „dýchat“, vodní páru propustit směrem ven a vlhkost odpařit.
Sanační omítka musí být vodoodpudivá a prodyšná pro vodní páry, což znamená, že nesmí vlhkost uzavírat ve zdivu, ale účinně ji odvádět ve formě vodní páry do prostoru. Používá se proto na vlhké zdivo, k odvádění vlhkosti z vnitřku zdiva. Vyznačuje se nízkou nasákavostí, vysokou paropropustností a porézností. Zároveň zabraňuje rozpuštěným solím z vlhkého zdiva vytvářet na povrchu nevzhledné mapy. Krystalky solí, přítomné ve zdivu, se postupně ukládají v porézním systému sanační omítky, aniž by narušily její strukturu. Vlhkosti ze zdiva je umožněno vniknout do sanační omítky do hloubky pouze několika milimetrů. Tato přijatá vlhkost, příp. roztok solí, se vypaří uvnitř omítky. Vykrystalizované soli se ukládají v pórovité struktuře omítky, čímž zůstává povrch omítky suchý a bez výkvětů. Krystalizační zóna se vytváří v omítce a chrání zdivo před dalším negativním působením vlhkosti a solí.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Na rozdíl od běžných omítek je u sanačních omítek významně snížen kapilární transport vlhkosti ze zdiva ve srovnání s procesem difúze vodní páry. Kapilární transport doprovázený transportem solí (roztokem) je tedy významně snížen, tudíž vlhkost na povrch může prostupovat jen ve formě vodní páry. Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo. K hlavním přednostem sanačních omítek patří obecně to, že mají dlouhou životnost a dokonale umožňují zdivu odpařovat vlhkost. Sanační omítky jsou na tyto vlivy připraveny a umí se s nimi efektivně vypořádat.
Sanační omítka jako součást komplexního řešení
Sanační omítka sama o sobě vlhkost nevyřeší, ačkoli na vlhkém zdivu vydrží o něco déle než běžná omítka, příčinu vlhkosti ale neodstraní. Sanační omítky jsou však velmi nápomocné v situaci, kdy už byl zdroj vlhkosti odstraněn nebo byla provedena celková hydroizolace vlhké stavby. I směrnice WTA konstatuje, že sanační omítkový systém vlhkost ze zdiva neodstraní, pouze zajistí suchý povrch omítky. Omítka díky svým difuzním vlastnostem vytvoří ve zdivu určitý rovnovážný vlhkostní stav a zabrání vlhkosti vzlínat výše, jak by se stalo v případě neprodyšných vrstev.
To znamená, že je nutné provést opatření proti příčinám vlhkostních poruch, tedy ve většině případů provést izolace zdiva různými metodami, vhodnými pro danou stavbu. Sanační omítky jsou obecně až druhým krokem celkové sanace vlhkosti objektu. Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody (např. chemická injektáž zdiva, mechanické izolace zdiva - podřezání, narážení nerezových plechů, svislé izolace, drenáže atd.), které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu. Sanační systém nemůže odolat zatékání vlhkosti z rubu zdiva nebo masivnímu vzlínání vlhkosti. V těchto případech je nutné doplnit svislé a vodorovné izolace. Problémy nastávají také u fasád ve styku omítky s terénem, kde srážková voda nebo tající sníh dokážou velmi rychle vyplnit pórový systém vodou. Samotná hydrofobizace povrchu obvykle nestačí. Řešením je utěsnění zdiva pod omítkou minerální izolační stěrkou nebo provedení odolnější soklové omítky.
Skladba a typy sanačních omítek
Sanační omítkový systém je tvořen několika vrstvami omítek, které plní specifickou funkci. Vlastnosti omítek odpovídají požadavkům, které jsou na jednotlivé vrstvy systému kladeny. Sanační omítkové systémy se dělí na jednovrstvé nebo dvouvrstvé systémy:
- Jednovrstvé sanační omítky se nanášejí výhradně na zdivo relativně homogenní, s nízkým stupněm zasolení. Skládají se zpravidla z podhozu a vrstvy sanační omítky minimální tloušťky 20 mm.
- Dvouvrstvé sanační omítky se používají na nehomogenní, značně poškozené zdivo a při vyšším stupni zasolení. Skládají se opět z podhozu, z porézní podkladní omítky pro jímání solí a vlastní sanační omítky. Podkladní omítka má mít minimální tloušťku 10 mm. Po zdrsnění se na ni nanáší vrstva sanační omítky min. tloušťky 15 mm.
Minimální celková tloušťka souvrství, tj. sanační podhoz + sanační omítka, je tedy cca 20-25 mm. V případě silně zasolených zdí je však žádoucí, aby celková tloušťka sanačního omítkového systému byla i vyšší. Omítkový systém je založen na možnosti vytvářet souvrství omítek specifických vlastností podle aktuálního stavu zdiva. Kritérium stupně zasolení pro návrh skladby omítek je vhodné konzultovat přímo s dodavateli hmot.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Mezi specifické systémy patří: Sanační omítkový systém WTA, který je složen z několika omítek splňujících požadavky směrnice WTA 2-9-04/D. Skladba omítek pak odpovídá konkrétním podmínkám zjištěným průzkumem objektu a laboratorním rozborem vzorků zdiva a omítek. Rozhodující je stupeň zavlhnutí zdiva a množství a druh rozpuštěných solí.
Existuje také odvlhčovací systém (např. Cemix SUPERSAN), tvořený jedinou omítkou, která se vyznačuje speciální strukturou pórů, čímž umožňuje enormní odvod vodních par z vlhkého zdiva. Proces vysušování je rychlejší a omítka se dá aplikovat i na zcela nevysušené zdivo.
Multifunkční sanační omítka, jako je RealSan Baurex Nanosan, je speciální sanační omítka s vysokými tepelně-izolačními vlastnostmi. Je vhodná pro použití jako podkladová omítka i jako finální povrchová úprava především při rekonstrukci a restaurování památkových a historických objektů. Sanační omítky nanášíme pouze na zdivo, zatížené solemi a vlhkostí. Ostatní plochy zdiva omítáme tradičními omítkami nebo ponecháme omítku původní.
Požadavky a standardy pro sanační omítky (WTA)
Vlastnosti sanačních omítek určuje směrnice WTA 2-9-04, která je přesně specifikuje. Nejpodrobnější specifikaci vlastností a aplikací tohoto typu omítek poskytují směrnice zpracovávané v rámci společnosti WTA (Vědecko-technická společnost pro údržbu budov a památkovou péči v SRN). První vydání směrnice z roku 1985 bylo na základě dalšího vývoje novelizováno a v roce 1999 doplněno dodatkem. Český překlad směrnice byl u nás vydán společností WTA CZ v roce 2000. Tento relativně nový typ omítek je již akceptován i v rámci evropské normalizace a je také jako typ omítky uveden v normě EN 998-1 Specifikace malt pro zdivo - část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky. Na základě desetiletími prověřených zkušeností můžeme říci, že omítkové systémy, které vyhovují požadavkům směrnice WTA, mají vysokou účinnost a vysoké užitné vlastnosti.
Shrneme-li výše uvedené požadavky, pak omítka, kterou lze označit jako sanační, je charakteristická vysokým obsahem pórů ve struktuře, tj. oněch známých 25 % objemu čerstvé malty. Ovšem z hlediska funkce omítek nelze opomíjet další požadavky, které jsou v konečném důsledku ještě podstatnější. Jsou to dostatečný objem celkové otevřené pórovitosti a kapilární nasákavost. Sladění otevřené pórovitosti a kapilární nasákavosti tvoří fundament funkčnosti omítkových systémů dle WTA.
Čtěte také: Jak realizovat extenzivní zelenou střechu
Omezení kapilární nasákavosti u sanační omítky zajišťuje, že voda v kapalné podobě nepronikne otevřeným pórovým systémem na povrch omítky, nevyplavuje soli a nevytváří výkvěty. Naopak, dostatečně vysoká hodnota kapilární nasákavosti u podkladní omítky umožní poměrně rychlý průnik kapalné vody spolu s transportovanými solemi ven ze zdiva do omítky. Další důležitý požadavek směrnice WTA vyplývá z potřeby rychlého vytvrzení a získání dostatečné pevnosti při velmi vysoké pórovitosti (> 40 % objemu). Předpokládá se, že pojivo sanačních omítek je pouze hydraulické (cement, hydraulické vápno).
Tabulka: Požadavky na sanační omítky dle směrnice WTA
| Vlastnost | Podkladní sanační omítka | Jádrová (sanační) omítka |
|---|---|---|
| Objem vzduchových pórů (čerstvá malta) | - | ≥ 25 % objemu |
| Celková otevřená pórovitost | - | > 40 % objemu |
| Kapilární nasákavost | Dostatečně vysoká (pro transport solí) | Významně snížená (zabrání výkvětům) |
| Difúzní odpor pro vodní páru | Nízký | Velmi nízký |
| Pojivo | Hydraulické | Hydraulické (cement, hydraulické vápno) |
| Odolnost proti solím | Ano (akumulace) | Ano (ukládání, ochrana) |
Příprava podkladu a aplikace sanačních omítek
Jedním z nejdůležitějších kroků pro zajištění dobré funkce a životnosti sanační omítky je příprava podkladu. Před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky. Měli bychom k sanaci vlhkého zdiva přistupovat komplexně a zajistit, aby se do zdiva již vlhkost nedostávala.
Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva. Jako první určíme výšku oklepání vlhkostí zasažených původních omítek. Ta se určí tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují. Příklad: vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm. Narušené zdicí prvky se vymění a spáry se vyškrabou do hloubky min. 20 mm. Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5 - 2 cm většinu těchto solí odstraníme. V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva. Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy.
Jednotlivé vrstvy sanačního omítkového systému
Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek. Jejich správná skladba a aplikace je klíčová pro dosažení požadovaného efektu.
Antisanitrační přednástřik
U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem.
Sanační podhoz (Špric)
Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50% plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm. Sanační podhoz nesmí být aplikován do spár mezi cihlami, pokud projekt sanace vlhkého zdiva neuvádí jinak. Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2 - 3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu.
Podkladní sanační omítka (Vyrovnávací vrstva)
Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím a být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva. Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu. Vrstva podkladní omítky může být cíleně navržena jako akumulační pro ukládání solí a posunutí odpařovací zóny zejména u velmi zasoleného zdiva.
Sanační jádrová omítka
Po vyzrání podkladu, případně sanačního podhozu, pokud je zdivo rovné, nebo pokud je obsah škodlivých solí nízký, můžeme přistoupit k aplikaci sanační jádrové omítky. Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádro zredukovat na 1,5 cm. Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch. Příkladem je Profisan hrubý (Značení: OS 401), speciální jádrová sanační odvlhčovací omítka určená pro ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí.
Sanační štuk (Vrchní vrstva)
Případně můžeme ještě jako poslední fázi aplikovat sanační štuk. Nedílnou součástí systému sanačních omítek je konečná povrchová úprava, která má zejména vyhovující difuzní parametry. Tuto vrstvu obvykle tvoří vrstva štukové malty opatřené nátěrem. Profisan jemný (Značení: OS 402) je speciální štuková sanační vrchní omítka určená pro ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí.
Finální povrchová úprava
Jako finální úpravu je nutno použít zásadně vrstvu s nízkým difuzním odporem vůči prostupu vodní páry, která neznehodnotí funkci celého omítkového systému. Pro ekvivalentní tloušťku vzduchu povrchové úpravy sanační omítky směrnice WTA požaduje, aby hodnota Sd < 0,2 m. Těmto parametrům obvykle vyhovují nátěrové systémy na bázi vápenné, silikátové či silikonové. Akrylátové nátěry jsou méně vhodné. Jako zajímavou úpravu je možno v určitých případech použít i tenkovrstvé minerální omítky. Pro fasády platí, že vodoodpudivost povrchové úpravy a její propustnost pro vodní páru musí mít hodnoty minimálně stejné jako sanační omítka. Jako fasádní nátěry jsou vhodné modifikované minerální barvy silikátové (popř. i vápenné) a také silikonové barvy. Nevhodné jsou parotěsné disperzní nátěry s organickými pojivy. Závěrečnou výmalbu doporučujeme provádět buď vápennými, nebo silikátovými barvami s velmi nízkým koeficientem prostupu vodní páry (určuje paroprodyšnost pro vodní páru).
Příprava a míchání sanačních omítek
Pro sanační omítku používejte hydraulický materiál jako je portlandský cement nebo hydraulické vápno. Pro zvýšení pórovitosti omítky se do směsi dále přidává lehčené plnivo, například pemza nebo perlit a další nezbytné přísady, upravující zpracovatelnost omítky, přilnavost a napěňující složky.
Předností suchých maltových směsí vyráběných průmyslově je standardní složení suroviny, které garantuje výrobce. Jejich zpracování tedy méně ovlivní nedbalost pracovníků na stavbách a jejich finální vlastnosti jsou zaručeny s vysokou pravděpodobností. Průmyslová výroba suché směsi také umožňuje, že součástí plniva je vysoce pórovité kamenivo s otevřenou pórovitostí, jako je perlit nebo pemza. Tím je výrazně zvýšena konečná pórovitost a kapacita omítky pro ukládání solí. Sanační omítkový systém od firmy KM Beta vykazuje vysokou kvalitu a spolehlivost. Použitím sanačních omítek Profisan z řady Profimix lze zabránit dalšímu vzlínání vlhkosti a postupné degeneraci zdiva. Portfolio výrobků PROFIMIX obsahuje materiály v celé zrnitostní křivce (nejjemnější do 0,4 mm zrna, nejhrubší do 4 mm zrna) s různými typy pojiv a přísad. Všechny výrobky PROFIMIX jsou vyrobeny s využitím prvotřídních surovin, především z vysoce kvalitního křemičitého písku z vlastní pískovny v lokalitě zvané „Moravská Sahara“. Tzv. váté písky z této oblasti jsou specifické svým kulatým zrnem, které především omítkám PROFIMIX dodávají jedinečnou kvalitu. Materiály PROFIMIX splňují přísné evropské normy.
Samozřejmě lze sanační omítku namíchat z jednotlivých komponent přímo na stavbě, tato směs se ale dle směrnice WTA 2-9-04 za sanační omítky nepokládá. Sanační omítky vyráběné pomocí přísad na stavbě se vyrábějí z běžných pojiv, plniva a přísady, která se do směsi přidává při míchání malty. Nevýhodou této technologie přípravy sanační omítky je vysoká pravděpodobnost ovlivnění výsledného produktu lidským faktorem. Při výrobě malty na stavbě je také obtížné přidávat do směsi pórovité kamenivo. Malta zhotovená pouze z hutného kameniva nemůže docílit srovnatelné pórovitosti s maltou s kamenivem pórovitým.
Nejjednodušším a nejrychlejším způsobem je použití hotové omítkové směsi, která již obsahuje kompletní složení a zajišťuje spolehlivý výsledek. Sanační omítkové směsi jsou už hotové namíchané kompletní omítky, do kterých přidáte jen vodu a rozmícháte elektrickým míchadlem. Sanační přísady, jak už sám název napovídá, jsou většinou kapalné případně i práškové přípravky, které se přidávají do běžných omítkových směsí, ať už hotových koupených omítkových směsí nebo namíchaných na stavbě. Jedná se v podstatě o koncentráty, obsahující směs provzdušňujících, hydrofobizačních a zpevňujících přísad, určených pro snadnou přípravu sanační malty. Varianta vlastního namíchání sanační omítky se speciálními přísadami pro sanační maltu je bezesporu ekonomicky výhodnější než nákup hotových směsí pro sanační omítky, ovšem je zapotřebí dodržet předepsaný postup přípravy.
Příprava sanační omítky z hotových směsí není náročná. Dle návodu obvykle postačí smíchání s vodou v daném poměru. Pokud použijete pro přípravu sanační omítky sanační přísady, potom je vždy nutné postupovat dle návodu té které konkrétní přísady. Dávkování je určeno dle obsahu a účinnosti aktivní látky v přísadě. Počítá se buďto v procentech na hmotnost pojiva - například cementu nebo v jednotkách litrů na pytel cementu. Pojivem vhodným pro kombinaci se sanační omítkou je nejčastěji cement nebo i hydraulické vápno. Většina těchto přísad ale vápno ve směsi nahrazuje, přidává se tedy už jen písek, cement a voda. Některé přísady mají ztekucovací účinek, takže zčásti nahrazují ve směsi vodu.
U všech směsí je vždy velmi důležitá doba míchání, která by měla být zhruba 15 až 20 minut, aby došlo k aktivaci a „našlehání“ provzdušňovacích složek. Během míchání se totiž vytváří ve směsi množství velmi jemných vzduchových bublinek, které zajišťují dobrou zpracovatelnost a zároveň díky tomu malta nabývá na svém objemu až o cca 30 %. Sanační omítka se míchá například elektrickým míchadlem, a to po dobu 15 - 20 minut. Sanační omítku lze míchat i v bubnové míchačce. Při míchání sanační omítky směs nabývá na objemu až o 30 %. Počítejte s tím při dávkování směsi do míchačky. Správně namíchaná sanační omítka musí být vysoce porézní, odlehčená a dobře přilnavá k jakémukoliv povrchu, ať už se jedná o savý cihelný podklad nebo méně savý podklad z betonu či kamene. Sanační omítka nemá tendenci se smršťovat při vysychání, lze ji nanášet i ve větší vrstvě. Po ztvrdnutí je sanační omítka velmi dobře prodyšná pro vodní páru a umožňuje tak vysychání zdiva, aniž by docházelo k vlhnutí omítky.
Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní. Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5°C. Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu. Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu. Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících).
Pokud nemáte dostatečné stavařské zkušenosti nebo zkušeného zedníka po ruce, nepouštějte se do izolace svépomocí. Většina metod svým charakterem svépomocnou realizaci ani neumožňuje. Při sanaci vlhkého zdiva je velmi obtížné zvolit pouze jeden postup řešení, kterým se budeme řídit za všech okolností. Žádná metoda sanace vlhkosti není univerzální, je obvykle nutné provádět kombinace několika z nich. Vždy doporučujeme zvolit systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt a rozhodně spolu nekombinovat různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců.
tags: #skladba #sanacni #omitky #proti #vlhkosti