Nová i rekonstruovaná plochá střecha vyžaduje použití moderních hydroizolačních a termoizolačních materiálů. Vhodná jsou systémová řešení hydroizolace s množstvím doplňků a s bohatým příslušenstvím. Nové materiály nabídnou kombinaci různých vhodných vlastností - stačí jen správně vybrat. Tepelná izolace se často řeší speciálními polystyreny nebo minerální vlnou z anorganických vláken.
Termoizolace plochých střech
Možností, jak izolovat ploché střechy nebo terasy, existuje mnoho. Nejčastěji se používají osvědčené a cenově přijatelné materiály: ploché střechy lze dobře izolovat stabilizovanými pěnovými deskami z polystyrenu nebo minerální vlnou z anorganických vláken. Další možností jsou nenasákavé desky z extrudovaného polystyrenu s uzavřenou buněčnou strukturou, které se vyznačují nadprůměrnou pevností v tlaku.
Hydroizolační materiály pro ploché střechy
Jednou z možností, jak účinně zajistit hydroizolaci nové i rekonstruované střechy je střešní hydroizolační fólie z měkčeného PVC (ALKORPLAN) s PES výztužnou vložkou, která se používá jako mechanicky kotvená jednovrstvá hydroizolace střechy. Kombinovanou s minerální tepelnou izolací ji můžeme využít i do požárně nebezpečného prostoru.
Další možnost je hydroizolace se skleněnou výztužnou vložkou, která se volně klade pod násyp kameniva nebo pod dlaždice. Hydroizolační pás z SBS modifikovaného asfaltu s vložkou z polyesterové rohože (ELASTEK SPECIAL). Polyesterová rohož tvoří nosnou vložku a v podélném směru je vyztužená skleněnými vlákny. Čím vyšší plošná hmotnost, tím vyšší pevnost a tažnost. Existuje také varianta s břidličným ochranným posypem na horním líci (varianta DEKOR) nebo s jemným separačním posypem (MINERAL).
V nabídce najdeme i pásy speciálně určené jako vrchní pás nových hydroizolací střech ze dvou asfaltových pásu, nebo druhy k prodloužení životnosti stávajících asfaltových hydroizolací. Hydroizolační pásy s hrubozrnným břidličným ochranným posypem se využívá jako vrchní pás nových hydroizolací střech ze dvou asfaltových pásů, nebo jako renovační pás k prodloužení životnosti asfaltových hydroizolací - a to i na méně stabilních podkladech. Tento SBS modifikovaný asfaltový pás s vložkou z polyesterové rohože má speciální retardéry hoření a využívá se pro hydroizolaci v požárně nebezpečném prostoru.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Výhody jednovrstvých mechanicky kotvených hydroizolačních systémů
Díky kotvení vyloučíme mokré procesy a díky připevnění přímo do spodních nosných vrstev snížíme počet vrstev střešní skladby. Montáž probíhá rychle a levně, takže se nemusíme obávat dlouhodobého procesu za nepříznivých povětrnostních podmínek.
Hydroizolační asfaltový pás s vložkou ze skleněné tkaniny (Glastek) má nosnou vložku tvořenou skleněnou tkaninou s vynikající pevností. Dekorativní varianta je opatřena ochranným břidličným posypem. S produkty této řady můžeme renovovat asfaltové hydroizolace. V případě výskytu dutin a vlhkosti v původní vrstvě je nutné použít pro renovaci pásy dva.
Izolace teras
Projekt terasy podle přání investora, či architekta může mít mnoho podob: od jednoplášťových, dvouplášťových, až po víceplášťové větrané i nevětrané střechy. Skladba takové střechy může mít klasické pořadí vrstev, ale využívá se inverzní podoba s obráceným pořadím vrstev.
Pojistné hydroizolace při nízkých sklonech střech
Víme, že na stavebním trhu se pohybuje obrovská škála různých typů střešních krytin, které však mají velice rozdílné požadavky z hlediska použití na určitý sklon střechy, tj. mají rozdílný bezpečný sklon dané střešní krytiny. Od 7° sklonu pro falcovaný plech, až po 45° sklon krytiny z rákosí či slámy.
Pokud u běžných skládaných střešních krytin (pálených, betonových, vláknocementových, ...) je potřeba tyto krytiny použít pro nižší sklon střechy, než jaký je stanovený bezpečný sklon (BSS) dané střešní krytiny, je potřeba v závislosti na rozdílu bezpečného a zamýšleného sklonu a v závislosti na "zvýšených požadavcích" střechy pod vrstvou krytiny vytvořit vyšší stupeň a třídu těsnosti použité pojistné hydroizolace. Bohužel oproti obdobným tabulkách v zahraničí (GB, D), v ČR a SR není pro daný stupeň a třídu těsnosti zvolen příslušný slovní termín, čímž ani mnozí odborníci se nedokáží orientovat v tom, zda příslušná pojistná hydroizolace skutečně splňuje požadovanou těsnost.
Čtěte také: Vlastnosti pojistné hydroizolace
Čím větší je rozdíl mezi zamýšleným a bezpečným sklonem a čím více se u střechy vyskytuje množství zvýšených požadavků, tím těsnější systém pojistné hydroizolace je nezbytné pod střešní krytinou vytvořit. Drtivá většina tzvn. nekontaktních (nízkodifúzních) mikroperforovaných nebo antikondenzační fólií (např. Jutafol D, Jutacon, ...) však může být aplikována pouze pro stupeň těsnosti 1. Jakmile je potřeba dosáhnout vyššího stupně těsnosti (2a), už je nezbytné použít buď systém kontaktních fólií při tříplášťové bedněné střechy (např. Jutafol DTB 150) nebo zvolit použití vysocedifúzních membrán (např. Jutadach,...). Pro dosažení stupně těsnosti 2c je navíc nezbytné tyto materiály mezi sebou spojit (slepit), popř. Pokud však chceme vytvořit stupeň těsnosti 3A, již je nezbytné pojistnou hydroizolaci podložit bedněním, avšak zde se již nedají použít běžně na trhu dodávané membrány či fólie.
Pro tuto aplikaci je nezbytné použít speciální vysoce vodotěsné vysoce difúzní membrány s příslušnými spojovacími a těsnícími komponenty tak, abychom i u této skladby mohli konstrukci tvořit jako dvouplášťovou. Většina pojistných hydroizolací je použitelná do sklonu 17°, některé i do 15° a vyjimečně i pro 12° sklon střechy (modře - dovolený sklon, červeně - výjimečně povolený sklon). I proto JUTA a.s. vyvinula nový speciální systém pojistné hydroizolační membrány pod názvem JUTADACH SUPER s příslušnými komponenty. Tj. pro slepení přesahů (tmel Jutadach Mastic Super), napojovacího a opravného komponentu (páska Jutadach SP Super) a těsnící pásky pod kontralatě (Jutadach TPK Super). To je tedy systém JUTADACH SUPER, který umožňuje aplikaci pojistné hydrozolace i pro stupeň a třídu těsnosti 3A a zároveň pro střechu se sklonem min.
V tomto článku se snažím oslovit všechny, jimž leží na srdci funkční šikmé střechy. V posledních letech došlo totiž k několika důležitým změnám v jejich legislativním rámci, o nichž nelze tvrdit, že jsou právě zdařilé. Jedná se především o normu ČSN 73 1901: 2011 a o Pravidla pro navrhování a provádění střech: 2014.
Potřeba pojistné hydroizolace v konstrukcích šikmých střech
Provedení pojistné hydroizolace (PHI) v konstrukcích šikmých střech je stanoveno normami ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov a ČSN 73 1901 Navrhování střech, a to v případech, je-li součástí skladby střechy tepelná izolace a je-li svrchní plášť tvořen skládanou krytinou. Je to proto, že žádná skládaná krytina není těsná proti polétavému sněhu a tlakové vodě. To platí i v případě tzv. bungalovů, kde není klasické podkroví - nosnou konstrukci střechy tvoří sbíjené vazníky a tepelná izolace je uložena v úrovni spodní pásnice vazníků.
Bylo by však přímo fatální přijmout ustanovení norem bez realistického pohledu na problematiku průniku sněhu svrchním střešním pláštěm. Proč? Je to zřejmé z obr. Rizikové faktory podporující průnik sněhu krytinou jsou zejména (obr.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat pojistnou hydroizolaci?
Další důvod podle [2], odkapávání kondenzátu vodní páry, je však relevantní jen v případě plechových krytin, avšak v případě těch nejběžnějších krytin, jako jsou pálené či betonové střešní tašky, se tento jev vymyká běžným zkušenostem. Je to proto, že tyto typy krytin mají sice malou nasákavost, ale dostatečně velkou k pohlcení případného kondenzátu, aniž by mohlo dojít k jeho úkapu.
PHI je podle [2] doplňkové opatření ke zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti střechy, což lze prohlásit i o parotěsné/vzduchotěsné vrstvě.
Poznámka: Nová verze normy ČSN 73 1901 z roku 2011 zavádí pro dosud používanou PHI výraz doplňková hydroizolace (DHI) nebo doplňková hydroizolační vrstva (DHV), zatímco termín pojistná hydroizolace je vyhrazen pro nově zavedenou speciální vrstvu.
Pravidla pro navrhování a provádění střech již v roce 2000 zavedla pojem „zvýšený požadavek kladený na střechu“, což je míra vlivu nejen okolního prostředí, které působí na danou střechu, ale i zvláštnosti samotné střechy. Tvar střechy, její konstrukce a veškeré vnější vlivy dané prostředím ovlivňují spolehlivou funkci dané střechy. Z míry působení těchto okolností se pak generují zvýšené požadavky (ZP).
Těsnost PHI a zvýšené požadavky
Je nepochybné, že počet zvýšených požadavků se musí projevit i v návrhu příslušného doplňkového opatření. V tabulce 1 je definováno šest tříd těsnosti PHI, přičemž nižší třída označuje takovou PHI, která je spolehlivější než ve třídě vyšší.
- fólie synt.
- pásy asfalt.
- pásy asfalt.
Definovat třídy těsnosti podle výše uvedené tabulky samo o sobě nemá žádný smysl.
Poznámka: I když to zní nesmyslně, je to v souladu s novým vydáním Pravidel z roku 2014. V prvním vydání z roku 2000 byly definovány stupně těsnosti PHI, přičemž vyšším nárokům na těsnost PHI odpovídal i vyšší stupeň těsnosti.
Doposud se setkávám v technických podkladech některých výrobců krytin s krajně zjednodušeným a velice zavádějícím formulováním požadavku na provedení PHI, který se odvíjí pouze od toho, zda je či není dodržen bezpečný sklon střechy. To přece zdaleka nestačí! Zvýšené požadavky kladené na střechu se generují z vyšší míry působení dále uvedených vlivů v kombinaci s dalšími faktory, jimiž mohou být např. dlouhé krokve, členitá střecha, vyšší nadmořská výška, vyšší sněhová oblast, zateplená střecha, nechráněná poloha, užívání objektu, blízkost velké vodní plochy, častý výskyt bouřlivých větrů, riziko újmy na zdraví či na majetku vlivem sesuvu sněhu se střechy, hřeben vysoko nad terénem, blízkost vzrostlých porostů, požadavky památkové péče, ale zejména menší sklon, než je bezpečný.
Jako příklad poslouží střechy o stejném sklonu a při délce krokví 7 m a 14 m. Střecha s delšími krokvemi bude odvádět přesně dvojnásobek dešťové vody. Bude-li zároveň zapotřebí z nějakého důvodu namontovat výstupní okno, blízko okapní hrany, bude zároveň třeba řešit jeho napojení na střešní krytinu mnohem pečlivěji než v případě jeho umístění tři řady pod hřebenem, kde skoro žádná voda neteče.
Mezi zvýšené požadavky patří:
- Využívání objektu
- obytné podkroví,
- zvláštnosti provozu (vlhkost, teplota),
- vyšší stupeň zajištění bezpečnosti (např.
- Klima
- nadmořská výška a sněhová oblast,
- nechráněná poloha,
- výskyt bouřlivých větrů,
- lokální mikroklima (např.
Je nasnadě pochopit, že vlivy povětrnosti jsou na člověku nezávislé, byť v širším kontextu by se na toto téma dalo s úspěchem diskutovat (globální oteplování a z toho plynoucí prudké změny počasí bezesporu s lidskou činností souvisí). V našem kontextu to jsou objektivní faktory, které projektant, zhotovitel, výrobce krytiny a uživatel stavby nemohou nijak ovlivnit. Prostě: místo stavby a místní mikroklimatické poměry jsou dané.
V případě příznivých poměrů se může architekt při návrhu zastřešení i rozumně vyřádit. Pakliže však tyto dané poměry příznivé nejsou, je žádoucí se při návrhu střechy značně uskrovnit. Nelze navrhnout složitou střechu s četnými vikýři, věžičkami apod. tam, kde místní klimatické poměry nejsou příznivé.
Je tedy zřejmé, že při velkém počtu zvýšených požadavků nelze pominout i vybudování vodotěsného podstřeší, aniž by sklon střechy byl menší než bezpečný. Příkladem budiž střecha o sklonu 22 °, použitý model střešních tašek má BSS 22 °, avšak součástí zastřešení je úžlabí, v daném případě o sklonu necelých 16 °.
První a druhá třída těsnosti PHI
První a druhá třída těsnosti PHI se jinak nazývá vodotěsná PHI nebo vodotěsné podstřeší. Liší se od sebe pouze tím, že u 2. třídy je možné nespojité provedení PHI v oblasti hřebene a nároží, což je typické pro tříplášťovou střešní konstrukci, zatímco u 1. třídy je tato nespojitost vyloučena, fólie přechází hřeben a nároží bez přerušení, což je možné jen v případě dvouplášťové skladby. Druhá odlišnost se projevuje průběhem hydroizolačních pásů v oblasti kontralatí. Zatímco u 2. třídy těsnost pásy jsou položeny na bednění ještě před montáží kontralatí, u 1. třídy pásy jsou pokládány přes kontralatě. Obě třídy se vyznačují nejvyšší těsností, a tedy jejich návrh reflektuje ty nejméně příznivé podmínky. Součástí PHI je celoplošné bednění, k němuž jsou jednotlivé pásy kotveny např.
V obou třídách je nezbytné utěsnit vzájemné napojení hydroizolačních pásů. U 2. třídy je nezbytné utěsnit i spáru mezi kontralatí a pásem tak, aby bylo vyloučeno zatečení kolem hřebíků. U 1. Schematické znázornění konstrukčního řešení 2. třídy těsnosti je zřejmé z obr.
Je třeba zdůraznit, že zatečení kolem hřebíků není jen v teoretické rovině. Při pokládání pásů na bednění se tyto nejdříve pomocně připevní cca třemi sponami nad krokví, potom se připevní kontralať o délce 140-150 cm alespoň třemi hřebíky a pak při montáži střešních latí bude fólie proděravěna dalšími cca šesti hřebíky. Celkem 12 mechanických poškození na šířce pásu 150 cm!
Pak se nelze divit, že bude voda z tajícího sněhu či dešťová voda v případě, kdy ještě není položena krytina, protékat kolem hřebíků - viz obr. Někdy může být množství takto protečené vody až neskutečně veliké a v případě rekonstrukcí zastřešení tomu budou odpovídat i vzniklé škody na bytech a zařízení. Nicméně je třeba zdůraznit, že se nejedná o chybu materiálu. Je samozřejmé, že je třeba utěsnit i případná podélná napojování dvou pásů.
Jak již bylo řečeno výše, je u 1. třídy těsnosti vyloučena jakákoli nespojitost PHI, tedy i odvětrávací otvory v oblasti hřebene/nároží. V rámci 1. třídy lze tedy navrhovat výlučně dvouplášťové střešní konstrukce.
Pokud vezmeme v úvahu obrovský difuzní odpor materiálů pro PHI (faktor difuzního odporu je zde veličinou 5. řádu), pak si teprve uvědomíme mimořádnou obtížnost při provádění 1. třídy těsnosti. Navržená skladba totiž prakticky vylučuje odvod vlhkosti z vnitřního prostředí. Proto veškeré použité materiály musejí mít minimální zabudovanou vlhkost, musí být vyloučena kondenzace vodní páry kdekoli v průřezu skladby, tedy základní podmínkou funkce je mimořádně robustní parotěsná vrstva.
Poznamenávám to jen proto, že navrhnout lze cokoli, ale návrh musí být i prakticky realizovatelný. V daném případě např. musí být použito vysušené řezivo na krokve, bednění i kontralatě a v průběhu realizace nesmí dojít k jeho navlhnutí.
Z tabulky 2 je vidět, že 1. třídu těsnosti PHI je třeba navrhnout v případě, kdy je sklon střechy menší až o 10 ° oproti bezpečnému sklonu zvoleného modelu střešních tašek a kdy jsou současně na danou střechu kladeny tři další zvýšené požadavky. Pakliže se bude současně jednat o zateplenou střešní konstrukci v Harrachově, je projektant právě v situaci, kdy musí navrhnout 1. třídu těsnosti PHI. Zateplené podkroví podle Pravidel se totiž počítá za dva zvýšené požadavky!
Utěsnění spáry mezi hydroizolačním pásem a kontralatí se provádí buď těsnicí páskou pod kontralatě, anebo těsnicí pěnou. U pěny pozor na nepřekročení pod teplotu 7 °C, jinak pěna nebude expandovat. Že bylo dosaženo řádného utěsnění pěnou, bude vidět na souvislém pruhu zatvrdlé pěny podél obou stran kontralatí - viz obr. 14. Jak to nemá dopadnout, je vidět na obr. 15, kde sice pěna byla aplikována, ale zcela bez efektu (asi 1 cm před klíčem prochází fólií neutěsněný rezavý hřebík).
U těsnicí pěny se limitní teplotou 7 °C nemyslí jen teplota venkovního vzduchu, ale i teplota konstrukce. Těsnicí páska pod kontralatě může být také použita jako oboustranně lepicí páska tak, že se jednostranně přilepí na plochu lepeného spoje a poté se sloupne separační proužek a lepení se dokončí přitisknutím druhé plochy. V tomto případě je vhodné, aby páska před aplikací nebyla vystavena vyšší teplotě než 30 °C a pro usnadnění sloupnutí separačního proužku je dobré pásku i s proužkem nejdříve zešikma ustřihnout a poté za vzniklou špičku sloupnout separační proužek. Toto se ovšem neprovádí, je-li používána těsnicí páska pod kontralatě tak, jak z jejího názvu vyplývá. Páska i s proužkem se nalepí na fólii a separační proužek se nestahuje.
Utěsnění spáry mezi fólií a kontralatí je vhodné provést i tam, kde lze rozumně předpokládat průnik tlakové vody ložnými a styčnými spárami. Je to např.
Třetí třída těsnosti PHI
Návrh 3. třídy těsnosti PHI zaručuje ještě poměrně velkou spolehlivost skladby střešního pláště proti průniku vody, přičemž této spolehlivosti může být dosaženo při použití relativně běžných materiálů a technologií. Mezi 2. a 3. třídou je rozdíl jen v materiálech pro vlastní hydroizolační vrstvu. Ve 3. třídě se navrhují pojistné fólie lehkého typu nebo pojistné desky. V případě fólií je součástí PHI i celoplošné bednění. Provádí se utěsnění spojů pásů a utěsnění spáry mezi pásy/deskami a kontralatěmi. Utěsnění pásů fólie se provádí pomocí vhodných lepicích pásek nebo přímo integrovanými lepicími okraji pásů. Utěsnění spáry mezi kontralatěmi a fólií se provádí těsnicími páskami nebo těsnicí pěnou podle výše uvedených zásad.
V rámci 3. Schematické znázornění skladby se 3. třídou těsnosti je shodné s obr. 12, kde však místo těžkých asfaltových pásů jsou navrženy pásy lehké fólie. Všimněme si, že slepení pásů je alternativa utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí, v žádném případě ale není vzájemné lepení pásů alternativou k mechanickému spojování.
Čtvrtá třída těsnosti PHI
Ve 4. třídě těsnosti PHI zůstává ještě celoplošné bednění, pokud je PHI navržena z lehkých fólií nebo lehkých asfaltových pásů. Jednotlivé pásy se k bednění připevňují sponami nebo hřebíky, vždy však jen v místě délkového překrytí pásů. Při návrhu PHI z pojistných desek bednění samozřejmě odpadá, neboť desky se považují za samonosné prvky. Schematické znázornění skladby se 4. třídou těsnosti PHI je na obr. 16 pro tříplášťovou konstrukci, dvouplášťové řešení je zřejmé z obr.
Zastavme se ještě u skladby podle obr. 17. I když je hydroizolační vrstva tvořena lehkou fólií, která z hlediska difuzního odporu patří k vysoce difuzně otevřeným materiálům (sd je cca 0,03 m), nelze pominout vliv bednění jako nedílné součásti PHI na šíření vodní páry. Bednění o tloušťce 20 mm má velký difuzní odpor, sd = 3,14 m, což je víc jak 10x více, než je přípustné pro dvouplášťové konstrukce (sdmax < 0,3 m).
V žádném případě nelze připustit úvahy o tom, že bednění může mít spáry, což zajistí spolehlivou funkci konstrukce z hlediska transportu vodní páry. Že argumentace spárami patří do říše nebezpečných bludů, lze prokázat jednoduchým výpočtem, který platí pro zjištění ekvivalentní difuzní tloušťky (tj. bednění se spárami) jako váženého průměru difuzního odporu bednění a vzduchových spár, viz článek v Materiálech pro stavbu 7/2012. Teprve při záměrném vytvoření spár o šířce 30 % z šířky použitých prken na bednění bude mít difuzní odpor vrstvy PHI hodnotu sd 0,3 m.
Pátá třída těsnosti PHI
I 5. třída těsnosti se provádí na tuhém podkladu. Pátá třída sice neobsahuje požadavek na utěsnění vzájemného napojení pásů fólie, avšak tím, že prostor pod pásy je, resp. bude, dodatečně vyplněn tepelnou izolací a za předpokladu, že pásy jsou nataženy bez průvěsu, je vyloučeno případné rozkmitání okrajů pásů proti sobě a tím i možnost zafoukání sněhu. Toto provedení je možné pouze v případě dvouplášťové skladby.
Zde je důležitý požadavek na tvarovou stabilitu tepelné izolace, neboť je třeba vyloučit vyboulení PHI směrem do vzduchové vrstvy pod krytinou. V rámci 5. třídy se navrhuje PHI z pásů fólií lehkého typu. Schematické znázornění skladby s 5. třídou těsnost PHI je zřejmé z obr.
Šestá třída těsnosti PHI
Šestá třída těsnosti PHI (nejméně spolehlivá) je tvořena pásy difuzní fólie, které jsou volně napnuté na krokvích se vzájemným přesahem, aniž by bylo požadováno utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí. Účinné slepování pásů fólie bez tuhého podkladu je totiž technicky neproveditelné, a proto požadavek investora na přelepení napojení pásů je nesmyslný.
Důležité je zejména položení prvního pásu nad okapem, a sice s co nejmenším průvěsem tak, aby se vyloučila tvorba vodních pytlů. Čím větší průvěs, tím větší pytel, který stáhne spodní okraj fólie z okapnice, která pak již nebude odvodňovat PHI mimo opláštění přesahu krokví. Šestou třídu těsnosti lze navrhovat pouze v případě tříplášťové skladby - viz obr.
Je nepochybné, že provedení PHI na tuhém podkladě, tj. na bednění, zásadním způsobem ovlivňuje spolehlivost PHI. Významný přínos tohoto provedení akcentují výrobci ve svých technických podkladech a stanovují provedení PHI na bednění vždy v těch případech, kdy není dodržen bezpečný sklon střechy, aniž by na ni byl kladen jediný další zvýšený požadavek. V žádném případě však nelze diskutovat na toto téma u profilovaných tašek při sklonu střechy menším než 18 °, neboť vlastní odvodňovací rovina tvořená vodními žlábky tašek bude pouhých 13,5 °. Další významné riziko představuje úžlabí mezi střešními plochami o malém sklonu, např.
tags: #pojistná #hydroizolace #ploché #střechy #skladba