Správně provedená hydroizolace na střechu je klíčová pro ochranu celé budovy. Bez kvalitního nátěru nebo membrány může voda pronikat do konstrukce a způsobit závažné škody. Ať už řešíte novou izolaci, renovaci staré krytiny nebo akutní opravu, zde najdete nejlepší postupy a doporučení pro různé typy střech - od plochých po šikmé.
Důležitou součástí ochrany střechy je pojistná hydroizolace střechy, která zajišťuje dodatečnou ochranu proti vlhkosti a kondenzaci. Plochá střecha, ačkoliv je oblíbená pro svůj moderní vzhled a jednoduchou konstrukci, je zároveň mnohem náchylnější na problémy spojené se zatékáním. Řešením však může být kvalitní střešní hydroizolace.
Co je pojistná hydroizolace?
Pojistná hydroizolace, nebo také „doplňková hydroizolační vrstva“, je paropropustná (tedy difúzně otevřená) fólie, která se kotví na krov pod střešní krytinu a zabraňuje tak vniknutí vody do konstrukce střechy. Voda se pod střešní krytinu může dostat různými netěsnostmi ve střešní krytině, ale může v těchto místech dokonce zkondenzovat. I když pojistná hydroizolace dokáže propouštět vodní páru, která se mohla do konstrukce střechy dostat difúzí z interiéru objektu, vodu v kapalném skupenství nepropustí a zajistí její spolehlivý odvod k okapnici, na kterou je pojistná hydroizolace u okapu napojena.
Kromě kondenzace vodní páry se voda může pod střešní krytinu dostat různými cestami. Může se jednat o netěsnost střešní krytiny, poškození krytiny, hnaný déšť, pád sněhu z vedlejší střechy atd. Aby bylo eliminováno riziko kondenzace vodní páry na spodním líci střešní krytiny, je nutné navrhnout a správně osadit parozábranu z vnitřní strany konstrukce, která zamezí prostupu vodní páry z interiéru do exteriéru.
Doplňková hydroizolační vrstva je nejčastěji tvořena fólií lehkého či těžkého typu z HD-PE (polyethylen s vysokou hustotou), LD-PE (polyethylen s nízkou hustotou), polypropylenu a materiálu EVA (ethylenvinylacetát). Výběr pojistné hydroizolace závisí především na požadovaném stupni těsnosti pojistné hydroizolační vrstvy (třída doplňkové hydroizolační vrstvy). Tříd těsnosti je celkem 6, tedy DHV 1 - DHV 6, kde DHV 1 je třída nejvíce přísná a naopak DHV 6 je třída nejméně přísná.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Bezpečný sklon střechy a třídy těsnosti
Bezpečný sklon střechy je takový sklon, který zajišťuje bezproblémový odvod srážkové vody a zajišťuje nepropustnost střešní krytiny. Každý typ střešní krytiny (skládaná střešní krytina, betonové tašky, přírodní břidlice, krytina z vláknocementových rovinných prvků, plechová krytina apod.) má dle technické normy ČSN 73 1901 určený doporučený nejmenší sklon. Mnohdy však střechy doporučené sklony střešní krytiny nesplňují. V tom případě se musí stanovit třída DHV a dle této třídy poté navrhnout typ pojistné hydroizolace a způsob její montáže.
Na návrh pojistné hydroizolace má vliv jednak sklon střechy s ohledem na bezpečný sklon střešní krytiny, ale také tzv. zvýšené požadavky. Zvýšeným požadavkem může být taktéž členitost střechy (úžlabí, vikýře, prostupy, výlezy, zalomení střešní roviny aj.), zvláštní místní předpisy, ale také náročné klimatické poměry v místě stavby závisející na nadmořské výšce a sněhové oblasti dle zatížení střechy sněhem v kN/m2. Jen pro představu - pokud střecha splňuje bezpečný sklon střešní krytiny a není žádný zvýšený požadavek, jedná se o třídu DHV 1. Třída DHV 6 bude uplatněna v případě, kdy je sklon střechy o více jak 8 - 10 ° menší (v závislosti na typu střešní krytiny) než je bezpečný sklon střešní krytiny, nebo když je sklon střechy menší maximálně o 8 - 10° (v závislosti na typu střešní krytiny) a je aplikován jeden a více zvýšených požadavků.
Pojistná hydroizolace se klade rovnoběžně s okapní hranou střechy v pásech. Podélný přesah pásů musí být alespoň 100 mm, příčný spoj musí být také 100 mm s tím, že by měl být umístěn ideálně pod kontralatí. Při montáži se pojistná hydroizolace kotví do krokví pomocí sponkovačky, příp. pomocí lepenkových hřebíků. Pokud se pojistná hydroizolace kotví v ploše, kde lze předpokládat průtok vody, kotví se hřebíky s izolační podložkou, příp. V místě okapu je pojistná hydroizolace ukončena na okapnici pod kontralatěmi a okapovým prknem. V místě hřebene musí být fólie přetažena přes celý hřeben, aby bylo vyloučeno riziko vniknutí vody. Na případná střešní okna, průchody a výlezy na střechu se pojistná hydroizolace přichytí po celém obvodu lepicí páskou, příp. vhodným lepidlem doporučeným výrobcem. Pro odizolování lze využít přířezy fólie.
Tabulka tříd těsnosti PHI
Definice tříd těsnosti PHI:
| Třída těsnosti PHI |
|---|
| 1 |
| 2 |
| 3 |
| 4 |
| 5 |
| 6 |
Poznámka: I když to zní nesmyslně, je to v souladu s novým vydáním Pravidel z roku 2014. V prvním vydání z roku 2000 byly definovány stupně těsnosti PHI, přičemž vyšším nárokům na těsnost PHI odpovídal i vyšší stupeň těsnosti.
Čtěte také: Správná skladba pojistné hydroizolace ploché střechy
Zvýšené požadavky na střechu
Zvýšené požadavky kladené na střechu se generují z vyšší míry působení dále uvedených vlivů v kombinaci s dalšími faktory, jimiž mohou být např. dlouhé krokve, členitá střecha, vyšší nadmořská výška, vyšší sněhová oblast, zateplená střecha, nechráněná poloha, užívání objektu, blízkost velké vodní plochy, častý výskyt bouřlivých větrů, riziko újmy na zdraví či na majetku vlivem sesuvu sněhu se střechy, hřeben vysoko nad terénem, blízkost vzrostlých porostů, požadavky památkové péče, ale zejména menší sklon, než je bezpečný.
Příklady zvýšených požadavků:
- Délka krokví
- Členitost střechy
- Využívání objektu:
- obytné podkroví
- zvláštnosti provozu (vlhkost, teplota)
- vyšší stupeň zajištění bezpečnosti
- Klima:
- nadmořská výška a sněhová oblast
- nechráněná poloha
- výskyt bouřlivých větrů
- lokální mikroklima (např. blízkost vodní plochy)
- Požadavky památkové péče
- Menší sklon, než je bezpečný
- Blízkost vzrostlých porostů
V případě příznivých poměrů se může architekt při návrhu zastřešení i rozumně vyřádit. Pakliže však tyto dané poměry příznivé nejsou, je žádoucí se při návrhu střechy značně uskrovnit. Nelze navrhnout složitou střechu s četnými vikýři, věžičkami apod. tam, kde místní klimatické poměry nejsou příznivé. Je tedy zřejmé, že při velkém počtu zvýšených požadavků nelze pominout i vybudování vodotěsného podstřeší, aniž by sklon střechy byl menší než bezpečný.
První a druhá třída těsnosti PHI
První a druhá třída těsnosti PHI se jinak nazývá vodotěsná PHI nebo vodotěsné podstřeší. Liší se od sebe pouze tím, že u 2. třídy je možné nespojité provedení PHI v oblasti hřebene a nároží, což je typické pro tříplášťovou střešní konstrukci, zatímco u 1. třídy je tato nespojitost vyloučena, fólie přechází hřeben a nároží bez přerušení, což je možné jen v případě dvouplášťové skladby. Druhá odlišnost se projevuje průběhem hydroizolačních pásů v oblasti kontralatí. Zatímco u 2. třídy těsnost pásy jsou položeny na bednění ještě před montáží kontralatí, u 1. třídy pásy jsou pokládány přes kontralatě. Obě třídy se vyznačují nejvyšší těsností, a tedy jejich návrh reflektuje ty nejméně příznivé podmínky.
Součástí PHI je celoplošné bednění, k němuž jsou jednotlivé pásy kotveny např. V obou třídách je nezbytné utěsnit vzájemné napojení hydroizolačních pásů. U 2. třídy je nezbytné utěsnit i spáru mezi kontralatí a pásem tak, aby bylo vyloučeno zatečení kolem hřebíků.
Čtěte také: Vlastnosti pojistné hydroizolace
Třetí třída těsnosti PHI
Návrh 3. třídy těsnosti PHI zaručuje ještě poměrně velkou spolehlivost skladby střešního pláště proti průniku vody, přičemž této spolehlivosti může být dosaženo při použití relativně běžných materiálů a technologií. Mezi 2. a 3. třídou je rozdíl jen v materiálech pro vlastní hydroizolační vrstvu. Ve 3. třídě se navrhují pojistné fólie lehkého typu nebo pojistné desky. V případě fólií je součástí PHI i celoplošné bednění. Provádí se utěsnění spojů pásů a utěsnění spáry mezi pásy/deskami a kontralatěmi.
Utěsnění pásů fólie se provádí pomocí vhodných lepicích pásek nebo přímo integrovanými lepicími okraji pásů. Utěsnění spáry mezi kontralatěmi a fólií se provádí těsnicími páskami nebo těsnicí pěnou podle výše uvedených zásad.
Čtvrtá třída těsnosti PHI
Ve 4. třídě těsnosti PHI zůstává ještě celoplošné bednění, pokud je PHI navržena z lehkých fólií nebo lehkých asfaltových pásů. Jednotlivé pásy se k bednění připevňují sponami nebo hřebíky, vždy však jen v místě délkového překrytí pásů. Při návrhu PHI z pojistných desek bednění samozřejmě odpadá, neboť desky se považují za samonosné prvky.
Pátá třída těsnosti PHI
V 5. třídě těsnosti se provádí na tuhém podkladu. Pátá třída sice neobsahuje požadavek na utěsnění vzájemného napojení pásů fólie, avšak tím, že prostor pod pásy je, resp. bude, dodatečně vyplněn tepelnou izolací a za předpokladu, že pásy jsou nataženy bez průvěsu, je vyloučeno případné rozkmitání okrajů pásů proti sobě a tím i možnost zafoukání sněhu. Toto provedení je možné pouze v případě dvouplášťové skladby. Zde je důležitý požadavek na tvarovou stabilitu tepelné izolace, neboť je třeba vyloučit vyboulení PHI směrem do vzduchové vrstvy pod krytinou. V rámci 5. třídy se navrhuje PHI z pásů fólií lehkého typu.
Šestá třída těsnosti PHI
Šestá třída těsnosti PHI (nejméně spolehlivá) je tvořena pásy difuzní fólie, které jsou volně napnuté na krokvích se vzájemným přesahem, aniž by bylo požadováno utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí. Účinné slepování pásů fólie bez tuhého podkladu je totiž technicky neproveditelné, a proto požadavek investora na přelepení napojení pásů je nesmyslný. Důležité je zejména položení prvního pásu nad okapem, a sice s co nejmenším průvěsem tak, aby se vyloučila tvorba vodních pytlů. Čím větší průvěs, tím větší pytel, který stáhne spodní okraj fólie z okapnice, která pak již nebude odvodňovat PHI mimo opláštění přesahu krokví. Šestou třídu těsnosti lze navrhovat pouze v případě tříplášťové skladby.
Další aspekty pojistné hydroizolace
- Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích.
- Fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod.
- Materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření.
- Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna. To znamená, že vodě, která zatekla na pojistnou hydroizolační vrstvu, musí být umožněno odtéct mimo dům.
Pojistná hydroizolace má za úkol nepropustit vodu dovnitř konstrukce ale naopak pára může z konstrukce samovolně vyvětrávat ven do exteriéru. Tyto vlastnosti bývají shrnuty pojmem „difuzně otevřená“. Naopak parozábrana nepropustí ani vodní páru, ta se používá na vnitřní interiérové straně skladeb aby zmírnila pronikání vodních par dovnitř konstrukce.
tags: #pojistná #hydroizolace #střechy #materiály