Střecha chrání dům před povětrnostními vlivy a její skladba má velký vliv na komfort interiéru v podkroví. V současnosti je nejvíce rozšířená střecha dvouplášťová. Tento typ konstrukce obsahuje jednu větranou vzduchovou mezeru umístěnou obvykle mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací. Kvalitním zaizolováním snížíme ztráty energie a zároveň šetříme životní prostředí. V zimě drží teplo v interiéru a v létě brání nepříjemnému přehřívání. Zvyšuje také požární odolnost.
V případě plánovaného využití podstřešních místností k trvalému obývání je třeba zvážit především komfort prostředí, kterého docílíme pouze pokud provedeme dostatečné zateplení a zamezíme pronikání vlhkosti z interiéru do střešní skladby. V opačném případě by došlo k rychlému vzniku plísní a až k tzv. „syndromu nemocné budovy“. Na druhou stranu však aplikace tepelné izolace a parozábrany není žádná velká věda a např. u rekreačních objektů se dá zvládnout i svépomocí bez větších zkušeností. Doporučuje se tedy použití produktů vyšší kvality, které zaručí dlouhou životnost celé střešní skladby a budou dostatečně plnit svou funkci.
Montáž pojistné hydroizolace při rekonstrukci
Relativně často se při rekonstrukci rodinného domu řeší situace, kdy původní střecha neobsahuje pojistně hydroizolační vrstvu (PHI) a původní střešní krytina je v bezvadném stavu. Investor požaduje nainstalovat všechny vrstvy zateplení ze spodu a pojistně hydroizolační difúzně otevřenou fólii není možné položit běžným způsobem na krokve shora. Použitím níže popsaného postupu však nelze zajistit takovou míru funkční bezpečnosti střešního pláště jako při postupu běžném, kdy PHI tvoří jednolitou plochu.
Postup montáže
- Před montáží pojistné hydroizolace je nejprve nutné zajistit, aby fólie, která ji bude tvořit, mohla být dotažena až k úrovni okapové hrany a mohla tak bezpečně odvádět vodu mimo obvodové zdivo.
- Jako první krok je nutné namontovat v osách krokvových polí distanční prvek, který umožní propnutí fólie do spádu od krokví. Vhodné jsou profily z materiálů, které nepodléhají korozi (plasty, kovy) například ve tvaru písmene L. Podobně lze použít i střešní latě ošetřené prostředky pro chemickou ochranu dřeva. U dřevěných latí je nutné mít na paměti jejich nižší životnost.
- Následuje montáž pojistné hydroizolační fólie (například DELTA-MAXX PLUS). Fólie se připojí pomocí dřevěných nebo plastových lišt k bokům krokví tak, aby se po vypnutí fólie vytvořil spád do osy krokvového pole. Výškový rozdíl mezi fólií v místě distančního prvku a v místě napojení na krokev by měl být přibližně 10 až 20mm.
Zateplení po montáži pojistné hydroizolace
Po dokončení pojistně hydroizolační vrstvy následuje běžný postup při zateplování mezi a pod krokvemi. Namontují se krokvové závěsy a vloží se tepelná izolace mezi krokve. V této aplikaci se naplno využije mimořádné pružné deformovatelnosti izolační vlny URSA GLASSWOOL nebo PureOne by URSA. Dále se namontuje pomocný rošt pro vložení vrstvy izolace pod krokvemi. Po aplikaci izolace pod krokve se namontuje parozábrana, rošt pro sádrokarton, vytvářející instalační mezeru, a sádrokartonové desky.
Zateplení mezi a pod krokvemi
Konstrukce šikmých střech řeší ČSN 73 0519 : 1999 (Navrhování střech). Střechy se skládanými krytinami, plechem, asfaltovým šindelem a pásy řešíme vždy jako větrané střechy dvouplášťové nebo tříplášťové s větráním pod krytinou. Minimální průběžná větrací mezera je dána sklonem a délkou střechy a pohybuje se od 40-60 mm. Větrací mezera musí mít přívod u okapu (min. 200 cm2/bm) a odvod u hřebene (min. 100-150 cm2/bm).
Čtěte také: Vlastnosti pojistné hydroizolace
Tepelně-izolační vrstvy v šikmé střeše je nutné chránit proti zatečení dešťovou vodou při poruše krytiny a kondenzační vlhkosti vznikající při pronikání teplého vzduchu z interiéru. Na straně interiéru vždy používáme parozábranu, která je celoplošně napnuta pod krokvemi a ve spojích a u stěn slepena páskou k tomu určenou. Na straně exteriéru je nad krokvemi položena hydroizolační fólie (obvykle difuzní), která umožňuje prostup kondenzační vlhkosti z tepelné izolace do větrací mezery a zabraňuje případnému zatečení do tepelné izolace při poruše střechy.
Na krokve nebo bednění se vodorovně s okapem pokládá hydroizolační fólie k tomu určená. Fólie je připevněna kontralatěmi položenými od okapu k hřebeni. Přesah určuje výrobce fólií. Fólie jsou položeny přes sebe volně nebo se slepují. U provětrávané střechy je třeba mezi izolací a pojistnou hydroizolační fólií dodržet provětrávací mezeru.
Desky řežeme o 2 cm širší než je světlost mezi krokvemi z důvodu řádného dotěsnění kolem krokví. Bude mezi nimi dobře držet. Desky je třeba stlačit do prostoru mezi krokvemi. Ty se poté díky vlastní pružnosti vrátí do původního stavu a dokonale vyplní prostor mezi krokvemi. Izolace a krokve se překrývají parozábranou, která zabraňuje pronikání vzdušné vlhkosti z místnosti do izolace. Parozábrana se natahuje po jednotlivých pásech. Spoje jednotlivých pásů parozábrany je třeba neprodyšně slepit - nejlépe oboustrannou butylkaučukovou páskou. V místě napojení parozábrany na konstrukci krovu či na zdivo je třeba spoj dotěsnit lištou a utěsňovací páskou. Dále následuje montáž obkladového materiálu a provádění povrchových úprav.
Doporučené tloušťky izolace
Návrh tloušťky izolace řeší ČSN 73 0540 : 2002 (Tepelná ochrana budov), kde jsou uvedeny požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla UN. Tloušťku tepelné izolace ovlivňuje trámová konstrukce (velikost a vzdálenost trámů). Dřevo má 4× větší tepelnou vodivost než kamenná vlna a tvoří tzv. tepelné mosty. Pro střešní krokve o velikosti 120×160 mm a osové vzdálenosti á 900 mm je min. tloušťka izolace 220 mm pro střechu do 45° a nad 45° je min. tloušťka 180 mm. Izolaci klademe ve dvou vrstvách. Mezi krokve a pod krokve. V tomto případě je parozábrana mezi izolační vrstvou pod krokvemi. Při zateplování nad krokvemi systémem TOPROCK je min. tloušťka izolace 200 mm.
Napojování PHI na prostupy
I u prostupů platí stejné zásady, které se liší podle toho, je-li PHI volná bez bednění, nebo na bednění či s utěsněním. Jedno však je zde společné: okraje fólie kolem prostupu musí být vytaženy vzhůru nejméně 5 cm nad nejvyšší bod kolem položené krytiny.
Čtěte také: Správná skladba pojistné hydroizolace ploché střechy
Jediné správné provedení takového prostupu je zřejmé ze schematického obr. 22. Na kusu fólie o délce vnější rozteče krokví se nakreslí obrys komína ve sklonu střechy a provedou se diagonální střihy („psaníčko“). Tento límec se přetáhne přes komín, má-li komín širší hlavu, pak se od spodního okraje límce provede další střih. Límec se hladce vyrovná kolem komína a na stranách se připevní ke krokvím. Cípy psaníčka se vytáhnou vzhůru po komíně a přilepí se k němu lepicí páskou. Při pokládání pásů fólie se spodní část límce položí na pás. Po položení střešních tašek se cípy límce odstřihnou tak, aby okraje vytažené plochy fólie po komíně přesahovaly nejvyšší bod okolních tašek nejméně o 5 cm.
Vytažení fólie nad krytinu o min. 5 cm platí u všech podobných prostupů a nástaveb, např. Na obr. 24 je neodborně proveden svislý prostup odvětrání kanalizace. I když již řadu let je součástí střešního příslušenství Bramac prostupový systém DuroVent, který umožňuje snadné a zároveň velmi bezpečné napojení kolmého prostupu fólií pomocí napojovací manžety, viz obr. 26, přece jen nelze vyloučit potřebu řešit svislý prostup. Princip je vidět na obr. 25. V oblasti prostupu se provedou tři střihy ve tvaru písmene H, přičemž boční střihy jsou nad prostupem dále od sebe než pod prostupem.
Na obr. 27 je těsné napojení svislého prostupu na PHI pomocí pásky tvarovatelné ve 3D. Na rubu pásky je vrstva butylkaučuku, zakrytá separační fólií. Separační fólie jsou obvykle v polovině své šířky perforované pro snadné odtržení jen polovičního dílu separační fólie. Touto plochou se pásek přiloží na fólii a postupně se snadno naformuje do tvaru límce kolem prostupu. Následně se sejme druhá polovina separační fólie a touto plochou se pásek přilepí k bokům prostupu.
Odvodnění pojistné hydroizolace
V našich klimatických podmínkách však vůbec nelze pominout vodu z tajícího sněhu, navátého pod krytinu, a to i v Praze. Na to pamatuje ČSN 73 1901, která stanovuje pro případ provedení PHI v konstrukci šikmé střechy její spolehlivé odvodnění v okapní hraně. Tento požadavek je možná opodstatněný u střech o velké délce krokví a o malém sklonu. V běžných případech však tento úkol spolehlivě splní okapnice, ať zaústěné za zadní naválkou dovnitř níže položeného žlabu nebo mimo žlab v případě výše položeného žlabu. K zamezení průniku vody kapilárním vzlínáním mezi fólií a okapnicí je třeba toto napojení spolehlivě utěsnit.
Jsme v nejnižší partii střechy, tedy tam, kde bude protékat největší množství vody nejen po krytině, ale i po fólii, byť by se jednalo jen o vodu z tajícího sněhu, který byl navát pod krytinu. Předně je třeba se vyvarovat vzniku vodních pytlů tam, kde fólie není ničím podložena. Čím je menší sklon střechy, tím je větší riziko jejich vzniku. Proto je třeba první pás fólie pokládat s co největším vypnutím. Fólie musí být vždy ve spádu, kontralatě B označené pozicí 5 mají jen takovou tloušťku, aby s palubkami byly ve stejné výšce jako kontralatě A ve střešní ploše.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat pojistnou hydroizolaci?
Návrh doplňkových hydroizolačních opatření
Pro každý typ skládané krytiny je v ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení stanoven tzv. Dále musíme pro konkrétní střechu zvážit i tzv.
tags: #pojistná #hydroizolace #šikmé #střechy #montáž