Plochou střechu charakterizuje sklon do 5 ° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. V praxi se ploché střechy dělají velmi často jednoplášťové, takové řešení bývá jednoduché a spolehlivé. Důležité při návrhu jednoplášťové střechy je pak zejména tepelně-vlhkostní posouzení skladby, kdy mohou za určitých okrajových podmínek vznikat problémy s kondenzací v rámci tepelné izolace, zejména pak v místech spojů desek tepelné izolace a prostupů střechou.
Charakteristika a výhody plochých střech
Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Plochá střecha zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Současné stavění se bez plochých střech neobejde.
Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady (tzv. provozní střechy). Ploché střechy jsou tak čím dál více oblíbené jak u bytových, tak moderních rodinných domů.
Typy plochých střech a jejich specifika
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Jednoplášťové ploché střechy mají pouze jeden střešní plášť, zatímco ty dvouplášťové mají střešní pláště dva. Pokud souvrství nemá žádnou větranou mezeru, jedná se o jednoplášťovou střechu. Oproti tomu, pokud souvrství odděluje jedna větraná vzduchová mezera, tak mluvíme o dvouplášti.
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťové ploché střechy mají všechny vrstvy uložené na nosné konstrukci stropu. Ve skladbě jednoplášťové střechy nejsou žádné vzduchové mezery či dutiny. Spád je vytvořen spádovými vrstvami - škvára či písek, případně proložené dílci tepelné izolace. Nad spádovými vrstvami je často betonový potěr a na něm natavená krytina z asfaltových pásů.
Čtěte také: Definice a charakteristika jednoplášťových střech
Před několika desetiletími byly problematické z důvodu neexistence nebo nedostupnosti kvalitních materiálů. V dnešní době jsou na trhu dostupné kvalitní materiály, díky kterým jsou jednoplášťové ploché střechy vysoce funkčním řešením. Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových.
Vzhledem k tomu, že jednoplášťové ploché střechy neobsahují větranou vzduchovou mezeru, je nesmírně důležité zajistit funkčnost střechy z hlediska hydroizolačního a tepelně-izolačního. To zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu. Při výběru je zásadní účinná parozábrana. Ta zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace, které by mohly účinnost tepelné izolace snížit. Správná konstrukce i výběr materiálu je důležitý pro funkčnost ploché střechy.
Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.
Typy jednoplášťových střech:
- Jednoplášťová střecha nevětraná: Střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev. Navrhuje se s parotěsnící vrstvou.
- Jednoplášťová střecha větraná: Střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha "plus": Střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
- Plochá střecha lehká: Speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
Dvouplášťové střechy
Dvouplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy.
Tyto skladby střech se hodí nad vlhké prostory, do horských oblastí a také samozřejmě na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci, neodpovídá např. pouhému trapézovému plechu.
Čtěte také: Materiály pro rekonstrukci jednoplášťových plochých střech
Minimální tloušťka vzduchové vrstvy větrané dvouplášťové střechy závisí na délce a sklonu vzduchové vrstvy a požadované účinnosti větracího systému. Plochy přiváděcích větracích otvorů se volí v rozmezí 1/100 až 1/400 plochy střechy v závislosti na sklonu vzduchové vrstvy.
Dvouplášťové střechy se dělí na:
- Dvouplášťová střecha nevětraná: Střecha, která má ve svém souvrství nevětranou vzduchovou vrstvu, dnes je navrhována pouze v případech rekonstrukcí, kde je požadováno vylepšení tepelně technických vlastností původního střešního souvrství.
- Dvouplášťová střecha větraná: Střecha má vzduchovou vrstvu napojenou na vnější prostředí vhodně umístěnými přiváděcími a odváděcími větracími otvory. Dochází tak k pohybu vzduchu ve vzduchové vrstvě a jeho výměně s vnějším prostředím. Tím je zároveň zajištěn únik vlhkosti, která se dostává do vzduchové vrstvy z interiéru, proto se doporučují použít při použití nad prostory s relativní vlhkostí více jak 80%.
Kompaktní střechy
Kompaktní skladba střechy využívá tepelnou izolaci z pěnového skla, která je pokládána na plnoplošné bednění do horkého asfaltu. Styky desek, spoje a horní povrch tepelněizolační vrstvy jsou opět potřeny horkým asfaltem. V případě větších sklonů je použito studené asfaltové lepidlo a systémové kotevní příponky pro uchycení tepelné izolace. Kompaktní střecha s pěnovým sklem se používá v kombinaci s asfaltovými pásy nebo hladkou plechovou krytinou, která je kotvena do speciálních kovových příponek vlepených asfaltem do tepelné izolace. Výhodou kompaktního systému je, že odpadá nutnost mechanického kotvení skladby, které má vliv na výsledné tepelně-vlhkostní chování konstrukce - způsobuje lokální tepelné mosty a kotvení prostupuje hydroizolační či parotěsnicí vrstvou. Kompaktní skladba s pěnovým sklem je velmi parotěsná a s výhodou se používá pro konstrukce nad vnitřním prostředím s vysokou relativní vlhkostí vzduchu.
Materiály pro jednoplášťové střechy nad dřevěnou konstrukcí
Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.
Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Důrazně se doporučuje seznámit se s potřebnými informacemi a vyvarovat se obvyklých chyb. Oprava ploché střechy je komplikovanější než oprava střechy šikmé. I proto je důležité ji správně udělat na první pokus. Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu.
Rizika a rekonstrukce jednoplášťové střechy nad dřevěnou konstrukcí: Kazuistika bazénové haly
Původní stav a zjištěné problémy
Případová studie se zabývá přístavbou domácího bazénu, realizovanou v roce 2019, nad níž byla provedena jednoplášťová nevětraná střecha s dřevěnou konstrukcí. V květnu 2020 se objevily hnědé výluhy na fasádě pod okapem střechy a v interiéru projevy vlhkosti v místě styku sádrokartonového podhledu a obvodové stěny.
Skladba střešního pláště zjištěná sondou:
- Plechová hladká drážková krytina - na spodním povrchu kapky vody.
- Mikroventilační vrstva - mokrá.
- Difuzně otevřená fólie lehkého typu - mokrá.
- Bednění z OSB desek tl. 25 mm - deska mokrá v celé tloušťce, nabobtnalá na tl. 29 mm.
- Tepelná izolace z minerálních vláken vložená mezi krokve o celkové tl. 400 mm - horní povrch mokrý, směrem do interiéru suchá.
- Dřevěné krokve ve spádu - dva hranoly položené na sobě sešroubované vzájemně svorníky, tl. 160 + 240 mm - horní hranol mokrý jen na horním povrchu pod OSB deskou, jinak krokve směrem do interiéru suché.
- Vzduchová nevětraná vrstva tl. 30 mm pod vrstvou tepelné izolace z minerálních vláken vymezená konstrukcí kovového roštu pro sádrokarton.
- Fólie lehkého typu s hliníkovou vrstvou na pozici parozábrany.
- Sádrokartonový podhled včetně nosného roštu.
Zjištěnou skladbu střechy lze charakterizovat jako jednoplášťovou nevětranou lehkou s parozábranou z fólie lehkého typu a se sádrokartonovým podhledem.
Příčiny vlhkostních poruch:
- Netěsnosti parozábrany: Nalezeny byly perforace od šroubů, netěsné napojení na obvodovou stěnu (neomítnutá dřevoštěpková deska), netěsnosti ve spojích a v prostupech kabelů.
- Prostup světel: Při montáži bodových světel v sádrokartonovém podhledu došlo k proříznutí parozábrany, což umožnilo proudění vnitřního vlhkého vzduchu (z bazénové haly) do skladby střechy.
- Masivní kondenzace: Do konstrukce střechy pronikalo tak velké množství vlhkosti, že se vzniklý kondenzát nestihl vsáknout do stavebních materiálů a vytékal po bednění pod krytinou nebo po difuzně otevřené fólii do přesahu střechy a na vnější povrch fasády.
Znovu se potvrdilo, že lehká jednoplášťová nevětraná střecha s difuzně málo propustnou krytinou, s parozábranou z lehké fólie a nosným dřevem uvnitř skladby je velmi rizikovým řešením. Spolehlivě těsná parotěsnicí vrstva z fólie lehkého typu realizovaná na měkkém podkladu z minerálních vláken je v podstatě neproveditelná. Ve střeše dochází k masivní kondenzaci vlhkosti pronikající do skladby. Voda nemá šanci se ze skladby odpařit, hromadí se tam a dochází k hnilobě dřevěných částí střechy.
Možnosti rekonstrukce a zvolené řešení
Na základě průzkumu se hledal vhodný způsob rekonstrukce s požadavkem investora nezasahovat do interiéru bazénu, práce se tedy musely provádět shora. Zvažovaly se dvě varianty:
- Provedení dvouplášťové větrané střechy.
- Provedení nové skladby střechy nad krokvemi za použití tepelné izolace na bázi polyisokyanurátu (PIR).
První varianta byla zamítnuta kvůli obavě z nespolehlivého odvětrání velkého množství vlhkosti z důvodu netěsností v původní parozábraně a vlhkého prostředí bazénu. Netěsná parozábrana spolu s větráním střechy by také vedla k nekontrolovatelným tepelným ztrátám.
Byla zvolena druhá varianta, která nabízela několik výhod:
- Práce shora na bezpečném podkladu bez rizika propadnutí řemeslníka.
- Realizace parozábrany na celoplošném tuhém bednění, což zvyšuje šance na její kvalitní provedení, celistvost a trvanlivost.
- Pro parozábranu lze použít svařitelné asfaltové pásy; díky tomu je dům brzy po zahájení prací na střeše chráněn před srážkami.
- Tepelná izolace není přerušena krokvemi, minimalizuje se tak riziko tepelných mostů.
- Pro tepelněizolační vrstvu lze použít tuhé desky z polyisokyanurátu (PIR), které mají vyšší tepelně izolační účinnost než minerální vlákna a lze tím zlepšit tepelněizolační vlastnosti střechy oproti původnímu stavu.
- Dřevěné nosné konstrukce střechy jsou ve stálých teplotních a vlhkostních podmínkách a zcela mimo případnou kondenzační zónu.
Nová skladba střešního pláště (nad krokvemi):
- Střešní krytina z mechanicky kotvené hydroizolační fólie z měkčeného PVC DEKPLAN 76 tl. 1,5 mm.
- Tepelná izolace z PIR desek ve třech vrstvách o celkové tl. 300 mm.
- Parotěsnicí vrstva ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER tl. 2,2 mm.
- Bednění z desek OSB P+D tl. 25 mm.
- Původní spodní část dřevěné krokve ve spádu tl. 240 mm ošetřená nátěrem proti dřevokazným houbám a hmyzu.
- Původní parotěsnicí vrstva z fólie lehkého typu s hliníkovou vrstvou (v původním stavu).
- Sádrokartonový podhled včetně nosného roštu.
Průběh rekonstrukce
Na jaře 2021 začala rekonstrukce. Po odstranění plechové krytiny se ukázalo v plném rozsahu zasažení dřevěných prvků střechy hnilobou a plísněmi, především OSB desky pod krytinou a horní trámy na krokvích. Tyto prvky se musely zcela odstranit.
Demontáž starých vrstev a realizace nových probíhala po etapách, aby nedošlo k zatečení vody do interiéru. Zároveň se provádělo chemické ošetření původních nosných trámů proti dřevokazným houbám a hmyzu. Z prostoru mezi krokvemi bylo nutné odstranit původní tepelnou izolaci z minerálních vláken pro dosažení vyhovujícího vlhkostního režimu nové skladby.
Na nový záklop z OSB P+D desek se provedla nová parotěsnicí vrstva ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER, která sloužila zároveň jako dočasná hydroizolace. Následovala pokládka tepelné izolace z desek PIR Kingspan Therma TR26 ve třech vrstvách o celkové tloušťce 300 mm. Rekonstrukce střechy zahrnovala novou skladbu vrstev v ploše, ale také vyřešení detailů po obvodě střechy a kolem prostupujících konstrukcí tak, aby se minimalizovalo riziko kondenzace uvnitř střešní konstrukce.
V detailu okapu byly použity dřevěné trámky, které vynášejí skladbu střechy přes tloušťku tepelné izolace obvodové stěny směrem k vnějšímu povrchu fasády. Pro vodotěsné ukončení hydroizolace střechy z měkčeného PVC v místě okapu bylo nutné namontovat okapnici z poplastovaného plechu, na kterou se horkovzdušně přivařila hydroizolace střechy.
| Vrstva | Původní stav | Rekonstruovaný stav |
|---|---|---|
| Střešní krytina | Plechová drážková krytina | Hydroizolační fólie z měkčeného PVC |
| Tepelná izolace | Minerální vlákna (400 mm mezi krokvemi) | PIR desky (300 mm nad krokvemi) |
| Parozábrana | Fólie s hliníkovou vrstvou (netěsná) | Samolepicí asfaltový pás + původní fólie |
| Bednění | OSB desky (25 mm, vlhké, nabobtnalé) | Nové OSB P+D desky (25 mm) |
| Nosná konstrukce | Dřevěné krokve (160+240 mm, horní část zasažena hnilobou) | Spodní část dřevěné krokve (240 mm, ošetřená) |
| Podhled | Sádrokartonový podhled | Sádrokartonový podhled |
Na základě mnoha zkušeností doporučujeme realizovat skladby lehkých dřevěných střech s difuzně málo propustnou krytinou v provedení nad krokvemi.
tags: #jednoplastová #střecha #nad #dřevěnou #konstrukcí