Ploché střechy, charakterizované sklonem do 5°, se v moderní architektuře staly nezbytností a nabízejí plné využití plochy posledního podlaží pro terasy a zahrady. Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Ploché střechy se dělí na jednoplášťové, dvouplášťové a méně často i víceplášťové.
Co je jednoplášťová plochá střecha?
Jednoplášťová plochá střecha je dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Jedná se o střechu, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Ve skladbě jednoplášťové střechy nejsou žádné vzduchové mezery či dutiny. Všechny funkční vrstvy jsou uloženy přímo na nosné konstrukci bez větrané mezery. Tento typ střechy je konstrukčně jednodušší a při správném návrhu i velmi spolehlivý.
Typická skladba jednoplášťové ploché střechy:
- Nosná konstrukce: betonová deska, trapézový plech nebo dřevěná konstrukce. Jednoplášťové ploché střechy mají všechny vrstvy uložené na nosné konstrukci stropu.
- Spádová vrstva: Spád je vytvořen spádovými vrstvami - škvára či písek, případně proložené dílci tepelné izolace. Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace.
- Parozábrana: Brání pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace. Důležitou roli hraje také difuze vodní páry. Vlhkost z interiéru se snaží dostat ven a pokud nemá správnou cestu, může kondenzovat uvnitř střechy.
- Tepelná izolace: Nejčastěji EPS, minerální vata nebo tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) či čedičových minerálních vláken. Tepelná izolace ploché střechy zásadně ovlivňuje energetickou náročnost domu. Nedostatečná tloušťka izolace znamená únik tepla v zimě a přehřívání interiéru v létě.
- Hydroizolační vrstva: Asfaltové pásy nebo fólie. Nad spádovými vrstvami je často betonový potěr a na něm natavená krytina z asfaltových pásů.
Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.
Typy jednoplášťových střech:
- Jednoplášťová střecha nevětraná: Střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha větraná: Jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): Střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
- Jednoplášťová střecha "plus": Střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev.
- Plochá střecha lehká: Speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla, a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.
Srovnání s dvouplášťovou střechou
Rozdíl mezi jednoplášťovou a dvouplášťovou plochou střechou se zdá celkem jasný. Jednoplášťové ploché střechy mají pouze jeden střešní plášť, zatímco ty dvouplášťové mají střešní pláště dva. Ovšem zde pozor na terminologii. Plášť je celé souvrství (tzn. včetně nosné konstrukce, tepelné izolace, parotěsné vrstvy atd.). A pokud souvrství nemá žádnou větranou mezeru, jedná se o jednoplášťovou střechu. Oproti tomu, pokud souvrství odděluje jedna větraná vzduchová mezera, tak mluvíme o dvouplášti.
Dvouplášťová plochá střecha má oproti jednoplášťové variantě jednu zásadní výhodu - větranou vzduchovou mezeru. Ta pomáhá odvádět vlhkost, která se dostane do skladby střechy. Dvouplášťová střecha zajišťuje všechny funkce dvěma střešními plášti (horní plášť a dolní plášť nebo také vnější plášť a vnitřní plášť), mezi nimiž je účinně větraná vzduchová vrstva. Účinně větraná vzduchová vrstva zajišťuje především odvod případné vlhkosti ze střešního pláště. Současně ale i částečně brání přehřívání prostorů pod střechu během letních měsíců.
Čtěte také: Definice a charakteristika jednoplášťových střech
V bývalé ČSSR se dvouplášťové střechy hodně používaly od 60. let po nedobrých zkušenostech s nedostatečně kvalitními asfaltovými pásy na malých spádech. Dvoupláště byly také hitem individuální výstavby v 70. a 80. letech. Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenu na vnější prostředí a je vhodná pro použití nad prostory s vysokou relativní vlhkostí (i nad 80 %). Oproti jednoplášťovým střechám jsou dvouplášťové střechy náročnější na provádění.
Kritické aspekty jednoplášťových střech
Vzhledem k tomu, že jednoplášťové ploché střechy neobsahují větranou vzduchovou mezeru, je nesmírně důležité zajistit funkčnost střechy:
- z hlediska hydroizolačního,
- z hlediska tepelně-izolačního.
To zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu. Při výběru je zásadní účinná parozábrana. Ta zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace, které by mohly účinnost tepelné izolace snížit. Důležité při návrhu jednoplášťové střechy je pak zejména tepelně-vlhkostní posouzení skladby, kdy mohou za určitých okrajových podmínek vznikat problémy s kondenzací v rámci tepelné izolace, zejména pak v místech spojů desek tepelné izolace a prostupů střechou.
Sanace jednoplášťové ploché střechy
Pokud není skladba jednoplášťové ploché střechy silně porušená, zvrásněná, nebo nasáklá vodou, ponechává se na místě. Při sanaci jednoplášťové ploché střechy se opraví stávající krytina (boule, nerovnosti, větší netěsnosti), a ta se poté uvažuje jako nová parozábrana. Na ni se případně položí tepelná izolace a nová povlaková krytina, ať už z asfaltových pásů nebo ze střešní fólie.
Druhý způsob zateplení, podle mého progresivnější: demontuje se horní plášť a na stropní konstrukci se zhotoví nová skladba jednoplášťové střechy.
Čtěte také: Střecha nad dřevostavbou
Skladba ploché střechy: Základ, na kterém záleží
Skladba ploché střechy není jen náhodné poskládání materiálů na sebe. Každá vrstva má svůj jasný úkol - jedna nese konstrukci, další brání úniku tepla, jiná zase chrání střechu před vodou. Jakmile se v tomto systému udělá chyba, projeví se to velmi rychle zatékáním, kondenzací nebo zbytečnými tepelnými ztrátami. U plochých střech se vyplatí myslet dopředu. Oprava špatné skladby je vždy výrazně dražší než správný návrh hned na začátku.
Plochá střecha musí zvládnout déšť, sníh, mráz i letní vedra. Každá vrstva ve skladbě spolupracuje s ostatními - když jedna selže, trpí celý systém. Špatně navržená skladba ploché střechy může vést k hromadění vlhkosti, vzniku plísní nebo poškození nosné konstrukce.
Řez plochou střechou: Jak jdou vrstvy za sebou
Řez plochou střechou je ideální způsob, jak pochopit její fungování. Jasně ukazuje pořadí jednotlivých vrstev a jejich tloušťky. Právě zde se často odhalí chyby, které by jinak zůstaly skryté.
| Vrstva | Funkce | Poznámka |
|---|---|---|
| Nosná konstrukce | Přenáší zatížení střechy | Musí být staticky vyhovující |
| Parozábrana | Brání prostupu vlhkosti | Nutná pečlivá pokládka |
| Tepelná izolace | Snižuje tepelné ztráty | Důležitá správná tloušťka |
| Hydroizolace | Chrání před vodou | Nejcitlivější část střechy |
Nejčastější chyby při návrhu skladby ploché střechy:
- Špatně navržená parozábrana - vede ke kondenzaci vlhkosti.
- Nedostatečný spád - voda zůstává stát na střeše.
- Podcenění detailů - prostupy, atiky a vpusti.
- Nekvalitní hydroizolace - riziko zatékání.
Jednoplášťové střechy v panelových systémech
Stavební soustava G 57 byla první soustava, ze které byly montovány panelové domy pro bydlení v západní části Severočeského kraje. Konstrukční systém G 57 je příčný nosný stěnový systém, ztužený podélnými vnitřními ztužujícími stěnami, se samonosným obvodovým pláštěm, který přenáší též část zatížení stropních desek. Stěny jsou navzájem spojeny tuhými stropními deskami.
Střecha na domě je plochá bez atik. V horním podlaží desetipodlažního bytového domu je na ploché střeše bez atik vybudována společná nástavba strojovny výtahů a schodišťového prostoru. U osmipodlažních bytových domů byla střecha řešena jako střecha pochůzná. Tento záměr dodnes dosvědčuje schodiště, které končí v úrovni střechy a již značně zkorodované tyčové zábradlí kolem celé střechy.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Věžové jedenáctipodlažní bytové domy byly zaznamenány v Litvínově a v Chomutově. Na ploché střeše jsou v samostatných nástavbách umístěny strojovny výtahů, které jsou zakomponovány do betonové pergoly. Střešní nástavby u domů s více než čtyřmi bytovými podlažími jsou určeny pro strojovnu výtahů.
Jednoplášťové ploché střechy jsou populární zejména díky relativně snadné realizaci a spolehlivosti. V dnešní době jsou na trhu dostupné kvalitní materiály, díky kterým jsou jednoplášťové ploché střechy vysoce funkčním řešením.
tags: #jednoplastova #strecha #strop #panel #informace