Plochá střecha je střecha se sklonem α ≤ 5°. Problematika střešních plášťů je značně široká, protože tyto konstrukce jsou díky své poloze v objektu vystaveny působení řadě vnějších i vnitřních vlivů. Plochou střechu charakterizuje sklon do 5 ° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Plochá střecha zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady (tzv. provozní střechy).
Základní rozdělení střech
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. I ploché střechy se mohou dále dělit, a to dle počtu plášťů na jednoplášťové a dvouplášťové. Méně častěji se setkáte i s plochými střechami víceplášťovými. Jednoplášťové ploché střechy mají pouze jeden střešní plášť, zatímco ty dvouplášťové mají střešní pláště dva. Ovšem zde pozor na terminologii. Dva pláště nerovná se dvě vrstvy. Např. krytina z asfaltových pásů se dělá nejčastěji dvouvrstvá (dva asfaltové pásy navařené na sobě), ale existují i jednovrstvé asfaltové pásy/krytiny. Ovšem plášť je celé souvrství (tzn. včetně nosné konstrukce, tepelné izolace, parotěsné vrstvy atd.). A pokud souvrství nemá žádnou větranou mezeru, jedná se o jednoplášťovou střechu.
Jednoplášťové střechy
Jednoplášťové ploché střechy jsou jednou z možností řešení zakrytí staveb. Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Před několika desetiletími byly problematické z důvodu neexistence nebo nedostupnosti kvalitních materiálů. Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy jsou také někdy nazývány jako střechy „teplé“, protože se v jejich souvrství vyskytuje tepelně izolační vrstva. Jednoplášťové konstrukce se zásadně navrhují jako nevětrané.
Vzhledem k tomu, že jednoplášťové ploché střechy neobsahují větranou vzduchovou mezeru, je nesmírně důležité zajistit funkčnost střechy:
- z hlediska hydroizolačního,
- z hlediska tepelně-izolačního.
To zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu. Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních pár do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte aspoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S nebo Monrock MAX E - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren).
Čtěte také: Průvodce zateplením střechy pro lepší energetickou efektivitu
Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnout takto: pokud propustí parozábrana do skladby méně vodních pár, než je schopné se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční. Jednoplášťové ploché střechy jsou populární zejména díky relativně snadné realizaci a spolehlivosti. V dnešní době jsou na trhu dostupné kvalitní materiály, díky kterým jsou jednoplášťové ploché střechy vysoce funkčním řešením. Příklad skladby jednoplášťové ploché střechy popsané výše. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! Spádová vrstva může být (oproti obrázku) vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace. Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.
Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují vyjímečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.
Dvouplášťové střechy
Oproti tomu, pokud souvrství odděluje jedna větraná vzduchová mezera, tak mluvíme o dvouplášti. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Tyto skladby střech se hodí nad vlhké prostory, do horských oblastí a také samozřejmě na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění. Příklad dvouplášťové ploché střechy popsané výše. Vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti. Z hlediska míry větrání platilo v ČSN o navrhování střech, že plocha přiváděcích větracích otvorů má být min. 1/100 plochy střechy, plocha odváděcích otvorů ještě o 10 % větší. Plocha otvorů má být ještě větší při nadměrných délkách vzduchových vrstev. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Neodpovídá např. pouhému trapézovému plechu. Požadavek na dokonale těsný spodní plášť má zabránit nekontrolovanému proudění vzduchu a vodní páry do vzduchové vrstvy vlivem netěsností. Množství vodní páry v mezeře je pak násobně větší a dimenze větrání střechy nemusí stačit na její odvedení.
Jednoplášťové střechy a kondenzace vlhkosti
Nevýhodou jednoplášťových střech je skutečnost, že v nich prakticky nejsme schopni vyloučit výskyt kondenzace vodní páry. Teoretické výpočty, ale i prováděný aplikovaný výzkum, prokázaly, že jednoplášťovou střechu s klasickým pořadím vrstev (to znamená, že se hydroizolace nachází ve skladbě střechy úplně nahoře) nad běžným prostředím v podstatě nelze navrhnout bez výskytu kondenzátu, a to i v případě, že použijeme kvalitní parozábranu. Pokud však vzniklý kondenzát neohrozí funkci střechy a v letním období se z konstrukce vypaří, tzn. že se v konstrukci nehromadí, můžeme omezené množství kondenzátu připustit. Při návrhu jednoplášťové střechy je snahou projektanta, aby se vodní pára do střešní konstrukce nedostala, případně aby se jí do konstrukce dostalo co nejméně. Tedy takové množství, které neohrozí funkci střechy. Toho dosáhneme použitím kvalitní parozábrany co nejblíže k vnitřnímu líci konstrukce. Je však třeba zdůraznit, že kvalitní parotěsná fólie musí být zároveň kvalitně provedena. V opačném případě její účinnost klesá. Laicky si můžeme představit nafukovací balónek: jestliže se v něm objeví i sebemenší otvor, vzduch se z balónku okamžitě vyfoukne. Jakákoli snaha o větrání jednoplášťových střech (například pomocí větracích kanálků) se zejména v panelové výstavbě 70. let ukázala jako zcela neúčinná.
Prostup tepla a jeho význam
O prostupu tepla, respektive o tepelném odporu, již bylo napsáno mnoho. Na tomto místě je však vhodné připomenout, že nám všem zažitý pojem „tepelný odpor“ (značení „R“) již jako technický termín od roku 2005 neexistuje. Byl nahrazen „součinitelem prostupu tepla“ (značení „k“), který je zjednodušeně řečeno převrácenou hodnotou původního tepelného odporu (viz ČSN 73 0540). Přestože technické normy jsou již několik let z větší části pouze doporučené, pro ČSN 73 0540, která stanovuje maximální přípustný součinitel prostupu tepla (minimální tepelný odpor) obvodových konstrukcí, to neplatí. Její dodržení je povinné a zákonem vyžadováno. Požadavky na úsporu tepla stále rostou a nelze předpokládat, že se v brzké době zastaví. Svědčí o tom i tak často diskutované pasivní domy. Proto je vhodné při návrhu tepelné izolace s tímto trendem počítat.
Čtěte také: Nezateplená plechová střecha a OSB desky: Co potřebujete vědět
Podívejme se, jak se požadavky na součinitel prostupu tepla (tepelný odpor) v průběhu času měnily:
| Období | Obvodové stěny | Ploché střechy | ||
|---|---|---|---|---|
| k [W/m2/K] | R [m2.K/W] | k [W/m2/K] | R [m2.K/W] | |
| do roku 1964 | 2,00 | 0,50 | 2,00 | 0,50 |
| 1964 - 1977 | 1,94 | 0,52 | 1,94 | 0,52 |
| 1977 - 1992 | 1,00 | 1,00 | 0,50 | 2,00 |
| 1992 - 2005 | 0,50 | 2,00 | 0,33 | 3,00 |
| od roku 2005 | 0,30 | 3,33 | 0,24 | 4,17 |
Řešení problémů s kondenzací: Obrácená a Duo střecha
Teorie říká, že nejvýhodnější skladba střešního pláště je taková, kde jsou tepelně izolační materiály umístěny na vnější straně konstrukce, zatímco parotěsné vrstvy na straně vnitřní. Bohužel v případě plochých střech s klasickým pořadím vrstev tomuto doporučení nelze vyhovět, neboť mezi parotěsné vrstvy musíme počítat i povlakové krytiny. Proto nelze vyloučit výskyt kondenzace vodních par. Jistým řešením tohoto problému jsou tzv. obrácené střechy.
Obrácená (inverzní) střecha
Abychom vyhověli výše uvedenému požadavku, musíme ve skladbě střešního pláště vyměnit pořadí vrstev. Obrácenou (inverzní) střechu získáme záměnou tepelné izolace a hydroizolace. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká okolo tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace se totiž používá zásadně extrudovaný polystyrén (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Tepelná izolace se tak dostává do přímého styku s vnějším prostředím, proto je bezpodmínečně nutné, aby byla nenasákavá. Tomuto požadavku vyhovuje jen málokterý materiál. Nejběžněji používaným materiálem pro tepelné izolace obrácených střech je nenasákavý extrudovaný polystyren, avšak v poslední době se začíná prosazovat i polyuretan. Problematika použití polyuretanu je však mnohem širší a není předmětem tohoto článku.
Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (hlavně v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možností tvorbou defektů jako kondenzace a pod. Proto i STN při použití obrácené střechy předpisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Duo střecha
Nicméně ani obrácená střecha není zcela bezproblémová. Desky extrudovaného polystyrenu se často kladou na podložky, aby mezi nimi a hydroizolací byla mezera (drenážní vrstva) pro odvedení srážkové vody. Kritické období pro obrácené střechy je jaro, kdy na střechách taje sníh. Studená tající voda, která má teplotu 0 °C, se v drenážní vrstvě dostává do přímého kontaktu s hydroizolací a nepříznivě ochlazuje nechráněné vrstvy pod ní. Proto se pod hydroizolaci vkládá druhá doplňková tepelná izolace, která již být nenasákavá nemusí. Tak vzniká tzv. Duo střecha (někdy nazývaná obrácená střecha kombinovaná). Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo") je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou.
Čtěte také: Nezateplená fasáda: podrobný průvodce
Typy provozních střech
Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují "využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd. Pochůzná střecha je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony, či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Pojížděná střecha je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly). Speciálním případem jsou např. střešní zahrady.
Zelené (vegetační) střechy
Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květy, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (skalnice a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická v skladbě přítomnost hydroakumulační vrstvy (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha (tzn. bez větrané vzduchové mezery) s hydroizolací odolnou prorůstání kořenů a dalšími přidanými speciálními vrstvami. Vegetační souvrství slouží v případě jednoplášťové šikmé vegetační střechy jako přídavná tepelná izolace střechy. Zabraňuje extrémnímu kolísání teploty na střeše během dne, přispívá tak k menšímu rozpínání materiálů a tím i k jejich delší životnosti. U vegetačních střech má skladba, zejména pokud je použitá hydroakumulační vrstva nasáklá vodou, větší hmotnost a obvykle vyžaduje zvýšení použitých profilů u nosné konstrukce střechy. Montáž vegetačního souvrství je oproti jiným skladbám složitější, zemina se musí zajistit proti sesuvu apod. Dle typu použitých rostlin je následně nutná pravidelná údržba a kontrola. Střecha s vegetací má být (v souladu s ČSN 731901 [59]) vybavena přívodem vody nebo zařízením pro zálivku rostlin.
Ekonomické výhody zateplení střechy
Tepelné ztráty přes střechu mohou tvořit až 30 % celkové energetické spotřeby domu, což má zásadní vliv na účty za vytápění a celkový komfort bydlení. Střecha bez izolace je jednou z největších slabin domu, pokud jde o únik tepla. Tepelné ztráty přes nezateplenou střechu mají několik negativních důsledků:
- Vysoké náklady na vytápění - Energie uniká bez jakékoliv bariéry, což zvyšuje spotřebu paliva nebo elektřiny.
- Kolísání teplot - V zimě je podkroví studené, zatímco v létě se prostor přehřívá.
- Kondenzace vlhkosti - Bez správné izolace může vlhkost v podkroví vést k plísním a degradaci střešní konstrukce.
Na druhé straně zateplená střecha nabízí významné výhody:
- Úspora nákladů na vytápění - Snížení tepelných ztrát až o 30 % znamená nižší účty za energie.
- Vyšší komfort bydlení - Podkroví zůstává příjemné jak v zimě, tak v létě.
- Prodloužení životnosti střechy - Kvalitní izolace chrání konstrukci před vlhkostí a teplotními výkyvy.
- Možnost dotace - S programem Nová zelená úsporám můžete získat dotaci až 200 000 Kč na zateplení střechy a fasády.
Při porovnání nezateplené a zateplené střechy vychází investice do zateplení jako jednoznačně výhodná. Příklad úspor:
| Typ domu | Roční náklady na vytápění (před zateplením) | Roční náklady po zateplení | Úspora ročně |
|---|---|---|---|
| Rodinný dům 4+1 | 30 000 Kč | 21 000 Kč | 9 000 Kč |
| Rodinný dům s podkrovím | 35 000 Kč | 24 500 Kč | 10 500 Kč |
Jak financovat zateplení střechy?
Díky dotaci Nová zelená úsporám lze pokrýt významnou část nákladů:
- Zateplení střechy a fasády: Dotace až 200 000 Kč.
- Kombinace s dalšími opatřeními, jako je fotovoltaika nebo výměna oken, může zvýšit dotaci na 600 000 Kč.
Porovnání izolací: Minerální skládaná vs. foukaná izolace
Při výběru správného typu izolace je důležité zvážit několik faktorů:
Minerální skládaná izolace
- Vhodná pro ploché střechy nebo přístupné prostory.
- Vynikající tepelná a akustická izolace.
- Ideální pro levné zateplení střech s českým týmem.
Foukaná izolace
- Rychlá aplikace pro těžko přístupná místa, jako jsou půdy nebo dutiny.
- Efektivní a cenově dostupné řešení.
- Doporučujeme pro zateplení střech v Praze, Středočeském a Ústeckém kraji.
Plochá střecha je sice čím dál více oblíbená jak u bytových, tak moderních rodinných domů, avšak oprava ploché střechy je komplikovanější než oprava střechy šikmé. I proto je důležité ji správně udělat na první pokus.
tags: #jednoplastova #nezateplena #strecha #informace