Nejlepší tipy pro hydroizolaci zdiva a opěrných zdí – Kompletní průvodce krok za krokem!

Vlhkost v objektu je velkým problémem, přináší s sebou nepříjemné defekty, jako je hniloba dřevěných konstrukcí, výskyt plísní na zdivu nebo bobtnající omítka. Voda z podloží navíc vynáší vodorozpustné soli, jež ve stavebním materiálu zůstávají a jsou příčinou jeho koroze a následného chátrání. Z těchto důvodů musí být vlhkost ve zdivu regulována na minimum některou z metod dodatečné hydroizolace zdiva. Cílem hydroizolace stavebních konstrukcí je zabránění přístupu vody do konstrukce a zároveň zabránění vstupu vodních par či plynů.

Základní metody hydroizolace zdiva

Metod hydroizolací je mnoho a jejich výběr závisí nejen na konkrétní příčině vlhkosti, ale i na dalších faktorech, jako je typ vlhkého materiálu (zdivo, kámen, beton), umístění vlhké oblasti (nad/pod terénem), zda jde o interiér/exteriér, statika objektu a zda lze provést odkopy.

Injektáže vlhkého zdiva

Injektáže tvoří dodatečnou vodorovnou hydroizolaci, kdy se účinná látka (chemický roztok, injektážní krém, akrylátový gel nebo polyuretanová pryskyřice) napouští do zdiva navrtanými otvory přes speciální napouštěcí pakry. Injektáže jsou časově nenáročné a dle zvolené technologie řeší široké spektrum potíží s vlhkostí, od vzlínající vlhkosti až po tlakové působení vody. Tato technologie je šetrná ke stavebním konstrukcím a neovlivňuje statiku objektu.

Postup injektáže:

Před injektáží je nutné maximálně zredukovat všechny primární zdroje a příčiny pronikání vlhkosti do konstrukce.
V případě nutnosti se provede terénní úprava (odkop zeminy) v místě provádění vrtů.
V ploše kolem osy prováděných vrtů a cca 0,8m nad pozorovatelnými znaky vlhkosti zdiva se odstraní stará omítka a vyčistí spáry mezi stavebními díly do hloubky cca 1cm.
Vrty se provádějí ve sklonu 15-25 stupňů. Průměr vrtu je doporučen 30-40mm.

Typy infuzních clon:

Horizontální infuzní clona: Vrty se provádějí do hloubky o 10cm menší než je tloušťka zdi. Vrty jsou ve svých osách od sebe vzdáleny 15cm.
Plošná infuzní clona: Vrty se provádějí do hloubky 10-15cm, sklonu 25 stupňů. Vzdálenost mezi osami vrtů je 15cm. Vrty se provádějí šachovnicovým způsobem.
Vertikální izolace: Na úseky s rozdílnou výškovou úrovní či k oddělení neizolovaného zdiva (např. od sousedního objektu) je nutná izolace vertikální, která se provádí analogicky izolací horizontální.

Vrty se mohou provádět z vnitřní i vnější strany. Injektážní prostředek se aplikuje beztlakovým způsobem z konví nebo kontinuální metodou za pomocí zásobníků. Po úplné penetraci se infuzní vrty vyplní maltou.

Elektroosmóza

Elektroosmóza je osvědčený systém vysoušení zdiva na elektro-fyzikálním principu, kdy působením elektrického pole na molekuly vody ve zdivu dochází k posunu vlhkosti ze zdiva na jeho povrch, kde se odpaří.

Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?

Podřezání zdiva

Mechanická izolace proti vzlínající vlhkosti, kdy je vlhkost zastavena vodorovnou nepropustnou bariérou (PE folie, sklolaminát, asfaltový pás, nerezové desky), která se vloží do zdiva. Řez se provádí řetězovou pilou do průběžné spáry u cihelného soudržného zdiva či diamantovým lanem do soudržného zdiva bez průběžné spáry (kamenné, smíšené, cihelné, betonové). U nesoudržného zdiva se používá klasická metoda ručního podbourávání.

Izolace bitumenovými (asfaltovými) stěrkami

Řeší plošnou hydroizolaci vodorovných a svislých konstrukcí, a to jak u nových objektů, tak u těch stávajících. Vytváří účinnou, bezešvou ekologickou hydroizolaci bez použití plamene. Používá se na hydroizolace proti zemní vlhkosti, netlakové i tlakové vodě či jako izolace proti radonu. Kromě ručních aplikací jsou prováděny i aplikace strojním stříkáním.

Silikátové hydroizolace

Patří mezi plošné hydroizolace vhodné především pro izolaci proti zemní vlhkosti v interiérech i exteriérech (pod obklady či dlažby ve sprchách, bazénech, balkonech, terasách...). Používají se pro izolaci zdiva i betonu. Aplikace se provádí stěrkováním.

Izolace bez odkopu

Technologie, které se používají tam, kde je nutné vytvořit hydroizolační clonu, ale není možné se k místu zvnějšku dostat.

Krystalická hydroizolace betonu

Pomocí speciálních materiálů vytváří krystalizační hydroizolaci ve vnitřní struktuře stavební konstrukce (betonu), odolávající tlakové vodě až do 7 atmosfér. Vlastní izolace je po aplikaci nedílnou součástí samotného betonu, není tedy náchylná na mechanické poškození. Aplikuje se buď v podobě nátěru na vlhký beton, nebo v podobě tekuté přísady přímo do betonové směsi.

Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci

Biochemicky modifikovaná hydroizolace betonu

Unikátní technologie na bázi pružného reaktivního gelu pro řešení hydroizolací konstrukčního betonu nad úrovní terénu a přímo pojezdových komunikací.

Vzduchoizolační systémy

Jedna z nejstarších prověřených hydroizolačních technologií. Provádí se podlahové vzduchoizolační systémy a svislé provětrávané předstěny vnitřní a vnější. V největší míře se tato technologie uplatňuje u historických, často i památkově chráněných objektů.

Hydroizolace suterénních stěn

Často se setkáváme s požadavkem uzpůsobit suterénní prostory k trvalému bydlení, případně k využití jako kancelářské a komerční prostory. Je nutné si uvědomit, že sklepní prostory nebyly v době své výstavby pro takový účel v žádném případě určeny. Postoj lidí k využití suterénních prostor se v současnosti začíná poměrně výrazně měnit, neboť lidé řeší nedostatek bytových, ale i nebytových prostor, zejména v centrech velkých měst.

Udělat ovšem z vlhkého a zatuchlého suterénu plnohodnotné obytné nebo kancelářské prostory, je záležitostí nákladnou, zdlouhavou a s často nejistým výsledkem. Současná praxe v oblasti sanací vlhkého zdiva preferuje k řešení vlhkosti a dlouhodobému zachování prostor zrekonstruovaných suterénů využití kombinace hned několika technologií a postupů, které odstraňují jak příčiny vlhnutí objektu, tak také následky nadměrné vlhkosti zdiva - poškozené omítky, plísně a vysoká relativní vlhkost vzduchu. Nejčastějším způsobem sanace takových prostor pak bývá kombinace přímých sanačních metod, jako je provedení nové dodatečné svislé a vodorovné hydroizolace.

Vnější svislé hydroizolace suterénu

Svislé izolace jsou nejčastěji prováděny formou odkopání obvodového zdiva z venkovní strany, očištění zdiva a aplikace asfaltových pásů, případně asfaltových stěrek, v kombinaci s tepelnou izolací extrudovaným polystyrenem a nopovou folií, která má plnit zejména ochrannou funkci, případně zajišťovat odvod povrchových vod od úrovně terénu směrem k drenáži ve spodní části výkopu. Na dno výkopu je pak umístěna drenáž s dostatečným spádováním a napojením na odtokovou cestu, aby se srážková voda nehromadila v blízkosti základů. Výkop je pak zasypán, zahutněn a je obnoven povrch po výkopu nejčastěji navrácením do původního stavu.

Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž

Vnitřní svislé hydroizolace suterénu

Alternativní možností je provedení svislých hydroizolací suterénních prostor z vnitřní strany suterénu. U tohoto řešení není nutné provádět odkopání zeminy po obvodu suterénu. Vnitřní hydroizolace najde též uplatnění v případech suterénů, jejichž obvodové zdivo se nachází uprostřed půdorysné plochy objektů a zkrátka jej odkopat zvenčí nelze.

Vnitřní izolace suterénu se provádí minerálními hydroizolačními stěrkami se schopností krystalizace. To je proces, který je spuštěn ihned po aplikaci stěrky na vlhké zdivo a dochází při něm k dokonalému spojení stěrkové hydroizolace s vnitřním zdivem suterénu. Minerální stěrkové hmoty jsou dokonale paropropustné, to znamená, že molekula vodní páry je schopná projít stěrkou a odpařit se do vnitřního prostoru suterénu. Stěrky ale odolávají působení vody v kapalném skupenství a ty nejlepší systémy vnitřních hydroizolací dokáží odolat až bodovému tlaku vody o síle 10 metrů vodního sloupce.

Aplikace vnitřních hydroizolačních stěrek:

Odstranění veškerých omítek a podkladních vrstev, které nejsou celistvé a budou odpadávat.
Penetrace a mineralizace zdiva penetračním přednástřikem, výrazné dutiny a nerovnosti se vyrovnají hydroizolačním tmelem.
Aplikace samotné hydroizolační stěrky. Počet vrstev stěrky závisí na provedeném vlhkostním průzkumu. U vzlínající vlhkosti postačují dvě vrstvy stěrky, u tlakové vody jsou nutné tři vrstvy. Jednotlivé vrstvy se nanášejí ihned po aplikaci předchozích, takže celý systém je časově nenáročný.

Při aplikaci vnitřních hydroizolací je třeba myslet také na vytvoření bariéry proti vzlínající zemní vlhkosti z podzákladí objektu. Spolu s vnitřní svislou hydroizolací je proto nutné provést též hydroizolaci vodorovnou. Ta se nejčastěji provádí metodou chemické injektáže, která musí být bezpodmínečně provedena nad úrovní okolního terénu, aby nedocházelo k přemostění vlhkosti od přilehlé zeminy nad injektážní clonu a k druhotnému vzlínání zdivem až do úrovně přízemí objektu.

Příkladem je rodinný dům, kde se majitelé rozhodli využít suterénní prostory, dříve určené jako sklad uhlí, jakožto novou obytnou místnost. Byla aplikována vnitřní hydroizolační stěrka a vnitřní hydroizolační systém suterénu. Jako opatření pro potlačení vzlínající vlhkosti z podzákladí objektu byla instalována technologie aktivní drátové elektroosmózy do obvodového zdiva a provedena chemická injektáž vnitřního zdiva suterénu.

Svislá izolace proti zemní vlhkosti

Bez kvalitní svislé izolace základů se dešťová voda, roztátý sníh nebo vysoká hladina spodní vody postupně dostávají přes stěny základů do konstrukce. Svislá hydroizolace chrání svislé plochy základů, které jsou v kontaktu se zeminou. Zatímco vodorovná hydroizolace řeší vzlínající vlhkost zespoda, svislá zabraňuje pronikání vody ze stran. Bez ní můžete čekat vlhké zdi, plísně, poškozené omítky a v nejhorším případě i statické problémy. Svislá izolace je proto nutná všude tam, kde základové zdivo přichází do styku s vlhkou zeminou, tedy u suterénních stěn, soklu, ale i u jednoduchých základových pásů rodinných domů.

Kde se svislá hydroizolace aplikuje:

Suterénní stěny: U domů se sklepem je hydroizolace suterénních stěn nutnost. Ideální je svislá hydroizolace základů zvenku při stavbě, ale u stávajících objektů se často řeší hydroizolace sklepa zevnitř.
Sokl a spodní část nadzemního zdiva: Ta část základů a zdiva, která je v kontaktu se zeminou nebo vystavená odstřikované vodě, potřebuje ochranu proti vlhkosti. Hlavně u starších staveb bez kvalitní vodorovné izolace.
Opěrné zdi a konstrukce ve styku se zeminou: Opěrné zdi, terénní schodiště nebo jiné konstrukce, kde je zdivo trvale v kontaktu se zeminou z jedné strany, vyžadují svislou hydroizolaci.
Rekonstrukce starých domů: U starších staveb bez původní hydroizolace může být svislá izolace nutná i u běžných základových konstrukcí, pokud se projevují problémy s vlhkostí.

Jak na svislou hydroizolaci:

Příprava povrchu: Základová zeď musí být čistá, suchá a zbavená všech nečistot. Odstraňte zbytky betonu, hlíny nebo jiné nečistoty. Na savé povrchy aplikujte penetraci. Ostré hrany a výstupky je potřeba zabrousit nebo začistit.
Výběr správného materiálu: Pro svislou hydroizolaci základů existují různá řešení - od tradičních asfaltových pásů přes SBS membrány až po moderní nátěrové systémy, jako je tekutá guma, která vytváří bezešvou, elastickou vrstvu odolnou proti tlakové vodě.
Aplikace hydroizolace: Tekutou gumu nanášejte ve dvou vrstvách. První vrstvu aplikujte rovnoměrně po celé ploše. Po zaschnutí aplikujte druhou vrstvu kolmo na první. Prostupům a rohům věnujte zvláštní pozornost, zde použijte geotextilii.
Ochrana izolace: Po zaschnutí je nutné izolaci mechanicky ochránit před poškozením při zasypávání. Použijte ochrannou fólii, nopovou fólii nebo izolační desky.

Hydroizolace opěrných zdí

Opěrná zeď je spolehlivým podpůrcem, který každý den udržuje stabilitu svahu a brání jeho posunu. Realizace vysoké opěrné zdi není jen otázkou výběru stavebního systému. Rozhodující roli hraje statický návrh, charakter podloží a správné vyztužení konstrukce.

Před stavbou opěrné zdi

Před stavbou opěrné zdi je třeba provést hydrogeologický průzkum (HGP), abychom zjistili typ podloží, zatřídění zeminy a hladinu podzemní vody. Pro jednoduché stavby poslouží HGP formou kopaných sond. Pro složitější stavby je třeba sondáž pomocí kopaných či vrtaných sond a dále laboratorní rozbor zemin - zejména rozbor zrnitostního složení, stanovení úhlu vnitřního tření zeminy, koheze, objemové hmotnosti atd. Rozbor by měl být proveden pro základovou půdu a zeminu, která bude působit na rub zdi tlakem. Součástí HGP by v každém případě mělo být ověření hladiny podzemní vody. Zvýšená hladina podzemní vody může vyvolat zvýšené nároky na konstrukci drenáže zdi.

Drenáž opěrných zdí

Princip odvodnění je důležitý pro všechny typy opěrných zdí, včetně gabionových zdí, svahových tvárnic i zdi ze ztraceného bednění, ale provedení se mírně liší v závislosti na konstrukci a materiálu. Drenáž lze pro specifické podmínky provádět pod stěnou (pokrývková drenáž) nebo za stěnou (komínová drenáž).

Způsoby provedení drenáže opěrné zdi:

Pro zajištění správného odtoku vody je nutné, aby terén za opěrnou zdí byl mírně vyspádovaný směrem od konstrukce. Dno výkopu pro štěrkový základ (300 mm) by mělo být vyspádováno v minimálním sklonu 1:12 (cca 5° nebo 8 %) směrem k zadnímu líci stěny. Tloušťka štěrkového polštáře se mění v závislosti na sklonu drenážní trubky, aby byl zajištěn její plynulý spád.
Prohloubený výkop pro drenážní trubku: Alternativně lze drenážní trubku umístit do prohloubeného výkopu za nebo pod opěrnou zdí. Toto řešení umožňuje zvýšit sklon trubky, čímž se urychlí gravitační odtok vody a minimalizuje riziko stagnace.
Drenážní trubka: Na úrovni základové spáry se pokládá perforovaná drenážní trubka (ø100-150 mm ze žlábkovaného nebo profilovaného HDPE nebo PVC), která je obsypána štěrkem a obalena geotextilií, aby se zabránilo jejímu zanášení jemnými částicemi. Trubka se uloží do nejnižšího místa štěrkového polštáře a zajišťuje odvod vody z celého drenážního systému stěny. Spád trubky je obvykle ke koncům stěny.
Drenážní rigol: Provádí se těsně za korunou zdi a má za účel zamezit přetékání povrchové vody přes korunu zdi a prosakování povrchové vody do zdi. Rigol se buduje v rámci pokládání poslední vrstvy zeminy. Odvádí vodu ke koncům stěny nebo do vpusti. Nejčastěji je proveden z asfaltu nebo nepropustného betonu.

Systém opěrných zdí Stavoblock zajišťuje přirozenou drenáž díky specifické výplni mezi tvarovkami. Jednotlivé dutiny se zasypávají tříděným a vymývaným kamenivem frakce 16/32 mm, které umožňují volný průchod vody. Pro finální dosypání se používá kamenivo frakce 8/16 mm, čímž je zajištěna stabilita konstrukce a efektivní odvodnění bez nutnosti dalších složitých drenážních opatření.

Hydroizolace koupelny

Hydroizolace koupelny je ochranná vrstva aplikovaná pod obklady či stěrku, která tvoří nepropustnou bariéru mezi vlhkým prostředím koupelny a konstrukcí vašeho domu. Typicky se jedná o tekuté nátěry (nanášené štětcem nebo válečkem) nebo speciální hydroizolační fólie. Úkolem hydroizolace není jen zastavit prosakování vody. Hydroizolace koupelny zabraňuje šíření vlhkosti do stěn, podlah a konstrukčních prvků, které by jinak postupně degradovaly.

Bez hydroizolace voda postupně napadá konstrukci - způsobuje rezivění výztuže v betonu, hnilobu dřevěných prvků a oslabení celé stavby. Vlhkost za obklady vytváří ideální prostředí pro plísně a houby, které způsobují alergie a dýchací problémy. Investice do kvalitní hydroizolace se vrátí mnohonásobně.

Správný postup hydroizolace koupelny:

Příprava podkladu: Stěny i podlahy musí být rovné bez výrazných nerovností. Následuje důkladné vysátí prachu. Po celém obvodu koupelny a uvnitř sprchového koutu uříznete mirelonový dilatační pás. Všechna kritická místa (budoucí vodovodní baterie, napojení odpadů) musíte opravit a vyrovnat rychletvrdnoucí vyrovnávací maltou.
Penetrační nátěr: Zajišťuje, že se hydroizolace s podkladem perfektně spojí. Ředění závisí na typu podkladu. Počkejte na dokonalé zaschnutí.
Těsnicí pásky a manžety: Připravte si těsnicí pásky pro rohy a přechody, plus hotové tvarovky pro vnitřní a vnější rohy. Hmotu aplikujte do všech rohů a koutů, abyste do ní mohli vložit těsnicí pásky. Na vyústění vody aplikujte připravené těsnicí manžety.
Aplikace první vrstvy hydroizolace: Pokud používáte váleček, docilte "pomerančové struktury". Při použití cementové stěrky nejprve aplikujte "nulovou vrstvu" a poté ozubeným hladítkem naneste vrstvu, do které vložíte výstužnou tkaninu (perlinku).
Aplikace druhé vrstvy hydroizolace: Druhou vrstvu můžete aplikovat zpravidla již po čtyřech hodinách, ale je nutné ověřit celoplošnou vyzrálost první vrstvy. Konečná tloušťka obou vrstev dohromady by měla dosáhnout 2 až 4 mm.
Izolace zbytku podlahy: Izolaci zbytku podlahy často odkládáme až po obložení stěn - předejdeme tak jejímu poškození při stavebních pracích.

Obecné chyby při hydroizolaci

Aplikace na vlhký podklad: Izolace na vlhkém povrchu se špatně přichytává a může se následně odlupovat. Vždy počkejte na úplné vyschnutí a aplikujte penetraci důkladně.
Nedostatečné ošetření detailů: Rohy, prostupy a napojení jsou kritická místa. Právě tady se nejčastěji objevují netěsnosti. Používejte výztužné tkaniny a věnujte těmto místům extra pozornost.
Příliš tenká vrstva: Úspora na tloušťce izolace se nevyplatí. Dodržujte doporučenou spotřebu materiálu.
Chybějící ochrana izolace: Nechráněná izolace se při zasypávání snadno poškodí. Mechanická ochrana není luxus, ale nutnost.
Špatné načasování prací: Nenanášejte izolaci za mrazu, deště nebo vysokých teplot. Ideální podmínky jsou +5 až +25 °C a suchý vzduch.

Přehled hydroizolačních materiálů

Hydroizolační materiály se rozdělují na povlakové a tekuté.

Povlakové hydroizolace:

Syntetické materiály: Vhodné pro hydroizolace střech, bazénů, balkonů, teras, spodních částí staveb a jiných venkovních konstrukcí. Kromě nejpoužívanější PVC izolace a nopových fólií patří do této skupiny i další plastové a pryžové materiály, jako jsou například geotextilie, které chrání hydroizolační vrstvu před poškozením.
Živičné materiály: Nejpoužívanějším typem je asfaltová lepenka. Tento vrstvený materiál obsahuje vložku z tkaniny (obvykle skelného vlákna), která je obalená asfaltem. Plynovým hořákem na PB nahřejete pásy a natavíte je na betonové podklady. Pásy využijete pro hydroizolaci venkovních stavebních konstrukcí a základových desek.

Tekuté hydroizolace (stěrky a nátěry):

Jsou vhodné pro vnitřní a venkovní použití, ale nejčastěji je využijete v koupelně. Jednoduše je aplikujete štětcem či válečkem na podkladní vrstvu. V exteriéru je využijete v místech, která nelze systémově ochránit povlakovou hydroizolací. Na výběr máte mezi jednosložkovými a dvousložkovými hydroizolacemi.

Jednosložková hydroizolace: Je připravená k okamžitému použití a po zaschnutí vytváří elastickou voděodolnou vrstvu.
Dvousložková hydroizolace: Na bázi polymerové pryskyřice schne rychleji. Vyžaduje však náročnější přípravu, která souvisí s promísením dvou složek.

Typy a použití hydroizolačních materiálů
Typ hydroizolace	Materiály	Použití	Poznámky
Povlakové - Syntetické	PVC izolace, Nopové fólie, Geotextilie, Plastové a pryžové materiály	Střechy, bazény, balkony, terasy, spodní části staveb, venkovní konstrukce	Geotextilie nevoděodolné, slouží k ochraně izolace
Povlakové - Živičné	Asfaltová lepenka (s tkaninovou vložkou)	Venkovní stavební konstrukce, základové desky	Aplikace natavením plynovým hořákem
Tekuté - Stěrky a nátěry	Jednosložkové, Dvousložkové (polymerová pryskyřice)	Koupelny (nejčastěji), interiér i exteriér (tam, kde nelze použít povlakovou)	Jednosložkové k okamžitému použití, dvousložkové rychleji schnou, vyžadují míchání

Ať chcete před průniky vody ochránit vnitřní prostory, nebo vnější stavební konstrukce, výběr správného typu materiálu nepodceňujte. Kvalitní materiály a správný postup jsou zárukou, že se s problémy vlhkosti nebudete potýkat desítky let.

tags: #jak #hydroizolace #zdi #informace

Komplexní průvodce hydroizolací zdiva a opěrných zdí