Při posuzování hydroizolací se stále ještě setkáváme s názorem, že u nepodsklepených staveb stačí uvažovat s namáháním hydroizolace pod podlahami přízemí zemní vlhkostí a obvod stavby je třeba chránit před odstřikující vodou.
V prvním příkladu se podívejme na nepodsklepený dům postavený na svahu tvořeném nepropustnými zeminami. Jak projektant rozhodl o výškovém osazení domu do terénu, je patrné z kót ve výkresu řezu. Vodorovná hydroizolace je 4 cm pod povrchem terénu. Hned při prvním přívalovém dlouhodobém dešti po dokončení domu se objevily skvrny vzlínající vlhkosti na vnitřních stěnách.
Voda valící se ze svahu naplnila, a při dalším takovém dešti zase naplní, podsyp a spáry dlažby, zásypy přípojek a zřejmě i násypy terénních úprav kolem domu. Na vodorovnou hydroizolaci se všemi prostupy a etapovým spojem se svislou hydroizolací na obvodu stavby v takové situaci voda působí malým hydrostatickým tlakem.
Ještě horší situace nastala u domu v druhém příkladu. Je postaven v lokalitě s jílovitou zeminou, kde navíc nebyla možnost zaústit dešťové svody do kanalizace. Tvar okolního terénu je patrný z obr. 7 a 8. Dům je v dolíku, ze kterého nemá voda z přívalového deště úniku. Je osazen velmi nízko.
Již v období výstavby při dešti nastala záplava. Rozsah problému si však investor uvědomil až po prvním letním přívalovém dešti po uvedení do provozu. Dům se stal ostrovem uprostřed bažiny. Voda si rychle našla nedokonalosti v provedení hydroizolace, zvláště netěsnou, nízko položenou spáru mezi svislou částí hydroizolace a stěnou u dveří a na samotném rámu dveří. Nejspíš se projevily i netěsnosti ve spoji mezi vodorovnou a svislou částí hydroizolace.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Voda proniklá na horní povrch vodorovné hydroizolace se rychle rozlila po celém půdorysu domu a vzlínala do stěn a do vrstev pod podlahou. Kromě zhoršení parametrů tepelné izolace způsobila rozvoj mikroorganismů, napadajících materiál podlahové krytiny.
Při opravě se musel investor smířit s tím, že se rozkopou po celém obvodu objektu úpravy terénu. Obnažená hydroizolace se sice opravila, rozhodujícím řešením problému je ale odvodnění obvodu stavby a drenáž, pro kterou bylo třeba vyjednat napojení do kanalizace.
Před deseti lety jsem zakoupil rodinný dům v klidné lokalitě, v níž výstavba probíhala ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Můj dům je z těch mladších, pochází tedy z konce třicátých let. Do domu vstupuji po dvou schodech na úroveň přízemí cca 38 cm nad terénem, mnozí sousedi mají o jeden až dva schody více. Vodorovná asfaltová (nebo dehtová) izolace mého domu je v úrovni 33 cm nad terénem.
Před rekonstrukcí měl dům problémy s vlhkostí, jednalo se ale o kondenzaci na obvodových stěnách nad podlahou. Neměl však problémy se vzlínající vlhkostí ani s vodou valící se po dvoře při přívalovém dešti. Obdobná řešení osazení domů do terénu pozoruji i v sousední čtvrti, kde stojí domy převážně ze 70. let.
Které změny v konstrukčních řešeních a v nabídce stavebních materiálů vedly k tomu, že v současné výstavbě je jen málo domků, do kterých se vchází po schodech? Určitě nastal velký pokrok v materiálech pro povrchové úpravy fasád a soklů. Povrchy jsou odolnější proti stékající a odstřikující vodě. Princip konstrukce vodorovné hydroizolace však zůstal nezměněn. Vlastě ne, on se zhoršil.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Zatímco v mém domě z 30. let byla vodorovná hydroizolace původně zhruba 50 mm pod povrchem podlahy, v domě ze 70. let byla 80 mm pod podlahou a tepelněizolační vrstvou, tak v současných domcích to bývá i 200 mm. Při výšce podlahy 150 mm nad terénem (a to je v současné době široko daleko maximum) je tedy vodorovná izolace 50 mm pod terénem. Nejsou však výjimkou ani domy s podlahou v úrovni přilehlého terénu.
Ještě v 70 a 80. letech se v oborových normách pro hydroizolace uváděla minimální výška vodorovné hydroizolace nad terénem. V ON 73 0606 Izolace asfaltové - Navrhování a provádění i v ON 73 0607 Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží - Navrhování a provádění se uvádí: Proti odstřikující vodě srážkové se v závislosti na klimatických podmínkách chrání nadzemní část obvodového pláště izolací III. kategorie, a to buď vodorovnou, umístěnou min. 200 mm nad upraveným terénem pod obvodovými stěnami, nebo svislou, vyvedenou do této výšky po jejich vnějším povrchu.
Do povědomí současných projektantů se z textu zrušených oborových norem zřejmě přenesla pouze věta o svislé hydroizolaci, a to bez vazby na hydrofyzikální namáhání. Je také možné, že řešení se svislou hydroizolací přinesli čtenáři německé normy DIN 18 195-4. Jak je obvod stavby namáhán vodou?
Představme si, jaké vrstvy a povrchy se obvykle vyskytují v terénních úpravách kolem obvodu domu, jak bývá terén kolem domu tvarován, představme si, co se děje při letním přívalovém dešti nebo při tání sněhu kolem domu. Jaké má výše popsaná hydroizolace nepodsklepené stavby šance vzdorovat tlakové vodě?
Výše popsané řešení s vodorovnou a svislou izolací má dvě slabá místa. Jedno z nich je po celém obvodu stavby - etapový spoj. Pokud budeme při realizaci brát vážně nakreslený detail na obr. 5, zrealizuje se na upraveném horním povrchu základových pasů vodorovná hydroizolace s přesahem přes obvod základů a tento přesah bude po celou dobu výstavby obvodových stěn a nejspíš i dalších konstrukcí stavby čekat na izolatéry, aby na něj napojili svislou část hydroizolace.
Čtěte také: Postup hydroizolace základové desky PVC
Aby se zvýšily šance, že se takto upravený přesah vodorovné hydroizolace dožije spojení se svislou hydroizolací, měla by se realizovat ochranná dočasná konstrukce. Pro doplnění: přesah vodorovné hydroizolace pro etapový, tzv. zpětný, spoj u podsklepené stavby se obvykle provádí v rovině vodorovné hydroizolace, kde je podložen rozšířeným podkladním betonem.
V případě nepodsklepené stavby to však není možné, aby okraj základu vystupoval vodorovně před obvod stěn, v drtivé většině případů se bude osazovat svislá tepelná izolace obvodu základů a soklu. I u zpětného spoje u paty suterénu se v odborné literatuře nedoporučuje použití do podmínek tlakové vody.
Etapový spoj mezi vodorovnou a svislou hydroizolací na obvodu stavby má tedy malé šance na dosažení těsnosti pro tlakovou vodu, naopak je velká pravděpodobnost, že voda nateče, zvláště v situaci na obr. 2, 3, 4 nebo 9, na vodorovnou hydroizolaci, nejspíš ovlivní tepelněizolační parametry tepelné izolace pod podlahou a vsákne se do paty stěn a příček.
Druhým slabým nebo dokonce ještě slabším místem jsou spoje mezi hydroizolací (tou pod úrovní terénu a rámem vstupních dveří nebo dveří na terasu). Jen výjimečně je materiál hydroizolace kompatibilní s materiálem rámu tak, aby byla šance vytvořit vodotěsné spojení. Prostě řešeními s nízko osazenými domy zhotovitele staveb, kteří v konečném výsledku nesou zodpovědnost za stavební dílo, namáčíme do vody i do problémů.
Měl se projektant nebo zhotovitel nešťastného domu z úvodního příkladu o co opřít? Na tento článek se odkazuje ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. Uvedený text, který je nyní v článku 5.1.3.1 ČSN 73 4301 [2], se s různými obměnami pohybuje mezi touto normou a vyhláškou o technických požadavcích na stavby již od dob socialismu.
Ve verzi normy ČSN 73 4301 ze srpna 1988 v článku 25 byly ještě z požadavku na úroveň podlahy nad terénem vyjmuty rodinné domy a požadavek na úroveň podlahy nad hladinou podzemní vody chyběl. V roce 1998 se text dostal do vyhlášky MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V § 22 odstavci 3 je text téměř v současné podobě, jen terén, k němuž se úroveň podlahy vztahuje, je definován jinak.
Častých problémů s pronikáním vody z povrchu terénu na vodorovnou hydroizolaci staveb si všimli autoři směrnice ČHIS 01 Hydroizolační technika - Ochrana staveb před nežádoucím působením vody a vlhkosti, kterou vydala Česká hydroizolační společnost - odborná společnost ČSSI v roce 2013. Pro představu, pro prostory rodinného domu se nejčastěji uplatní požadavek na stav chráněného prostředí třídy P2 (třídy požadavků na stav chráněného prostředí a vnitřních povrchů podle ČHIS jsou uvedeny v tab. 1). Svislou hydroizolaci bude samozřejmě třeba řešit u podsklepených staveb.
Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2 se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. Na jiných místech směrnice [3] se předpokládá málo propustný povrch přilehlého terénu, jeho sklon od objektu a odvodnění. Uvedené zásady byly uplatněny při tvorbě návrhů konstrukcí staveb pro Katalog Stavebniny DEK.
Co činit, pokud přece jen někdo trvá na tom, že nechce zvedat nohy cestou z venku domů? Správně bychom takový požadavek neměli vyslyšet, jinak porušíme vyhlášku. Pokud přece jen povedeme úvahy o smysluplném řešení takového požadavku, neobejdeme se nejspíš bez spádovaného, dostatečně širokého, mřížkou zakrytého žlábku na obvodu objektu, nebo na té jeho části, kde není dodržena úroveň podlahy. Žlábek musí být trvale účinně odvodněn.
Správnému řešení soklu budov - interakci obvodové stěny s terénem byla zatím věnována jeho důležitosti neodpovídající pozornost. V literatuře se setkáváme pouze s náznakem či ryze teoretickým řešení většinou v kapitolách - zakládání staveb, hydroizolace spodní stavby, svislých nosných konstrukcí,tepelných mostů,apod. Kladen je zde však důraz na podstatu konstrukcí a nikoli na podrobné řešení jejich částí.
Dá se říci, že v minulosti byl řešený detail konstrukčně jednodušší a též jeho chování bylo jednoznačnější ze všech hledisek. Osvědčená byla, po staletí praktikovaná řešení zděných staveb s porézní omítkou odříznutou nad terénem. Dále staveb s viditelným soklem z kamene dobře zabraňujícímu vzlínající vodě narušovat omítku nad ním a též dobře odolávajícímu odstřikující vodě i mechanickému namáhání.
Častá konstrukční problémovost detailu je dána laickým přístupem k provádění. Typickým příkladem mohou být výkvěty a opadávající omítka soklu, která též nedostatečně odolává mechanickému namáhání. Způsob kontaktního obkladu sice vyřeší problematiku mechanického namáhání, prvoplánově zakryje výkvěty, které se však následně vlivem opomenutého difuzního odporu konstrukcí objeví výše. Často tak dochází pouze k estetickému maskování důsledků a neodstraňují se či nenapravují příčiny problémů.
Po studiu a poznání situace v zemích s obdobnými klimatickými podmínkami ( Rakousko, Německo, Francie, Švýcarsko apod.) lze konstatovat, že v zahraničí je situace na první pohled jednodušší. Tento detail je řešen v menším množství variant. Fotografované detaily nejeví známky poruch a je to zajisté dáno, nejen kvalitou použitých materiálů, ale hlavně kvalitou provedení.
Důležitou roli zde hraje i jistá preference bezúdržbovosti a nedá se říci, že by to bylo na úkor kvality estetické, které se často vše snažíme podřídit. Navíc je často kladen důraz na odvedení vod a vlhkosti od budovy různými způsoby drenáží a u nás klasická hydroizolační vana je zjednodušena na dokonalejší voděnepropustné úpravy stěn.
Použití extrudovaného polystyrenu, pro soklovou partii, na vnější straně s mechanicky odolnou povrchovou úpravou je téměř bezproblémové a současně stále více používané.
Interakci obvodové stěny a terénu lze považovat za jeden z nejdůležitějších, ale i nejvíce opomíjených a podrobně neřešených detailů stavby. Výsledkem je variantní řešení nepodsklepených i podsklepených objektů, staveb nezateplených i staveb se zvýšenými tepelně technickými požadavky. Alternativní řešení ukazují výtvarné provedení pro interakci tzv. bezsoklovou, tj. s protažením fasády až k terénu např.
Stejně tak je podrobně prezentována i interakce s tzv. soklem, který je možno řešit jako lícovaný, podsazený či předsazený. Následné upravení základové či jiné obvodové nosné konstrukce je možné bezporuchově provést různými způsoby omítnutí, obkladem keramickým, kamenným, na bázi kovu, plastu či jiných modifikovaných obkladových desek.
Problematika navrhování a konstruování řešeného detailu je velice široká a má další aspekty, souvislosti a možnosti aplikace. Práce se zaměřila na zděné stavby, kde je nejvíce problémů s minimem publikovaných a realizovaných správných řešení. Návazně je nutné z pohledu komplexnosti zpracovat i stavby zděné sendvičové, dřevostavby, stavby železobetonové panelové apod.
Konstrukční detaily jsou pro projekční práci velmi důležité a lze říci, že bývají často složitější než samotná hydroizolace spodní stavby. konstrukční detail musí být realizovatelný (proveditelný), tj. minimální šířka zesilovacího pásu je 300 mm, tj. Každý objekt je individuální a je vždy nutné počítat s modifikací nebo úpravami konstrukčních detailů, které je třeba - podle aktuální situace řešeného objektu - zapracovávat do projektové dokumentace.
Všechny konstrukční detaily jsou zesilovány - u jednovrstvových povlaků se přidává zesilující pás z vrchu, u dvouvrstvových se přidává mezi jednotlivé vrstvy hydroizolačního povlaku. Základním principem řešení konstrukčních detailů - prostupů - je sevření izolačního povlaku mezi pevnou a volnou přírubu. Při použití plášťových trub je navíc nutné těsnit prostor mezi prostupujícím tělesem a vlastní plášťovou troubou. Každý hydroizolační povlak je nutné kotvit k podkladu.
Dilatační uzávěry systémů vodotěsných izolací spodních staveb s povlakovými izolacemi jsou limitujícím konstrukčním detailem systémů vodotěsných izolací spodních staveb. Musí respektovat možné pohyby, tj. jsou oproti běžné ploše zesíleny. Tato ukončení zabraňují pronikání vody za hydroizolační povlak. Hydroizolace musí byt vytažena minimálně 150 mm nad úroveň terénu.
Uvedené detaily je nutno řešit nejen z hlediska hydroizolací, ale též z hlediska stavební tepelné techniky. V mnohých případech je nutné propojovat staré a nové hydroizolační systémy spodní stavby. Dovoluji si vás seznámit s našimi praktickými zkušenostmi s realizací spodních staveb.
Diagnostika poruch spodní stavby, a následné odstraňování těchto poruch, je však daleko obtížnější a zásady navrhování na nápravu jsou rozdílné. Z obecného hlediska je možné problémy rozdělit do několika skupin, které mají své příčiny. V prvé řadě v projektové dokumentaci a v její koordinaci s jednotlivými řemesly. V druhé řadě při realizaci a opět v návaznosti na ostatní řemesla.
Projekty u větších staveb, myšleno na objekty s hlubším založením, než je běžná nezamrzná hloubka, bývají na dobré úrovni a řeší i potřebné detaily, kterých z technického hlediska nebývá mnoho. I do této specializace řešení spodních staveb pronikají nové technologie a nové materiály. Jedním z těchto materiálů je ochrana hydroizolace lepením desek z extrudovaného polystyrénu.
Toto řešení není zcela bez problémů - jak se projektant vyrovná se základním požadavkem „hydroizolační vrstva se umisťuje vždy mezi pevné konstrukce“? V naší praxi jsme se například setkali skutečností, že u několika patrových podzemních garáží (většinou dvou až tří) nebylo zhotoveno odvodnění podlahy s tím, že do kanalizace nelze vypouštět znečištěnou vodu.
Jak se navzájem koordinují a kontrolují navazující projekty se ukázalo na příkladu tohoto sporu. Důvodem sporu byly dva projekty, provedené na jeden objekt - první na stavební část objektu a hydroizolace spodní stavby - s výškou upraveného terénu 0,00 m a druhý projekt na venkovní úpravy komunikací, včetně přístupových chodníků, s výškou skutečně upraveného terénu +0,15 m. Jak myslíte, že to dopadlo. Odpověděli jste správně - do upraveného terénu chybělo 150 mm hydroizolací.
Z obecného hlediska lze vlastní vady dominantních detailů hydroizolace spodní stavby rozdělit do několika částí. Např. vady a poruchy v nadzemní části objektu, tj. Vady a poruchy těsně pod povrchem terénu, které jsou zase charakteristické u větších staveb, které souvisí většinou s vnějšími faktory, jako jsou např. neúcta k práci druhého řemeslníka a poškozování jeho díla.
K poškození hydroizolací se nikdo sám nepřizná a tak izolatérské firmy by se měly bránit zápisy do SD, samostatnými protokoly a fotodokumentací předávek dokončených jednotlivých částí stavby, které dokumentují, že tyto jsou bez mechanického poškození a tudíž v pořádku. A po dokončení a převzetí hydroizolací, nastává opět následná kontrola etapy postupu prací - železářů, tesařů a betonářů - opět záznamy (to by měla být práce investora a izolatérské firmy), nejlépe fotodokumentace.
Pracovníky bychom konečně měli naučit, jak se k dokončeným hydroizolacím chovat, jak je chránit atd. V podstatě jen takovým postupem se může bránit firma, která provedla kvalitně hydroizolace, před označováním viníka - zhotovili jste hydroizolace? Tečou? Rovněž tak je velmi důležitá odbornost pracovníků staveb nejen v dělnických profesích, ale i technických profesích (zde měl být minimálně jeden technik odpovědný - technický dozor investora).
Cílem příspěvku je dosáhnout toho, aby se konečně uznal princip, že každý správný detail, správná technologie či postup prací, poslouží k tomu, aby stavební objekt fungoval jako celek, bez závad a poruch.
Spojme tedy úsilí stavebních odborníků a přesvědčme investory alespoň rodinných domů, že schody nebo rampa do domu nejsou nic neobvyklého a dostatečná výška úrovně vodorovné izolace nad terénem zvýší jejich šance na život v suchu.
tags: #vytazeni #hydroizolace #nad #teren #detaily