Spousta chalup nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. Alespoň některá opatření však můžete podniknout, aniž byste museli bourat či podřezávat. U novostavby je kvalitní hydroizolace standardem a jejím účelem je chránit stavbu nejen proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale také například proti radonu.
Co ale se starou chalupou či chatou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo případně vůbec? Nemůžete-li k základům „od základů“, je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní.
Dodatečným odizolováním základů však můžete problému s vlhkostí v domě předejít nebo ho alespoň omezit. A jak na to? Jde o velmi diskutované téma, často dokonce předmět sporů. Přou se zastánci moderních technologií, staří praktici, příznivci levných řešení s milovníky nekompromisních poctivých postupů. A teď se v tom vyznejte!
Hydroizolace základů nebo různá stavební opatření, která mohou její účinnost posílit či provizorně nahradit, není totéž jako opatření proti vlhkosti ve zdech. Je-li však dům vlhký i ve zdech, bude zřejmě tak či onak nutné začít od základů a dostat vlhkost z domu kombinací všech možných opatření a zásahů včetně drenáže, vysoušení či podřezání zdí a jejich „podražení“ plechy či asfaltovými pásy.
Dům někdy vlhko potřebuje
Především to, že souboj s vlhkostí je u starého domu poměrně ošemetná věc. Nikdo ji sice v domě nechce, ale pro určitý typ tradičních stavebních materiálů může úplné vysušení domu skončit katastrofou. Jak tomu předejít? Ptejte se na zkušenosti majitelů podobných staveb. Oslovte památkáře, pročesávejte internetová diskusní fóra. Buďte opatrní zvlášť v případě hliněných domů, jejichž zdi z vepřovic či kotovic obvykle stojí na nízkých kamenných základech, spojených rovněž hlínou. Ale pozor také na základy v oblastech s porézním kamenem, například s různými typy vápence.
Čtěte také: Ochrana základů před vlhkostí
Odkrývání základů a prevence poškození
Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předpokládá odkrytí základů. Tady je třeba mít se opět na pozoru. Stará chalupa totiž pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně se rovnou odporoučet do výkopu.
Jak tomu předejít? Podle zkušeností odborníků se vyplatí dělat výkopové a sanační práce tohoto typu postupně, po třech či čtyřech metrech. Například při odvlhčení pomocí kombinace drenážní roury se zásypem, geotextilie a nopové fólie to znamená vždy odkopat pouze zmíněný kus, položit fólii a drenáž, zasypat a teprve pak pokračovat dál. Práce se tím samozřejmě zkomplikuje, ale předejdeme tak nebezpečí, že se odhalené nestabilní základy pohnou.
Zvláště u starých domů ve svahu poukazují někteří odborníci na nebezpečí náhlého rozdělení stavby na „suchou“ a „mokrou“ právě v důsledku dodatečné hydroizolace, což může zapříčinit například vysychání spojovací hliněné malty mezi kameny nebo vyschnutí a nežádoucí pohyb materiálu sypaného při původní stavbě mezi vnější a vnitřní kamenné či smíšené zdivo. Je dobré mít tato možná nebezpečí na paměti zvláště v případě, kdy přesně nevíte, z čeho byla vaše chalupa kdysi postavena.
U některých typů staveb se může stát i to, že dodatečná pečlivě udělaná hydroizolace sice ochrání základy, ale způsobí odvedení vody pod dům. Voda pak „jde“ až pod základy, může narušit sklepy a postupně ohrozit celou stavbu, což opět platí zvláště pro chalupy ve svahu. Pokud by takové nebezpečí mohlo hrozit, povolejte raději ke konzultaci statika.
Opatření k dodatečné hydroizolaci základů
A jaká opatření k dodatečné hydroizolaci základů vlastně připadají v úvahu? Především už zmíněné vytvoření bariéry proti vodě z nopové fólie. Ta se položí do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu, její horní hranu pak přichytíte ke zdivu speciální lištou, která zamezí zapadávání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.
Čtěte také: Postup hydroizolace podlahy
Drenáž
Aby se nápor vody snížil, je třeba ji odvést. K tomu slouží drenáž tvořená perforovanou drenážní trubkou. Ta se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. „Horní“ konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén.
Výkop se vyloží geotextilií, poté se vysype vrstvou jemného písku, vrstvou štěrku a vrstvou drti. Na ni položte drenážní hadici, kterou poté opět zasypejte vrstvou drti a vrstvou štěrku. Na tu lze položit například valouny nebo betonovou dlažbu se spádem od chalupy. Nedoporučuje se obalovat geotextilií samotnou drenážní trubku.
Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům. Vyšší odvětrávací konec trubky vyvádějí někteří chalupáři až do podstřeší, aby se vytvořil dostatečně vysoký větrací komín.
Při výkopu kvůli odhalení základů se vyplatí zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl vždy respektovat materiál základů a zvláště při kombinaci s hydroizolací je nutné brát v úvahu zmíněná rizika, související s náhlým odvedením vody od starého domu.
Izolace z vnitřní strany
Izolace základů či spodní části stavby proti vodě je vždy lepší dělat z vnější strany, ze které je dům nejčastěji vystaven účinkům vlhkosti a vody. Jestliže to není možné - například když potřebujete dodatečně izolovat hluboký sklep - lze udělat izolaci i z vnitřní strany. V takovém případě je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Na dodatečnou vnější i vnitřní hydroizolaci základů či spodní stavby můžete použít rovněž některou z asfaltových (bitumenových) izolačních stěrek. Například výrobce asfaltové stěrky Profi dicht 1K FIX upozorňuje, že stěrka dokáže na rozdíl od asfaltových pásů vytvořit bezešvý spoj za studena a lze ji aplikovat i na členité a složitě tvarované základy. Potřebuje však povrch bez ostrých výstupů a nesoudržných částic, takže například spáry a prohlubně v kamenných základech by bylo nutné vyplnit maltou.
Stěrka se pak nanáší ve dvou vrstvách špachtlí nebo hladítkem, po zaschnutí je dobré zakrýt ji geotextilií nebo polystyrenem a teprve poté zahrnout základy zeminou.
Hydroizolace spodní stavby
Základy domu, suterény či sklepy patří k částem domu, které jsou nejvíce vystaveny působení vlhkosti a riziku vzniku plísní. Aby se zabránilo pronikání dešťové, povrchové a podpovrchové vody do konstrukce či dalších prostor v domě, je třeba zaměřit se na kvalitní hydroizolaci.
Často můžeme vlhnutí spodních staveb pozorovat při silných deštích, kdy srážková voda stéká po obvodové zdi k zemi a dostává se do kontaktu i se spodní stavbou. Při vydatných deštích, ale i během tání sněhu se pak do zeminy v okolí spodní stavby dostává takzvaná gravitační a tlaková voda. Není-li spodní stavba kvalitně zaizolovaná, nasává vlhkost, která mnohdy ve zdivu přetrvává trvale.
Vlhké zdivo je pak ideálním prostředím pro vznik zdraví škodlivých plísní, jež nejen mohou způsobovat respirační a další obtíže, ale jsou i zdrojem zápachu.
S odvedením vody z okolí domu, která zůstává na povrchu po deštích, nebo z míst s vysokou hladinou podzemní vody může pomoci také drenáž základů či podřezání zdiva.
Důležité však je zvolit tu nejvhodnější kombinaci hydroizolačních materiálů a provést jejich instalaci opravdu kvalitně - je třeba uvědomit si, že opravitelnost hydroizolace domu je velmi náročná - zejména finančně - a mnohdy i nemožná kvůli špatné přístupnosti.
Typy hydroizolačních materiálů
Asfaltové pásy: Jsou již předem vyrobené v určitých rozměrech, stačí je při izolaci rozvinout, položit a spojit natavováním (při něm nesmí dojít k poškození nosné vložky).
Fólie z PE nebo PVC: Jedná se o fólie z PE nebo PVC, které jsou velmi odolné a mají vynikající přizpůsobivost různým podkladům. Snadno se s nimi pracuje, stačí jednotlivé pásy horkovzdušně spojit.
Tekutá hydroizolace: Jde o tekutou hydroizolaci základů, která se velmi snadno a rychle nanáší, není třeba ji jakkoli spojovat jako u předchozích variant, a navíc je zcela bez zápachu. Používá se jako nátěr zdiva, které chrání před tlakovou i netlakovou vodou, jakož i zemní vlhkostí.
Postup hydroizolace
Před samotnou hydroizolací je třeba nejprve důkladně posoudit současný stav stavby, diagnostikovat poškozená místa a teprve poté se pustit do dalších prací.
- Odkopání základů, při nichž se odkryjí zdroje problémů.
- Po očištění zdiva je následně aplikována chemická injektáž, při které se zdivo napustí hydrofobní látkou, jež zajistí nepropustnost konstrukce.
- Poté je třeba provést sanaci stěn pomocí vhodně zvoleného materiálu, nejčastěji asfaltového pásu.
- Nakonec je vhodné provést ještě zateplení spodní stavby, optimálně vrstvou extrudovaného polystyrenu.
Kvalitně provedená hydroizolace spodní stavby ochrání zdivo po několik desetiletí bez nutnosti dalších zásahů a postará se také o značné úspory při vytápění domu.
Rekonstrukce a hydroizolace starého domu
Při rekonstrukci starého domu je často nutné řešit problémy s vlhkostí. Prvním krokem je odvedení srážkové vody kompletní rekonstrukcí okapového systému. Následně je doporučeno odizolování vnější stěny základů drenáží. Důležitým krokem je také zaizolování podlah v interiérech.
Postup izolace podlah:
- Odstranění původní podlahové krytiny a podkladu.
- První vrstva betonu a asfaltové izolace.
- Tepelná izolace a závěrečná vrstva betonu.
Sanační omítky
Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Pro správnou funkci sanačních opatření je nutná konzultace s odborníky.
Postup aplikace sanační omítky:
- Vyrovnání nerovností podkladní nebo sanační omítkou s úlomky propustného materiálu (cihlové tašky a cihly).
- Aplikace postřiku do kříže na cca 50 % plochy.
- Nanesení sanační omítky minimálně ve vrstvě 20 mm (při silnějších vrstvách ve více vrstvách).
- Použití minerálních, silikátových nebo silikonových materiálů bez penetrace pro finální úpravu.
Časté chyby při sanaci vlhkosti
- Nedostatečná diagnostika příčiny vlhkosti.
- Použití nevhodných materiálů, např. cementové omítky.
- Chybějící hydroizolace podlah.
- Ignorování odvodnění pozemku.
Náklady na sanaci
Cena sanace vlhkého zdiva se liší podle rozsahu poškození, zvolené metody a velikosti objektu. Orientační ceny:
| Metoda | Cena (Kč/m²) |
|---|---|
| Podřezání zdiva | 2 000-4 000 |
| Injektáž | 1 200-2 500 |
| Sanační omítky | 500-1 000 |
tags: #hydroizolace #starého #domu #postupy