Vlhkost je největším nepřítelem každého staršího domu, zvlášť pokud jde o kamenné stavby, které často postrádají jakoukoliv hydroizolaci. Přestože má bydlení ve starých domech své nepopiratelné kouzlo, jejich obyvatelé jsou často vystaveni nadměrné vlhkosti a jejím následkům, jako je plíseň, houby, negativní vliv na lidské zdraví a snížení životnosti stavebního materiálu.
V této kategorii najdete vše, co potřebujete vědět o hydroizolaci základů a spodní stavby - od podrobných návodů přes osvědčené postupy až po rady, jak zabránit vzlínající vlhkosti a pronikání vody do konstrukce. Dozvíte se, jak správně provést hydroizolaci domu, jaké materiály zvolit a na co si dát pozor při izolaci novostaveb i rekonstrukcích starších budov.
Hydroizolace spodní stavby je důležitým krokem jak při budování nového domu, tak při rekonstrukci. Sklepy jsou až příliš často místem, kde je vlhko, plíseň a v některých případech i stojatá voda. A takové prostory bohužel moc nevyužijete. Může to však vypadat úplně jinak.
Proč je hydroizolace základů důležitá?
Správně provedená hydroizolace spodní stavby je klíčová pro ochranu základů a stěn před vlhkostí. Voda pronikající do konstrukce může způsobit závažné problémy - od plísní a degradace materiálů až po statické poruchy. Svislá hydroizolace základů chrání obvodové stěny proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, zatímco vodorovná izolace zabraňuje vzlínání vody do podlah a zdí.
Negativní vliv nadměrné vlhkosti na lidské zdraví i životnost jednotlivých materiálů a stavebních konstrukcí je všeobecně dobře znám. A proto je dokonalé zvládnutí hydroizolačních prací jedním z nejdůležitějších kroků, který bychom měli při stavbě nebo rekonstrukci každého objektu učinit. V případě domů určených k trvalému bydlení platí tato zásada dvojnásobně.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Jak zjistit příčinu vlhkosti?
Vlhkost v domě může mít mnoho příčin. Než se pustíte do nápravy současného stavu, je zapotřebí zjistit, jakými cestami se vlhkost do domu dostává. U starších domů jde často o kombinaci několika faktorů. Častým viníkem mokrých stěn je mimo jiné i nevhodný či narušený svod dešťové vody. V případě, že okapy nejsou dostatečně svedeny, voda z nich teče přímo po stěnách domu, kde se vsakuje a zvyšuje tak vlhkost v domě.
Ať už je příčina nadměrné vlhkosti jakákoliv, je nutné ji co nejdříve odstranit. Pokud je příčina pouze v okapech, snadno si poradíte sami. Jestliže přichází vlhkost ze střechy, je třeba ji opravit, případně tepelně zaizolovat strop například pomocí aplikace difuzně otevřené tepelněizolační Chytré pěny. Pokud nechcete riskovat izolaci svépomocí, přizvěte si na pomoc profesionály. S trochou snahy a šikovnosti si však poradíte i sami.
Možnosti hydroizolace starého domu
U starého domu je to zpravidla buď chemická forma hydroizolace, nebo podříznutí třeba diamantovým lanem. Jde také o to zjistit, jak je to ve skutečnosti s onou vzlínající vlhkostí. Ta by se měla měřit v dostatečné hloubce zdiva, na více místech v domě a nejlépe hned u podlahy.
- Chemická injektáž: Jedná se o dražší řešení, v případě vzlínající vlhkosti může mít dobré výsledky.
- Podřezání zdiva: Provádí se například diamantovým lanem.
- Vodorovná hydroizolace: Jediná 100% hydroizolace obvodového zdiva. Svislá vám totiž nikdy nezamezí vzlínání vlhkosti do obvodového zdiva, jen ho trochu omezí.
Postup hydroizolace základů svépomocí
Prvním krokem by mělo být odizolování základů a následná drenáž. Odkopejte zeminu k základům (pozor, ne hlouběji), nechte proschnout a srovnejte do svislé roviny sanačním podhozem, napenetrujte, natavte asfaltovou folii až nad úroveň podlah domu. Alternativně je možné nechat aplikovat bezespárový hydroizolační tepelný systém Chytré pěny se silikonovou membránou. Následně vložte do vykopaných děr nopovou fólii, která zajistí odvětrávání. Pak přijde na řadu geotextilie, štěrk a drenážní trubka, nahoru patří větší oblázky či kamínky.
Zde je detailní postup hydroizolace, který vám pomůže s výběrem správné metody podle typu podkladu a úrovně zatížení vodou:
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
1. krok: Odvedení srážkové vody
Naše první kroky směřující k odstranění nežádoucí vlhkosti v objektu se týkaly kompletní rekonstrukce systému odvádějícího od domu srážkovou vodu. Původní okapový systém byl totiž v havarijním stavu. Značně zkorodované žlaby vodu dávno nezachytávaly a to málo, co se v nich udrželo, chrlily z důvodu absence jakýchkoliv záchytných nádob přímo k základům domu.
Proto jsme celý okapový systém kompletně vyměnili, vyspádovali a svodem položeným v zemi vyvedli dolů mírným svahem na okraj pozemku do původního trativodu. Ten jsme objevili zcela náhodou během výkopových prací. Byla to kamenem vyzděná relativně hluboká jáma s štěrkovým dnem, značně zanesená bahnem. Po vyčištění jsme objevili i částečně zabetonovanou kameninovou rouru původního vyústění a použili ji pro napojení okapového systému nového. Trativod zasypali vysokopecní struskou, překryli betonovými překlady a srovnali s okolním terénem hlínou a travními drny.
Protože jsme do budoucna počítali s průběžným využíváním srážkové vody pro dílnu i zahradu, většinu svislých svodových rour jsme opatřili odbočkami s regulačními klapkami, které budou časem svedeny do záchytných nádob.
2. krok: Odizolování vnější stěny základů drenáží
Po rekonstrukci okapového systému jsme přistoupili k odizolování základu. Neměli jsme nejmenší tušení v jakém stavu se základové zdivo nachází a proto jsme se rozhodli neodhalovat základ najednou, ale postupovat po kouskách, po tří- maximálně čtyřmetrových úsecích.
A tak jsme postupně, na jednotlivých stranách, odkopali kousek terénu až na spodní hranici základu. V žádném případě nedoporučujeme pouštět se hlouběji. Podloží pod základy by mohlo začít vysychat a základ by mohl klesnout, nebo popraskat. Odhalený základ jsme nahrubo očistili od zeminy a nechali proschnout. Následně jsme k vyschlému zdivu přiložili nopovou fólii tak, aby přesahovala nad terén okolního pozemku a aby velkými výstupky (nopy) přiléhala směrem ke stěně. Díky nopům vznikla u základové zdi větrací mezera a tím, že byla vyvedena nad terén, jsme umožnili vzduchu průběžně cirkulovat.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Odkopanou stranu se zeminou jsme překryli geotextilií, která měla alespoň částečně zabránit případnému vplavování hlíny do vrstvy drenáže. Na dno výkopu, nebo spíš odkopu, jsme nasypali tenkou vrstvu štěrku o vyšší frakci. Do štěrkového lůžka vložili drenážní trubku a zasypali zbytkem štěrku.
Začínali jsme na jižní straně, která je v terénu nejvýš a postupovali mírným svahem dolů, nejprve stranou východní, pak západní a vše propojili u nejníže položeného severního základu. Společným vývodem vyvedli podobně jako okapy do trativodu. Na štěrkový povrch jsme položili vrstvu kamenů a oblázků a srovnali jej s okolním terénem.
3. krok: Zaizolování podlah v interiérech
Posledním krokem k trvalému odstranění vlhkosti v našem domě, bylo i dodatečné zaizolování podlah většiny obytných místností v přízemí. Postup především přípravných prací se v jednotlivých místnostech trochu lišil. V závislosti od toho, jednalo-li se o prostory nad podsklepenou, nebo nepodsklepenou částí. V principu jsme ale postupovali všude stejně.
3.1. Odstranění původní podlahové krytiny a podkladu
Nejprve jsme demontovali původní masivní podlahy z borových fošen. Ty byly původně přibité na rošty z půlkulatiny volně položené do lůžka z vysokopecní strusky. U podsklepené části nasypané přímo na betonových překladech nad sklepem, u nezasklepené na vysoké vrstvě udusané směsi písku, hlíny a kamení. Tu jsme nakonec z velké části vykopali a částečně nahradili poréznějším štěrkem.
3.2. První vrstva betonu a asfaltové izolace
Na udusaný a stabilizovaný štěrkový podklad jsme ze starých kovových výlisků vyrobili lehkou armaturu a do ní vlili první asi 15 cm vysokou vrstvu betonu. Nad podsklepenou částí jsme museli pracovat s mnohem nižším dispozičním prostorem a proto jsme každou izolační vrstvu pečlivě zvažovali. Chtěli jsme podlahy celého přízemí udržet v jedné úrovni. I proto jsme zde v první asi 5 cm vrstvě použili cementovou stěrku, která měla zpevnit podklad a částečně zacelit už lehce zvětralou vrstvu betonových překladů nad sklepem.
Na dokonale zaschlý a vytvrzený betonový podklad jsme položili a mezi sebou důkladně zahorka přilepili jednotlivé pásy asfaltové lepenky. Podél zdi jsme z každého pásu nechali několikacentimetrový přesah tak, aby po zahnutí s dostatečnou rezervou překryl i asfaltovou izolaci původní základové rýhy (místa, kde na základ dosedá obvodová stěna) a obě izolace pokusili mezi sebou propojit pomocí asfaltového penetračního nátěru Penetral.
3.3. Tepelná izolace a závěrečná vrstva betonu
Na asfaltovou vrstvu jsme položili tepelnou izolaci z polystyrenu. Nad podsklepenou částí jsme pracovali s klasickým podlahovým polystyrenem EPS tloušťky 50 mm, který jsme kladli ve dvou vrstvách tzv. na vazbu. Nad podsklepenou částí, kde jsme museli šetřit s každým centimetrem, jsme použili podlahový polystyren extrudovaný (Styrodur 30 mm), který požadované termoizolační vlastnosti zajistí už při třetinové tloušťce.
Na vrstvu polystyrenu jsme opět položili hydroizolační vrstvu asfaltové lepenky, síť kovové armatury a vše zalili asi 10 cm vrstvou betonu. Vyhladili do dokonalé roviny.
Získali jsme tak čistou, proti vlhkosti, únikům tepla i případnému hluku dostatečně zaizolovanou plochu, připravenou na položení konečné podlahové krytiny.
Hydroizolace podlahy
Hydroizolace podlahy je jeden z nejdůležitějších kroků, pokud chcete podlahu ochránit před vodou, vlhkostí, plísněmi a dalšími škodlivými vlivy. Ať už rekonstruujete starý dům nebo budujete nový prostor, kvalitní izolace podlahy zajistí dlouhou životnost a komfort.
Jestli patříte mezi ty šťastlivce vlastnící dům, u kterého není nutné provádět vodorovnou hydroizolaci obvodového zdiva, pak je dalším krokem izolace podlah v domě. Ta se může v různých místnostech lišit, základem však je odstranění původní krytiny a dalších vrstev. V závislosti na původní vrstvě je možné vysypat podlahu štěrkem, ten přikrýt armaturou a následně jej zalít vrstvou betonu.
Alternativou může být použití cementové stěrky a následně aplikovat asfaltovou izolaci. Pak už je na řadě izolace, například v podobě polystyrénu. Následovat bude asfaltová lepenka, kovová armatura a další, co nejrovnější vrstva betonu. Takto připravený podklad je už připravený na pokládku podlahové krytiny.
Jednodušším způsobem je však použití tepelného a hydroizolačního systému tvrdé Chytré pěny s membránou silikon. Po přípravě povrchu stačí použít penetrační nátěr, aplikovat pochozí tepelněizolační vrstvu stříkanou tvrdou Chytrou pěnu a Chytrou membránu silikon. Jako poslední srovnávací vrstvu můžete použít například drátkobeton, armovaný beton, anhydrid apod.
Tabulka: Porovnání materiálů pro hydroizolaci
| Materiál | Výhody | Nevýhody | Použití |
|---|---|---|---|
| Asfaltové pásy | Vysoká odolnost proti vodě a radonu | Nutnost natavování, riziko protržení | Základové desky, spodní stavby |
| Tekuté hydroizolační stěrky | Snadná aplikace, bezešvý spoj | Vyžaduje hladký povrch | Členité základy, prostupy |
| Fólie z PE nebo PVC | Odolnost, přizpůsobivost | Nutnost horkovzdušného spojování | Základy, podlahy |
| Chytrá pěna s membránou silikon | Tepelná a hydroizolace v jednom, snadná aplikace | Vyšší cena | Podlahy, základy |
Důležité kroky při aplikaci asfaltových pásů
- Zbavení povrchu všech ostrých hran, trčících kamínků či dalších ostrých předmětů.
- Očištění základové desky od nečistot, prachu i mastnoty.
- Nanesení penetrace, která sjednotí podklad a zajistí lepší přilnavost asfaltového pásu k základové desce.
- Nahřátí spodní strany asfaltového pásu s následným přiložením a udusáním k napenetrovanému podkladu.
- U prostupů je dobré si pás kousek za prostupem uříznout, směrem k prostupu naříznout a pečlivě izolovat okolo.
- Přesahy mezi jednotlivými pásy by měly být na delší straně minimálně 10 cm a na kratší straně alespoň 15 cm.
tags: #hydroizolace #zakladu #stareho #domu #postupy