Výběr dlažby na podlahu a zdi do koupelny je jednou z nejdůležitějších etap rekonstrukčních prací, bez které si lze jen těžko představit efektivní úpravu prostoru. V příspěvku uvádíme nejčastější dotazy týkající se problematiky keramických obkladů. Abychom učinili informované rozhodnutí, je klíčové se nejprve vybavit potřebnými znalostmi.
Ing. technické kritérium, které se zakládá na znalosti materiálů, jejich technických charakteristikách ve vztahu k určenému prostředí. Pro technický výběr již platí pravidla. Uživatel má v současnosti možnost širokého výběru keramických obkladových prvků. V oblasti keramických obkladových prvků je zahlcen množstvím nejrůznějších povrchových úprav a formátů, různých dekorů, nevšedních glazur, leštěných povrchů apod. Důležitým vodítkem jsou normy, ve kterých je stanovena celá řada kritérií pro jakýkoliv typ výrobku. V české normalizační soustavě platí soubor norem EN ISO pokrývající obor keramických obkladových prvků. Evropské normy platí pouze pro výrobky I. třídy.
Typy keramických obkladových prvků
Evropa nabízí přibližně 150 různých označení pro keramické obkladové prvky, některé s technickým nebo technologickým, jiné s obchodním původem (např. monocottura, cottoforte, majolica v Itálii, quary tile, split tiles v Anglii, Spaltplatten, Fliesen atd. v Německu) - pro většinu z nich se ukázalo nemožné nalézt přesné ekvivalenty v jednotlivých zemích. Zde uvádíme ty nejznámější a nejpoužívanější:
- Terakota: Tento typ obkladů se vyznačuje glazovaným povrchem, který může být hladký nebo strukturovaný. Terakotu tvoří glazované kameninové dlaždice s hladkým nebo texturovaným povrchem. Tento materiál je pevný a mimořádně odolný, i když o něco křehčí než běžná kamenina.
- Porcelánová kamenina (Gres): Tyto obklady se vyrábějí z mletého křemene, kaolinu a živce a jsou známé svou vysokou trvanlivostí a odolností vůči oděru, mechanickému poškození i chemickým vlivům. Můžete se setkat s glazovanými i neglazovanými variantami, včetně leštěné porcelánové kameniny, která je vhodná pro stěny i podlahy. Je třeba zdůraznit, že gres může být glazovaný nebo neglazovaný. Příkladem neglazované kameniny je leštěná kamenina, určená především na podlahy, ale mnohdy i na zdi. Dalším typem je technický gres. Dlaždice, které nejsou podrobeny finální úpravě, se nazývají technickou kameninou. Tato kamenina velmi málo nasákavá, což znamená, že je odolná proti vlhkosti, mrazu a rozmrzání.
- Klinker: Extrémně odolné obklady vhodné jak na stěny, tak na podlahy. Klinkery mohou být glazované nebo neglazované, a nabízejí se ve variantách lisovaných či tažených.
- Glazované dlaždice: Specializují se na obklady a dlažby a nabízejí různé tloušťky, stupně lesku, barvy a designy. Jedná se o typický příklad obkladačky stěn (glazovaných dlaždic).
- Rektifikované dlaždice: Tyto dlaždice se pyšní přesnými rozměry a pravoúhlými hranami, což umožňuje minimální šířku spár. Minimální, téměř neviditelný spoj vytváří efekt jednotného povrchu, který patří mezi největší interiérové hity v moderních a minimalistických koupelnách. Největší nevýhodou zůstává poměrně vysoká cena za m².
- Mozaika: Malé obklady a mozaiky jsou oblíbenou volbou pro koupelnové stěny, sprchové kouty nebo obklady van a sprchových vaniček. Nejenže dodávají prostoru zajímavý vizuální efekt, ale také dokáží zvýraznit vybrané části místnosti. Větší obklady navíc mohou opticky zvětšit malou koupelnu.
Keramické obklady vs. přírodní kámen
Oba typy produktů jsou vysoce odolné a trvanlivé. Existují však rozdíly mezi keramickým a přírodním kamenem. Dlaždice z přírodního kamene jsou vyrobeny z pěstovaného přírodního kamene. Mezi oblíbené přírodní kameny patří travertin, vápenec a mramor. Zde si můžete vybrat různé povrchové úpravy, jako jsou leštěné, kartáčované nebo broušené dlaždice. Desky z přírodního kamene jsou vždy vhodné pro vnitřní i venkovní prostory a jsou vhodné pro obklady a dlažby. Dlaždice z přírodního kamene jsou ekologické skrz naskrz, mají vynikající tepelnou vodivost a zaujmou svým jedinečným vzhledem, protože žádné dva kameny nejsou úplně stejné. Podlahové a obkladové dlaždice z přírodního kamene je nutné ihned po pokládce impregnovat. Díky tomu se snadno ošetřují, vysávají a čistí speciálním nebo jemným čističem. Pokud jde o keramiku, je rozdíl mezi obklady a dlažbou, keramickými obklady uvnitř i venku. Keramické dlaždice se vyrábějí z hlíny speciálním postupem s přidáním různých minerálů. Keramika nemusí být impregnována, snadno se čistí jemnými čisticími prostředky. Keramické dlaždice jsou obvykle levnější než přírodní kámen. Vysoce kvalitní keramika, porcelánová kamenina, dává bakteriím díky uzavřeným povrchům stěží šanci a získává díky obrovské rozmanitosti vzorů. Keramické dlaždice jsou k dispozici také ve vzhledu dřeva nebo přírodního kamene. U všech obkladů, ať už z přírodního kamene nebo keramiky, podlahových nebo obkladových dlaždic, musíte podklad dokonale vyrovnat. Při pokládce venku z přírodních důvodů je třeba vzít v úvahu vyšší hmotnost dlaždic z přírodního kamene. Podklad musí být rovný a stabilní. Zvláště do venkovních prostor byste měli volit tenčí dlažbu z přírodního kamene na zeď a silnější dlažbu.
Důležité vlastnosti keramických obkladů a dlažeb
Znalost zatřídění příslušného výrobku do jedné ze skupin třídění je nezbytná pro rozhodnutí o tom, jaké minimální vlastnosti musí mít výrobek nejvyšší kvality. Důležité je zdůraznit, že výběr obkladových prvků musí být technicky správný (otěr, mráz, nasákavost) a také technicky a ekonomicky ospravedlněný, i když je třeba brát ohled na estetické nároky. Nevhodný výběr keramického obkladu a dlažby je častá chyba při obkládání a pokládání. Různé druhy a typy keramických obkladových prvků mají různé vlastnosti a jsou určeny do různých prostředí. Základní zásady a kritéria výběru určují zejména užitné vlastnosti a parametry keramického materiálu. Ty jsou dány normami, v EU víceméně standardizovanými. Druhou oblastí vymezující výběr je vhodnost použití v konkrétních podmínkách. Všechny základní vlastnosti a parametry, včetně množství, data a místa výroby, má mít keramická dlažba nebo obklad uvedené na obalu. Kvalitní keramický obklad by měl mít tloušťku min. 8 mm, měl by mít nasákavost max. 3 % a na obalu by mělo být uvedeno, že se jedná o materiál vhodný do obytného prostoru.
Čtěte také: Obkládání OSB desek: Na co si dát pozor?
1. Nasákavost
Nasákavost vyjadřuje schopnost výrobků absorbovat vodu nebo jiné kapaliny. Jedná se o stěžejní vlastnost keramického střepu, která určuje vhodnost použití v daném prostředí. Z nasákavosti vyplývá mrazuvzdornost, tedy schopnost prvků odolávat venkovním vlivům (dešti, mrazu atd.). Toto třídění je jednoduché a obecné (pomocí dvou uvedených parametrů je možno zatřídit jakýkoliv typ obkladových prvků vyráběný v kterékoli zemi), ale i významné, protože na nasákavosti závisí mnoho dalších chemických, fyzikálních a mechanických vlastností (čím vyšší je hutnost, tím vyšší je např. mechanická pevnost, odolnost proti vlivu mrazu, odolnost proti chemickým činidlům atd.). Je třeba zdůraznit, že jednotlivé požadavky, stejně jako třídění, závisí výlučně na způsobu výroby a nasákavosti.
Klasifikace keramických obkladových prvků dle ČSN EN 14411 ed.2:
| Skupina | Způsob výroby | Nasákavost E (%) | Poznámka |
| BIa | Lisování | E ≤ 0,5 | Velmi nízká nasákavost (slinuté dlaždice) |
| BIb | Lisování | 0,5 < E ≤ 3 | Nízká nasákavost |
| BIIa | Lisování | 3 < E ≤ 6 | Střední nasákavost |
| BIIb | Lisování | 6 < E ≤ 10 | Vyšší nasákavost |
| BIII | Lisování | E > 10 | Vysoká nasákavost (obklady na stěny) |
| AI | Tažení | E ≤ 3 | Nízká nasákavost |
| AIIa | Tažení | 3 < E ≤ 6 | Střední nasákavost |
| AIIb | Tažení | 6 < E ≤ 10 | Vyšší nasákavost |
| AIII | Tažení | E > 10 | Vysoká nasákavost |
Vybrat dlaždice, které nejsou odolné vůči mrazu a umístit je na podlahu terasy domu v horách nebo na fasádu v horách je jednoznačně chybné.
2. Odolnost proti oděru (otěruvzdornost a obrusnost)
Odolnost proti oděru (PEI): Výrobci uvádějí třídu oděruvzdornosti pro glazované dlaždice. S pěti stupni oděruvzdornosti platí, že čím vyšší třída, tím je dlažba odolnější proti mechanickému opotřebení. Otěruvzdornost je schopnost glazovaných keramických prvků odolávat abrazivním účinkům. Prvky se zkoušejí na otěruvzdornost podle normy EN ISO 10545-7. Podle výsledků zkoušky simulovaného otěru se prvky rozdělují do pěti tříd označovaných jako PEI 1 až 5. Každý obklad a dlažba je podle normy zařazena do jedné z pěti tříd oděruvzdornosti, přičemž rodinné domy spadají do třetí třídy. Obrusnost je odolnost proti hloubkovému opotřebení neglazovaných keramických prvků. Zkouší se podle normy EN ISO 10545-6. Neglazované keramické obkladové prvky slinuté mají odolnost proti opotřebení (obrusu), která patří u podlahových krytin k nejvyšším. Obrusem nazýváme obrušování střepu příslušným brusivem za stanoveného počtu otáček. Z velikosti brusné stopy se odečte objem odstraněné hmoty a vyhodnotí podle požadavků dané ČSN EN ISO 10545-6, ČSN EN 14411. Pro informaci u neglazovaných slinutých obkladových prvků je ztráta objemu max. 1150 mm3. U dlažeb v místnostech užívaných veřejností včetně pasáží apod. jsou obecně velmi vysoké nároky na mechanickou zátěž a chemickou zátěž. Důležité jsou však i estetické potřeby. Je proto nutné výběr dlaždic orientovat na dlaždice s vysokou tvrdostí, s vysokou protiskluzností, s vysokou odolností proti skvrnám.
Na podlahy nechráněné proti abrazivním látkám je minimální odolnost proti opotřebení > 12000 otáček.
Čtěte také: Postup obkládání sádrokartonu
Současně s odolností proti povrchovému opotřebení je důležitým znakem jakosti glazovaných obkladových prvků tvrdost lícní plochy podle Mohse a odolnost proti tvorbě skvrn. Pro spolehlivé použití těchto výrobků na podlahy je nutná tvrdost nejméně 5. stupně Mohsovy stupnice tvrdosti a alespoň 3. třídy odolnosti proti tvorbě skvrn. U výrobků se stejným stupněm tvrdosti a stejným leskem, je opotřebení znatelnější u tmavých barev než u světlých a u lesklých glazur je opotřebení znatelnější v porovnání s matnými povrchy.
3. Protiskluznost
Protiskluznost je vlastnost povrchu dlaždic, která zajišťuje bezpečný pohyb osob. Pro většinu stavebních objektů jsou požadavky na protiskluznost dány legislativou. V ČR se volba dlaždic řídí požadavky na protiskluznost. Vyhlášky o technických požadavcích na stavby odkazují na hodnoty uvedené v normách ČSN 74 4505:2012 Podlahy - Společná ustanovení, ČSN 73 4130:2010 Schodiště a šikmé rampy - Základní požadavky a ČSN 72 5191 Keramické obkladové prvky Stanovení protiskluznosti. Míra protiskluznosti je označena stupnicí R9 až R13. Vyšší hodnoty značí lepší protiskluzové vlastnosti.
| Označení | Min. úhel skluzu | Příklady použití |
| R9 | 6° - 10° | Soukromé terasy, balkóny, lodžie. |
| R10 | 10° - 19° | Sklady, malé kuchyně, sanitární prostory, kavárny, čajovny. |
| R11 | 19° - 27° | Plocha šikmých ramp a šikmých podest (α je úhel sklonu povrchu). Norma se vztahuje na schodiště, podesty a rampy v interiéru i v exteriéru. |
| R12 | 27° - 35° | Provozy, kde je možné stát nebo chodit bosýma nohama za mokra, např. ochozy okolo bazénů, hromadné sprchy, dna v neplaveckých bazénech s hloubkou menší než 80 cm, dna v neplaveckých bazénech s vlnobitím, schody vedoucí do vody max. 2500 mm hluboké, bazény pro plavání miminek. |
| R13 | > 35° | Bazény s hloubkou přes 80 cm, bazény s vlnobitím, schody vedoucí do vody hlubší než 2500 mm. |
4. Tloušťka a pevnost v ohybu
Z následující tabulky je zřejmé, že odolnost keramických obkladových prvků proti mechanickému namáhání je závislá na jejich tloušťce. Při použití je nutno k tomu přihlížet. Pro běžné použití v bytových prostorách, administrativních budovách atd. je vhodná tloušťka 7-12 mm. Pro podlahy vystavené mechanickému namáhání např. v průmyslových závodech je nutná tloušťka 15-20 mm. Pro úplnost uvádíme, že pevnost v ohybu je schopnost materiálu odolávat účinkům působících napětí. Je to ukazatel, charakterizující každý materiál a odpovídá maximálnímu zatížení, při kterém dojde k lomu. Jednotka je N/mm2 (MPa). Je-li jeden obkladový prvek 2× tlustší než druhý, je stejný výsledek pevnosti v ohybu, ale síla potřebná ke zlomení tenčího obkladového prvku bude 1/4 hodnoty síly potřebné ke zlomení obkladového prvku tlustšího. Pevnost v ohybu se zkouší podle normy EN ISO 10545-4.
5. Chemická odolnost
Chemická odolnost vyjadřuje odolnost vůči kyselinám a louhům. Obklady a dlažby jsou ideální pro mokré místnosti. Podlaha a stěny koupelny jsou vystaveny kontaktům s chemickými i jinými látkami, jež vytvářejí skvrny, musí být pečlivě očišťovány za použití čisticích prostředků.
6. Rozměry a jakost povrchu
- Jmenovitý rozměr: Běžné označení rozměrů keramických obkladových prvků, např. deklarovaný rozměr (možné označení tiskem, tabulkou apod.).
- Deklarované rozměry: Konkrétní výrobní rozměry.
- Kalibrované rozměry: Kalibrace je zabrušování hran na přesný rozměr (např. 598×598 mm). Současně se zlepšuje pravoúhlost a přímost hran. Kalibrované prvky mají křehkou hranu, proto se s nimi musí manipulovat opatrně. Podle skutečně naměřených rozměrů se prvky třídí do skupin (tzv. kalibrů).
Velmi přesnou kalibraci prvků výrobci obvykle označují pojmem rektifikace. Rektifikace umožňuje modulární pokládku velkých i menších dlaždic na úzkou spáru (např. 2 mm). U nerektifikovaných obkladových prvků se doporučuje šířka spáry cca 3-4 mm.Jakost povrchu se hodnotí podle zkušební normy ČSN EN ISO 10545-2 (posuzovaný povrch se pozoruje při osvětlení 300 lx z 1 m). Při jiných podmínkách (např. při pozorování zblízka nebo za použití lupy) nelze závady zjišťovat. Kritéria k popisu jakosti povrchu obkladových prvků jsou např. trhliny ve střepu, trhliny v glazuře, neglazovaná místa, důlky, vpichy, vady dekoru, vady pod glazurou, otlučené hrany, otlučené rohy, barevný odstín. Hledisko posouzení, zda záměrný dekorativní efekt je přijatelný, stanoví odpovídající předmětové normy. Za záměrné efekty nelze považovat trhliny, otlučené hrany a rohy. Pro některé druhy obkladových prvků je charakteristický barevný odstín. Rozdílnost barevných odstínů nemůže být posuzována jako vada, pokud ovšem celkový vzhled není porušován násilnými barevnými přechody a nápadnými shluky obkladových prvků. U výrobků s charakteristickou barevnou odstínovostí se doporučuje výrobky před použitím míchat z několika obalových jednotek. Tím se docílí, že v celé ploše jsou pak pouze pozvolné změny působící rovnoměrně a nemají nepříznivý vliv na její celkový vzhled.
Čtěte také: Aplikace lehkého keramického betonu
Praktické rady pro výběr a pokládku
Chcete funkční, odolnou, esteticky přitažlivou a dlouhodobě trvanlivou keramickou podlahu nebo obklad? Méně zkušený kutil může pokládat dlažbu z přírodního kamene stejně dobře jako keramickou dlažbu podle následujících pokynů. Výběr by měl začít již v projektové fázi podle kritérií určených prostorem, kam obklad a dlažba budou aplikovány. Pokud nejste profesionál a chcete se vyhnout chybnému výběru, zkuste obkladové prvky vybírat „naživo“, v kamenné prodejně, a ne přes internet. Tam si pohodlně kupte nářadí a to, co vám ulehčí práci. Keramické obklady a dlažby potřebujete vidět, ohmatat a nechat si je ukázat, předvést. Široké spektrum typů a druhů keramických obkladů je klíčovou výhodou tohoto materiálu. Můžeme si vybrat podle určujících vlastností a parametrů ten správný obklad do konkrétního prostředí a prostoru. Při výběru dlažby můžete vyzkoušet jak malé dlaždice, tak velkoformátové dlaždice. Obklady a dlažby nabízené na trhu, různorodost vzorů a množství je opravdu působivé. Najdete u nás obkladačky z různých materiálů, malý a velkoformátový obklad. Jejich parametry a vzhled se výrazně liší. Keramické kachličky např. v pokoji zařízeném v moderním stylu, budou mít úplně jiný design, než v případě obkladů a dlažeb použitých v rustikálních interiérech.
- Vzhled a design: Dnešní nabídka keramických obkladů je tak pestrá, že se v ní snadno ztratíte. Někdo sáhne po klasických obkládačkách s hladkým, jednobarevným povrchem, jiný dá přednost pestrým patchwork dlaždicím. Naopak do luxusních a přepychových interiérů zvolte kachličky s potiskem, 3D obklady nebo luxfery, které se opět těší velké oblibě. Pokud jde o obývací pokoje, chodby, venkovní prostory, jako je terasa nebo nádvoří, jsou dlaždice jednou z mnoha možností pro navrhování stěn a podlah.
- Spáry: Spáry mezi dlaždicemi hrají v celkovém vzhledu podlahy důležitou roli. Bohužel jsou také místem, kde se nejvíce usazuje špína, mastnota a zbytky čisticích prostředků. Při výběru spárovací hmoty je dobré myslet i na praktičnost. Příliš světlé spáry, zejména na podlahách, nejsou ideální volbou. Každá nečistota je na nich okamžitě vidět, rychle se zanášejí a jejich údržba je výrazně náročnější. Směrodatné je označení počtu m2 na obalové jednotce (na kartonu), podle 1 m2 se odvíjí cena. Ze zkušenosti víme, že v cenících je uvedena cena za 1 m2, takže jestliže je uvedeno na krabicích např. 1,11 m2, platí se za 1,11 m2.
- Třídění výrobků: Jmenovitý rozměr, např. deklarovaný rozměr (možné označení tiskem, tabulkou apod.) např. deklarace výrobku z hlediska třídy jakosti, je-li uvedena deklarace podle EN 14411, pak se jedná o 1. tř. Zjevné vady jednotlivých prvků se musí reklamovat před použitím a keramické obkladové prvky se nesmí použít k obkládání.
- Příprava podkladu: Nejprve je nutné si připravit kvalitní a rovný podklad, na který budeme obklady lepit. Podloží musí být stabilní, nerovnosti se musí vyhladit, očistit od prachu, mastnoty a jiných nečistot. Špatná příprava podloží má často za následek popraskání glazury dlaždic. Při omítání stěn v koupelnách nebo v místnostech s obklady je nutno nejprve tyto stěny zúhlovat. Je nutné, abychom v těchto místnostech měli pouze pravé úhly. V místech, kde bude docházet ke styku vody a obkladu (podlaha, sprchový kout, umyvadlo atd.) je vhodné na omítku aplikovat stěrkovou hydroizolaci.
- Spárořez: Než začneme obkládat, musíme si navrhnout spárořez (rozmístění obkladů na stěně a návaznost na podlahu). Již při výběru obkladů a dlažeb je nutno myslet na takové detaily, jako je průběh spáry na podlaze a její návaznost na spáru na stěně. Buď může být obklad na stěně diametrálně odlišných rozměrů než dlažba na podlaze a pak nám spáry nemusejí vycházet, nebo máme oba či alespoň jeden rozměr obkladu a dlažby shodný potom je vhodné, aby spára v jednom, či obou směrech probíhala z podlahy na stěnu. Jednoduchá pomůcka pro určení spárořezu - vždy si představte místnost a místo nejvíce pohledově exponované by mělo být seskládáno z celých obkladů. Proto se snažíme řezané kusy umístit do míst, kde nebudou tolik vidět. Například v kuchyni pod skříňkami či za vysokou lednicí, v koupelně za zástěnu, skříňku či v tmavém koutě. V obkladovém studiu nám pomohou vybrat obklady od výrobce, který má rozměry dlažeb a náležících obkladů stěn sjednoceny.
- Pokládka: Je nutné dodržet technologický postup aplikace lepidla, uvedený na obalu. Na rozetřené lepidlo se umístí obklad a přitlačí k podkladu. Jednotlivé kusy obkladů oddělujeme plastikovými křížky. Důležité na obkladech jsou také rozměry spáry. Jejich šířku dodržujeme tzv. spárovacími obkladačskými křížky. Jsou to malé plastové výlisky, které se vkládají do křížení spár.
- Spárování: Po zaschnutí lepidla se může začít spárovat. Také při spárování je důležité dodržet instrukce stanovené výrobcem. Spárovací hmota se nanáší kolmo na spáry, do kterých se zatlačí gumovou špachtlí. Místa, kde dochází ke styku obkladaček se zařizovacími předměty, zárubněmi atd. je nutné vyplnit elastickým tmelem, nebo silikonem.
- Údržba: Keramická dlažba je oblíbená pro svou odolnost, dlouhou životnost a snadnou údržbu. Čistitelnost dlažby závisí především na tom, jaký povrch dlaždice mají. Dlaždice s hrubým protiskluzným povrchem se čistí výrazně hůř než hladké dlaždice. Pro běžné čištění spár lze použít teplou vodu se saponátem nebo octem. Na odolnější nečistoty dobře funguje jedlá soda smíchaná s vodou do pasty, kterou nanesete na spáry a vydrhnete kartáčkem. V obchodech jsou k dispozici také speciální čističe určené přímo na spáry, které si poradí i s hlubším znečištěním.
tags: #keramicky #obklad #podlaha #průvodce