V podlahovém souvrství, tvořeném nejprve vyrovnávací vrstvou, následně tepelně nebo zvukově izolační vrstvou a separační PE fólií, má litý potěr význam především pro plošný přenos užitného zatížení na tyto vrstvy. Kromě toho tvoří potřebný pevný a rovný podklad pro finální nášlapnou vrstvu.
Tloušťka litého potěru
Nejčastěji používaná tloušťka roznášecí vrstvy litého potěru v bytové výstavbě je 40 - 50 mm. V současnosti je ale v určitých případech možné realizovat také potěry tloušťky již od cca 25 mm, v závislosti na použitém systému nebo konstrukci.
Minimální tloušťka lité podlahy:
- Z anhydritového potěru: 30 mm
- Z cementového potěru: 45 mm
Nutnost vyšší tloušťky cementového potěru je dána jeho větším smršťováním a větší mírou deformace při vysychání a zrání. Případné snižování tloušťky je pak možné volbou vyšší pevnostní třídy. Maximální vhodná tloušťka litých potěrů je cca 80 mm, nad tuto tloušťku je vhodnější použít k tomu určené betony.
Čím je větší tloušťka lité podlahy, neboli její konstrukční výška, tím je vyšší její únosnost. Potřebujete-li podlahovou konstrukci více zatížit, musí mít odpovídající pevnost. Co do pevnostních parametrů jsou však potěry AnhyLevel a CemLevel totožné. Dosahují pevnosti 20 - 30 MPa v tlaku a 4 - 6 MPa v tahu za ohybu, což je až 10x více než tradičním způsobem pokládané suché betonové směsi.
Vliv stlačitelnosti podkladu a izolace
Jako podkladní izolace se používá nejčastěji podlahový polystyren, kamenná vlna nebo extrudovaný polystyren XPS (při vysokém zatížení). Dosažení standardu pro pasivní a nízkoenergetické domy zpravidla vyžaduje u podlah suterénů využít izolaci o tloušťce až 300 mm.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Míra stlačitelnosti podkladu pak ovlivňuje potřebu minimální tloušťky potěru. Čím měkčí, resp. stlačitelnější izolace, tím větší ohybové napětí musí roznášecí vrstva (potěr) při zatížení zvládnout.
Smršťování cementového potěru
Cementový potěr má oproti anhydritovému vyšší tendenci ke smršťování (cca 20x větší). Vlivem určitých faktorů může docházet k odlišnému smršťování na povrchu oproti spodnímu okraji, čímž vzniká obecně známé kroucení cementových potěrů.
Velikost těchto deformací závisí na mnoha faktorech. Smršťování může vznikat u cementových potěrů i po několika měsících nebo dokonce letech. Jakmile cementový potěr vyzraje, ustálí se jeho vlhkost na určité hodnotě (cca 2 - 2,5 %). Při rychlé změně vlhkosti, dochází k tzv. druhotnému smršťování, které způsobuje deformace - kroucení.
Čím je tloušťka menší, tím větší má potěr tendenci se kroutit. Tento jev je nejčastější u potěrů dlouhodobě bez povrchové krytiny, nátěrů apod., které zamezují prudkým změnám. Bude-li tedy na povrchu cementového potěru finální krytina, volí se tloušťka standardně. Pokud bude potěr bez povrchové ochrany, tj.
Útlum hluku
S ohledem na požadavek na útlum váženého vzdušného hluku (mluvené slovo, hudba apod.) musí konstrukce stropu obsahovat nejen kročejovou izolaci, ale také právě těžký hutný materiál. Tímto materiálem může být už samotná stropní konstrukce. V případě lehkých stropů tuto funkci plní litý potěr, který toto pásmo hluku tlumí také. Čím je větší objemová hmotnost a tloušťka potěru, tím je útlum výraznější. Je-li použita u lehkého stropu pouze kročejová izolace, dojde pouze k útlumu nízkých, dunivých zvuků. Nedojde však k útlumu tónů vysokých (mluvené slovo, hudba apod.). Pro útlum těchto zvuků je nutné do podlahové konstrukce instalovat těžký a hutný materiál, např. anhydritový nebo cementový potěr.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Podlahové vytápění
Minimální tloušťka roznášecí vrstvy je ovlivněna charakteristikou zvoleného systému podlahového vytápění. Každý systém vykazuje specifickou tloušťku, rozvody teplovodního topení například 16 mm, zatímco fólie jsou podstatně tenčí. Potěr vylitý mezi trubkami podlahového topení není možné po statické stránce počítat do celkové výšky roznášecí vrstvy z litého potěru, počítá se až výška nad rozvody topení. Celková výška včetně rozvodů topení a potěru může být ve speciálních případech jen 24 mm.
Při aplikaci podlahového topení je nutné správně navrstvit podlahu. Na tom závisí nejen výsledný účet za topení, ale i tepelná pohoda.
Smršťovací spáry (dilatace)
Jak již bylo zmíněno, cementový potěr se přirozeně smršťuje více než potěr anhydritový. Při smršťování velkých ploch vzniká vysoké tahové napětí, převyšující pevnost samotného potěru. Důsledkem je vznik prasklin. Redukce tohoto napětí se řeší smršťovacími spárami (dilatace), které napětí velké plochy rozdělí rovnoměrně do ploch menších. S požadavkem na větší dilatační celky je vhodné zvyšovat také tloušťku potěru.
Vlhkost potěru před pokládkou krytiny
Na anhydritový potěr můžeme pokládat finální krytinu až po dostatečném vysušení (cca na hodnotu 0,5 %), uzavření vlhkosti v podlaze by mohlo značně snížit pevnost potěru. Cementový podklad naopak může obsahovat vyšší zbytkovou vlhkost, cca 5 %. Stále ale platí, že čím větší je tloušťka vrstvy z litých potěrů, tím více vody se musí odpařit. Časový nárůst není v tomto případě lineární, ale geometrický.
Čtěte také: Požadavky na minimální tloušťku betonu
tags: #minimalni #tloušťka #betonoveho #potěru