Vlhkost podlahy je klíčovým parametrem, který ovlivní životnost a kvalitu pokládané podlahové krytiny. Obecně se podlahová krytina nesmí pokládat na vlhký podklad, jelikož by následně vlhkost ovlivnila právě samotnou krytinu. Jak můžete změřit vlhkost podlahy nebo jaká má být vlhkost podlahy před pokládkou? I na tyto otázky najdete odpovědi v našem článku. Postupně se podíváme i na způsoby, jak se dá podlaha odvlhčit.
Nejvyšší Dovolená Zbytková Vlhkost
Hodnoty nejvyšší dovolené zbytkové vlhkosti cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy dle ČSN EN 74 4505.
Za provedení zkoušky je ve většině případu zodpovědný realizátor nášlapné vrstvy, jelikož právě on zodpovídá za to, že nebude pokládka provedena před tím, než bylo dosaženo normových hodnot zbytkové vlhkosti. V případě, že součástí podlahy je systém podlahového vytápění, musí být požadavek na nejvyšší dovolenou vlhkost u cementového potěru snížen o 0,5 % a u potěru na bázi síranu vápenatého o 0,2 %. Vlhkost se zjišťuje přístrojem CM, nebo po odebrání vzorku gravimetricky v laboratoři.
Nejvyšší dovolená vlhkost cementového potěru v % v době pokládky finální krytiny
- Kamenná, nebo keramická dlažba 5,0%
- Podlaha na bázi cementu 5,0%
- Syntetická podlaha 4,0%
- Paropropustná krytina 5,0%
- PVC, linoleum, guma, korek 3,5%
- Dřevěné podlahy, laminátové, parkety 2,5%
Pokud je součástí podlahy podlahové topení tak se musí ponížit hodnota o - 0,5%.
Nejvyšší dovolená vlhkost anhydritového potěru v % v době pokládky finální krytiny
- Kamenná, nebo keramická dlažba 0,5%
- Syntetická podlaha 0,5%
- Paropropustná krytina 1,0%
- PVC, linoleum, guma, korek 0,5%
- Dřevěné podlahy, laminátové, parkety 0,5%
Pokud je součástí podlahy podlahové topení tak se musí ponížit hodnota o - 0,2%.
Čtěte také: Norma pro vlhkost betonu
Způsoby Měření Vlhkosti
Existuje několik metod, jak změřit vlhkost podlahy. Měření vlhkosti podlahy se navíc dělí na destruktivní a nedestruktivní. U destruktivního se odebírá vzorek podkladu pro rozbor. Vybrali jsme pro vás tři možnosti, které by se daly zařadit do třech úrovní. Existuje totiž orientační metoda, poloprofesionální způsob a profesionální měření.
Orientační Fóliová Metoda
Fóliová metoda je velmi jednoduchá a značně orientační metoda, která slouží jenom pro předběžné určení, zdali má smysl provést karbidovou metodu měření vlhkosti. Tato metoda spočívá v překrytí zkoušeného místa plastovou fólií o rozměrech přibližně 500 mm x 500 mm, která se po obvodě přilepí k podlaze lepicí páskou. Plastová fólie zabrání unikání vlhkosti z podlahy do okolního vzduchu. Fólie se po 16 hodinách odkryje. Pokud je na povrchu fólie patrná zkondenzovaná vodní pára, nebo pokud je povrch desky vlhký, znamená to, že povrch pravděpodobně ještě není připraven na pokládku nášlapné vrstvy. Tento způsob měření nedává žádné konkrétní naměřené hodnoty vlhkosti. Průběh zkoušky může navíc ovlivnit velké množství vlivů jako je například teplota prostředí nebo působení slunečního záření.
Nejpoužívanější Karbidová Metoda (CM Metoda)
Jedná se o destruktivní metodu měření zbytkové vlhkosti s možností provedení kontroly a vyhodnocení výsledků přímo na místě. Tato metoda je nejpoužívanější v Německu, kde jí mají uvedenou i v normě. Kontrolní vzorek se ručně vyseká z realizované podlahy a to v celé tloušťce. Jeho vlhkost se stanoví pomocí CM přístroje. Princip této metody spočívá v chemické reakci, při které dochází k rozkládání uhličitanu vápenatého pomocí vody a vzniká hydroxid vápenatý acetylénový plyn.
Odebraný vzorek zkoušeného materiálu se rozdrtí, zváží a vloží do tlakové nádoby společně se třemi ocelovými kuličkami a jednou ampulkou uhličitanu vápenatého. Poté se nádoba uzavře uzávěrem s manometrem a silně se jí zatřese, čímž dojde k rozbití ampulky ocelovými kuličkami. Následně se jednotlivé složky promíchají krouživými pohyby nádoby. Vzniklý acetylénový plyn vytvoří v nádobě přetlak, který se odečte na stupnici manometru. Tato hodnota v barech se pomocí převodové tabulky převede na obsah vody v procentech CM, který se následně převede na hmotnostní vlhkost v procentech. Přesnost měření se uvádí ± 3 %. Tato přesnost však není zaručená a může se výrazně zhoršit při špatné manipulaci s CM přístrojem nebo zkušebním vzorkem (špatné promíchání směsi, použití nezkalibrovaného manometru, přenesení vlhkosti z prstů na vzorek apod.).
Abyste věděli, kolik je potřeba odebrat vzorku pro CM měření vlhkosti, musíte určit alespoň orientačně, jak vlhký povrchu je. Pomůže vám i tabulka uvedená níže.
Čtěte také: Zásady pokládky na beton
| Předpokládaný obsah vody (%) | Váha (g) |
|---|---|
| do 0,7 | 100 |
| 0,8 - 2,0 | 50 |
| 2,0 - 5,0 | 20 |
| 5,0 - 10,0 | 10 |
| 10,0 - 20,0 | 5 |
Zkouška Vývrty
Tato metoda se nejvíce používá v USA a Velké Británii. Výhodou je, že dochází pouze k nepatrnému narušení podlahy. Vývrt musí být tak široký jako je rukávec pro vlhkostní sondu. Hloubka vývrtu se dělá minimálně do 40% tloušťky betonu, nebo anhydritu. Do vývrtu se vloží rukávec a ten se uzavře na dobu 72 hodin. Po uplynutí této doby se odstraní záslepky a vloží se tam sonda. Cca se po 5 minutách provede měření. Velká nevýhoda tohoto typu měření vlhkosti je časová náročnost.
Nedestruktivní Měření
Výhodou je, že se nedělá žádný odběr vzorku. Při této metodě měříme fyzikální veličinu, která se mění vlivem přítomnosti obsahu vlhkosti. Tato metoda je velice nepřesná, protože je povrchová.
Kalcium Chloridová Metoda
Tato metoda je běžně používaná v USA do 90. let. Měřený povrch se musí důkladně očistit, na očištěný povrch se položí miska s přesným množstvím chloridu vápenatého a celé se to překryje nepropustným krytem. Kryt musí být přelepen po obvodu důkladně lepící páskou. Po 72 hodinách se miska s chloridem vápenatým vyjme, důkladně se uzavře a odešle do laboratoře k důkladnému převážení. Zde je opět velkou nevýhodou časová náročnost měření vlhkosti.
Zapichovací Vlhkoměry
Tato metoda je u nás nejrozšířenější. Je to z důvodu dostupnosti vlhkoměru a jeho jednoduchosti. Tyto přístroje nejsou vhodné pro měření vlhkostí betonů a anhydritů. Jsou určeny pro měření dřeva a jiných měkkých materiálů, do kterých lze jeho hroty zapíchnout. Fungují na principu elektrického odporu. Toto měření ukáže pouze vlhkost vrchní slabé vrstvičky.
Příložné Vlhkoměry
Tyto vlhkoměry jsou ideální pro měření betonu a anhydritu. Výhodu je, že okamžitě zobrazují naměřené hodnoty a to do hloubky až 20-30 mm. Záleží na typu přístroje. Měření je založeno na kapacitním, nebo impedančním měření. Při použití tohoto přístroje zjistíte vlhkost uvnitř betonu, nebo anhydritu a nikoli pouze na povrchu. Bohužel tato metoda zatím není zakotvená v normě.
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton
Elektronické příložné vlhkoměry dokážou změřit vlhkost až do hloubky 20 - 30 mm. Výhodou přístroje je, že dokáže zjistit vlhkost v betonu nebo anhydritu, a nejen na povrchu. Po přiložení na beton získáte na displeji okamžitou hodnotu. Bohužel není tato metoda v normě. Pro změření vlhkosti vám ale bude stačit.
Kdy Měřit Vlhkost Podkladu?
Vlhkost podkladu se nedá měřit okamžitě po jeho vytvoření. Musíte počítat s tím, že je nutné počkat minimálně 28 dní u samonivelační stěrky. Pokud se jedná o jiné případy, může to být až 56 dní. V případě, že byste měření i tak udělali, vyšly by vám vysoké hodnoty vlhkosti a na takto vlhký podklad se podlahová krytina nedá pokládat.
Přistoupit k měření vlhkosti podkladu můžeme po úplném vytvrdnutí potěru a alespoň po 3 týdnech od jeho aplikace aby to mělo nějaký smysl a podklad nebyl úplně mokrý. Závisí to mimo jiné i na tom, zda se jedná o cementový nebo anhydritový potěr.
Měřit vlhkost podkladu je zbytečné dělat příliš brzy. U cementových potěrů je k dosažení pevnosti nutné počkat alespoň 28 dní. U síranu vápenitého neboli anhydritu se může jednat o ještě delší dobu. Pokud po týdnu chcete zvát podlaháře, jsou to zbytečně vyhozené peníze.
Jak Nejlépe Odvlhčit Podlahu?
Ve chvíli, kdy zjistíte, že je podklad příliš vlhký, je potřeba ho odvlhčit, než budete pokládat finální vrstvu podlahové krytiny. K tomu, abyste podlahu odvlhčili, máte několik způsobů, které můžete využít. Jedním z nich je vytvoření průvanu v místnosti. Na podlaze nesmí nic být, musí být zcela holá, aby mohl vzduch volně cirkulovat. Druhou metodou je použití podlahového vytápění, pokud ho v místnosti máte. Obvykle můžete od desátého dne po aplikaci anhydritové podlahy začít topit. Při vysoušení podlahy tímto způsobem je nutné topit nízkou konstantní teplotou. Uvádí se, že teplota vytápění může být maximálně o dva stupně vyšší, než teplota v místnosti. Další metodou je využití průmyslových vysoušečů. Vysoušeč bude vysávat vlhko z prostoru, je nutné zajistit uzavření místnosti. Podle velikosti místnosti musíte zvolit vhodný výkon vysoušeče. A v neposlední řadě je možné využít sanační metody. Tato šetrná metoda pro vysoušení větších ploch funguje tak, že se vytvoří několik otvorů, do kterých se vhání vzduch. V dalších otvorech je odsávání. Sanační metodou bude podlaha vysušená do jednoho až tří týdnů. Velkou roli hraje míra vlhkosti podlahy i velikost plochy. Metodu ovlivňuje i počasí.
Nejjednodušší a nejrychlejší je klasický průvan. Podlaha předtím musí být čistá. Pokud máte položené podlahové topení, můžete ho také využít. U anhydritových povrchů lze obvykle už po deseti dnech od jeho aplikace lehce topit, maximálně o dva stupně více, než je okolní teplota.
Pokud potřebujete uspíšit vysychání podkladu, máte tři možnosti. Zaprvé průvan - nejrychlejší metoda. Zadruhé podlahové topení - tento způsob funguje především u anhydritových povrchů, u kterých lze topení zapnout už desátý den po zhotovení podkladu. Zatřetí průmyslové vysoušeče - ty nasávají vlhko z celého prostoru.
Jaká Musí Být Vlhkost Podlahy Před Pokládkou Finální Vrstvy Podlahové Krytiny?
Pokud se jedná o vlhkost potěru pod plovoucí podlahu, je u cementového potěru důležité naměřit hodnotu nižší než 2 % CM. U anhydritu se pak jedná o hodnotu nižší než 0,5 % CM. Roli hraje také, jestli máte v podlaze umístěné podlahové vytápění. Ve chvíli, kdy ano, musíte dodržet podle ČSN obsah vlhkosti u cementového potěru do 1,5 % CM a u anhydritu do 0,3 % CM. Obvykle se vlhkost potěru pod plovoucí podlahu hodně podceňuje, ale pokud nedodržíte správné hodnoty, musíte počítat s tím, že se mohou objevit nemalé problémy s podlahovou krytinou. V některých případech může být podlahová krytina až k úplnému odstranění a výměně.
Přesnou hodnotu vlhkosti podkladu uvádí ČSN (česká státní norma) zvlášť pro každý typ podlahových krytin. Například pro vinylové podlahy musí být hodnota vlhkosti cementového potěru pod 2 % CM, u anhydritového maximálně 0,5 % CM. Tyto hodnoty se však mění, pokud plánujete instalovat i podlahové topení. V případě podkladu s podlahovým topením jsou hodnoty u cementového potěru 1,8% CM a anhydritového maximálně 0,3% CM.
Důležité je také dodržení obsahu vlhkosti podkladu - u cementového potěru musí být hodnota nižší než 2 % CM u anhydritu 0,5 % CM. Pokud je v podlaze uloženo podlahové topení, u betonu musí být dle ČSN (česká státní norma) obsah vlhkosti do 1,5 % CM, u Anhydritu do 0,3 % CM. Vlhkost se hodně podceňuje, ale dokáže hodně potrápit a způsobit nemalé škody.
Cementové Lité Potěry a Jejich Chování
Cementové lité potěry jsou v podlahových souvrstvích stále častěji využívány v kombinaci s dřevěnou nášlapnou vrstvou, nicméně dosažení normových požadavků na zbytkovou hmotnostní vlhkost pro tuto kombinaci může být v podmínkách stavby poměrně složité. Článek se proto zabývá aktuální problematikou tepelně-vlhkostního chování a vysychání cementových litých potěrů jak z pohledu norem, tak optikou praxe. Se vzrůstajícím tlakem na rychlost výstavby se zvyšuje tlak na zkrácení technologické přestávky mezi položením roznášecí vrstvy podlahového souvrství a pokládkou nášlapné vrstvy, přičemž tato technologická přestávka je u litých potěrů nezbytná z pohledu vyschnutí roznášecí vrstvy a správného budoucího fungování podlahového souvrství.
Před položením nášlapné vrstvy podlahového souvrství je třeba změřit hodnotu zbytkové hmotnostní vlhkosti roznášecí vrstvy tvořené potěrem. Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení [1] uvádí, že se vlhkost stanovuje sušením při zvýšené teplotě (gravimetricky) podle normy ČSN EN ISO 12570 [2]. Použití jiné metody je možné pouze v případě, pokud je prokázáno, že vede ke stejným výsledkům jako metoda dle výše zmíněné normy [2]. Norma [2] definuje postup stanovení zbytkové hmotnostní vlhkosti a zároveň uvádí teploty sušení (tab. 1 dle [2]). Protože není nikde přesně specifikována teplota sušení cementových litých potěrů, jsou tyto potěry běžně zařazovány do skupiny minerálních materiálů, které nemění svou strukturu ani při 105 °C (tab. 1).
| Materiál | Teplota sušení[°C] |
|---|---|
| materiály, které nemění svou strukturu při 105 °C, např. některé minerální materiály, dřevo | 105 ± 2 |
| materiály, u kterých může dojít ke změně struktury mezi 70 °C a 105 °C,např. některé lehčené plasty | 70 ± 2 |
| materiály, u kterých může vyšší teplota vést k uvolňování krystalizační vody nebo ovlivnit nadouvadla, např. |
Cílem experimentu bylo posoudit vliv teploty sušení na hodnoty zbytkové hmotnostní vlhkosti a zároveň stanovit ustálenou vlhkost potěru v definovaném prostředí. K tomuto účelu byly namíchány tři receptury (A, B a C) cementového litého potěru, které se od sebe odlišovaly typem a množstvím příměsí a přísad, tak aby vždy byla zachována srovnatelná zpracovatelnost a pevnostní charakteristiky. Pevnostní třída namíchaných potěrů byla CT-C25-F5.
Z grafu je patrné, že naměřená vlhkost cementového litého potěru závisí hlavně na teplotě sušení a dále také na teplotě a relativní vlhkosti prostředí, ve kterém je potěr uložen. Otázkou zůstává, proč při vysoušení na 70 °C a dále pak na 105 °C naměříme výrazně vyšší zbytkovou hmotnostní vlhkost než při vysoušení na 40 °C. Tedy z jaké části se jedná o vlhkost v kapilárních pórech potěru, která se z potěru uvolňuje při vyšších teplotách (nad 40 °C), a z jaké části se jedná o uvolňování chemicky vázané vody kvůli rozkladu C‑S‑H gelu (při teplotách nad 80 °C).
Zajímavé je, že po plném vysušení vzorků na 105 °C se hmotnostní vlhkost vrátila po cca 250 dnech na hodnotu 2,2 % pro recepturu A, 2,4 % pro recepturu B a 2,3 % pro recepturu C.
Nejpřísnější požadavek na zbytkovou vlhkost je stanoven u dřevěných podlah v kombinaci s podlahovým vytápěním (2 % hm.), z grafu 6 také vidíme, že pod tuto hodnotu se lze dostat pouze nuceným vysoušením potěru a neustálou výměnnou vzduchu. Na stavbě ale těžko nalezneme takovéto podmínky.
Jak z výsledků experimentu, tak z dlouhodobých zkušeností se ukazuje, že dosáhnout požadavku na zbytkovou hm. vlhkost cementového potěru dle [1] pro dřevěné podlahy a parkety vyžaduje čas a vytvoření velmi dobrých podmínek pro vysychání. Jako řešení pro urychlení pokládky dřevěné nášlapné vrstvy lze použít uzavírací nátěr, který ovšem prodražuje stavbu. Bylo by proto prospěšné prozkoumat, zda požadavek na zbytkovou hm. vlhkost cementových potěrů dle [1] pro dřevěné podlahy a parkety není zbytečně přísný.
Cementové lité potěry jsou v podlahových souvrstvích stále častěji využívány v kombinaci s dřevěnou nášlapnou vrstvou, nicméně dosažení normových požadavků na zbytkovou hmotnostní vlhkost pro tuto kombinaci může být v podmínkách stavby poměrně složité. This article therefore reviews the complex thermal-humidity behaviour and drying out of cement floating screeds.
tags: #zbytkova #vlhkost #betonu #hodnoty