Správná vlhkost podkladu před pokládkou podlahových krytin je jednou z nejdůležitějších podmínek pro úspěšné položení nové podlahy ve vašem bytě či domě. To si mnoho lidí bohužel neuvědomuje a nepřikládá této fázi přípravy dostatek pozornosti. Následkem může být trvalé poškození nové podlahové krytiny.
Zvýšená vlhkost podkladu může mít za následek nedostatečné spojení podkladu s další podlahovou vrstvou. To se časem projeví například bublinami, vyboulení dřevěných vlysů, deformací dřevěných krytin, nadzdvihnutí podlahových lamel, tzv. korýtkování a podobně.
Proto je jednou z hlavních povinností kvalitního podlaháře vlhkost poctivě změřit a přizpůsobit jí čas pokládky nové podlahové krytiny. Jedině tak se můžete vyhnout výše uvedeným nepříjemnostem, které často vedou k vytrhání podlah a investici do nových.
Je důležité dodržet obsah vlhkosti podkladu - u cementového potěru musí být hodnota nižší než 2 % CM u anhydritu 0,5 % CM. Pokud je v podlaze uloženo podlahové topení, u betonu musí být dle ČSN (česká státní norma) obsah vlhkosti do 1,5 % CM, u Anhydritu do 0,3 % CM. Vlhkost se hodně podceňuje, ale dokáže hodně potrápit a způsobit nemalé škody.
Normy vlhkosti pro různé typy potěrů a krytin
Hodnoty nejvyšší dovolené zbytkové vlhkosti cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy dle ČSN EN 74 4505. Za provedení zkoušky je ve většině případu zodpovědný realizátor nášlapné vrstvy, jelikož právě on zodpovídá za to, že nebude pokládka provedena před tím, než bylo dosaženo normových hodnot zbytkové vlhkosti.
Čtěte také: Zásady pokládky na beton
V případě, že součástí podlahy je systém podlahového vytápění, musí být požadavek na nejvyšší dovolenou vlhkost u cementového potěru snížen o 0,5 % a u potěru na bázi síranu vápenatého o 0,2 %.
Vlhkost se zjišťuje přístrojem CM, nebo po odebrání vzorku gravimetricky v laboratoři.
Nejvyšší dovolená vlhkost cementového potěru v % v době pokládky finální krytiny:
- Kamenná, nebo keramická dlažba: 5,0%
- Podlaha na bázi cementu: 5,0%
- Syntetická podlaha: 4,0%
- Paropropustná krytina: 5,0%
- PVC, linoleum, guma, korek: 3,5%
- Dřevěné podlahy, laminátové, parkety: 2,5%
Pokud je součástí podlahy podlahové topení tak se musí ponížit hodnota o - 0,5%.
Nejvyšší dovolená vlhkost anhydritového potěru v % v době pokládky finální krytiny:
- Kamenná, nebo keramická dlažba: 0,5%
- Syntetická podlaha: 0,5%
- Paropropustná krytina: 1,0%
- PVC, linoleum, guma, korek: 0,5%
- Dřevěné podlahy, laminátové, parkety: 0,5%
Pokud je součástí podlahy podlahové topení tak se musí ponížit hodnota o - 0,2%.
Metody měření vlhkosti
Existuje několik metod, jak se provádí měření zbytkové vlhkosti v podlaze, od laického přes poloprofesionální až po profesionální způsoby.
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton
Orientační fóliová metoda
Fóliová metoda je velmi jednoduchá a značně orientační metoda, která slouží jenom pro předběžné určení, zdali má smysl provést karbidovou metodu měření vlhkosti. Tato metoda spočívá v překrytí zkoušeného místa plastovou fólií o rozměrech přibližně 500 mm x 500 mm, která se po obvodě přilepí k podlaze lepicí páskou. Plastová fólie zabrání unikání vlhkosti z podlahy do okolního vzduchu.
Fólie se po 16 hodinách odkryje. Pokud je na povrchu fólie patrná zkondenzovaná vodní pára, nebo pokud je povrch desky vlhký, znamená to, že povrch pravděpodobně ještě není připraven na pokládku nášlapné vrstvy. Tento způsob měření nedává žádné konkrétní naměřené hodnoty vlhkosti.
Průběh zkoušky může navíc ovlivnit velké množství vlivů jako je například teplota prostředí nebo působení slunečního záření.
Nejpoužívanější karbidová metoda (CM metoda)
Jedná se o destruktivní metodu měření zbytkové vlhkosti s možností provedení kontroly a vyhodnocení výsledků přímo na místě. Tato metoda je nejpoužívanější v Německu, kde jí mají uvedenou i v normě. Kontrolní vzorek se ručně vyseká z realizované podlahy a to v celé tloušťce. Jeho vlhkost se stanoví pomocí CM přístroje.
Princip této metody spočívá v chemické reakci, při které dochází k rozkládání uhličitanu vápenatého pomocí vody a vzniká hydroxid vápenatý acetylénový plyn. Odebraný vzorek zkoušeného materiálu se rozdrtí, zváží a vloží do tlakové nádoby společně se třemi ocelovými kuličkami a jednou ampulkou uhličitanu vápenatého. Poté se nádoba uzavře uzávěrem s manometrem a silně se jí zatřese, čímž dojde k rozbití ampulky ocelovými kuličkami. Následně se jednotlivé složky promíchají krouživými pohyby nádoby. Vzniklý acetylénový plyn vytvoří v nádobě přetlak, který se odečte na stupnici manometru. Tato hodnota v barech se pomocí převodové tabulky převede na obsah vody v procentech CM, který se následně převede na hmotnostní vlhkost v procentech.
Čtěte také: Měření vlhkosti betonu
Přesnost měření se uvádí ± 3 %. Tato přesnost však není zaručená a může se výrazně zhoršit při špatné manipulaci s CM přístrojem nebo zkušebním vzorkem (špatné promíchání směsi, použití nezkalibrovaného manometru, přenesení vlhkosti z prstů na vzorek apod.).
Zkouška vývrty
Tato metoda se nejvíce používá v USA a Velké Británii. Výhodou je, že dochází pouze k nepatrnému narušení podlahy. Vývrt musí být tak široký jako je rukávec pro vlhkostní sondu. Hloubka vývrtu se dělá minimálně do 40% tloušťky betonu, nebo anhydritu. Do vývrtu se vloží rukávec a ten se uzavře na dobu 72 hodin. Po uplynutí této doby se odstraní záslepky a vloží se tam sonda. Cca se po 5 minutách provede měření. Velká nevýhoda tohoto typu měření vlhkosti je časová náročnost.
Nedestruktivní měření
Výhodou je, že se nedělá žádný odběr vzorku. Při této metodě měříme fyzikální veličinu, která se mění vlivem přítomnosti obsahu vlhkosti. Tato metoda je velice nepřesná, protože je povrchová.
Kalcium chloridová metoda
Tato metoda je běžně používaná v USA do 90. let. Měřený povrch se musí důkladně očistit, na očištěný povrch se položí miska s přesným množstvím chloridu vápenatého a celé se to překryje nepropustným krytem. Kryt musí být přelepen po obvodu důkladně lepící páskou. Po 72 hodinách se miska s chloridem vápenatým vyjme, důkladně se uzavře a odešle do laboratoře k důkladnému převážení. Zde je opět velkou nevýhodou časová náročnost měření vlhkosti.
Zapichovací vlhkoměry
Tato metoda je u nás nejrozšířenější. Je to z důvodu dostupnosti vlhkoměru a jeho jednoduchosti. Tyto přístroje nejsou vhodné pro měření vlhkostí betonů a anhydritů. Jsou určeny pro měření dřeva a jiných měkkých materiálů, do kterých lze jeho hroty zapíchnout. Fungují na principu elektrického odporu. Toto měření ukáže pouze vlhkost vrchní slabé vrstvičky.
Příložné vlhkoměry
Tyto vlhkoměry jsou ideální pro měření betonu a anhydritu. Výhodu je, že okamžitě zobrazují naměřené hodnoty a to do hloubky až 20-30 mm. Záleží na typu přístroje. Měření je založeno na kapacitním, nebo impedančním měření. Při použití tohoto přístroje zjistíte vlhkost uvnitř betonu, nebo anhydritu a nikoli pouze na povrchu. Bohužel tato metoda zatím není zakotvená v normě.
Jak uspíšit vysychání podkladu?
Pokud potřebujete uspíšit vysychání podkladu, máte tři možnosti:
- Průvan - nejrychlejší metoda. Podlaha musí být uklizená a holá.
- Podlahové topení - tento způsob funguje především u anhydritových povrchů, u kterých lze topení zapnout už desátý den po zhotovení podkladu. Musí ale být nastavena pouze nízká teplota, maximálně o dva stupně vyšší, než je teplota okolí.
- Průmyslové vysoušeče - ty nasávají vlhko z celého prostoru.
Voda je nedílnou součástí mnoha stavebních materiálů. A pro trvanlivost podlahových krytin představuje velké riziko. Rozhodně se nevyplatí zkracovat nutné technologické přestávky.
tags: #vlhkost #betonu #před #pokládkou #podlahy #norma