Sanační omítky jsou speciálně formulované směsi určené pro aplikaci na vnitřní i vnější zdi postižené vlhkostí. Jejich hlavním úkolem je regenerace a ochrana zdiva před dalšími negativními účinky vlhkosti, jako je tvorba plísní, ztráta tepelné izolace nebo narušení struktury stavebních materiálů. Tyto omítky po rozmíchání s vodou vytvoří ve své struktuře velké množství vzduchových pórů odvádějících vlhkost ve formě vodní páry ze zdiva do okolního prostředí. Zároveň struktura pórů a vlastnosti omítky zabraňují jejich zanášení solemi a minerály. Sanační omítky tak přispívají k odvlhčení objektu a fungují jako součást celkového sanačního řešení.
Technologie sanačních omítek spočívá v použití materiálů, které dokážou nejen absorbovat přebytečnou vlhkost, ale také ji postupně uvolňovat, čímž se vytváří optimální mikroklima. Sanační omítky mají specifickou schopnost regulace vlhkosti ve stěnách díky své vysoké kapacitě pro odvod vodních par. Omítky obsahují speciální minerální složky, které jsou odolné vůči vodě a zároveň mají vynikající paropropustné vlastnosti. To znamená, že se účinně předchází vzniku plísní a hniloby, které bývají častým důsledkem dlouhodobé vlhkosti ve stavbách.
Nejvýznamnějším parametrem sanačních omítek je jejich nízká kapilární nasákavost, nízký difuzní odpor a vysoce otevřená pórovitost (vzdušnost). Díky tomu dochází k odvádění zbytkové vlhkosti ze zdiva a velice dobrým podmínkám pro jeho vysychání. Sanační omítky také mají své nenahraditelné zastoupení u soklových částí fasád domů, kdy tyto části jsou silně namáhané odstřikující vodou a zvířecím vyměšováním.
Příčiny poškození omítek a vlhkosti zdiva
Jedním z mnoha důvodů, proč dochází k degradaci omítek, je jejich stálé zasolování. Vzlínající vlhkost z podzákladí objektu je nositelem dusičnanových, síranových, chloridových a uhličitanových iontů (vodou rozpustných solí), které se při vysychání zdiva ukládají na povrchu omítky a tím vytvářejí nežádoucí vrstvu hydroskopických solí. Tyto soli jsou velmi nežádoucí pro zdivo i celou konstrukci objektu. Hydroskopické soli mají za následek absorpci relativní (vzdušné) vlhkosti do omítky a tím dochází ke zvýšené salinitě zdiva a stálému zavlhčování. Samotné zdivo tedy může být suché, ale omítka je na pohled a dotek stále vlhká.
Účinkem vlhkosti se nejen pomalu rozpadají stavební materiály a snižují tepelně izolační vlastnosti stěn, ale narušuje se i estetický vzhled povrchu - na povrchu jsou zřetelně zbarvená místa, na kterých vyrůstají různé plísně i anorganické krystalické látky. Plísně jsou mikroskopické vláknité houby, které vytvářejí jemné povlaky na různých površích. Na vlhkých stěnách je růst plísní patrný žlutými, zelenými i černými skvrnami a zatuchlým zápachem, zvlášť rozpoznatelným při vstupu do místnosti z čerstvého vzduchu. Nebezpečí plísní spočívá v jejich působení na zdraví člověka. Plísně v procesu látkové výměny vyvíjejí celkové množství oxidu uhličitého, organických kyselin i toxických látek. Některé druhy plísní produkují tzv. mykotoxiny, které mohou vyvolat onemocnění kůže a plic. Plísně vytvářejí velké množství výtrusů, které znečišťují ovzduší a mohou vyvolávat u zvláště citlivých osob, např. astmatické záchvaty, bolení hlavy, pocity nevolnosti apod.
Čtěte také: Komplexní diagnostika staveb
Výkvěty tvoří různě zbarvené skvrny, které jsou škodlivé nejen svou nevzhlednou barvou, ale též narušují celistvost střepu a podporují loupání výrobků. Tvoří-li se výkvěty z rozpustných solí, které byly již obsaženy ve výchozích surovinách nebo které se do nich dostaly během výrobního procesu, označují se jako prvotní. Ostatní výkvěty vznikající ze solí v důsledku znečištění vzduchu, se nazývají druhotné.
Příprava podkladu před aplikací sanačních omítek
Před prováděním sanačních omítek je nutné připravit podklad, kterým je převážně vlhké zdivo s provlhlou a opadávající omítkou. Ve většině případů je nezbytnou součástí oklepat stávající poškozené omítky nad hranici viditelných škod, asi do výšky rovnající se tloušťce zdiva. Starou vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky minimálně 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti, která je alespoň o tloušťku zdiva vyšší než úroveň viditelného zavlhnutí omítky. Oklepanou a vyškrábanou omítku je nutné ihned odvézt na skládku, neskladovat na stavbě. Obsažené soli se mohou při dešti znovu vymývat a dostávat do podloží.
Následně by mělo být oklepané zdivo ještě očištěno a spáry by měly být proškrábnuty aspoň do hloubky 20 mm. Zdivo vyčistit od prachu drátěným kartáčem, stlačeným vzduchem nebo průmyslovým vysavačem. Poškozené části opravit, dozdít a vyplnit hrubé nerovnosti. Pro zvýšení stability zdiva je možné vyškrábané spáry nahradit jinou omítkou s požadovanými parametry nebo již přímo vyplnit sanačním podhozem. Nerovnosti vyrovnejte sanační omítkou, do které lze vkládat úlomky cihlových tašek a cihel. Nepoužívejte úlomky betonu a betonových tašek. Při vyrovnání větších nerovností omítkou je nutné omítku vyztužit ocelovou sítí. V případě odvlhčovacího systému zdivo důkladně navlhčit.
Příprava a typy sanačních omítek
Omítky obsahují příměsi, které musí řádně reagovat s vodou. Proto je potřeba dodržovat dobu míchání směsi a množství záměsové vody, uvedené na obalu nebo v technickém listě příslušné omítky. K rozmíchání použijeme ruční míchadlo, běžnou bubnovou míchačku nebo omítací stroj s přídavným domíchávacím zařízením. Způsob míchání se řídí typem omítky.
Typy sanačních omítek
- Cemix Sanační omítka WTA: Standardní jádrová omítka nanášená ručně nebo strojně v tloušťce min. 20 mm. Větší tloušťky se nanášejí ve více vrstvách s technologickou přestávkou.
- Cemix Sanační omítka soklová WTA: Pro namáhané soklové partie exteriéru a opěrné zdi. Má vyšší pevnost, tvrdost a odolnost proti odstřikující vodě.
- Cemix Sanační omítka štuková: Speciální prodyšná povrchová úprava se zrnitostí do 0,7 mm, nanáší se ve vrstvě 2-3 mm a upravuje zafilcováním.
- Cemix Sanační omítka jednovrstvá: Určena pro aplikaci v jedné vrstvě, nevyžaduje dodatečnou úpravu štukovou omítkou. Jemná struktura (max. 0,7 mm zrnitost), vhodná pro méně náročné sanační zákroky a práce pod časovým tlakem. Použitelná v interiéru i exteriéru, doporučená tloušťka min. 20 mm.
- Cemix Sanační omítka tepelněizolační: Pro sanaci vlhkého zdiva a zvýšení tepelného odporu konstrukce. Zrnitost max. 2 mm, omezuje únik tepla. Celková tloušťka min. 30 mm. Vhodná tam, kde není možné aplikovat ETICS, např. v soklech a sklepích.
Sanační omítka má být přibližně 20 mm tlustá, dostatečně pevná a přilnavá, ale ne pevnější než podklad (na cihelném podkladu je nevhodná tvrdá cementová omítka). Dále má být odolná proti praskání, exhalacím a biokorozi. Difuzní odpor směrem ven má klesat a tepelný odpor naopak stoupat.
Čtěte také: Vše o diagnostice stavebních vad
Postup aplikace sanačních omítek
- Sanační podhoz (postřik): Základní vrstva systému WTA, provádí se síťovitě, pokrývá zdivo z cca 50-75 % plochy. Zlepší přilnavost další vrstvy. Nanáší se na navlhčený podklad omítkou Cemix SUPERSAN hrubý v tloušťce max. 5 mm. Povrch se nechá hrubý, neuhlazuje se a nechá se 1 až 3 dny vyschnout a vyzrát. Je potřeba postřik chránit před přímým sluncem a zdivo navlhčit, aby nezprahnul.
- Sanační podkladní omítka WTA: Používá se pro srovnávání velkých nerovností nebo při vysokém stupni zasolení zdiva. Slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí. Nanáší se v požadované tloušťce a stáhne latí.
- Jádrová omítka: Hlavní vrstva sanačního systému. Nanáší se na navlhčený vyzrálý podhoz (nebo podkladní omítku) Cemix Sanační omítka WTA nebo SUPERSAN hrubý v tloušťce min. 20 mm (optimální vrstva 25 mm). Tato vrstva musí být dodržena, aby byla zaručena funkčnost omítky pro ukládání solí. Větší tloušťky se nanášejí ve více vrstvách s patřičnou technologickou přestávkou. Omítka se pouze stáhne do roviny, nehladí se ani nefilcuje. Jádrová omítka vysychá podle obecného pravidla 1 den/1 mm tloušťky omítky.
- Vrchní štuková omítka: Po úplném vyzrání jádrové omítky se nanese speciální prodyšná Cemix Sanační omítka štuková (nebo SUPERSAN jemný) se zrnitostí do 0,7 mm. Natahuje se na navlhčený podklad v tloušťce 2-3 mm a po zavadnutí se upraví zafilcováním plstěným hladítkem.
Chyby při aplikaci sanačních omítek a jejich důsledky
Častou chybou při použití sanačních omítek je zejména spoléhání se na ně jako na definitivní řešení problému s vlhkým zdivem. Přes všechny své dobré vlastnosti totiž sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva. Pokud nezabráníme vlhkosti do zdiva dále pronikat a nevyřešíme příčiny vlhnutí zdiva, pak dojde po čase (často po velmi krátké době, většinou pak v horizontu do tří let) k poškození sanačních omítek a postupně ke ztrátě jejich funkce. Důvodem je nadměrná vlhkost zdiva a hromadění solí v omítce. Postupně se sanační omítky zanesou a přestanou plnit svou funkci.
Další podstatnou chybou při aplikaci sanačních omítek bývá nedodržení odpovídající tloušťky sanační omítky a nedodržení pravidel nanášení ve více vrstvách s předepsaným vyzráváním. Mnoho aplikačních firem nedodržuje pravidlo 1 dne zrání a vysychání na 1 mm tloušťky omítky, což znemožní správnou funkci sanační omítky.
I to, co sanační omítka vyřešit dokáže, je však nutné podpořit její správnou aplikací. Především dodržujte postupy doporučené výrobci jednotlivých směsí. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena. Zpravidla je to alespoň 80 centimetrů od podlahy.
Sanační omítkový systém musí být vždy součástí komplexního řešení vlhkostní sanace objektu. Sám o sobě příčiny vlhnutí a zasolování zdiva neřeší a důsledky tohoto namáhání odstraňuje jen dočasně. Pokud je proveden takovýto komplexní zásah, pak můžeme počítat s velmi dlouhou životností sanačních omítek i u velmi vlhkého zdiva, které bude postupně vysychat a pak zůstane dlouhodobě v suchém stavu.
Nátěry sanačních omítkových systémů
Po vyzrání finální vrstvy omítky následuje konečný nátěr interiérovou či fasádní barvou. Platí zde zásada - používat výhradně ty nátěry, které nezamezují difuzi vodních par. Sanační omítkový systém musí být vždy součástí komplexního řešení vlhkostní sanace objektu. Difuzní odpor nátěru má být nižší než omítky. Nátěry, které nejsou vodoodpudivé, lze opatřit hydrofóbní impregnací. Fasádní barvy s vnitřní hydrofobizací a silikonové jsou pro sanační aplikace vhodné.
Čtěte také: Jak reklamovat vady ve stavebnictví
Doplňkové sanační metody
Sanační omítky jsou pak aplikovány pro sanaci následků nadměrné vlhkosti zdiva. Původní poškozené povrchy jsou oklepány a nahrazeny sanačními úpravami. Zbytkové vlhkosti ve zdivu je pak přes sanační omítku umožněno volně vydýchat do prostoru a soli obsažené ve zdivu se uloží v sanačních omítkách. Další soli již do zdiva nepronikají, protože jsme provedli izolace. Aby sanační omítky mohly svou funkci plnit správně, je třeba vyhnout se chybám při jejich použití a kombinovat je s dalšími sanačními opatřeními.
Sanace vlhkého zdiva je komplexní proces, který vyžaduje individuální přístup a kombinaci několika metod. Jelikož neexistuje jedna univerzální metoda, která by v plné míře zbavila objekt vlhkosti, sanační práce na vlhkém objektu jsou vždy velice rozmanité. Vlhkostní průzkum vám poskytne základní informace o vlhkosti objektu a o míře zasolení zdiva. Zároveň slouží jako podklad pro naplánování důsledného sanačního návrhu, který řeší nejen následky, ale hlavně příčiny nadměrné vlhkosti zdiva.
Typy sanačních metod
- Mechanické metody:
- Podřezávání: Do probouraného nebo mechanicky, popř. ručně proříznutého otvoru ve zdivu se vkládají fólie, desky z plastu (PE, PVC, sklolaminát) nebo hydroizolační pásy s kovovou či skelnou vložkou. Také se mohou pneumaticky zatloukat nerezové profilované desky do spár cihelného zdiva, pokud zdivo má rovnou vodorovnou spáru.
- Vzduchoizolační systémy:
- Založeny na zvětšení plochy, ze které se může voda vypařovat do atmosféry. Vzduchové dutiny mohou být provedeny jak pod úrovní terénu, tak v soklové části. V suterénních prostorách mohou být umístěny buď u vnitřního, nebo vnějšího líce. Vzduchoizolační systémy mohou být reprezentovány např. polyetylénovou fólií s navařenou polyetylénovou mřížkou, která má funkci nosiče omítky.
- Chemické metody:
- Injektáž: Využívá schopnosti některých látek proniknout do struktury materiálů konstrukcí a v prosycené zóně vytěsněním, hydrofobizováním nebo impregnací jejich pórů vytvořit clonu, která omezuje prostup vlhkosti. Provádí se beztlakové napouštění prostředky na silikátové nebo silikonové bázi. Zdivo je izolováno hloubkově vrty provedenými šikmo, eventuálně rovně k líci zdi, a to z jedné nebo z obou stran.
- Elektroosmotické metody:
- Založeny na pohybu tekuté fáze (mineralizované vody) pórovitou pevnou fází (materiálem) pod vlivem účinku stejnosměrného elektrického proudu. Dnes se používá aktivní elektroosmóza, která vytváří elektrické pole s větším napětím od 1 do 24 V.
- Utěsnění povrchů zdiva:
- Může být řešeno klasickými izolacemi v návaznosti na plošné izolace podlah (živičnými hydroizolačními pásy, fóliemi atd.), použitím utěsňovacích omítkových materiálů.
- Hydrofobní nátěry a nástřiky:
- Zahrnuje nátěry a nástřiky vnějších, často neomítaných ploch, které mají zpevňovací, hydrofobizační nebo obě uvedené vlastnosti. Kromě vodoodpudivosti by měly vykazovat paropropustnost, odolnost proti atmosférickým vlivům a neměnný vzhled.
Sanační omítky v kombinaci s přímými sanačními metodami proti příčinám vzniku vlhkostních poruch jsou velmi účinné a zajistí Vaší nemovitosti na velmi dlouhou dobu komfortní stav.
Tabulka: Přehled sanačních omítek a jejich vlastností
| Typ omítky | Účel | Tloušťka vrstvy | Zrnitost | Vlastnosti |
|---|---|---|---|---|
| Cemix Sanační omítka WTA | Jádrová vrstva | min. 20 mm | N/A | Standardní, akumulace solí, ruční/strojní aplikace |
| Cemix Sanační omítka soklová WTA | Soklové partie, opěrné zdi | min. 20 mm | N/A | Vyšší pevnost a tvrdost, odolnost proti odstřikující vodě |
| Cemix Sanační omítka štuková | Povrchová úprava | 2-3 mm | do 0,7 mm | Prodyšná, zafilcování plstěným hladítkem |
| Cemix Sanační omítka jednovrstvá | Méně náročné sanace, interiéry/exteriéry | min. 20 mm | max. 0,7 mm | Jemná struktura, nevyžaduje štuk, strojní zpracování |
| Cemix Sanační omítka tepelněizolační | Sanace vlhkého zdiva, tepelná izolace | min. 30 mm | max. 2 mm | Omezuje únik tepla, vhodná do soklů a sklepů |
tags: #vše #o #vadách #sanačních #omítek