Jelen sika japonský (Cervus nippon) je u nás nepůvodním druhem spárkaté zvěře, jehož populace dlouhodobě narůstá a již výrazně převyšuje normované stavy. Jeho přítomnost v České republice představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti.
Původ a rozšíření jelena sika
Jelen sika pochází z oblasti Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a východního Ruska. Na přelomu 19. a 20. století byl dovezen do Čech a chován v oborách na Plzeňsku a ve Středočeském kraji. K jeho většímu rozšíření došlo v 60. letech 20. století, kdy se dostal z obor do volné přírody. Jedna z největších evropských populací jelenů sika se dnes nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách. Kmenové stavy se u nás odhadují na 2-3 000 kusů.
Charakteristika jelena sika
Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský. Délka těla se pohybuje od 125 do 145 cm, ocas 22-27 cm, výška v kohoutku 80 až 95 cm a hmotnost kolem 45 kg (u laní) do 55 kg (u jelenů). Paroží je slaběji vyvinuto než u jelena evropského, bez tvorby lopatek a je jen málo větveno. Obvykle nacházíme 3 až 4 výsady na každé lodyze. Zbarvení se velmi výrazně liší dle sezóny. V létě je jelen sika zřetelně bíle skvrnitý na kaštanově hnědém podkladě a má černý pruh po délce hřbetu; v zimě je jednotně tmavohnědý, prakticky zcela bez skvrn. Kratičký ocas je téměř zakryt dlouhými chlupy kolem zrcátka v okolí řitního otvoru. Během říje a v zimě mají jeleni krátkou hřívu. Oproti jelenu evropskému je sika méně náročný na potravu a přiživuje se například okusem letorostů. Je aktivní ve dne i v noci.
Dopad na lesní hospodářství
Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů jelenem sikou. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let, což je „kritický“ věk z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou vyžaduje výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře.
Křížení s jelenem evropským
Jedním z nejvážnějších problémů jelena siky je jeho schopnost plodně se křížit s původním jelenem evropským. Vzniklí kříženci jsou dále plodní a díky opakovanému zpětnému křížení tak postupně degraduje genofond původního jelena. Jelen sika si mimo jiné i díky této aktivní účasti na pozvolné likvidaci původního druhu vysloužil čestné místo na listině 100 nejhorších invazních druhů v Evropě podle databáze DAISIE. Rozpoznat křížence od původních druhů je velmi obtížné. Zatím nejspolehlivějším způsobem je molekulární analýza, která je však v praxi pro svou nákladnost nepoužitelná. Bohužel se dodnes najdou lidé, které nepřesvědčí nic, ani genetické testy, ani jedinci nesoucí znaky obou druhů. Stále v některých mysliveckých periodicích vycházejí články, které křížení popírají.
Čtěte také: Jelen sika na Vysočině
Srovnání jelena evropského a jelena sika
Následující tabulka porovnává základní charakteristiky jelena evropského a jelena sika:
| Charakteristika | Jelen evropský (Cervus elaphus) | Jelen sika (Cervus nippon) |
|---|---|---|
| Velikost | Největší druh vysoké zvěře, majestátní | Výrazně menší, sotva polovina hmotnosti jelena evropského |
| Paroží | Délka až 120 cm, váha až 8 kg, košaté | Kratší (max. 90 cm), méně košaté, nanejvýše osm výsad |
| Zbarvení | Letní červenohnědé, zimní šedohnědé, mláďata skvrnitá | Letní srst puntíkatá po celý život, zimní tmavohnědá, téměř bez skvrn |
| Potravní nároky | Vyšší | Méně náročný, přijímá i okus letorostů, kyselé trávy a ostřice |
| Říje | Září (někde i dříve) | Říjen až listopad, hned po říji jelena evropského |
| Hlas v říji | Hluboké troubení (kolem 174 Hz) | Vyšší pískání, myslivci říkají, že "zívá" |
| Sociální chování v říji | Samci bojují o skupinky laní | Samci se ozývají pískáním, zvědavost je láká, ne boj o soka. Žijí v menších stádech. |
| Křížení | Původní druh, křížení s jelenem sika degraduje genofond | Kříží se s jelenem evropským, vznikají plodní kříženci |
Bioakustický monitoring a vábení
Na pomoc v rozlišení druhů a detekci kříženců přispívá i bioakustika, která nevyžaduje mrtvé jedince. Říjné troubení se u obou rodičovských druhů zásadně liší, a přinejmenším u zkoumané populace v Irsku bylo možné jen na základě vokalizace odlišit i hybridy. Říje jelenů evropských a siků se překrývají jen částečně - nejdříve troubí jeleni, potom je vystřídají sikové. Zhruba od poloviny září do začátku prosince je tak možné v přírodě narazit na jelena, z jehož hrdla se bude cosi ozývat.
Projekt "Hlasy jelenů"
Autoři nového projektu občanské vědy, "Hlasy jelenů", nabízejí možnost jednoduše pomoci se zmapováním ohnisek křížení mezi jelenem sikou a jelenem evropským. Do tohoto projektu se může zapojit každý, kdo se nebojí, zvláště pak na podzim, do lesa. K nahrávání není třeba speciální zařízení. Úplně postačí pořídit zvukovou stopu nebo video pomocí mobilního telefonu, kamery na fotoaparátu apod. Nahrávka by měla být alespoň jednu minutu dlouhá, tak aby zachytila více než dvě zatroubení či zapískání. Důležité je poznamenat si místo, kde byla nahrávka pořízena (ideální je samozřejmě s sebou mít zařízení vybavené GPS), a datum. Vítané, ovšem nikoli nezbytné, jsou samozřejmě i fotografie či videozáznamy, pokud to světelné podmínky dovolí.
Vábení jelena sika
Vábení zvěře patřilo k základním dovednostem mysliveckých adeptů. K nejnapínavějším a současně k nejnáročnějším způsobům lovu je lov vábením, kde musí lovec zkombinovat několik umění. Kdo chce úspěšně vábit, musí znát správná místa spádů a stávanišť zvěře v době říje, musí ovládat umění krytu, poznání dobrého větru, způsoby chování zvěře a v neposlední a hlavní řadě musí dokonale umět napodobit hlas zvěře.
Specifika vábení jelena sika
V poslední době se začaly rozšiřovat vábničky napodobující troubení a pískání říjného jelena sika. Vábnička na jelena siku musí vyluzovat hvizd velmi čistého tónu. Zkušený výrobce Jiří Hrdlička vyvinul povedenou vábničku i na jelena siku, která zvládá jak čistý tón hvizdu, tak začínající a koncové zamrmlání podobné broukání jelena lesního. Tón vábničky nemá být během vábení stabilní, ale začíná u nejnižšího tónu (zhruba nízké noty D) a končí u C, případně s menším rozsahem od noty F po C, s tím, že po velmi krátkém náběhu v nízkém tónu se hvizd ve vyšších notách udržuje déle. Současně se stoupající výškou tónu se zvyšuje síla hlasu. Troubení a mrmlání bývá slabší a je slyšitelné někdy jen z krátké vzdálenosti a při vábení není bezpodmínečně nutné je přesně dodržet.
Čtěte také: Vše o lovu jelena siky a daňka
Kde a kdy vábit jelena sika
Předně je třeba se zmínit o sociálních vztazích jelena sika, které jsou zcela odlišné od jelena lesního. Jeleni sika mezi sebou nebojují a často můžeme s laní nebo laněmi potkat i dva jeleny, a tedy vábení nemá za cíl vylákat soka k souboji, jako u jelena lesního, ale vzbudit jeho zvědavost a přilákat na místo, kde je jiný jelen zřejmě s laní nebo několika laněmi. Jelen sika se přibližuje bez hlesu a často z nepřehledného porostu, jakoby zezadu a nepozorován. Místo k vábení je nejvýhodnější ve starším řídkém přehledném lese, ovšem samozřejmě v místech obvyklých stávanišť zvěře a jejich obvyklých stezek a vždy ve velice dobrém krytu. Vábení je možné z kazatelny nebo z posedu a nebo ze země. Je třeba zopakovat zásadu naprosto dobrého krytu. Vábení je nejúspěšnější k večeru a zejména ráno a v dopoledních hodinách. V říji pak v každé denní době se naskytne příležitost, kdy s úspěchem můžeme použít říjnici.
Jak vábit
Vábničku uchopíme tak, že prsty vložíme do vybroušeného rohu jako do jelení řevnice k potřebné modulaci první a poslední fáze "troubení". Prvně foukneme zlehka k vytvoření brumlavého zvuku a poté přejdeme do silného hvizdu zakončeného opět zamrmláním. Doba hvizdu musí být dostatečně dlouhá, asi 1 vteřinu. Krátký hvizd je u siky totiž varovným signálem a došlo by tedy ke zrazení zvěře. Varovný hvizd bývá doplněn krátkým bekáním nebo zabeknutím, které mívá opět velmi čistý zvuk, jakoby klepnutí na bubínek nebo silné mlasknutí či ťuknutí dvou hůlek o sebe. Frekvence vábení je velmi malá. Pískneme jednou, maximálně dvakrát, třikrát s krátkými přestávkami a zmlkneme na 10 minut až čtvrt hodiny. Zvuk je slyšet hodně daleko a je třeba dát šanci přijít vábenému jelenovi i z větší vzdálenosti. Sika je zvěří velmi inteligentní a vodící laně si dobře pamatují místa, odkud bylo na skupinu vystřeleno a těmto místům se dlouho vyhýbají a dokonce stávaniště, kde je sičí zvěř vystavena silnému loveckému tlaku, raději opouští. Na druhou stranu je sika zvěří velmi zvědavou. Jevy, které ji na první popud zcela nezradí, zvědavě zkoumá a pozoruje a v chodu ji lze spolehlivě zastavit silným hvizdem. Při nejistotě zcela komicky "tancuje" tím, jak vyskakuje do výšky na místě současně všemi čtyřmi běhy. To jsou vzácné okamžiky pro pohotového lovce k výstřelu.
Lov jelena sika
Jelen sika je krásnou zvěří, svým způsobem exotickou, která u nás zdomácněla, především v západních Čechách, díky své odolnosti vůči chorobám, potravní nenáročnosti, kdy bere i kyselé trávy a ostřice a v neposlední řadě díky své inteligenci a výjimečné opatrnosti a obezřetnosti. Lov jelena sika není jednoduchý a v našich podmínkách patří zřejmě k nejnáročnějšímu lovu, kdy vyžaduje hodně trpělivosti a lovecké dovednosti, ale svojí napínavostí je o to zajímavější a vzrušivější a poskytuje skutečně výjimečné a nádherné lovecké zážitky.
Zvláštnosti lovu
Pro úspěšný lov siky vábením je zřejmě užitečné se zmínit o jedné zvláštnosti této zvěře, a to o její výjimečné tvrdosti na ránu, která není porovnatelná s žádnou jinou zvěří. Sika netrpí šokem a její klesnutí v ohni je vcelku výjimečné. Po zásahu na komoru, především na její zadní část, i účinnou ráží, sika odchází relativně velmi daleko často 80 - 150 m a dále. Po horší ráně jsou to stovky metrů. Nejspolehlivější je rána na krk nebo na přední část komory, před plecko, na hranu mezi krkem a trupem, případně, pokud používáme kvalitní střelivo s pevnější střelou, která se neroztříští a tedy na výstřelné straně devastačně nepoškodí, je spolehlivá rána na plecko, protože srdce siky je, oproti jiné evropské zvěři, posunuto poněkud vpřed.
Čtěte také: Jak probíhá vytloukání parohů u jelena siky
tags: #troubení #jelena #siky #informace