Při rekonstrukci bytu nebo novostavbě je výběr finální omítky klíčový. Pokud váháte mezi variantou štuk vs sádrová stěrka, nejste sami. Štuková omítka je tradiční a cenově dostupná volba.
Tradiční štuková omítka: Výhody a nevýhody
Štukové omítky jsou klasickou formou omítky. Pravděpodobně jde o nejběžnější finální vrstvu omítky v České republice. Není obtížné ji aplikovat, což je její hlavní výhoda. Nanáší se na stěny a stropy natahovákem a následně se filcuje krouživými pohyby.
Výhody štukové omítky:
- Cena: Jasnou výhodou je její cena a díky tomu často vítězí v porovnání se sádrovou stěrkou, která vás s materiálem a prací vyjde zhruba dvakrát dráž.
- Odolnost: Pokud hledáte ekonomičtější řešení a vyšší odolnost, je vhodnější štuková omítka.
- Skrytí nedokonalostí: Na druhou stranu se díky zrnitosti skryjí drobné nedokonalosti v nanášení.
- Estetika: Většinou je bílé barvy a pro prostory jako je garáž nebo dílna může být i bez výmalby jako náhradu malířského nátěru.
Nevýhody štukové omítky:
- Zrnitost: Nevýhodou může být hrubší struktura („zrníčka“), kvůli které nelze dosáhnout dokonale hladkého povrchu. Nevýhoda štuku oproti sádrové omítce je její zrnitost, kvůli které nedosáhnete bezchybného vzhledu.
- Opravitelnost: Další nevýhodou je opravitelnost štukové omítky oproti sádrovým stěrkám. Jelikož je štuková omítka zrnitá, tak by se po opravách měly správně přeštukovat vždy celé plochy, aby na zdech nevznikaly fleky.
- Náročná realizace tradiční dvouvrstvé omítky: Díky novým technologickým postupům a vývoji ve stavebnictví jsou štukové omítky na ústupu a nahrazují je moderní jednovrstvé omítky sádrové nebo vápenosádrové. Jejich realizace je totiž náročná a tím i nákladná pro investora. Nejprve se nanese první vrstva vápenocementové omítky, na kterou se aplikuje druhá vrstva štukové omítky. Výsledná omítka je takřka totožná s jednovrstvou vápenosádrovou filcovanou omítkou, ale právě náročnost a cena je mnohem vyšší.
Sádrová stěrka a moderní omítky
Sádrová stěrka je tenkovrstvý materiál používaný k vytvoření dokonale hladkého povrchu.
Výhody sádrové stěrky:
- Hladký povrch: Umožňuje dosažení dokonale hladkého povrchu. Přestože jsou pozorovatelným trendem v bydlení jednoduché linie, elegance a tomu přispívající hladké povrchy, štukovým omítkám zdaleka neodzvonilo.
Nevýhody sádrové stěrky:
- Cena: Nevýhodou je vyšší cena.
- Mechanická odolnost a vlhkost: Sádrové omítky jsou citlivější na poškození a nejsou vhodné do trvale vlhkých prostor.
Mohlo by se zdát, že právě snaha o co nejdokonalejší vzhled a minimální zrnitost výsledných povrchů posílá tradiční skladbu jádrové omítky a štuku definitivně do historie. Možná by to platilo, kdyby na trh nepřišla jemná omítková směs Baumit PerlaFine. Díky zrnitosti jen 0,3 mm je možné dosáhnout obvyklými pracovními postupy nadstandardně hladkého povrchu.
Typy omítek a jejich aplikace
Vnitřní omítky jsou jednou z vnitřních úprav v domě, které nesmíme podcenit. Omítka je jednoduše řečeno vrstva, kterou jsou pokryty zdi. Jejím úkolem je vytvoření rovného a hladkého povrchu. Zároveň jsou s ní zakryty všechny nerovnosti, dráty, vodovodní a odpadní potrubí. Již celé generace stavitelů aplikují klasickou omítku stejným způsobem. Tradiční dvouvrstvá omítka je schema, které se osvědčilo, a které prověřily celé generace uživatelů.
Čtěte také: Štuková omítka pro sanaci
Tradiční dvouvrstvá omítka
Nejužívanější vnitřní omítkou je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou vrstev. První vrstva, tzv. jádro, je z vápenné malty, nanesené v tloušťce asi 1,5 cm. Po jejím zavadnutí se nanáší vrstva druhá, tzv. štuk, v tl. 0,2 až 0,3 cm. Tradiční štuk je z vápna a jemně prosátého písku. Povrch štuku se uhladí hladítkem s plstěnou vložkou. Jestliže se přidá do štuku trochu sádry, má omítka hladší povrch a štuková vrstva rychleji tuhne.
Sádrová omítka
Sádrová omítka se provádí rovněž jako dvouvrstvá. První vrstva je z vápenné malty s přísadou sádry a druhá vrstva je sádrový štuk. Sádrové omítky jsou citlivější na poškození a nejsou vhodné do trvale vlhkých prostor.
Zatřená cementová omítka
Zatřená cementová omítka je jednovrstvá a hodí se pro podřadné místnosti. Její povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem. Tzv. pálená cementová omítka je dvouvrstvá.
Příprava podkladu pro omítání
I když je omítání dosti namáhavé a obtížné, může neodborník při určité zručnosti provést některé jednodušší omítkářské práce sám. V první řadě se musí zdivo zvlhčit vodou (obvykle postříkat štětkou).
Podklad musí být maximálně rovinný, suchý, pevný, čistý, nezmrzlý, rovnoměrně nasákavý, nezaprášený nebo jinak znečištěný (např. oleje, mastnota, případně zbytky izolačních nátěrů, odbedňovacích olejů, starých omítek, solných výkvětů, sádry) a nesmí být vodoodpudivý. Před nanesením štukové omítky je výhodné zdrsnit spodní jádrovou omítku mřížkovou škrabkou a navlhčit.
Čtěte také: Dokonalé stěny s štukovou omítkou: tipy a triky
Před samotným zahájením prací je nejprve nutné změřit vlhkost zdiva takzvaným vlhkoměrem. Pohybovat by se měla do 6 hmotnostních procent v letním období a do 4 hmotnostních procent v zimě. Dále je potřeba ověřit, zda ve zdivu nejsou spáry mezi cihlami širší než 5 milimetrů. Aby byl podklad rovný, používá se k vyplnění drážek a spár zdicí malta (např. Porotherm Profi Thermo-UNI). Lze také použít polyuretanovou pěnu (PU). Po jejím vytvrdnutí se musí pěna vyříznout do hloubky cca 3 cm a tento prostor opět vyplnit zdicí maltou. Vyhneme se tím riziku vzniku trhlin v těchto místech.
Aplikace omítky krok za krokem
- Rozmíchání směsi: Maltu rozmíchejte s čistou vodou ručním elektrickým pomaluběžným mísidlem (max. 400 ot./min.).
- Vhodná konzistence: Rozmíchejte směs v čisté vodě (cca 0,25 l vody na 1 kg suché maltové směsi). Po krátkém promíchání necháme směs cca 5 minut odstát a poté ji znovu krátce promícháme. Suchou maltovou směs smíchejte pouze s čistou vodou bez dalších přísad. Dodatečné přidávání kameniva či jiných přísad nebo prosévání směsi je nepřípustné!
- Nahazování malty: Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu k nahození, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a kromě toho hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky. Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dost pevná a odolná. Proto se nesmí u omítek pojivem zbytečně šetřit.
- Osazení omítkových lišt: Po přípravě podkladu se usazují omítkové lišty, které vymezují budoucí rovinu omítky. Používají se různé druhy lišt - rohové, soklové lišty a okenní profily. Soklové lišty se usazují podle budoucí úrovně spodní hrany zdiva do zdicí malty. Při provádění si lze lištu zafixovat do požadované polohy pomocí hřebíků a po vytvrdnutí malty hřebíky odstranit. Rohové lišty se osazují do zdicí malty, která je v rohu zdiva nanášena s rozestupy zhruba po půl metru. Okolo oken se poté nalepí okenní profily, které zajišťují pružné připojení omítkových vrstev k rámu oken či dveří.
- První vrstva (jádro): Jemná štuková omítka je určena k ručnímu provádění vnitřních a vnějších dekorativních štuků hrubšího charakteru na vápenocementových jádrových nebo jednovrstvých omítkách. Štukovou omítku natahujte nerezovým hladítkem v rovnoměrné vrstvě dané zrnitostí omítky na připravený podklad v doporučené tloušťce (min. 1 mm, max. 5 mm). Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti, či fasády; široké jsou na jedno nahození malty. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě, která se posouvá nahoru a dolů a tlačí se k jedné straně. Povrch všech pruhů se zkontroluje - pruhy musí být rovné a svislé a v jedné rovině. To se obvykle hned nepodaří a v některém pruhu je třeba maltu ubrat a v jiném zase přidat. Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí, která se pohybuje po povrchu pruhů. Přitom se lať pohybuje střídavě doleva a doprava a současně se posunuje nahoru. Přebytečná malta se střásá do truhlíku. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy. Nanáší se tak první vrstva omítky, tzv. jádro.
- Druhá vrstva (štuk): Druhá vrstva, tj. vrchní, štuková, se zpravidla nanáší tzv. natahováním. Štuková malta bývá řidší než malta na jádro. Při natahování se nabere zednickou lžící na dřevěné nebo kovové hladítko, které se přiloží těsně ke stěně, mírně se skloní a v tomto sklonu se při mírnějším tlaku na stěnu nanese v tenké vrstvě na jádro. Nedoporučuje se aplikovat omítku ve větší tloušťce než 5 mm v jednom kroku. Další vrstvu lze aplikovat až po vyzrání spodní vrstvy. Po natažení větší plochy se štuková vrstva uhladí hladítkem s plstí. Jestliže některé místo zaschne rychleji, pokropí se mírně vodou, aby povrch omítky nepopraskal.
Moderní lehčené omítky
Nejčastějším způsobem zpracování moderních omítkových systémů je strojní zpracování za použití omítacího stroje. Současné omítkové systémy jsou vytvořeny tak, že v sobě obsahují speciální složky. Jedná se o výztužné vlákna a kuličky pěnového polystyrenu. Moderní lehčené omítky, které se používají na tepelněizolační zdivo Porotherm obvykle nevyžadují vrstvu v podobě tradičního cementového šprice. Plocha zdiva bez armovací tkaniny se omítá ve dvou pracovních krocích metodou čerstvá do čerstvé. Vybraná místa zdiva, kde dochází k výraznějšímu namáhání konstrukce, ale musí být vyztužena armovací tkaninou. Jsou to například překlady nad okenními a dveřními otvory nebo schránky pro stínící techniku. Druhá vrstva se aplikuje ihned po jejím lehkém zavadnutí (15-20 minut) a doplní se na konečnou tloušťku. Poté dojde ke stažení H-latí, ale už ne pouze nahrubo jako u vrstvy první, ale naopak přesně do roviny. Na omítce můžeme po jejím zatuhnutí provést seškrábnutí takzvaným škrabákem. Tím docílíme toho, že se nám otevře struktura, uvolní se napětí a omítka bude dobře vysychat. Jádrovou omítku necháváme vysychat zhruba 2-3 týdny v závislosti na její tloušťce, teplotě a vlhkosti prostředí. Na takto připravenou jádrovou omítku můžeme vytvořit několik variant finální povrchové úpravy.
Omítání s armovací tkaninou
Další variantou je omítání s využitím armovací tkaniny. Aplikuje se především na rodinné domy bez přesahu střechy, domy s výškou nad 2 podlaží a pro bytové domy. V tomto případě se nejprve nanesou 2/3 tloušťky omítky, srovná se fasádní latí a poté se do ní zapracuje armovací tkanina. Po ztuhnutí se omítka doplní na konečnou tloušťku. Každý výrobce omítkových systémů může mít odlišné postupy a skladby, které se pak mohou lišit v počtu a druhu vrstev omítky (výztužná, štuková apod.) a v jejich způsobu provádění.
Pracovní podmínky
Práce neprovádějte za mrazu. Omítka nesmí být zpracovávána při teplotě vzduchu nebo podkladu nižší než +5 °C a vyšší než 25 °C. Nářadí ihned po použití umyjte ve vodě. Teplota vzduchu a podkladu při aplikaci: min. +5 °C, max. +25 °C.
Finální povrchová úprava a malování
Na takto připravenou jádrovou omítku můžeme vytvořit několik variant finální povrchové úpravy. Nejčastěji se používají pastovité omítky. Jedná se o tenkovrstvé pružné povrchové úpravy s dobrou paropropustností a zároveň s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Ještě před finální barevnou úpravou se na omítku nanese penetrační přípravek, který slouží ke snížení a sjednocení nasákavosti omítky. Materiál je před použitím potřeba důkladně promíchat. Na plochu se aplikuje válečkem. Na připravenou plochu po penetraci je už konečně možné nanést omítku ve zvoleném barevném odstínu. Materiál se nanáší nerezovým hladítkem a okamžitě se do plochy strukturuje krouživými pohyby plastovým hladítkem. Následně se plocha strukturuje na čisto.
Čtěte také: Štuková omítka pro vnitřní stropy
Příprava povrchu před malováním
Před každou výmalbou je nutné zajistit čistý hladký povrch. Existují různé druhy přístrojů na broušení povrchu. U staveb menších měřítek si vystačíme s hrubým brusným papírem, kterým vyhladíme omítku do požadované hrubosti. Smetákem očistíme povrch stěn, vyluxujeme, nebo zameteme prach a zbytky omítky. Poté můžeme nanášet základní nátěr, který nám povrch zpevní a dosáhneme jeho pomocí jednotného vizuálního působení povrchových úprav. V případě renovace se sádrou, nebo štukem zahladí důlky po hřebících a ostatní nerovnosti, které by pak samotný barevný nátěr sám dostatečně nepřikryl. Trochu jinak se chovají různé podkladní materiály. Například u sádrokartonu počítejte s poměrně vysokou mírou savosti, čemuž lze předejít penetrací povrchu před výmalbou. V dnešní době, která hlavně v materiální oblasti volá po vysoké míře „dokonalosti a úplnosti,“ je běžné, že k docílení nadprůměrného stavu hladkosti povrchu máme v nabídce použít některou z prodávaných disperzních hmot, která se vyhlazuje pomocí ocelových hladítek. Stejně jako v případě sádrokartonu, tak i u ostatních podkladů se doporučuje stěnu nejdříve penetrovat. Tím snížíme míru savosti stěny a malba tak bude moci nerušeně a bez povrchových defektů zaschnout. Používají se k tomu opět různé speciální penetrace, i když v minulosti bohatě stačila obyčejná mýdlová voda. Tak jak bylo již několikrát zmíněno, nátěry se aplikují ve více vrstvách. Každá další vrstva logicky způsobuje sytější odstín. To platí jak u nátěrů, tak i u postřiků stěn. Před samotnou výmalbou nejdříve místnost pečlivě ukliďte a ochrannou fólií zakryjte veškerý nábytek. Poté můžete aplikovat chtěnou barevnou, či bílou malbu.
Výběr barvy a technika aplikace
„Při samotném výběru barvy fasády doporučuji dodržet několik základních pravidel. Vyhýbat se hodně tmavým odstínům, které zvyšují tepelné namáhání fasády a povrchové napětí. Nedoporučuji ani hladké povrchové úpravy. I ty totiž zvyšují povrchové napětí. Barvu je nejlepší volit v odstínu o 2 až 3 stupně světlejší, než je ta vybraná.“
Existuje několik základních postupů, jak lze barvu na stěny nanášet. Mezi základní patří různě široké malířské štětky, válečky, nebo postřik. Ať už si vyberete jakýkoliv postup, nedoporučuje se tyto techniky kombinovat. Každá zanechává na povrchu typickou texturu a různé textury na jednom místě nepůsobí dobře. Mezi vhodné postupy pří výběru barvy patří natření zkušebních ploch několika odstíny, mezi kterými se rozhodujete. Povrchy interiéru obytných prostor byly vždy pod silným vlivem módních trendů. Při výběru barvy, či tapety se řiďte vlastní intuicí, nebo požádejte o radu praktikujícího architekta. Nemusíte však výběru barvy přikládat přehnanou důležitost. Veškeré malby jsou krokem vratným a je pravděpodobné, že se v průběhu Vašeho života ještě několikrát změní.
Odstraňování skvrn a oprava omítky
Někdy se na omítce na komínu objevují hnědé skvrny, které jsou prostoupeny dehtovými zplodinami z vlhkých sazí v komíně. Pak se doporučuje tuto omítku otlouci, spáry v komínovém zdivu vyškrábat do hloubky asi 3 cm, potom zdivo očistit koštětem, pokropit a omítnout cementovou maltou v poměru 1:3,5. Dříve, než vrstva malty zcela ztuhne, přetáhne se štukovou maltou a uhladí. Vyskytují-li se na omítce skvrny od ohně, kouře, zatékání, apod., pak se malba na poškozených místech seškrábne, omítka se řádně vymyje čistou vodou a po zaschnutí se doplní připravenou omítkovou směsí.
Služby a lokality
Naše služby zahrnují především strojní omítky, sádrové omítky, venkovní strojní omítky, vápenocementové omítky, strojní sádrové omítky, jádrové omítky, sádrové stěrky, štukové omítky, strojní fasáda, ale nabízíme i lité podlahy, anhydrit, anhydritový litý potěr, cementový litý potěr, cemflow, sádrokartony, montáž sádrokartonu, ale nabízíme také interiéry na klíč. Pro klienta to znamená dokončení interiéru, dokončení stavby, omítky a malby.
Realizaci vápenocementové omítky štukové dvouvrstvé zaměřujeme pro lokalitu Praha a všechny její části: Praha 1 (Staré Město, Josefov, Malá Strana, Hradčany), Praha 2 (Vinohrady, Nové Město, Vyšehrad), Praha 3 (Žižkov, Vinohrady), Praha 4 (Nusle, Michle), Praha 5 (Smíchov, Košíře), Praha 6 (Dejvice, Břevnov), Praha 7 (Holešovice, Troja), Praha 8 (Libeň, Karlín), Praha 9 (Vysočany, Hloubětín), Praha 10 (Strašnice, Vršovice) a další části Prahy jako Modřany, Chodov, Háje, Stodůlky, Řeporyje, Kyje, Jižní Město nebo Hloubětín. Vápenocementová omítka štuková dvouvrstvá na klíč také lidé hledají v lokalitě Praha Východ: Říčany, Uhříněves, Jesenice, Úvaly, Koloděje, Průhonice, Chodov, Mnichovice, Modletice, Újezd nad Lesy, Velké Popovice, Jílové u Prahy, Kostelec u Křížků a Psáry a Pyšely. Zaměřujeme se na oblast Praha, Praha západ, Beroun, Králův Dvůr, Rudná, Dobříš, Příbram, Černošice, Rokycany, Kladno, Zdice, Hořovice, Mníšek pod Brdy, Hořovice, Unhošť, Hostivice, Vysoký Újezd, Dobřichovice.
Přehled typů omítek
| Typ omítky | Popis | Výhody | Nevýhody | Použití |
|---|---|---|---|---|
| Štuková omítka (tradiční dvouvrstvá) | Vápenná malta (jádro) + vápenný štuk s jemně prosátým pískem (vrchní vrstva). | Cenově dostupná, vyšší odolnost, skryje drobné nedokonalosti, běžně dostupná. | Hrubší zrnitost, nelze dosáhnout dokonale hladkého povrchu, náročnější na opravy (přeštukování celé plochy). | Interiéry, exteriéry (jemný štuk), renovace starých omítek, opravy ostění. |
| Sádrová stěrka | Tenkovrstvý materiál k vytvoření hladkého povrchu. | Dokonale hladký povrch. | Vyšší cena, menší mechanická odolnost, nevhodná do trvale vlhkých prostor. | Interiéry, kde je požadován dokonale hladký povrch. |
| Sádrová omítka (dvouvrstvá) | Vápenná malta s přísadou sádry (první vrstva) + sádrový štuk (druhá vrstva). | Hladší povrch, rychlejší tuhnutí. | Citlivější na poškození, nevhodná do trvale vlhkých prostor. | Interiéry. |
| Zatřená cementová omítka (jednovrstvá) | Jednovrstvá omítka, povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem. | Jednoduchá aplikace. | Vhodná pro podřadné místnosti. | Podřadné místnosti. |
| Baumit PerlaFine | Jemná omítková směs se zrnitostí 0,3 mm. | Nadstandardně hladký povrch, snadná zpracovatelnost. | - | Interiéry pro hladké povrchy. |
Doporučení pro výběr omítky
„Bez ohledu na to, zda se investor chystá najmout profesionály, nebo práci odvede svépomocí, správný postup a kvalitní materiál je klíčem k dokonalému výsledku. To jde ruku v ruce s naším cílem, kterým je poskytování nejen prvotřídního materiálu, ale i know-how od odborníků.“
tags: #stukova #omitka #rodnny #dum #informace