Sanační omítky nejsou úplným řešením pro problém s vlhkým zdivem, na druhou stranu mohou k odvlhčení zdiva značnou mírou přispět. Aby svou vlastností mohl přispět k odvlhčení zdiva je důležité vyhnout se zásadním chybám.
Sanační omítkový systém díky své mikroporézní struktuře postupně transportuje zbytkovou vlhkost ze zdiva do okolního prostředí a přitom povrch těchto omítek zůstává suchý. Omítkové souvrství je současně schopné díky své hydrofobitě kompenzovat škodlivé působení vodorospustných solí.
Princip fungování sanačních omítek
Sanační omítky fungují na principu otevřené pórovitosti - množství vzduchových pórů (větší než 40%), díky kterým může vodní pára difundovat skrze tyto póry ven ze zdiva. Sanační omítky se tedy od těch obyčejných liší vysokou pórovitostí a tím i prodyšností, ale i svou váhou, sanační omítky jsou značně lehčí než ty obyčejné. Mezi další výhody sanačních omítek bych uvedl nízkou kapilární nasákovast, více o kapilární nasákavosti zde. Některé sanační omítky dokonce dokážou vodu odpuzovat, jsou totiž hydrofobizované.
Dochazí k velmi dobrému odpařování vlhkosti ze zdiva a případné srážení solí probíhá na vnitřní straně omítky. Zdivo nahozené sanační omítkou má tedy ideální podmínky pro vysychání a do značné míry netrpí výkvěty solí, povrch zůstává suchý.
Použití sanačních omítek
Sanační omítky jsou účinné pouze v případě kapilární a hygroskopické vlhkosti. Pro venkovní a vnitřní plochy novostaveb i starších staveb. Jemná omítka je vhodná k použití na hrubé omítky minerální báze, například na vápenocementovou hrubou omítku, tepelně izolační omítku na bázi perlitu.
Čtěte také: Použití Sanacni Omítky Weber
Jako podklad omítky je vhodný každý rovnoměrně a dobře savý podklad, který je nepohyblivý, nesmršťuje se, neobsahuje látky vodou rozpustné, je pevný a suchý. Jako podklad je vhodná jádrová omítka podle normy, tepelně izolační omítka na bázi perlitu, dále pak starší jemné omítky /štuky/ s tvrdým a pevným povrchem. Před nanášením jemné omítky musí být podkladní omítka celkově vyschlá a vyzrálá. Nanáší-li se na terrasan - sanační omítku, musí být tato zatvrdlá a nejméně jeden týden stará.
Zkušebním natažením je nutné zjistit, zda je podklad dostatečně navlhčený a zda malta příliš rychle nezasychá.
Složení a aplikace sanačních omítek
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi. Sanační omítka WTA se zpravidla nanáší v tl. 20 mm (v kombinaci s porézní jádrovou omítkou se tloušťka může snížit na 15 mm). Přičemž u vícevrstvých systémů musí mít každá vrstva tloušťku minimálně 10 mm.
Podhoz zajišťuje adhezi k podkladu. Zpravidla se nenanáší celoplošně, ale síťovitě s cca 50% pokrytím plochy. Výjimku tvoří špric na minerálním stěrkovém hydroizolačním systému, kde se vyžaduje 100% pokrytí. V tomto případě nutno použít materiál odpovídajících vlastností dle WTA (hloubka průniku vody za 1 hodinu musí být větší než 5 mm).
V případě nestandartních podkladů upravte vhodnou metodou pro dosažení požadovaných vlastností. Nerovnosti podkladu vyrovnejte vhodnými materiály Cemix a nechte vyschnou a vyzrát.
Čtěte také: Použití a výhody sanačních omítek
Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smícháním. K rozmíchání směsi je použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008. Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného míchadla. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Poté opět znovu krátce promíchejte. Omítku aplikujte na plochu nerezovým hladítkem nebo jiným vhodným nástrojem. Uhlaďte do požadované roviny v rovnoměrné min. vrstvě. Po zavadnutí omítky plochu stočte filcovým a následně molitanovým hladítkem za součastného zkrápění vodou.
Omítka tvoří podkladní vrstvu pro nátěry Cemix. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Okamžitě po ukončení prací umyjte vodou.
Protisolné impregnace
V praxi se jedná o impregnační prostředky rozpustné ve vodě na bázi sloučenin kyseliny křemičité na ochranu proti škodlivým solím obsaženým ve zdivu, speciálně proti dusičnanům a chloridům. Pronikají do povrchové vrstvy ošetřovaných stavebních materiálů a vytváří zde hydrofobní zónu, která zamezuje pohybu solí a tím významně snižují tlak vznikající krystalizací.
Propustnost páry zůstává zcela zachována. Vylučováním křemičitého gelu se navíc dosáhne zpevnění poškozeného zdiva. U materiálu tohoto typu je třeba impregnaci převrstvit dalším souvrstvím před jeho vytvrzením. I když WTA tento postup nedoporučuje a to vzhledem k jeho diskutabilní účinnosti, praxe nám ale potvrdila, že speciálně u silně zasolených podkladů přinejmenším eliminuje okamžitou dotaci nového omítkového systému v rámci mokrého procesu vlastního provádění. V reálné praxi se ne vždy daří dodržet podmínky WTA, které požadují rychlý vznik hydrofobní struktury a tím omezení transportu solí do omítky popř. její prostup až na povrch ( klimatizování sanovaných prostor, relativní vlhkost vzduchu nižší než 65% apod.
Časté chyby při aplikaci
Velice častou chybou se kterou se setkávám dnes a denně je, že se mnozí lidé spoléhají právě na sanační omítky, které budou konečným řešením problému s vlhkým zdivem. I přesto, že sanační omítky mají mnoho výhod a dobrých vlastností, nedokáží odstranit příčinu vlhkosti, ale na nějakou určitou dobu odstranit důsledky zvýšenné vlhkosti - viditelné vlhké skvrny (výkvěty), ale zdivo zůstává stále vlhké.
Čtěte také: Vlastnosti sanační omítky od Hornbachu
Sanační omítky tedy musíme brát jako dočasné ale i částečné řešení a měli by být vždy doplněny dalšími sanačními technologiemi k úplnému odstranění vlhkosti zdiva. Pokud totiž neodstraníme zdroj vlhkosti, bude docházet k postupné degradaci zdiva ale i sanační omítky. Mnohdy je sanační omítka označována jako "vysušovací omítka", ale to není pravda.
Doporučený postup aplikace sanační omítky
Každý zhotovitel sanační omítky by měl mít na paměti to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nahazování potřeba respektovat doporučený technologický postup, tloušťku nanášené vrstvy, ale i třeba počet vrstev a v neposlední řadě dobu vyzrání. Dalším důležitým krokem je dodržovat výšku nahazování omítky na zdivo, pokud tedy mám korodovanou stávající omítku a chystám se jí oklepat a znovu nahodit, měla by tato výška být nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva.
Příklad: Vlhkostní mapa sahá do výšky 80 cm na podlahou a zdivo je o tloušťce 50 cm.
Postup provedení sanační omítky:
- Vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva, viz. příklad výše.
- Oklepanou omítku odstraníme z pracovního prostoru, abychom měli dostatečný přístup ke zdivu.
- Spáry zdiva proškrábneme do hloubky dvou centimetrů, a zdivo očistíme drátěným kartáčem nebo ometeme koštětem.
- Pro zvýšení stability a lepší funkčnosti omítky, použijeme sanační podhoz, pod který aplikujeme protisolný nátěr AquaSalt Stop® ve dvou vrstvách, pod podhoz a následně na podhoz.
- Sanační omítku nahazujte na sanační postřik, při míchání jednotlivých sanačních vrstev dodržujte doporučené množství vody i dobu a poměr míchání.
- Postřik by měl vyzrávat dva až tři dny, omítka se nahazuje na navlhčený (můžeme zvlhčit protisolným nátěrem) povrch převážně ve dvou vrstvách pokud vrstva sanační omítky přesáhne 3 cm, srovnáváme latí.
- Konečnou povrchovou úpravu děláme zase sanační štukovou omítkou, aby nedošlo k uzavření otevřené pórovitosti sanačního omítkového systému.
Vnitřní omítky
Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Pokud jste v minulosti řešili výběr vhodné fasádní omítky, jistě jste se zaměřovali na parametry jako voděodolnost, mrazuvzdornost, pevnost, přilnavost či trvanlivost. Při volbě omítky do interiéru byste se ale měli rozhodovat podle jiných parametrů. Funkce vnitřních omítek se totiž od venkovních liší v mnoha ohledech.
Vlastnosti interiérových omítek
U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Typy interiérových omítek
Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
- Jádrové (hrubé) omítky: zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů. Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku.
- Štuky: Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná.
Materiály vnitřních omítek
- Vápenocementové omítky: Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
- Vápenné omítky: Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
- Sádrové omítky: Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).
- Hliněné omítky: Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Baumit SanovaUni
Baumit SanovaUni univerzální ručně i strojově zpracovatelná jednovrstvá sanační omítka pro interiér i exteriér. Vhodné řešení na vlhké zdivo sklepů, soklových oblastí rodinných domů apod. Díky vysokému obsahu pórů zaručuje výrazně déle suchý povrch omítky bez poškození vodorozpustnými solemi v porovnání s běžnými vápenocementovými omítkami.
Použití:
- Univerzální sanační omítka
- Pro zdivo poškozené vlhkostí a solemi
- Pro rodinné domy, chalupy apod.
Vlastnosti:
- S vysokým obsahem vzdušných pórů pro ukládání solí
- Zrychlené tuhnutí umožňující nanášení ve větších vrstvách
- Velmi dobře zpracovatelná
Technické parametry:
- Faktor difuzního odporu μ: cca 12
- Objemová hmotnost suché směsi: cca 1.400 kg/m³
- Min. BAUMIT, spol.
tags: #sanacni #stukova #omitka #vlastnosti