S příchodem prvních mrazů utichne nejedno staveniště. Většinu stavebních prací lze za běžných podmínek provádět jen do teploty 5 °C, a tak se možnosti prací na stavbě omezí. Přesto je řada činností, na které do jara čekat nemusíte. Během zimy lze provádět řadu stavebních prací, v některých případech se však realizace značně prodraží a nese s sebou zvýšené riziko technologické chyby. Týká se to zejména mokré výstavby, typicky zdění, betonování či omítání.
Skladování materiálu a ochrana hrubé stavby
Než začnete přemýšlet, do jakých prací se během zimy pustíte, zaměřte se na správné uskladnění materiálu. Nepoužité stavební materiály musí být v zimě uskladněny v suchu a při teplotách nad 5 °C. Je potřeba je přesunout do krytých skladů, kůlny nebo stodoly. Zvláštní podmínky skladování vyžadují zdicí pěny, které musí být uloženy při teplotě nad 10 °C.
Pokud se stavební práce protáhly a nestihli jste dokončit hrubou stavbu před příchodem zimy, musíte ji ochránit před deštěm, sněhem a pronikáním vlhkosti. Jestli nemáte hotovou střechu, překryjte poslední vrstvu zdiva nepromokavými fóliemi. Ty použijte i pro zakrytí všech stavebních otvorů.
Provádění stavebních prací v zimě
Mezi nejproblematičtější stavební práce v zimě rozhodně patří betonování. Při nízkých teplotách se zpomaluje hydratace betonu, který pak přestává schnout. Betonovat lze bez problémů do 5 °C, při poklesu je třeba používat ohřátou záměsovou vodu nebo speciální zimní přísady. Stejně jako v případě betonování je vhodné se zděním počkat až do jara. Pokud vás tlačí čas, lze s využitím zimních malt pokračovat ve zdění i v chladnějších dnech. Teplota však nesmí 14 dní po vyzdění klesnout pod 5 °C. Zdivo lze ochránit před mrazem polystyrenovými deskami o tloušťce 5 cm a více, pak může teplota krátkodobě klesnout i pod -10 °C. Venkovní teplotu je samozřejmě nutné hlídat i při samotném vyzdívání. Jakmile však teplota klesne pod bod mrazu, musí se při přípravě zimní malty používat voda ohřátá přibližně na 30 °C.
Mezi činnosti, které lze bez větších problémů provádět i v zimě, patří osazování oken. Většina zimních montážních pěn je totiž vhodná pro použití při teplotách až -10 °C. Je však nutné počítat s delší dobou tuhnutí. Samotná montáž jednoho okna zabere jen pár desítek minut. Pokládku rozvodů a kabelů provádějte jen při teplotách 4 °C a více. V opačném případě hrozí jejich poškození, protože materiály zkřehnou a mohou popraskat.
Čtěte také: Realizace strojních betonových podlah
Co se týče zateplování fasád v zimě, závisí na zvoleném systémovém řešení. Nejčastěji využívané kontaktní zateplovací systémy nejsou pro montáž v zimním období vhodné, protože se při aplikaci pracuje se stavebními hmotami, které nízké teploty špatně snáší. Jinak je tomu v případě bezkontaktních zateplovacích systémů - tzv. provětrávaných fasád. Při jejich realizaci se stavební hmoty nepoužívají. Izolační prvky a obklady se kotví na rošt pomocí vrutů. Mezi zdivem a zateplením pak zůstává mezera, která umožňuje „dýchání“ zdiva.
Sázkou na jistotu i při třeskutých mrazech je veškerá suchá výstavba, např. se sádrokartonovými deskami, při které se nepoužívají žádné stavební hmoty. Pokud je hrubá stavba uzavřená, teploty uvnitř budovy obvykle neklesají pod 8 °C. Je tak možné provádět většinu stavebních prací. Při práci se stavebními hmotami je proto nutné vnitřní prostory temperovat. Problematické bývá být i lepení, stěrkování, nanášení hydroizolace a dalších materiálů. Nejvhodnější je věnovat se suché výstavbě, u které žádná rizika poškození nízkou teplotou nehrozí. Montáže sádrokartonových příček nebo podhledů lze provádět bez omezení.
Strojní omítky v zimě a vliv vlhkosti
Při stavebních pracích v zimním období je nejdůležitější dodržet požadované teploty. Zatímco zdění a betonování je v mrazivých dnech velmi obtížné, osazování oken nebo práce v interiéru můžete provádět bez větších problémů. Sázkou na jistotu je suchá výstavba, při které se nepoužívají žádné stavební hmoty.
U sádrových omítek je nezbytné věnovat stavu podkladu a teplotám při zpracování stejnou pozornost jako rozpočtu a nabídce na dílo samé. Tam, kde si nebudete stoprocentně jisti, že podmínky pro aplikaci dodržíte, zvolte raději jiný systém, např. sádrokartonový podhled nebo předsazenou stěnu.
Co je nutné zabezpečit před omítáním sádrovými omítkami
- Zkontrolovat stav podkladu, jeho vlhkost, skladbu a únosnost.
- Zjistit plánované využívání místností se sádrovou omítkou. Měly by sloužit k běžnému interiérovému provozu, kde relativní vzdušná vlhkost nepřekračuje 70%. Opakované zatížení vzdušnou vlhkostí totiž snižuje pevnost a přídržnost aplikované omítky.
- Pozor! To platí i pro další pracovní a stavební činnosti v objektu po nanesení sádrových omítek.
Sádrové omítky jsou na bázi vody a tuhnou krystalizací. Vlivem vysoké vlhkosti (nad 3% hmotnostní vlhkosti) podkladu nebo jeho teplot pod +5 °C dochází k nedostatečné krystalizaci omítky, snížení její pevnosti a hlavně její přídržnosti. Následkem toho mohou vznikat trhliny v omítce, a dokonce může nastat její odpadávání. Růst krystalu sádrové omítky je přímo úměrný teplotě (a vlhkosti) ve styku s podkladem. Zatímco při teplotách od 20 °C výše krystal při tuhnutí sádrové omítky narůstá i několikanásobně přes tloušťku lidského vlasu (80 mikrometrů), tak při teplotě okolo nuly se nepřibližuje ani velikosti bavlněného vlákna 10 mikrometrů.
Čtěte také: Aplikace strojní jádrové omítky
Doporučené maximální hmotnostní vlhkosti pro vybrané stavební materiály
| Materiál | Maximální hmotnostní vlhkost |
|---|---|
| Beton | méně jak 3 % |
| Omítaný podklad | musí mít vždy provedenou funkční hydroizolaci proti vzlínající nebo jiné průsakové vlhkosti |
Betonový podklad musí být vyschlý, vyzrálý a dostatečně dotvarovaný. Jeho stáří musí být min. 2 měsíce (při dostatečné možnosti vysychání, např. léto) a 3 měsíce (při zhoršených podmínkách pro vysychání, např. vlhké počasí, vždy musí být zajištěno alespoň 60 dní, kdy nemrzne) a vlhkost pod 3% hmotnosti (měřeno karbidovou zkouškou CM-přístrojem).
Co je sádrová omítka a pojivo?
- Co je sádrová omítka?
Omítka, u níž se používá sádrové pojivo, které po smíchání s vodou spojí pevné částice do soudržné hmoty procesem tuhnutí.
- Co je sádrové pojivo?
Pojivo skládající se ze síranu vápenatého (CaSO4 . 2 H2O) v jeho různých hydratovaných fázích (např. hemihydrát CaSO4 . 0,5 H2O a anhydrit CaSO4), které jsou získány jeho kalcinací.
Sádrové omítky KNAUF podle CE zatřídění: MP 75: B5/50/2, MP 75 L: B4/50/2, Rotband: B4/20/2.
Typy sádrových malt pro vnitřní omítky
- B1 Sádrová stavební malta pro vnitřní omítky: Obsahuje nejméně 50% síranu vápenatého (CaSO4 . 2 H2O) a ne více než 5% vápna [hydroxidu vápenatého Ca(OH)2].
- B2 Stavební malta pro vnitřní omítky na bázi sádry: Obsahuje nejméně 50% síranu vápenatého (CaSO4 . 2 H2O) a ne více než 5% vápna [hydroxidu vápenatého Ca(OH)2].
- B3 Sádrovápenná malta pro vnitřní omítky: Obsahuje více či méně než 50% síranu vápenatého (CaSO4 . 2 H2O) a více než 5% vápna [hydroxidu vápenatého Ca(OH)2].
- B4 Lehká sádrová stavební malta pro vnitřní omítky: Obsahuje nejméně 50% síranu vápenatého (CaSO4 . 2 H2O) a ne více než 5% vápna [hydroxidu vápenatého Ca(OH)2] s přídavkem pórovitého kameniva.
- B5 Lehká stavební malta pro vnitřní omítky na bázi sádry: Obsahuje méně než 50% síranu vápenatého (CaSO4 . 2 H2O) a ne více než 5% vápna [hydroxidu vápenatého Ca(OH)2] s přídavkem pórovitého kameniva.
- B6 Lehká sádrovápenná malta pro vnitřní omítky: Obsahuje více či méně než 50 % (CaSO4 .
Postup ručního omítání a schnutí
Pokud se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Čtěte také: Chlazení betonu
Jak omítat
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abyste zvolili tu správnou, je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.
Příprava podkladu
Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály. V případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
- Špric
Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na ní lépe držela nahazovaná omítka.
- Penetrace
Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať, a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Natažení fajnové omítky
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Ohledně vlhkosti a schnutí omítek je důležité si uvědomit, že v omítkách i podlaze je několik tisíc litrů vody, které se musí odpařit. Pokud se omítky dělají v chladnějším období, může být problém s jejich schnutím a vysokou vlhkostí v interiéru. V takovém případě je nutné zajistit dostatečné větrání a případně použít průmyslový odvlhčovač a temperovat vnitřní prostory.
tags: #strojni #omitky #v #zime