Beton, ač se na první pohled jeví jako nezničitelný materiál, není z dlouhodobého hlediska tak odolný, jak se předpokládalo. Vlivem pronikajících kyselých látek z ovzduší, zejména oxidu uhličitého, dochází k neutralizaci alkalických složek betonu a k následnému snížení jeho alkality. To působí nepříznivě na korozní odolnost ocelové výztuže, protože v alkalickém prostředí ocel nekoroduje, ale při snížení alkality se korozní procesy značně urychlí. Vznikající rez zvětšuje objem, což vede k praskání a později také odlupování vrchních vrstev betonu. Sanace stávající armatury se provádí opískováním nebo mechanickým očištěním na stupeň Sa 2,5. Toto bude provedeno bezprostředně před nanesením první vrstvy ochranného povlaku na ošetření armatury Betofix KHB. Korodující výztuž je nutné obsekat do 2/3 profilu. Pokud bude objevena šupinková koroze i do větší hloubky, musí dojít k obnažení celého prutu. Obnažená ocelová výztuž se opatří nátěrem o minimální vrstvě 1 mm a nejdříve po 1 hodině a nejpozději do 24 hodin nutno aplikovat druhý nátěr. Při zjištění závažnějšího poškození obnažené armatury je nutné kontaktovat projektanta.
Natírání betonu je populární a účinná metoda, která umožňuje dodat betonovému povrchu nový, estetický vzhled a zvýšit jeho životnost a odolnost proti poškození. Nechráněný beton se však může časem poškodit, znečistit, či jinak znehodnotit.
Proč natírat beton?
Nátěr betonu dodá povrchu nový, estetický vzhled, který může zlepšit celkový vzhled budovy nebo místnosti. Barva chrání beton před poškozením, skvrnami a povětrnostními vlivy, což prodlužuje jeho odolnost a životnost. Výběrem správné barvy lze navíc zajistit ochranu betonového povrchu, například podlahy proti oděru na více frekventovaných místech, což ochrání podlahu před předčasným opotřebením. Celý povrch betonové konstrukce je třeba ošetřovat speciálními nátěry, které brání pronikání oxidu uhličitého a dalších látek, které mohou mít negativní vliv na konstrukční vlastnosti. Takové nátěry navíc musí mít vysokou schopnost protažení, a to i v zimě při nízkých teplotách. Jejich důležitou funkcí totiž je překlenování trhlin vznikajících v povrchu betonu. Právě tudy je celá konstrukce velice snadno atížena povětrnostními vlivy. Díky Balakrylu Beton, který funguje stejně dobře pro venkovní i vnitřní betonové části, lze podstatně prodloužit životnost celé stavby.
Příprava povrchu před nátěrem
Před aplikací nátěru je klíčová správná příprava povrchu, která zajistí maximální přilnavost a trvanlivost. Betonové plochy s jemnými vlásečnicovými trhlinami je výhodnější omýt wapkou, kdy velmi silný proud vody odstraní nesoudržné části ploch. Trhliny v betonu musíme klínovitě rozšířit a vyčistit. Nedostatečně přilnavé části betonu (znějící při poklepu dutě) odstraníme a obnaženou ocelovou výztuž očistíme, nejlépe otryskáním, a natřeme antikorozním nátěrem, např. Balakrylem Antikor. Praskliny a menší díry vyplníme speciálním pružným tmelem. Pro hrubé vyspravení a vyplnění chybějících částí betonu se používají např. speciální maltové směsi.
- Příprava povrchu: Ujistěte se, že je betonový povrch čistý, bez prachu, olejových skvrn a jiných nečistot. K důkladnému očištění povrchu můžete použít vysavač, smeták, kartáč nebo tlakovou myčku.
- Opravte poškození: Vyplňte všechny praskliny, díry nebo úbytky v betonu vhodným opravným přípravkem, abyste získali rovný a hladký povrch.
- Nanášení základního nátěru: V některých případech, zvláště když je beton velmi savý, se doporučuje před nanesením barvy použít speciální základní nátěr pro zajištění lepší přilnavosti.
- Nanášení nátěru: Barvu naneste na beton štětcem, válečkem nebo malířskou stříkací pistolí podle doporučení výrobce. Nezapomeňte produkt rovnoměrně rozetřít a zamezit stékání nebo nadměrné kondenzaci barvy. Pro dosažení plné kryvosti a trvanlivosti často naneste druhou vrstvu nátěru - záleží na typu barvy. Před malováním si vždy přečtěte informace na obalu, kde zjistíte, kolik vrstev potřebujete a v jakých časových intervalech je máte aplikovat.
- Sušení a vytvrzování: Nechte barvu zcela zaschnout a vytvrdnout podle doporučení výrobce.
- Ochrana a údržba: Po dokončení natírání pamatujte na správnou údržbu, aby byl betonový povrch v dobrém stavu. Vyhněte se mechanickému poškození a používejte vhodné čisticí prostředky.
Pro nanášení penetračních a základních nátěrů použijeme štětec nebo štětku, to proto, aby se nátěr dobře vtlačil do porézního podkladu.
Čtěte také: Návod na nátěr dřevěného plotu
Typy nátěrů na beton
Nátěry na beton mají dnes velmi široké spektrum. Při rozhodování je vždy třeba zvážit konkrétní situaci, stav konstrukce, namáhání jejího povrchu (včetně klimatických vlivů) a cíl, kterého má aplikace dosáhnout.
K natírání betonových povrchů je nejlepší použít barvu vhodnou pro daný betonový povrch. Nejpopulárnější bude určitě barva na beton, ale není to jediná možnost. Barvy na beton jsou speciální barvy, které dodávají betonovému povrchu nový vzhled. Lze je použít jak v exteriéru, tak v interiéru. Při výběru vhodné barvy je potřeba vzít v ohled typ betonu a očekávaný efekt, abyste dosáhli uspokojivého výsledku. Dobrá barva na beton by měla splňovat několik důležitých vlastností, které zajistí trvanlivý, estetický a odolný nátěr na tomto povrchu. V první řadě by měla být pevná a odolná jak proti oděru, tak i poškození. Neměla by se odlupovat od betonového povrchu, takže důležitá bude i dobrá přilnavost. Pokud mají být natírané venkovní betonové povrchy, vyplatí se zajistit odolnost nátěru proti nepříznivým povětrnostním vlivům.
Základní rozdělení nátěrů dle normy ČSN EN 1504-2
Základní rozdělení definuje norma ČSN EN 1504-2, a to na hydrofobní impregnace, impregnace a nátěry (ve smyslu povlaky, v originále coatings). Tato norma je poměrně dlouhým (47 stran) a ne zcela přehledným dokumentem. V některých pasážích odhaluje, že vznikla nesnadným konsensem zájmů napříč oborem i napříč Evropou. Norma uvádí pět cílů, kterých lze aplikací nátěru (systému povrchové ochrany) dosáhnout.
- Ochrana proti vnikání: Povrchová úprava má omezit vnikání, nejčastěji vody, do betonu. Použitelné jsou hydrofobní impregnace, impregnace i povlaky.
- Regulace vlhkosti: Lze využít buď hydrofobní impregnaci nebo povlak. Provádí se typicky v případě konstrukcí postižených alkalicko-křemičitou reakcí či síranovou korozí pro částečné prodloužení jejich životnosti.
- Zvýšení fyzikální odolnosti: Norma předpokládá buď impregnaci nebo povlak. Typickým příkladem tohoto zásahu je zvýšení odolnosti podlahy v obrusu.
- Zvýšení chemické odolnosti: Dle normy toho lze dosáhnout pouze povlakem, který betonovou konstrukci od agresivního prostředí oddělí.
- Zvýšení elektrického odporu betonu: V tomto případě je snahou snížit vlhkost betonu a omezit tak riziko koroze výztuže. Suchý beton má větší elektrický odpor než beton vlhký.
Mimo výše uvedené se nátěry často aplikují pro zlepšení vzhledu konstrukce, pro sjednocení barevného odstínu.
Specifické typy nátěrů
- Základní akrylátové 1 či 2 složkové barvy obsahující silikonovou emulzi: Obvykle se jedná o univerzální nátěrové hmoty (beton - kámen - teraco - keramika) s pojivem tvořeným akrylátovou disperzí s přídavkem rozpouštědla či bezrozpouštědlové silikonové emulze, které jsou vodoodpudivé a zároveň paropropustné v transparentním provedení = bezbarvá laková úprava s nízkou odolností. Nutnost penetrace savého povrchu. Akrylové barvy jsou pružnější a snáze se používají než epoxidové nebo polyuretanové nátěry. Často se používají v exteriéru na fasády a jiné betonové povrchy.
- 2 složkové tvrdé barvy obsahující pryskyřici a tvrdidlo = EPOXIDY: Typicky se jedná o univerzální dvousložkové hmoty (beton - kámen - teraco - keramika) tvořené bází a tvrdidlem s difúzní neparopropustností. Vynikají vysokou pevností a tvrdostí (zvýšení fyzikální odolnosti) a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton. Adheze epoxidů k betonu je při správné přípravě podkladu velmi vysoká. Kvůli nízké odolnosti UV záření nebývají vhodné do exteriéru. Nutnost penetrace povrchu. Epoxidové nátěry jsou odolnější vůči oděru, chemikáliím a skvrnám než tradiční barvy. Natírání betonové podlahy barvou jí může dát krásný odstín, ale když je prostor velmi frekventovaný, barva se může rychleji opotřebovat. Epoxidové nátěry fungují za těchto podmínek lépe.
- 2 složkové pružné barvy = POLYURETANY: Tato materiálová skupina je příbuzná epoxidům, tvořená opět bází a tvrdidlem s difúzní neparopropustností s univerzálním použitím (beton - kámen - teraco - keramika), avšak po vytvrzení jsou pružnější. Jsou dobře odolné na povětrnosti a UV záření (nekřídují vs. epoxidy). Uplatnění nalézají například u nátěrových systémů schopných přemosťovat pohyblivé trhliny či venkovních nátěrech. Nutnost penetrace povrchu. Stejně jako epoxidové nátěry jsou i polyuretanové nátěry odolné proti oděru a skvrnám.
- Směs látek = DISPERZNÍ BÁZE (moderní a vodou ředitelné + z části difúzní): Jedná se o směs látek s univerzálním použitím (beton - kámen - teraco - keramika), kdy jedna (či více) látka je rovnoměrně rozptýlena ve druhé. Disperze stojí za rozšířením vodou ředitelných hmot. Může se jednat o akrylátové, polyuretanové, epoxidové či jiné materiálové báze. Nutnost penetrace povrchu dle typu disperze.
- Pigmentovaný 2-komponentní speciální barevný nátěr na bázi křemičitanu lithného: Jedná se o úpravu betonu, jež se chemicky kotví a spojuje s minerálními složkami v hloubce / pórech betonu či Cemflow / terazzu. Nehrozí zde riziko budoucího odlupování - nepřilnavosti / lokálně lze vždy opravit či doplnit materiál s plnou propustností. Nátěrový ochranný systém OBTEGO® proniká hluboko do povrchu, zde se kotví - sklovatí (zasklovatění pórů) a následné případné doplnění již ošetřených míst je velmi snadné. Obvykle postačí důkladné čištění a obnova či doplnění impregnace povrchů, bez nutnosti tvorby jakýchkoliv vrstev a povlaků včetně zamezení migrace změkčovadel / pryže a gumy do povrchů (povrch je vyplněn - nemá kam migrovat). Problematika povrchových černých čar, způsobených třením, zde také není problémem.
Naše firma se zabývá aplikací inovativních silikátových, epoxidových či polyuretanových nátěrových systémů v souvislosti s realizacemi povrchových úprav betonu. Klademe si za cíl přiblížit klientovi základní rozdělení barev a nátěrů na beton / minerální povrchy, které jsou definované normou ČSN EN 1504-2 a dále hodnotí předepsané parametry ve vztahu k požadavkům na konstrukce. K základním typům barevných nátěrů uvádíme praktické příklady jejich aplikací v závislosti na jejich použití včetně nedostatků současně platné normy ČSN EN 1504-2 ve smyslu požadavků na výsledky kontrolních zkoušek.
Čtěte také: Jak vybrat váleček na natírání plotu?
Hodnocení a kontrola stavu betonových konstrukcí
Instalace podlahových nátěrů vyžaduje vstupní inspekci betonových či litých podlah, zkoumá a hodnotí také tvrdost povrchového materiálu betonových podlahy dle Mohsovy stupnice tvrdosti, která vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Před aplikací je vždy provedena zkouška pevnosti a tvrdosti podkladu. Pevnost a tvrdost podkladu se posoudí pomocí ocelového trnu, který se do něj zarývá. U podlah s neznámou skladbou se volí sonda v tloušťce podkladních vrstev. Následně je případně provedeno měření vlhkosti podkladu, jelikož je velmi důležitým parametrem podlahy před aplikací ochranných systémů z hlediska zbytkové vlhkosti. U betonových potěrů nesmí podle ČSN jejich zbytková vlhkost přesáhnout 4 %, u anhydritových potěrů dokonce 0,5 %. Je také prováděna zkouška savosti podkladu. Savost stávajícího podkladu se posoudí pomocí nalití malého množství vody na podklad. Pokud se voda po zhruba 5 minutách beze zbytku vsákne, jedná se o savý podklad, v opačném případě je podklad nesavý. V případě potřeby odstranění zbytků volných částic, nátěrů, lepidel a dalších balastních materiálů je provedeno odstranění mechanickou cestou, a to obroušením, tryskáním nebo odfrézováním až na vrstvu pevného soudržného podkladu. Kvalita provedených prací se kontroluje zkouškou povrchových vrstev v odtrhu. Na každých 1000 m2 se provede šest jednotlivých odtrhových zkoušek. Průměrná hodnota pevnosti v tahu povrchových vrstev se podle typu použitého sanačního systému musí pohybovat v intervalu od 1,0 do 1,5 MPa. Jednotlivé hodnoty přitom musí být větší než 0,6 MPa. S nanášením dalších sanačních vrstev na připravený povrch betonové konstrukce je možné začít teprve s výslovným souhlasem objednatele.
Hodnoty poškození betonu a nutná opatření
| Popis stavu betonu | Míra poškození / Hodnota | Opatření |
|---|---|---|
| Póry, štěrková hnízda, nedostatečná tloušťka krytí výztuže, vlasové trhliny menší než 0,2 mm. | Karbonatizace menší než 75 % krytí (<15 mm), obsah chloridů <0,6 %, pevnost odtrhu >1,5 N/mm2. | Oprava, jejímž cílem je obnovit především estetický vzhled konstrukce popřípadě jeho barevné řešení. |
| Malé vypoukliny, otěru málovzdorný povrch, vápenaté výkvěty, trhlinky menší než 0,4 mm, nerovnoměrně pevný povrch. | Karbonatizace >75 % krytí výztuže, obsah chloridů 0,6 % - 1,0 %, pevnost odtrhu 1,0 - 1,5 N/mm2. | Odstranění zkarbonizované části opískováním, případně tlakovou vodou až po nosný jádrový beton, podklad nechat dobře proschnout. |
| Ojedinělá vydutá místa s vypadanou výplní, viditelná koroze výztuže, trhliny podél výztuže, zpískovatělý povrch, trhliny menší než 0,8 mm. | Karbonatizace betonu až po výztuž, obsah chloridů >1,0 % hmoty. | V oblasti koroze výztuže odstranění betonu, dokonalé odstranění rzi výztuže opískováním, odstranění uvolněných částí. Očištěnou výztuž opatřit adhezním nátěrem weber.rep ochrana a nechat vyschnout. |
| Vypouklá a korozí poškozená místa v celé ploše. | N/A (nutné okamžité řešení) | Otlouci, opískovat, očistit výztuž od koroze, odstranit všechny nepevné části, ocelovou výztuž ošetřit adhezním nátěrem weber.rep ochrana, nanést vysprávkovou maltu weber.rep vysprávka SV, k dosažení hladkého povrchu aplikovat weber.rep povrch SV. |
| Velkoplošné vypoukliny a výpadky betonu až za rovinu armatury, hrubé trhliny větší než 2 mm. | Hloubka karbonatizace až za rovinu výztuže, obsah chloridů >1,0 %, hlavní armatura je silně zkorodovaná. | Poškozené plochy zkarbonatizovaného betonu otlouci až po vrstvu nosného betonu, odstranit všechny nenosné části, očistit opískováním, případně doplnit silně zkorodované části ocele, stav konstrukce konzultovat se statikem. |
Úkolem sanačního zásahu je reprofilovat železobetonové konstrukční prvky do původního tvaru, resp. obnovit nebo zvětšit tloušťku krycí vrstvy nad výztuží, případně konstrukci staticky zesílit. Vlastní reprofilace povrchu resp. tvaru bude provedena vlákny armovanou plasty ušlechtěnou PCC maltovou směsí pro sanaci betonových stavebních dílů Betofix R4. V okamžiku aplikace musí být podklad matně vlhký, pevný a nosný. Materiál lze nanášet v jedné vrstvě 5 - 25 mm, ve dvou vrstvách do 50 mm a ve vylomených místech max. do 80 mm. Při zpracování v několika vrstvách je další vrstvu malty možné nanášet, až když se předchozí vrstva tzv. zavadne. Pro zvýšení adhézní pevnosti nad běžný rámec lze sanační systém doplnit adhézním můstkem Betofix KHB. Reprofilované plochy je třeba chránit před příliš rychlým vyschnutím malty na větru a slunci například pomocí fólií nepropouštějících vzduch nebo pomocí vlhké geotextilie. Hodnota přídržnosti se stanovuje po 28 dnech. V odůvodněných případech se hodnota přídržnosti stanovuje dříve, minimální stáří reprofilace však musí být alespoň 7 dnů. Pro zkoušku se připraví na konstrukci zkušební místa o minimální ploše 1 960 mm2 a maximální ploše 2 500 m2. Příprava zkušebních míst se provede proříznutím nanesené vrstvy diamantovým řezným kotoučem za sucha (alternativně kruhovou diamantovou korunkou). Hloubka proříznutí je taková, aby řez zasahoval minimálně 3 mm pod styčnou spáru. Před vlastním proříznutím se povrch malty, pokud to vyžaduje nerovnost povrchu, obrousí diamantovým brusným kotoučem za sucha tak, aby vznikl povrch vhodný k přilepení zkušebních terčů. Na konstrukci se takto připraví počet zkušebních míst předepsaných plánem kontrolních zkoušek. Na připravená zkušební místa se vhodným lepidlem za studena (např. epoxidovou pryskyřicí) přilepí zkušební terče a následně se provedou odtrhové zkoušky.
Normové požadavky a parametry nátěrů
Normové požadavky uvádí opět ČSN EN 1504-2. Jsou zde definovány parametry, které musí být u nátěru specifikovány v závislosti na jeho použití na stavbě. Užitečné informace, zejména požadavky na výsledky kontrolních zkoušek na stavbě, které v normě chybí, uvádí např. rychlost sušení po hydrofobizaci. V popisované normě, ani v jiných částech EN 1504 bohužel není vysvětleno, co je myšleno „určitým určeným použitím“. Pokud je parametr v kategorii „vyžadováno pro všechna určená použití“, je nepochybně třeba vždy zvolit materiál, který má tento parametr specifikovaný.
Parametry pro hydrofobní impregnace
Hydrofobní impregnace je dle normy možné využít pro ochranu proti vnikání, pro regulaci vlhkosti betonu a pro zvýšení elektrického odporu betonu. Předepsány jsou tři povinné parametry, avšak pouze dva z nich popisují vlastnost, kterou chceme na konstrukci dosáhnout, případně která konstrukci ovlivňuje. První je parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“, který hodnotí, jak nanesený materiál brání pronikání vody do referenčního betonu. Druhý pak parametr „rychlost sušení po hydrofobní impregnaci“, který hodnotí schopnost ošetřeného betonu vysychat. Poslední povinný parametr „hloubka průniku prostředku do betonu“ je technologický a pro správné fungování konstrukce málo podstatný. Dále jsou vlastnosti, které je třeba specifikovat jen v některých případech. Parametr „úbytek hmotnosti po střídavém působení mrazu a rozmrazovacích solí“ hodnotí schopnost prostředku zlepšit mrazuvzdornost betonu a norma jeho vznesení doporučuje zvážit u všech tří cílů. V případě „difuze chloridových iontů“ je hodnocena schopnost prostředku bránit vnikání chloridů do betonu.
Parametry pro impregnace
Impregnace je dle normy možné využít pro dva cíle, a to ochrana proti vnikání a zvýšení fyzikální odolnosti. Povinný parametr „rychlost pronikání vody v kapalné fázi“ hodnotí obdobnou schopnost jako parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“ u hydrofobních impregnací, kvůli jiným vlastnostem hodnocených materiálů však pomocí jiného zkušebního postupu. V případě ochrany proti vnikání se jedná o nezbytnou informaci, avšak v případě cíle zvýšení fyzikální odolnosti, např. odolnosti proti obrusu u podlahy, o požadavek dle mého názoru nadbytečný. O hloubce průniku prostředku do betonu bylo pojednáno již v odstavci o hydrofobních impregnacích. Zbývající tři parametry jsou povinné pouze v případě, že cílem aplikace je zvýšení fyzikální odolnosti betonu. V případě odolnosti proti úderu se hodnotí odolnost povrchu při pádu definovaného závaží. V případě nepovinných parametrů je třeba zmínit propustnost pro vodní páru. Na jeho základě je impregnační prostředek klasifikován jako parotěsný nebo paropropustný, případně ani parotěsný, ani paropropustný. Dle mého názoru by měl být v případě cíle ochrana proti vnikání povinný. Při teplotním cyklování se zkušební vzorky vystaví působení teplotních cyklů a sleduje se, zda došlo ke vzniku vizuálně patrných vad a k poklesu soudržnosti s podkladem. Definovány jsou 4 rozdílné postupy teplotního cyklování. Je třeba předem rozhodnout, který odpovídá předpokládanému namáhání nátěru.
Čtěte také: Tipy pro natírání plotu
Parametry pro nátěry (povlaky)
V případě nátěrů (povlaků) je parametrů definováno mnohem více, většina z nich mezi nepovinnými. V případě povinných údajů se na rozdíl od normy domnívám, že vyžadování parametru rychlost pronikání vody v kapalné fázi pro všechny aplikace s cílem zvýšení fyzikální odolnosti není opodstatněné. Z ostatních parametrů pro všechna určená použití bych zdůraznil propustnost pro vodní páru a propustnost pro oxid uhličitý. Lineární smršťování se týká nátěrů, které vytváří film o tloušťce alespoň 3 mm. Systémy schopné přemosťovat trhliny se využívají zejména u nátěrů podlah garáží. Tento parametr je významně závislý na teplotě (schopnost se při nižších teplotách zhoršuje) a je proto třeba sledovat, při jaké teplotě byl nátěr zkoušen. V aplikacích, kde není akcentován vzhled konstrukce, se trhliny obvykle překlenují bandážováním. Je třeba se zde zmínit o protismykových vlastnostech. Norma EN 1504-2 uvádí 3 třídy protismykových vlastností, avšak současně upozorňuje, že v mnoha zemích existují národní předpisy, které tuto problematiku řeší a které mají před touto normou přednost. Tato situace platí i v ČR. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, která je obecně závazným právním předpisem, odkazuje na ČSN 74 4505 Podlahy - společná ustanovení, jež definuje požadavky na protiskluznost platné v ČR.
tags: #natirani #armatury #do #betonu #informace