Laminátová podlaha, původně vzniklá jako levnější náhrada dřevěné podlahy, postupně nabídla víc díky změnám v oblasti kvality, povrchové úpravy i způsobu kladení. Laminátové podlahy, navržené tak, aby jejich instalace byla co nejjednodušší a nevyžadovala dlouholeté zkušenosti nebo specializované vybavení, se staly oblíbenou podlahovou krytinou. Jsou stabilní, snadno se pokládají a jsou ideální pro alergiky a domácí zvířata.
Výběr laminátové podlahy
Při nákupu laminátové plovoucí podlahy se setkáte s různými cenovými rozdíly. Cenu ovlivňuje nosná vrstva, kterou může být HDF (vláknitá deska s vysokou hustotou) nebo MDF deska (středně hustá vláknitá deska) i způsob výroby. Kvalitnější a dražší podlahy jsou vyrobeny vysokotlakou technologií HPL a CPL, méně kvalitní jsou vyrobeny technologií DPL. U DPL podlah probíhá technologie lisování v jednom kroku. Dekorační papír se přímo nanese na nosnou desku a následně se překryje ochrannou vrstvou. Technologie výroby HPL znamená, že laminát je lisovaný pod vysokým tlakem ve dvou stupních. Nejprve se slisují několik ochranných transparentních vrstev s dekoračním papírem a ty se pak nalepí na nosnou desku. Takové laminátové podlahy jsou sice dražší, ale i více vydrží. Povrchovou vrstvou laminátové podlahy je pryskyřice z melaminu a lak. Díky tomuto složení je povrch hladký a bez pórů, takže výborně odolává nečistotám a prachu.
Design a vzhled
U laminátové podlahy už nejsme limitováni vzhledem dřeva v přírodních barvách. Inovativní technologie ještě více zvýraznily krásu dřeva. Kromě klasických nebo rustikálních dezénů evropských a exotických dřevin jsou na výběr mořené verze v odstínu šedá, modrá, zelená, lososová či červená. Moderní laminátová podlaha dokáže imitovat vzhled mramoru, korku, kamene i kovu. Výrobci ve snaze napodobit vzhled dřeva přicházejí s takovými novinkami, jako jsou mezery ve tvaru V, které imitují palubkové podlahy, různé šířky desek kombinované v jedné podlaze či dílce ve tvaru čtverců.
Odolnost a zátěžové třídy
Při výběru vhodné laminátové podlahy je třeba si uvědomit, do jakého prostoru ji dáváme a jaké zátěži bude vystavena. Pozorně si všímejte informace, které uvádí výrobce na obalu. Kromě číselného údaje se můžete orientovat i podle štítků, díky kterým snadno zjistíte, zda je podlaha vhodná do málo, středně nebo silně zatěžovaného prostoru. Všímejte si také údaje o oděruvzdornosti, což je schopnost odolávat mechanickému tření. Na obalu se může uvádět ve spodní (IP), střední (AT) nebo vrchní (FP) hranici oděruvzdornosti.
Základním rozlišovacím prvkem při výběru krytiny je členění krytin do užitých tříd a s tím související značení odolnosti proti oděru. I na tomto poli pracují výrobci na vylepšení a nemusí jít jen o cestu zvyšování třídy oděru. Níže je uvedena tabulka tříd oděru laminátových podlah.
Čtěte také: Vlastnosti modřínového stavebního dřeva
| Třída zátěže | Označení | Použití |
|---|---|---|
| 21 | Málo zatěžovaný obytný prostor | Ložnice, hostinské pokoje |
| 22 | Středně zatěžovaný obytný prostor | Jídelny, obývací pokoje |
| 23 | Silně zatěžovaný obytný prostor | Chodby, kuchyně |
| 31 | Málo zatěžovaný komerční prostor | Kanceláře s nízkým provozem |
| 32 | Středně zatěžovaný komerční prostor | Boutique, kanceláře s běžným provozem |
| 33 | Silně zatěžovaný komerční prostor | Obchody, školy, open-space kanceláře |
Odolnost proti vlhkosti
Tento typ podlahy není vhodný do místností s vysokou vlhkostí nebo v nevyhřívaných prostorách v zimním období. Z tohoto důvodu by se neměly instalovat v koupelnách, prádelnách nebo saunách. Jednoduše tam, kde není možné zajistit stabilní teplotu a vlhkost (16 °C-20 °C a 40 %-65 % vlhkosti). Dnešní výrobní postupy rozšířily možnosti použití laminátových podlah. Stále však platí, že standardní laminát není určen pro dlouhodobě vlhké prostředí. Jejich limitujícím faktorem však vždy byla odolnost (respektive neodolnost) vůči vlhkosti. A není myšlena vlhkost podkladu jako takového, jež je v různých mezích limitem i pro další typy krytin, ale hlavně vlhkost působící na krytinu svrchu. Tedy vlhkost ovlivněná uživatelem krytiny - nejčastěji nadměrné množství vody při údržbě, přelité květináče, vylité nápoje, boty se zbytky sněhu atd. Většina uživatelů poznala na vlastní kůži, že na laminátové krytině déle stojící louže vede k nevratnému poškození dílců - nabobtnání nosné HDF desky vytváří na podlaze boule, začernalé spoje, stříšky (zvednuté hrany lamel ve spojích).
Míč tak byl odpálen k výrobcům laminátových podlah, kteří na výzvu zareagovali. V zásadě se pro výrobce otevřely (minimálně) tři možnosti řešení daného problému:
- Nejúčinnějším řešením je podstatné vylepšení impregnace spojů lamel. Toto řešení spočívá v nahrazení dosavadního postupu impregnace zámků novým impregnačním nátěrem boků lamel. Při pohledu na konstrukci spojů je zřetelné, že nová impregnace je podstatně rozsáhlejší (oproti původní, často voskové impregnaci).
- Nejrizikovější částí dílců, z pohledu svrchního působení vlhkosti, je spoj jednotlivých lamel, na dlouhých i krátkých stranách. Hlavně popularita tzv. V-drážek (zkosené hrany) přinesla zvětšení vlhkostí nejvíce ohrožených míst dílců, samotné HDF desky. Naskýtá se tak logické řešení - zmenšení „ohrožené“ plochy = zmenšení samotné V-drážky. Tento krok je relativně technicky nejjednodušší, ale není využitelný zcela samostatně (hlavně bez kroku č.1).
- Snížení bobtnavosti samotné HDF desky. Všechny HDF desky mají určitou bobtnavost, kdy základním požadavkem každého výrobce je, aby tento parametr měl co nejnižší hodnoty. Je-li výrobce krytiny současně i výrobce „svých“ HDF desek, možností je úprava poměru pojiv při jejich výrobě. Výsledným efektem pro koncové uživatele je produkt s velmi zvýšenou odolností proti pronikání vlhkosti a tím vznikajícím poškozením. Takto vyrobená podlaha získává minimálně dvaceti čtyřhodinovou odolnost proti přímému působení vlhkosti, a tedy ochranu proti již výše jednou zmíněným nejčastějším důvodům poškození laminátových podlah.
Testování odolnosti proti vlhkosti
Přestože tato nová vlastnost laminátových podlah pomáhá odbourat jeden z hlavních argumentů „proti“ laminátovým podlahám, není všelékem proti vlhkosti. Stále platí výrobci (a normami) stanovené limity maximální přípustné zbytkové vlhkosti podkladu a stále platí požadavky na užití parotěsných fólií při pokládce. Také nelze zaměňovat pojem „24h. odolnost proti vlhkosti“ s pojmem „vodotěsná podlaha“. V Evropě (zatím) neexistuje jednotný postup testování na 24hodinovou odolnost krytin vůči přímému působení vlhkosti. Výrobci tak mohli, víceméně, improvizovat - využíval se např. „mopový“ test. Ten spočíval v položení vodou nasáklého mopu přes spoje lamel a následném sledování projevu účinků vlhkosti na krytině. Tento test má jednu zásadní nevýhodu - jeho opakované provádění (a tedy přesnost) je ovlivněno faktorem nasákavosti samotného mopu. Pro získání přesnějších výsledků nebylo nutné vymýšlet úplně nové postupy, stačilo se porozhlédnout ve světě. Test definuje přesné postupy provádění a vyhodnocování výsledků. K testu se využijí tři části jedné lamely aklimatizované laminátové podlahy, seříznuté a instalované tak, aby tvořily spoj na krátké i dlouhé straně (nebo dvě lamely pro samostatné testování těsnosti spojů na krátké a dlouhé straně samostatně). Aklimatizace se provádí dle pokynů výrobce krytiny, není-li specifikována, pak se vyžaduje aklimatizace při teplotě 23 °C (±3 °C) při RH 50 % (±5 %) po dobu 24 hodin. Na spoje, v místech spojů lamel, se pomocí silikonu přichytí plastový kruh o průměru 100 mm a výšce minimálně 9 mm - silikonové přichycení/přilepení plastového prstence je důležité, voda nesmí z kruhu unikat. Do vytvořeného kruhu se nalije destilovaná nebo deionizovaná voda o teplotě 23 °C (±3 °C). Voda by měla být zbarvena (doporučené potravinářské barvivo) - toto zbarvení pomáhá identifikovat případnou netěsnost kruhu a s tím spojený únik kapaliny, který by znehodnotil test.
Odolnost proti poškrábání
Nemalou část poškození laminátových podlah mají na svědomí drobné nehody, jejichž následkem jsou jen drobná poškození, drobné poškrábání. Nedochází tak k poškození fatálního charakteru. Ale i drobné škrábance, zvláště jejich výskyt plošný, snižují estetické vlastnosti krytiny. Reakcí výrobců je tak zvýšení právě odolnosti proti drobnému poškrábání, a to úpravou technologie povrchu laminátových dílců. Zvýšení odolnosti proti drobnému poškrábání je následně testováno, a to metodikou dle EN (konkrétně EN 16 094, chcete-li ČSN EN 16 094). Podstata testování spočívá v připevnění testovaného vzorku na horizontální rovinu (stůl). Na vzorek se působí oděracím materiálem (velmi jemným a středně jemným), o určitém zatížení, po dobu stanoveného množství otáček (ve stanoveném směru - označovaném jako „Lissajousův obrazec“. Změny povrchu se posuzují měřením lesku povrchu (metoda A) a vizuálně (metoda B). Testování se vždy provádí na 3 vzorcích, ze kterých se vypočítává střední hodnota. V rámci výrazného vylepšení odolností současných laminátových podlah někteří výrobci dosáhli u svých produktů hodnot MSR-A1 a MSR-B1. Jedná se o změnu vlastností, která je sice při prvním pohledu na krytinu neznatelná, ale výrazně vylepšující její funkční vlastnosti.
Příprava podkladu před pokládkou
Kvalitní podklad je základem úspěchu každé podlahy. I když se laminát díky click systému pokládá bez lepidla, je důležité nezanedbat přípravu podkladu. Než se s pokládkou začne, je nevyhnutelné stávající podklad odstranit a znivelovat znova. Při zaměření zkontrolujeme též rovinnost podkladu, zbytkovou vlhkost, pevnost povrchové vrstvy a teplotu vzduchu v místnosti. Podložka pod plovoucí podlahu musí být rovná a suchá. Neměla by mít větší odchylku než 2 mm na 1 m. Pokud jste použili potěry, ujistěte se, že podlaha je zcela suchá. Po vyčištění povrchu kartáčem nebo vysavačem ji zarovnejte pomocí parozábrany.
Čtěte také: Žádost o stavební povolení
Ideální podklad pro laminát je pevný, čistý, suchý a rovný. Jako materiály pro podklad se hodí beton, potěr, dřevotřískové desky a dřevěná prkna. Nejdůležitější zásady: Podlaha nesmí mít žádnou zbytkovou vlhkost - zejména nový potěr často vykazuje zbytkovou vlhkost. Pečlivě dbejte na to, aby byl podklad absolutně suchý. Stejně důležité také je, aby byla podlaha rovná. Není-li rovná, může se laminát zkroutit, vyboulit nebo může prasknout ve spoji pero-drážka. Tím může dojít k významnému poškození. Nerovnosti odstraňte před pokládkou laminátové podlahy. Vlhkost v podkladových vrstvách, kde se budou pokládat podlahy je daná NORMOU ČSN 74 4505 podlahy a společná ustanovení.
Parozábrana a zvuková izolace
Podložka je vždy povinnou součástí skladby plovoucí laminátové podlahy. Pokládáte-li novou laminátovou podlahu na beton, je třeba nejdříve použít PE fólii neboli parozábranu, která slouží jako ochrana proti vlhkosti. Pásy by se měly překrývat asi o 20 cm a na okrajích sahat do výšky 10 cm. Při pokládce na dřevěné podlahy (např. dřevotříska) není PE fólie, parozábrana potřeba. Pro tlumení zvuku je nezbytná montáž izolace proti akustickému hluku. Přitlačte okraje fólie ke stěnám a nechte je přesahovat do výšky budoucích lamel. Překryjte fólii na podložce přibližně o 15 cm a okraje slepte oboustrannou páskou, abyste usnadnili vytvoření kvalitní zvukové izolace. Pokud na tento účel použijete polyuretanovou pěnu, přilepí se na pásku. Mnoho kročejových izolací má v sobě parotěsnou zábranu už zabudovanou - v takovém případě není samostatná PE fólie potřeba.
Pokládka laminátové podlahy
Snížil se a zrychlil se i způsob montáže. Díky click systému již není nutné laminátovou podlahu spojovat lepením. V případě potřeby ji můžete rozebírat a znovu skládat. Dnešní laminátové podlahy, již nemají pro spoj pero a drážku, tudíž se nemusí lepit a stahovat. Pokládka laminátové podlahy dnes je snadnější díky různým druhům zámku, který je vyfrézován po obvodě každé lamely. Pokud je při pokládce vše v pořádku a máte připravený podklad podle požadavku výrobce, tak je pokládka laminátové podlahy ta jednodušší část. V systému G5 instalujete každou desku zvlášť. Nejprve dlouhou stranu a následně krátkou pomocí stlačení západky.
Aklimatizace materiálu
Před rozbalením položte laminátové desky na 48 hodin do středu místnosti, ve které je budete pokládat. Materiál se tak aklimatizuje a vstřebá teplotu a vlhkost vzduchu v místnosti.
Směr pokládky
Při plánování rozložení podlahy si dobře promyslete směr pokládky. Obvykle se doporučuje začít u nejdelší rovné stěny nebo od vstupních dveří a postupovat do prostoru. Laminátová prkna pokládejte pokud možno rovnoběžně s dopadajícím světlem. Panely přitom zpravidla směřují k oknu, podélné strany a spáry sledují směr světla. Spáry laminátové podlahy tak nebudou na podlaze tolik nápadné a budou působit klidným optickým dojmem. Pokud například pokládáte laminát v dlouhé chodbě, rozhodněte se položit laminát v řadách kolmo ke směru průchodu. Místnost pak vypadá širší. Průběh spár v místnosti bez oken má podřadný význam.
Čtěte také: Stavební řezivo Brno: Průvodce
Dilatační spáry
Po celém obvodu místnosti musí zůstat dilatační mezera obvykle 5-10 mm. Nezapomeňte vložit distanční křížky mezi panel a stěnu. Zachování expanzní mezery min. 10 mm je velmi důležité, protože panely jsou instalovány jako tzv. plovoucí podlaha, která není tuhá a není připevněna k zemi, ani ke stěnám. Proto musí mít dostatečný prostor, aby se neopíraly o stěny a aby se během používání neměnili tvar. Při řezání otvorů pro trubky by se měl udržovat dilatační spoj. Pak ho naplníte speciální pastou nebo maskovací páskou. U plochy nad 6 x 8 m jsou potřebné dilatační spáry uprostřed místnosti.
Postup pokládky krok za krokem
- Příprava laminátových prken: Skladování laminátu ve vodorovné poloze.
- Příprava podkladu pro laminát: Odstranění zbytků starého lepidla a malty. Kontrola podlahy ohledně nerovností.
- Pokládka izolace proti akustickému hluku: Kontrola nerovností pomocí rovnací latě. Popř. pokládka parozábrany. Pokládka izolace proti akustickému hluku.
- Položení první řady laminátu: Odstranění pera nebo drážky první řady laminátu. Dodržení distanční spáry ke stěně.
- Nařezání laminátových panelů: Vyměření a vyznačení potřebné délky. Nařezání pomocí řezačky na laminát, stolní kotoučové pily nebo přímočaré pily. Odřezek prkna pak použijte jako první díl následující řady.
- Pokládka dalších řad: Pokládka laminátu s odstupem 10 mm až 15 mm od stěny. Přesazení spár by mělo být 40 cm.
- Zaklapnutí laminátu: Přiložení laminátových prken. Přiklepnutí kladivem a narážecím špalíkem. K zacvaknutí posledního prkna do zámku se používá dorážecí hák.
- Napojení trubek topení při pokládce: Změřte vzdálenost mezi středem trubky a stěnou, přeneste ji na prkno a v daném místě udělejte čáru tužkou. Položte prkno těsně před trubky, a i jejich polohu na něj přeneste. Nyní prkno provrtejte forstnerovým vrtákem. Poté je rozdělte podél přímky vyznačené tužkou. Větší kus položte před topení a menší kousek s trochou lepidla dosaďte ze strany od stěny. Vyvrtané otvory zakryjte radiátorovou rozetou.
- Zárubně dveří: Je-li zárubeň dveří příliš nízko, jednoduše ji zkraťte pomocí multifunkčního stroje také známého jako oscilační fréza nebo multi - cutter s pilovým listem. K zárubni přiložte příslušný laminátový díl a v jeho výšce zárubeň dveří odřízněte.
- Položení poslední řady laminátu: Použití utahováku ke vsazení.
- Osazení soklových lišt: Odstranění distančních klínů mezi stěnami a prkny. Uříznutí soklových lišt na přesný úhel. Nalepení soklových lišt pomocí montážního lepidla.
- Montáž přechodových lišt pro laminát: Dodržení dilatačních spár mezi laminátovými podlahami. Poslední fází je zakrytí dilatačních spár základními deskami a maskovacími proužky. Instalace podlahových desek závisí na typu lišty, kterou si vyberete. Maskovací pásky jsou připevněny k zemi pomocí hmoždinek. Používají se na dilatační spáry uprostřed podlahy a u dveří.
Doporučení pro řezání: Druhou možností je použití přímočaré pily bez kyvadlového zdvihu s pilovým listem na laminát. Vždy použijte řádně naostřený nebo nový pilový list. Zabráníte tak otřepům nebo štípání povrchu podlahy při řezání. Abyste prkno nepoškodili, slouží příklepová lišta jako nárazová plocha kladiva.
Údržba laminátové podlahy
Pro co nejdelší zachování kvality plovoucí laminátové podlahy je vhodné znát a dodržovat určitá pravidla. Optimální vlhkost v místnosti se má pohybovat mezi 50 až 65%. Vrchní vrstvu podlahy mohou poškodit drobné abrazivní nečistoty (štěrk, kamínky). Zabráníte tomu, pokud ve vstupních prostorách zřídíte tzv. čistící zóny s použitím rohožek a koberečků. Rozlité tekutiny okamžitě otřete a na čištění nikdy nepoužívejte abrazivní prostředky ani drátěnky a drsné houbičky. Na laminát nejsou vhodné vosky a politury, protože na povrchu vytvářejí matný film. Jejím nepřítelem je nadměrná vlhkost. V případě rozlití jakékoli tekutiny ji okamžitě odstraňte a omyjte podlahu pomocí vyždímaného hadru nebo s přídavkem čisticích prostředků pro panely. Takovou podlahu nevoskujte. Chraňte panely také před broušením, protože zrnka písku je snadno poškrábou nebo zmatní jejich povrch. Používejte pouze přípravky určené pro laminátové podlahy a vytírejte jen mírně vlhkým mopem.
tags: #stavebni #pripravenost #laminatove #podlahy #informace