Architektura představuje zhmotnění naší zkušenosti a toho, jak se stavíme ke světu. Každý objekt je materiálním projevem daného sociokulturního systému, ovlivněného sociálními, ekologickými, politickými a ekonomickými determinantami. Již v prvním století před naším letopočtem římský architekt Marcus Vitruvius Pollio mluvil o architektuře jako způsobu lidské adaptace na přírodní systém. Tuto myšlenku následně rozpracoval italský humanista a architekt Leon Battista Alberti, který k našim potřebám přidává i imperativ krásy. Ve 20. století tyto myšlenky rozvedl norský architekt Sverre Fehn, který vyjádřil přesvědčení, že architekturu tvoříme, protože máme strach ze své vlastní smrtelnosti, jež v nás zanechává neodbytnou potřebu po sobě něco zanechat.
Specializace na architekturu vzniklou během socialismu je pro mnoho odborníků výzvou. Často se dojde k tomu, že žádný rozdíl mezi architekturou socialistického a západního světa neexistuje, rozdílné je pouze místo vzniku. Architektura vzniklá během socialismu nese v Česku často velmi negativní nádech. Vše negativní do architektury vzniklé za socialismu vnášíme my sami. Promítáme do ní naše osobní zkušenosti, tedy zaujaté pohledy, které nám ji mohou zkreslovat, ať už v pozitivním, anebo negativním slova smyslu. Samozřejmě, musíme mít rovněž na paměti, že vznikla na pozadí nesvobodného systému, ale ten systém ji neovlivňoval.
Stavoprojekt a proměna architektonické praxe
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byly ve všech profesních a vzdělávacích organizacích zřízeny akční výbory, které měly za úkol vyčistit tyto organizace od politicky nespolehlivých členů. První dekrety nové vlády týkající se architektury byly vydány 27. února a vyústily ve vytvoření nového oddělení „S“ při Ministerstvu techniky, které mělo být zodpovědné za správu znárodněného stavebnictví.
Ústřední akční výbor architektů ČSR, vedený Jaroslavem Pokorným a F. M. Černým, byl oznámen 15. března. V této chvíli byla okamžitě převzata redakční rada a distribuce časopisu Architektura ČSR, ačkoli Oldřich Starý zůstal i nadále šéfredaktorem. Jakmile byly seznam členů a program sjednocené organizace hotové, zahájil Ústřední akční výbor úplnou reorganizaci architektonické praxe. 7. dubna už aktivně usiloval o znárodnění projekcí, které „dají možnost pracovního začlenění všem architektům a plného rozvinutí tvůrčích sil každého jednotlivce podle jeho schopností a zvláštních zkušeností“.
V létě roku 1948 byl sepsán návrh zprávy o budoucí organizaci znárodněných projekcí, jehož cílem bylo přesvědčit architekty o pozitivních stránkách navrhovaných změn. Zde je výčet hlavních výhod:
Čtěte také: Vlastnosti modřínového stavebního dřeva
- Osvobození architekta od nepříznivých jevů, které zatěžovaly jeho činnost.
- Zajištění podmínek pro dokonalé zvládnutí všech prací na projektu.
- Zachování nedělitelnosti díla a plné respektování autorství.
- Zvýšení osobní odpovědnosti projektanta.
- Nová forma architektovy práce neměla architekty postihnout ani ideově, ani hospodářsky.
V období od komunistického převratu v únoru 1948 až do konce padesátých let 20. století proměnila doktrína socialistického realismu tón a směřování architektonické praxe. Napětí mezi sociálním a stylovým programem, které bylo od meziválečné éry stále přítomné, dále dopady plánovaného hospodářství a nový důraz na těžký průmysl, to vše změnilo roli architektů a profesí spojených s navrhováním.
V roce 1948 se československý nezávislý a nanejvýš různorodý stavební průmysl v reakci na politický a veřejný tlak na lepší výsledky proměnil v obří národní podnik, Československé stavební závody. Stavební podniky byly konsolidovány do Československých stavebních závodů pod řízením Ministerstva techniky. Od června do prosince toho roku se organizace pokoušela převést pod svou kontrolu více než 2000 zbývajících menších podniků, neboť bylo zapotřebí „převzít a soustředit velké množství soukromých firem převážně řemeslného charakteru, provést jejich sloučení, sjednotit je organizačně i finančně a převést na stavební velkovýrobu“.
Pod dohledem Ústředního akčního výboru a Unie architektů byly soukromé firmy likvidovány a ti architekti, kteří chtěli pokračovat v navrhování, byli přidělováni do nově vytvořeného projekčního oddělení Československých stavebních závodů - Stavoprojektu. Název podniku, vytvořeného v září 1948, navrhl Otakar Nový. V rámci tripartitní hierarchie regionálních architektonických ateliérů, regionálních projekčních kanceláří a výzkumných center se sídlem v Praze měla celá organizace v lednu roku 1949 1233 zaměstnanců na různých pozicích, od architektů a stavebních inženýrů přes kresliče, účetní až po rozpočtáře a sekretářky. V polovině roku už měl Stavoprojekt více než 4500 zaměstnanců a o čtyři roky později přesahoval počet zaměstnanců číslo 11 000. Zástupce ředitele Otakar Nový v lednu roku 1949 hrdě prohlásil, že se Stavoprojekt stal „… největším projekčním závodem v Evropě a pravděpodobně na celém světě“.
Systém Stavoprojektu, tak jak byl koncipován v první fázi, tvořil základ socialistického projekčního sektoru déle než čtyřicet let. S výjimkou období 1950-1955, kdy bylo vedení Stavoprojektu zcela vytížené zaváděním socialistického realismu, se navrhování architektury odehrávalo v rámci parametrů standardizace, typizace a industrializace, jak bylo nastoleno v tomto raném období. To platilo až do roku 1990.
Socialistický realismus a brutalismus
Během padesátých let 20. století zde Sovětský svaz vyvíjel poměrně velký tlak, aby architektura vzdávala vděčnost nejen jemu, nýbrž celé socialistické myšlence. Zdejší socialistický realismus však představoval především potřebu opět vytvořit národní styl, národní sloh. Ve své podstatě šlo o neoklasicismus, napojený na tradici české renesance, která u nás nabývala specifické formy a k ní byly přidány ornamentální a figurální výjevy ze života pracujícího lidu.
Čtěte také: Žádost o stavební povolení
Brutalismus je pro Miroslava Pavla, kulturního antropologa a historika architektury, jednou z vln, které se zde prohnaly v poválečné architektuře. Asi první asociací je surový výraz, inspirace Anglií, a zároveň to, že u nás doslovný brutalismus v architektuře moc nepociťuje. Brutalismus si hrál hlavně s materiály, tedy s pohledovým betonem, ale zásadní byl i jeho pohled na lidské měřítko a snaha o přiblížení architektury lidem. Český brutalismus je pro Pavla důkazem inovativnosti. Kvalitní pohledový beton se u nás jen těžko realizoval, a tím pádem došlo k tomu, že brutalismus u nás nabíral takovou změkčenou podobu a formu.
Stavební materiály a ceny v socialismu
Za totality si rodinný domek musel stavět každý sám - svépomocí, s pomocí rodiny. Kdo si pamatuje, jak probíhala výstavba před 30 lety, nejspíš si vybaví hromadu písku, sud s vápnem a míchačku. Ti, co byli více zataženi do výstavby, si navíc vzpomenou na traverzy, hurdisky, nějaké cihly či škvárobetonové bloky. Na pomyslné špici stavebních hmot byla asfaltová lepenka, heraklitové desky a skelná vata.
Rodinný dům postavený svépomocí v letech 1978-1980 manžely z jižní Moravy stál necelých 400 000 Kčs. Manželé Marie a Zdeněk uchovali položkový rozpočet a porovnali ceny tehdejších materiálů s dnešními.
Následující tabulka ukazuje přibližné ceny vybraných stavebních materiálů v období socialismu (přibližně 70. a 80. léta) a pro srovnání i současné ceny:
| Materiál | Cena v Kčs (70.-80. léta) | Současná cena (odhad) | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Obyčejná cihla (plná) | 0,50 Kčs/kus | Kč desítky/kus | Potřeba cca 11 500 cihel na dům |
| Stropní deska PZD | 10-20 Kčs/kus | Kč tisíce/kus | Na celý strop 55 kusů |
| Překlad RZP | 25 Kčs/kus | Kč stovky/kus | Potřeba téměř 50 kusů |
| Keramický panel ke stropu | 390 Kčs/kus | Kč tisíce/kus | Celkem 35 kusů za 13 650 Kčs |
| Jehličnaté řezivo (4 m³) | Několik stovek Kčs | Kč tisíce/m³ | Relativně nejméně zdražilo |
| Litinová vana | Necelá tisícovka Kčs | Kč desetitisíce | Dlouhé čekací doby |
| Umyvadlo | 280 Kčs | Kč tisíce | Dlouhé čekací doby |
| Stavební pozemek (800 m²) | 3 200 Kčs (4 Kčs/m²) | Kč miliony |
Marie a Zdenek vzpomínají, že materiál byl sice levný, ale taky se hodně kradl. Cement, vápno nebo cihly si lidé odváželi z družstev, podniků nebo stavenišť. Platili to všichni, bralo se ze společného. Navíc nic nebylo k dispozici hned. Na vanu nebo umyvadlo se čekalo, často se to shánělo přes známé. Dnes sice jsou ceny vyšší, ale materiály jsou okamžitě dostupné a je možné si vybrat ze stovek variant.
Čtěte také: Stavební řezivo Brno: Průvodce
Práce fasádníka v té době trvala mnohem déle, jelikož se naprostá většina omítek připravovala - míchala ručně na stavbě z dovezených volně ložených směsí a omítky se nahazovaly ručně nebo lžící. Prefabrikované směsi, mimo břízolitu a Unifasu, v ČSSR neexistovaly. Fasádník v socialismu vydělával nadprůměrnou mzdu, prakticky jako stavbyvedoucí. Za hodinu práce dostal 25 Kčs, což činilo přibližně 3 000 Kč/měsíc, v té době solidní nadprůměr. Navíc bujelo melouchaření. Velkou část příjmů tak tvořily melouchy.
Dřevo jako stavební materiál
Nejstarší prokazatelné stopy použití dřeva jako stavebního materiálu vedou do starší a střední doby kamenné, kdy vznikaly příbytky lovců a rybářů. S přechodem na usedlý způsob života vznikají trvalejší stavby obydlí s delší životností. Domy měly nosnou konstrukci ze dřeva, kůly byly zapuštěny do podloží, podlahu tvořil dřevěný rošt. Stavitelským počinem našich prapředků je takzvaný „dlouhý dům“, který se jako typologický druh vyskytoval ve střední Evropě přibližně kolem roku 4000 před Kristem. Konstrukce z dubového dřeva o rozměrech 25 x 7 metrů o výšce 5 metrů měla dřevěnou podlahu zdviženou nad terén, stěny byly z masivní kulatiny, dřevěné krokve nesly vazničky s rákosovou krytinou.
V českých zemích bylo převládajícím řešením v období středověku pro obytné domy roubení. Němečtí osadníci přicházející do české kotliny v průběhu 13. století obohatili tuzemské znalosti o technologii hrázděné stavby. Mistrovským příkladem komplexního tesařského díla v domácích podmínkách byla stavba čtyřbokého dvoru jako hospodářské usedlosti, která se počíná objevovat v středoevropském prostoru počínaje 16. stoletím.
Novodobé použití dřeva jako stavebního materiálu zaznamenáváme až na sklonku 18. století. V druhé polovině 18. století se v českých zemích a na Moravě objevují projevy energetické krize: neúměrné nároky na kapacity palivového a důlního dříví tehdy vyčerpaly zásoby dřeva. Dřevo i pro svojí vyšší cenu a menší dostupnost přestává být oblíbeným stavebním materiálem a celodřevěná stavba se vytrácí i z oblasti lidového stavitelství.
S poválečným rozvojem průmyslové výroby dochází k prudkému rozvoji dřevěného stavitelství s užitím prvních lepených a lamelových konstrukcí. Významného uplatnění dosahují sbíjené konstrukce. Rozšíření obchodních a hospodářských styků se Spojenými státy vede rovněž k přenosu know-how - zejména systému two by four. Vzniká celá řada úsporných halových konstrukcí, například filmová studia Barrandov, pekárny v Praze Hostivaři, vozovny ve Střešovicích a další.
V prvních letech po osvobození bylo východiskem zavedení prefabrikace a produkce konstrukcí bez užití dřeva. Dřevo bylo v novém poválečném Československu označeno za strategickou surovinu a degradováno pouze na pomocný stavební materiál a konstrukce pro dočasné stavby. Zákon č. 22/1955 Sb. v podstatě zastavil vývoj dřevěných konstrukcí u nás. Umožnil vznik Státní dřevařské inspekce, která se snažila zcela vyloučit dřevo ze stavebnictví.
Dřevostavby byly na státní úrovni centrálně řízeného hospodářství v 70. a 80. letech minulého století degradovány zejména na výrobu „Unimo“ buněk pro sovětský těžařský průmysl a tuzemská zařízení staveniště. Omezena však byla rovněž výuka dřevěných konstrukcí na odborných a vysokých školách, nevydávaly se knihy s touto tematikou. Přerušen byl dovoz časopisů a odborných publikací ze zahraničí do knihoven.
Na západě, kde nikdy nedošlo k přerušení vývoje do té míry jako u nás, se dřevostavby dostávají v souvislosti s první ropnou krizí na počátku 70. let a následně vlivem války mezi Irákem a Íránem do popředí zájmu jako výhodný stavební materiál pro energeticky úsporné stavby. O vývoj a dodávku dřevěných halových staveb pro zemědělství se pokoušel v tuzemsku s dílčími úspěchy podnik Bios Sedlčany. Severomoravské dřevařské závody (dnes RD Rýmařov) rozvíjely projekty rodinných domů a prostorové prvky ze dřeva. Rudné doly Jeseník potom produkovaly licenční výrobu rodinných domů Okal problematické úrovně, která nadále poškozovala pověst dřevěných staveb pro individuální bydlení. Armabeton, závod Tesko se specializoval na lepené nosníky pro velkorozponové haly.
Osud socialistické architektury
Architektura vzniklá během socialismu zažívá renesanci zájmu, přesto byl v centru Prahy zbourán Transgas a jiné stavby z toho období chátrají. Z velké části je to z důvodu nepochopení této architektury. Můžeme mluvit o názorové ambivalenci veřejnosti vůči těmto stavbám, protože určitá část je má nadále spojené se zrůdným režimem. Na což mají právo, ale zároveň je to nespravedlivé vůči těm samotným stavbám. Negativní vnímání je spojeno i s asanací měst v sedmdesátých letech.
Mladší generace naopak tuto architekturu pojímá často až nekriticky, dívá se na ni jako na jakési sexy retro, což také není dobře. Schází poučení z minulosti. Pro mnoho lidí je tato architektura příliš mladá na to, aby byla chráněna. Bohužel v památkové péči pořád ještě hraje faktické stáří stavby podstatnou roli. Ale i mladší stavba může mít své hodnoty, jež by se měly chránit. Hodnota kulturního dědictví nemůže být omezena pouze na stáří, ale musí reflektoval celé spektrum hodnot a měřítek. Stavby chátrají i proto, že velké množství investorů a majitelů není ochotno do oprav investovat nebo o nich alespoň hlouběji přemýšlet.
Pokud má dojít ke střetu s architekturou vzniklou během socialismu, pomohlo by, aby ještě předtím proběhla diskuze s odborníky. To znamená nejen s architekty, ale i s památkáři nebo případně s historiky architektury, kteří podchytí hodnoty daného objektu a dokážou jasně formulovat, jaké kvality a přednosti má, anebo nemá. Takové diskuze probíhají jen výjimečně a spíše se nesou v tandemu investor + architekt. Chybí kritický, nezaujatý pohled, protože důležité je těmto objektům zachovat hodnotu i tvář. Pokud tedy nezměníme myšlení a přístup, nečekají nás hezké chvíle.
tags: #stavebni #materialy #z #dob #socialismu #prehled