Pálené cihlářské zboží se po staletí používalo jako doplněk kamene, hlíny a dřeva. Postupně si získalo oblibu díky svému pravidelnému tvaru, pevnosti a dobré akumulaci tepla. Cihlářské výrobky patřily dlouhou dobu k materiálům dražším než kámen a dřevo, proto se více používaly na stavbách panských, církevních a měšťanských. Na venkově se rozšířily cihlářské výrobky později. Zprvu se objevovaly v podobě chlebových pecí, které se vyzdívaly z cihel, později se zdily klenby či ostění oken.
Historie a typy cihel
V českých zemích se cihelné tvarovky vyskytovaly už ve středověku. Zprvu je vyráběly středověké stavební hutě a jednalo se o specializovanou výrobu. Později je u cihláře objednával stavitel či zednický mistr podle potřeby v určitém počtu kusů. Od 19. století se postupně vylepšuje technologie výroby cihel.
V rámci monarchie tvoří výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka. V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm. Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele, či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu.
Typy cihel a jejich využití:
- Cihly obyčejné (tzv. zdice) - nejčastější cihlářský výrobek. V minulosti se používaly různé formáty, až se v 80. letech 19. století ustálil klasický formát 290×140×65 mm. Duté cihly se dále členily na dutinové (dutiny vedoucí podélně se základnou cihly) a děrované (dutiny vedoucí svisle). Typickým příkladem děrované cihly byla voštinová cihla.
- Lícové cihly (tzv. lícovky) - mají tvar cihly obyčejné (popřípadě i tvarovky) a jsou určeny k zdění režného zdiva. Jsou vypalované při vysoké teplotě, čímž jejich povrch tzv. sline, to znamená, že vytvoří souvislou vrstvu, která dlouhodobě odolá povětrnostním vlivům. Cihly jsou také vyráběné v různých odstínech, relativně stálobarevné, minimálně nasákavé, těžké a pevné. Proto snesou velkou mechanickou zátěž. Právě tyto vlastnosti využijeme, jestliže zdi nechceme omítat. Vedle nosných zdí lze z lícovek stavět také vnitřní příčky, venkovní krby, komíny a komínové obezdívky, ozdobné prvky v interiérech, ploty, různé zídky a podobně.
- Klenovky (klenáky, klenačky) - používaly se ke stavění kleneb, měly tvar tupých klínů, byly stojaté nebo ležaté.
- Pevnostnice (fortifikační cihly, šancovky) - jejich slavná éra byla v 17. a 18. století, kdy se budovaly barokní pevnosti - např. Olomouc, Terezín či Josefov.
- Komínovky (radiální cihly) - ke stavění klasických továrních komínů s kruhovým sopouchem. Rozměry komínovek byly nejčastěji 270×170×110 mm.
- Tvarovky (tvarované cihly) - do této skupiny patří široká paleta cihlářských výrobků. Mezi nejrozšířenější můžeme zmínit římsovky zvané též krancovky. Dále např. falcovky, které se používaly na vyzdívání ostění oken i dveří, často dělány z plných cihel, kde se opracoval jeden roh. Jiným rozšířeným typem byly pokosky neboli šrekovky na profilování říms a okrajů štítů.
- Dlaždice - především půdní dlažba (půdovky, půdnice), která byla v minulosti často využívaná na dláždění půdní podlahy. Nejběžnější formát byl 200×200×40 mm a tyto dlaždice se nazývaly „sousedky“, menší dlaždice o formátu 150×150×25 mm se označovaly jako „topinky“.
- Tašky (označovány v minulosti též „cihly krovové“) - patří sem rozmanitá škála výrobků. Dle historického vývoje můžeme jmenovat základní typy: Bobrovka, Esovka, Falcovka, Hřebenáč, Prejz.
- Sušené cihly - tzv. vepřovice, vůbec nejstarší cihly z nepálené jílovité hlíny, která se kombinuje s chlévskou mrvou, vápnem, slámou, pískem a plevami. Co se akumulačních vlastností týče, jsou na tom lépe než pálená cihla, nedokáží ale čelit vlhkosti.
- Zvonivky (klinkery) - to jsou ostře nebo dvakrát pálené cihly. Jsou dražší, ale obzvlášť vhodné pro estetické využití.
Moderní vývoj cihel a jejich ekologické vlastnosti
Cihly prošly v průběhu posledních dvou staletí velkým vývojem. Z původní plné cihly se stává keramický blok o podstatně větších rozměrech. Důraz je přitom kladen na dobré tepelně izolační, akustické a difuzní vlastnosti. Již na začátku 20. století vznikaly snahy o odlehčení cihel a vylepšení jejích tepelně izolačních vlastností. Postupně se tak stává z cihly plné cihla dutinová, kde tepelným izolantem je vzduch. Nejprve se do jílu začaly přidávat jiné materiály jako třeba piliny, které po vypálení v peci zanechaly v cihle malé dutiny. Takové cihly však měly mnohem menší pevnost, a tak se začaly vyrábět cihly s příčnými dutinami. Díky nižší hmotnosti mohou být tyto keramické bloky mnohem většího rozměru než tradiční plná cihla.
Cihla je materiálem s obrovským ekologickým potenciálem. Od výroby až po recyklaci může cihla přispět k udržitelné stavbě a šetrné architektuře. Cihla je krásným příkladem toho, že i tradiční materiál může být klíčem k ekologičtější budoucnosti. Stačí správně vybírat, recyklovat a myslet na udržitelnost už při plánování stavby.
Čtěte také: Jak na renovaci parket?
Ekologické aspekty cihel:
- Ekologický původ: Většina cihel pochází z přírodních surovin jako je hlína, jíl a písek. Tyto materiály jsou snadno dostupné a často pocházejí z místních zdrojů, což minimalizuje uhlíkovou stopu spojenou s dopravou.
- Trvanlivost a odolnost: Pálené cihly procházejí energeticky náročným procesem vypalování, ale výsledkem je extrémně trvanlivý materiál, který vydrží desítky až stovky let. Díky své odolnosti proti povětrnostním vlivům a mechanickému poškození se cihly stávají investicí do dlouhodobé udržitelnosti.
- Recyklace cihel: Staré zdivo lze rozebrat a cihly znovu použít, nebo se drtí na stavební materiál pro silnice a zásypy. Díky recyklaci šetříme přírodní zdroje a snižujeme množství stavebního odpadu.
Ekologické srovnání druhů cihel
| Typ cihly | Výhody | Ekologický přínos |
|---|---|---|
| Pálená cihla | Odolnost, trvanlivost | Dlouhá životnost, možnost recyklace |
| Dutá cihla | Lehkost, úspora materiálu | Méně surovin, nižší spotřeba energie |
| Betonová cihla | Recyklace materiálů | Opětovné využití stavebního odpadu |
Vnitřní příčky a jejich materiály
Volbu materiálu pro příčky ovlivňuje cena, pevnost a zvuková izolace. Zděné, pórobetonové či vápenopískové varianty nabízejí různé výhody pro specifické potřeby.
Typy materiálů pro vnitřní příčky:
- Zděné příčky - Tradiční varianta, oblíbená především pro svou odolnost a dlouhou životnost. Patří mezi nejkvalitnější a nejpevnější. Základní zděné příčky se stavějí z klasických plných cihel, takže jsou pevné a mají dobré akustické a protipožární vlastnosti. Mezi jejich nedostatky naopak patří vyšší hmotnost a horší tepelněizolační schopnosti. Méně pevné, ale s lepšími tepelnými parametry jsou příčky z keramických cihel vylehčených dutinami.
- Čtvrtcihelné příčky (štorcky) - Mohou být levnější a realizačně jednodušší variantou, když je potřeba ke stěně přichytit těžší předměty či konstrukce.
- Tvárnicové příčky z keramického materiálu - Nabízejí dnes všichni velcí výrobci. Jde o tvárnice bezmaltově sesazované do zámků P+D. Ložnou spáru lze provádět i na tenkovrstvý tmel. Výhodami těchto příčkových programů jsou rozměry, přesnost zdění a možnosti systémových řešení.
- Pórobetonové tvárnice (Ytong) - Díky své nízké hmotnosti se hodí pro rekonstrukce, snadno se řežou a rychle skládají. Pro vyšší stabilitu se pórobetonové příčky musí pevně ukotvit.
- Cementové tvárnice - Najdou uplatnění v prostorách, kde se klade důraz na pevnost a odolnost. Vyznačují se ovšem výbornou zvukovou izolací a pevností, což se cení například mezi obytnými místnostmi.
- Vápenopískové bloky (Sendwix) - Mají vysokou hustotu, což také znamená lepší akustické vlastnosti. Jsou tedy vhodné do interiérů, kde se klade důraz na hlukovou izolaci.
Specifika stavby vnitřních příček
Technologie zdění příček se sice příliš neliší od obvodového nosného zdiva, ale přece jen zde platí několik specifických zásad. První řada příčkových bloků se osazuje na vyrovnané maltové lože nanesené na vrstvu hydroizolace. Další vrstvy cihelných bloků se kladou tak, aby výška spáry byla přibližně 12 mm, nebo lze použít dnes již obvyklý způsob lepení montážní pěnou, kdy nevzniká prakticky žádná ložná spára.
Broušené cihly a zdění s tenkou spárou:
Jedinečnost broušeným cihlám dodává přesné zbroušení dvou protilehlých stran, takže cihly mají tyto plochy naprosto rovné, vodorovné a stejně daleko od sebe; zabroušené cihly jsou přesné na 1 mm. Cihly při vyzdívání potřebují tenkou ložnou spáru a velice přesné založení, což může být problém, pokud jsme zvyklí na klasické zdění. První řadu cihel pokládáme na souvislou vrstvu vápenocementové malty nanesené na izolačních pásech, jenže vrstva musí být na povrchu dokonale vodorovná, protože další řady cihel nelze tak jednoduše vyrovnávat maltou jako u klasických plných cihel, a neměla by ani být nižší než 1 cm. Na další vrstvy cihel použijeme speciální malty pro tenké spáry, které zpravidla koupíme spolu s cihlami. Směs připravíme podle návodu a pak ji nanášíme buď speciálním válečkem na již položené cihly, nebo do ní cihly před položením jednu po druhé namáčíme ložnou plochou. Vnitřní stěny a příčky napojujeme podobně jako při běžném vyzdívání, jednodušší je však použít speciální nerezové kotvy, které po jedné nebo po dvou vkládáme do každé druhé ložné spáry.
Malty pro zdění:
- Vápenné malty (písek, vápno, voda) použijeme pro běžné zdění, ale tam, kde potřebujeme větší pevnost, zvolíme malty vápenocementové nebo cementové.
- Pro přesné zdění cihlovými bloky, broušenými cihlami nebo pórobetonovými tvárnicemi je lepší použít speciální malty, které jsou k tomu určené, je s nimi lehčí práce a někteří výrobci je nabízejí současně s cihlami. Tyto směsi jsou navíc už namíchané, takže stačí přidat jen vodu.
Cihla jako dekorativní prvek
Cihla, věčností ověřený stavební materiál, má ve stavebnictví nezastupitelné místo. Funguje však stejně dobře i jako dekorativní prvek - jak v interiéru, tak v exteriéru, a vůbec není jen symbolem retra. Nadčasové cihlové stěny, zídky či fasády jsou v kurzu a investice do nich se rozhodně vyplatí. Dekorativní prvek v podobě odkrytých cihel funguje v interiéru stejně jako obraz, zdobí a krášlí. Cihla ladí ke všemu, vynikne s kovem, sklem i dřevem. S její pomocí vytvoříte industriální interiér, stejně tak zapadne do obydlí laděném do venkovského stylu, nebo do bytu designovaného v duchu minimalismu.
Cihlová fasáda:
Zajímavou, funkční a zároveň prakticky bezúdržbovou je právě ta cihlová - tzv. režné zdivo - fasáda, která je typické pro anglický venkov a v podstatě i pro Anglii obecně. Současně můžete také volit materiál samotných panelů. Jejich výhodou je v každém případě to, že se většina z nich dá použít i na hotovou omítku, plus jsou stálobarevné a vysoce odolné proti povětrnostním vlivům.
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
Stanovení stáří a původu cihel
Poměrně častým požadavkem v rámci stavebně-technických průzkumů historických konstrukcí je zjištění původu a stáří cihel, a současně stanovení fyzikálně-mechanických vlastností cihel v kontextu se statickým posouzením cihelného zdiva. V případě, že jde o starší, nebo přímo historickou konstrukci, se kromě stanovení pevnostních charakteristik jednotlivých stavebních prvků i celého zdiva, vyskytuje požadavek na stanovení stáří a původu jednotlivých cihel, mimo jiné z důvodu posouzení stavebního vývoje celé konstrukce, nebo výběru adekvátní náhrady chybějících nebo poškozených částí konstrukce. Je důležité si uvědomit, že prakticky v každém historickém období bylo běžné recyklovat stavební prvky, tedy i cihly byly zcela běžně využívány sekundárně, tedy zdění probíhalo s využitím již dříve jinde použitých cihel. Identifikace stáří a původu historických cihel v konstrukci je sice možná, ale jako kombinace zjištěných historických a stavebně technických dat o konstrukci, a zjištěných rozměrů podoby cihlářských výrobků.
Čtěte také: Staré parkety: Koupě a cena
tags: #stare #cihly #do #vnitrnich #pricek #informace