Dvouplášťová střecha je střešní konstrukce, která má ve své skladbě dvě oddělené vrstvy, tedy dva pláště. Mezi těmito plášti se nachází vzduchová mezera. Tato vzduchová vrstva může být větraná nebo nevětraná, přičemž ve stavební praxi výrazně převažuje větraná varianta.
Hlavní funkcí vzduchové mezery je odvádět vlhkost, která se do skladby může dostat přes střešní tašky z vnějšího prostředí nebo z interiéru přes tepelnou izolaci. Dále pak odvádí zabudovanou vlhkost v dřevěné konstrukci krovu nebo vlhkost vzniklou z chyb a nedostatků v provedení detailů. V létě vzduchová mezera odvádí teplo vzniklé absorpcí slunečního záření krytinou a přispívá tak ke zlepšení tepelné pohody budovy. Díky této vzduchové vrstvě můžou vodní páry z konstrukce snadněji prostupovat do vnějšího prostředí. Zároveň vzduchová vrstva zajišťuje tepelnou stabilitu v objektu v průběhu celého roku. Jednoznačnou výhodou dvouplášťových střech oproti jednoplášťovým je právě přítomnost provětrávané vzduchové vrstvy.
Princip dvouplášťové střechy a její varianty
Dvouplášťová střecha zajišťuje všechny funkce dvěma střešními plášti (horní plášť a dolní plášť nebo také vnější plášť a vnitřní plášť), mezi nimiž je účinně větraná vzduchová vrstva. S dvouplášťovými střechami se hlavně setkáváme u šikmých a strmých střech. Oproti tomu jednoplášťová střecha vzduchovou mezeru neobsahuje - všechny vrstvy (krytina, izolace, parozábrana) na sebe bezprostředně navazují. Toto řešení je sice jednodušší na realizaci, ale klade mnohem vyšší nároky na přesnost provedení a výběr materiálů s vhodnými difuzními vlastnostmi.
Několikaplášťová střecha je vytvořena několika střešními plášti oddělenými od sebe účinně větranými vzduchovými vrstvami.
Větraná a nevětraná dvouplášťová střecha
Dvouplášťová střecha má ve své skladbě nevětranou vzduchovou vrstvu. Nevětraná vzduchová mezera se v praxi používá výjimečně - typicky u specifických konstrukčních řešení, kde není možné zajistit průchod vzduchu. Taková střecha sice technicky splňuje definici dvouplášťové konstrukce, ale postrádá její klíčovou výhodu. Bez proudění vzduchu vlhkost v mezeře stagnuje a může docházet ke kondenzaci. Dvouplášťová střecha nevětraná se dnes navrhuje pouze v případech rekonstrukcí, kde je požadováno vylepšení tepelně technických vlastností původního střešního souvrství.
Čtěte také: Konstrukce a vlastnosti dvouplášťové střechy
Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenou na vnější prostředí vhodně umístěnými přiváděcími a odváděcími větracími otvory. Dochází tak k pohybu vzduchu ve vzduchové vrstvě a jeho výměně s vnějším prostředím. Tím je zároveň zajištěn únik vlhkosti, která se dostává do vzduchové vrstvy z interiéru, proto se doporučují použít při použití nad prostory s relativní vlhkostí více jak 80%.
Účinně větraná vzduchová vrstva zajišťuje především odvod případné vlhkosti ze střešního pláště. Současně ale i částečně brání přehřívání prostorů pod střechou během letních měsíců.
Větraná vzduchová mezera je standardem pro dvouplášťové střechy, a právě na ni se vztahují technické požadavky uvedené v normě ČSN 73 1901 - 2. Pro správnou funkci větraných vzduchových vrstev ve skladbách střešních plášťů je v nich nutno zajistit dostatečný pohyb a výměnu vzduchu.
Skladba a dimenzování větracích otvorů
Přesná skladba dvouplášťové střechy je závislá na tom, zda a jak je osazena tepelná izolace, jak je položena krytina, jak je umístěna parozábrana a pojistná hydroizolace. Variant skladeb proto může být vícero.
Větraná vzduchová mezera - srdce dvouplášťové střechy
Větraná vzduchová mezera není jen konstrukční detail - je to funkční prvek, který určuje, zda střecha bude plnit svoji funkci po desítky let. Aby mezera správně fungovala, musí v ní volně proudit vzduch. To zajišťuje tzv. komínový efekt: nasávací otvory umístěné u okapu přivádějí chladnější vzduch, který se zahřívá od sluncem ohřáté krytiny, stoupá vzhůru a odvádí vlhkost a teplo přes odvětrávací prvky u hřebene.
Čtěte také: Komplexní průvodce dvouplášťovou střechou
Aby mezera pracovala správně, musí být splněny tři podmínky:
- Průchodnost mezery po celé délce krokve bez přerušení tepelnou izolací.
- Správně dimenzované přívodní a odvodní větrací otvory.
- Dostatečná výška vzduchové vrstvy v závislosti na sklonu střechy.
Tloušťka větrané vzduchové vrstvy se navrhuje v místech předpokládané kondenzace vodní páry ve skladbě střechy. Proudění vzduchu snižuje riziko kondenzace a odvádí přebytečnou vlhkost ze střešního pláště do vnějšího prostředí. Aby byla zajištěna správná funkčnost, musí být navržena vhodná tloušťka vrstvy, potřebný počet a správné umístění větracích otvorů a proudění vzduchu ve vzduchové vrstvě nesmí bránit žádné překážky.
Konkrétní požadavky na dimenzování větrané vzduchové mezery stanovuje ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech - Část 2: Střechy se skládanou střešní krytinou), příloha B. Norma rozlišuje dvě situace podle difuzního odporu použité krytiny:
- Krytina s nízkým difuzním odporem: Např. plechová střešní krytina (profilovaný plech, trapézový plech) - podléhají mírnějším požadavkům na výšku vzduchové mezery.
- Krytina s vysokým difuzním odporem: Např. betonové nebo keramické tašky - vyžadují výraznější větrání.
V obou případech platí obecná zásada: čím menší je sklon střechy, tím větší musí být výška vzduchové vrstvy a tím větší musí být plocha větracích otvorů.
Chyby v dimenzování větracích otvorů jsou jednou z nejčastějších příčin poruch dvouplášťových střech. Malá výška mezery nebo nevhodně umístěné otvory znemožní přirozené proudění vzduchu a větraná mezera přestane plnit svoji funkci. Dimenze větracích otvorů pro přívod a odvod vzduchu jsou závislé na délce krokve a sklonu střechy. Větrací otvory musejí být zajištěny proti vniknutí ptáků a jiných živočichů (žaluzie, mřížky, síťky apod.). Při návrhu profilu větracích otvorů je pak nutno počítat s tzv. účinnou větrací plochou (je nutno odečíst zakrytou plochu).
Čtěte také: Moderní ploché střechy
Přívod a odvod vzduchu v dvouplášťové šikmé střeše
Pro přívod vzduchu v okapní hraně se použije větrací mřížka. Zajišťují dostatečný přívod vzduchu, plní funkci ochrany proti vniknutí drobných živočichů pod krytinu a jejich montáž je rychlá a jednoduchá.
K zajištění odvodu vzduchu v hřebeni se navrhují odvětrávací tašky. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí.
Tabulka: Doporučené dimenze větrání šikmých střech (orientační hodnoty)
| Umístění | Požadavek |
|---|---|
| U okapu | Plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 50 cm² na 1 bm šířky). |
| U hřebene | Nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene. |
Při užití difuzně otevřené doplňkové vodotěsnící vrstvy rovněž napomáhá v režimu difuze vodní páry z interiéru. Pro správnou funkci větraných vzduchových vrstev ve skladbách střešních plášťů je v nich nutno zajistit dostatečný pohyb a výměnu vzduchu.
Doplňková hydroizolační vrstva a tepelná izolace
V případě dvouplášťové střechy musí být doplňková hydroizolační vrstva, která je v kontaktu s tepelně izolační vrstvou, z difuzně otevřeného materiálu. Pojistná hydroizolace slouží k tomu, aby zabránila proniknutí vlhkosti zvenčí do konstrukce, zároveň však umožňuje prostup případné vzdušné vlhkosti směrem ven z konstrukce.
U dvouplášťových střech leží střešní fólie přímo na tepelné izolaci nebo na bednění. Z tohoto důvodu lze do skladby navrhnout pouze difuzně otevřenou fólii, která se vyznačuje difuzní tloušťkou sd ≤ 0,3 m. Pokud by se použila fólie s vyšší hodnotou sd, došlo by ke kondenzaci vodní páry ve skladbě a to by mělo za následek degradaci nosné konstrukce, popř. tepelné izolace.
Izolace pro dvouplášťovou střechu
U dvouplášťových střech je možné navrhnout různé materiály tepelných izolací. Výběr závisí převážně na tepelně-technickém návrhu střešního pláště a na umístění izolace v rámci skladby. Tloušťka závisí na druhu materiálu.
Parozábrana ve střeše se osazuje vždy směrem do interiéru. Za parozábranou směrem ven z interiéru bude tepelná izolace. Lze ji umístit několika způsoby.
Mezikrokevní izolace dvouplášťové střechy
Skladba dvouplášťové střechy je nejčastěji tvořena tepelnou izolací mezi krokvemi. Pokud se izolace navrhuje mezi krokve, je vhodnější zvolit tvárnější materiály jako je například minerální vlna nebo dřevovláknitá izolace, aby se zajistila těsnost přilehnutí k zabudovaným prvkům. Mezikrokevní zateplení je nejčastěji realizované řešení pro obytná podkroví. Tepelná izolace (obvykle minerální vlna) se vkládá přímo mezi krokve, přičemž je nezbytné zachovat větranou mezeru mezi horní hranou izolace a pojistnou hydroizolací.
Pod tepelnou izolaci se může navrhnout parozábrana, která zabraňuje pronikání vodní páry z interiéru do střešního pláště. Vyznačuje se vysokým faktorem difuzního odporu. Nad tepelnou izolaci se může navrhnout celoplošné bednění nejčastěji z OSB desek, popř. z dřevěných prken, nebo se rovnou na tepelnou izolaci navrhne difuzně otevřená střešní fólie, která tvoří doplňkovou hydroizolační vrstvu střešního pláště.
Nadkrokevní izolace dvouplášťové střechy
Nadkrokevní zateplení střechy je moderní způsob zateplení střechy, při kterém je izolační materiál umístěn nad krokvemi, což umožňuje vytvoření celistvé a nepřerušované vrstvy izolace bez tepelných mostů. Tento systém zateplení zlepšuje tepelně-izolační vlastnosti střechy a zároveň zachovává viditelný prostor mezi krokvemi v interiéru, což může být architektonicky atraktivní. U nadkrokevní izolace je požadována vyšší pevnost s ohledem na vyšší zatížení. Větraná mezera se v tomto případě nachází bezprostředně pod krytinou - mezi krytinou a horním povrchem nadkrokevní izolace nebo pojistné hydroizolace.
Typy dvouplášťových střech
Dvouplášťová šikmá střecha
Konstrukce dvouplášťové šikmé střechy se vyznačuje tím, že ve své skladbě má jednu provětrávanou vzduchovou mezeru. Vzduchová mezera se obvykle umisťuje mezi střešní krytinu a střešní fólii (doplňkovou hydroizolační vrstvu). Šikmou dvouplášťovou střechu lze z hlediska zateplení rozdělit do tří základních variant:
Nezateplená dvouplášťová šikmá střecha
Tato varianta se uplatňuje u neobydleného podkroví nebo u střech nad nevytápěnými prostory. Skladba je jednoduchá:
- Střešní krytina
- Latě a kontralatě (vzduchová mezera)
- Pojistná hydroizolace (PHI)
- Krokve
- Podhled (prkenný záklop nebo sádrokarton)
Tepelná izolace se v tomto případě umisťuje na strop posledního podlaží, nikoli do střešního pláště. Výhodou je snadná realizace a nízká cena, nevýhodou je to, že podkroví není možné využít jako obytný prostor.
Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - izolace mezi krokvemi
Nejčastěji realizované řešení pro obytná podkroví. Tepelná izolace (obvykle minerální vlna) se vkládá přímo mezi krokve, přičemž je nezbytné zachovat větranou mezeru mezi horní hranou izolace a pojistnou hydroizolací. Typická skladba od exteriéru:
- Střešní krytina
- Střešní latě
- Kontralatě (větraná vzduchová mezera - min. 40-60 mm)
- Pojistná hydroizolace (PHI)
- Tepelná izolace mezi krokvemi
- Parozábrana
- Instalační mezera pomocí CD profilů nebo kontralatí
- Podhled (sádrokarton nebo OSB deska)
Klíčové je, aby izolace nevyplňovala celý průřez krokve - mezi ní a pojistnou hydroizolací musí zůstat volný prostor pro proudění vzduchu.
Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - nadkrokevní izolace
Méně časté, ale z tepelně-technického hlediska výhodnější řešení. Tepelná izolace se klade jako kompaktní vrstva nad krokve (tzv. nadkrokevní izolace - typicky PIR nebo PUR desky), čímž se eliminují tepelné mosty způsobené dřevěnými prvky krovu. Větraná mezera se v tomto případě nachází bezprostředně pod krytinou - mezi krytinou a horním povrchem nadkrokevní izolace nebo pojistné hydroizolace.
Dvouplášťová plochá střecha
Plochá střecha je definována sklonem do 5° a používáním hydroizolačních pásů namísto skládané krytiny. Dvouplášťová varianta ploché střechy obsahuje ve skladbě větranou vzduchovou vrstvu, která slouží k odvodu vlhkosti z interiéru.
Skladba dvouplášťové ploché střechy
Typická skladba dvouplášťové ploché střechy od interiéru:
- Nosná konstrukce (železobeton, dřevěné bednění)
- Parozábrana (vzduchotěsná vrstva)
- Tepelná izolace (minerální vata - měkké desky, foukaná izolace)
- Větraná vzduchová mezera (zajišťuje odvětrání vlhkosti)
- Horní plášť - hydroizolační pásy (asfaltové pásy, PVC, TPO fólie)
Klíčovým požadavkem je dokonale vzduchotěsný spodní plášť - parozábrana musí být provedena bez přerušení, jinak vlhkost pronikne do vzduchové mezery v množství, které větrání nezvládne odvést.
Rozdíl oproti jednoplášťové ploché střeše
Jednoplášťová plochá střecha (tzv. kompaktní střecha) nemá vzduchovou mezeru. Všechny vrstvy - parozábrana, tepelná izolace a hydroizolace - na sebe bezprostředně navazují. Tento systém je funkční, ale klade extrémní nároky na správné provedení parozábrany. Jakákoli chyba způsobí hromadění vlhkosti v izolaci, které se může projevit až po letech. Dvouplášťová plochá střecha se doporučuje zejména nad vlhkými prostory (bazény, průmyslové haly, sklady s řízenou vlhkostí), v horských oblastech s vysokou relativní vlhkostí vzduchu a u bytové výstavby.
Rekonstrukce dvouplášťové střechy
Rekonstrukce stávající větrané dvouplášťové střechy je vždy technicky a investičně náročná. Pokud se tepelně technickými výpočty prokáže, že funkce i parametry větrané dvouplášťové střechy jsou v pořádku, lze opravit jen vodotěsnou izolaci jejího horního pláště. Většinou lze snadno určit, zda se skutečně jedná o větranou dvouplášťovou střechu.
Pokud se prokáže, že je nutné zvětšit profil nebo počet přiváděcích a odváděcích větracích otvorů větrané vzduchové vrstvy, je nutné pokusit se tuto skutečnost realizovat. Ne vždy je to však technicky možné (například v železobetonových atikových panelech).
Přeměna větrané dvouplášťové střechy na nevětranou
Jednou z možností, jak opravit špatně fungující větranou dvouplášťovou plochou střechu s poddimenzovanou tepelnou izolací, je její přeměna na nevětranou dvouplášťovou střechu. Z hlediska stavební fyziky se potom taková střecha chová jako střecha jednoplášťová. Důvodem přeměny větrané dvouplášťové střechy na střechu nevětranou bývá i dodatečné zateplení obvodového pláště budovy, kdy nová tepelná izolace obvodového pláště zakryje větrací otvory vzduchové vrstvy větrané dvouplášťové střechy a tím zcela vyloučí její provětrávání. Vhodnou úpravou lze zajistit alespoň expanzní funkci původních větracích otvorů vzduchové vrstvy dvouplášťové střechy.
Při přeměně větrané dvouplášťové střechy na střechu nevětranou jde zdánlivě o relativně jednoduchou úpravu: zaslepí se větrací otvory ve vzduchové vrstvě a horní plášť původní větrané dvouplášťové střechy se opatří dodatečnou tepelnou izolací a novou vodotěsnou izolací. Z hlediska stavební fyziky však není přeměna větrané dvouplášťové střechy na střechu nevětranou tak jednoduchou záležitostí a může být ve svých důsledcích příčinou závažných stavebních a následně i hygienických závad.
Vždy je proto nutné znát skladbu a stav střešního pláště původní větrané dvouplášťové střechy včetně geometrického průběhu vzduchové vrstvy, dodržet níže uvedené podmínky přeměny a nakonec si ověřit návrh rekonstrukce tepelně technickými výpočty.Je nezbytně nutné zateplit horní plášť původní větrané dvouplášťové střechy. Tloušťku dodatečné tepelné izolace horního pláště je vždy nutné určit tepelně technickým výpočtem. Do tepelně technického výpočtu je nutné správně zahrnout tepelně technické parametry uzavřené vzduchové vrstvy.
tags: #srsni #dvouplastova #strecha #informace